ondrash77 komentáře u knih

Čtenáře knih Roberta Ludluma Projekt Kassandra nejspíš nepřekvapí. Je to další z řady knih, ve kterých Ludlum ohromuje znalostí prostředí tajných služeb a orientací ve vysoké politice.

Kniha vychází z tisíckrát ohraného modelu, kterému místy až pitomé dialogy zrovna nepomohou. Čtenář má občas dojem, že postavy spolu mluví jen proto, aby mluvily, nikoliv aby něco sdělovaly a posouvaly děj kupředu. Na druhou stranu Seghers píše čtivým, srozumitelným a přímočarým stylem, jaký je ostatně pro současné mainstreamové detektivky typický.

Pro romány Roberta Ludluma je charakteristický model - hrdina, který se proti svojí vůli dostane do kolotoče událostí vlastními silami, většinou proti přesile, bojuje s bezprávím, až ho nakonec zdolá. Hádův faktor se odvíjí v podobném duchu. V knize se střídají akční scény s poklidnými, především na dialozích postavenými momenty.

Dovedu si představit, že v čistě textové podobě je Únos napínavý a román pro mladší čtenáře. Jisté kouzlo mu přidává i fakt, že Stevenson částečně vycházel z dobových reálií a některé postavy skutečně žily. Obecně však platí, že komiksový Únos patří do rubriky "zbytečné".

Pokud jste četli aspoň jednu knihu ze série s Harry Holem nebo komisařem Wallenderem, srovnání s hlavní postavou Žulového města se neubráníte. Stejně jako jeho literární kolegové, tak i Logan je tak trochu samorost. Na rozdíl od nich však postrádá větší dávku asociálnosti nebo "mimoňství," chcete-li. Je více reálný a vlastně o kapku nudnější.

Máme co do činění s fantasy, takže víc než skryté odkazy a hlubší myšlenky můžeme očekávat hlavně akci a napětí. Obojího Noc trifidů nabízí dostatek. Způsob vyprávění je svižný, Clark si na zbytečné odbočky a kličky nepotrpí. Noc trifidů žene rychle vpřed až k závěrečnému velkolepému finále.

Vybavíte si filmovou špionážní trilogii Bourne s Mattem Damonem v hlavní roli? Pokud ano, tak máte základní představu, o čem je první díl komiksové série XIII. s podtitulem Ztráta paměti. Stejně jako ve filmu, tak i tady tvůrci vycházejí z motivu ztráty paměti ústřední postavy a jejím následném pátrání po vlastní minulosti.

Pro někoho to bude zklamáním, ale oproti filmové podobě "papírový" Goldfinger nabízí mnohem méně strhující zážitek. Na rozdíl od filmu tady akce není to nejdůležitější, přesto se kniha čte rychle a děj příjemně odsýpá.

C. J. Sansom je vystudovaný právník a historik. Je tedy vcelku logické, že se pustil do psaní historických detektivních románů. Narozdíl od jiných autorů ovšem nepotřebuje dělat na čtenáře ramena a dávat najevo, kolik toho v akademických knihovnách vyčetl.

Rozpuštění je slušně napsaná detektivka, kde se kromě jména vraha dozvíme něco víc o životě v Anglii první poloviny šestnáctého století.

Počítám, že každý má nějakého spisovatele k němuž nedokáže zaujmout jasný postoj ať se děje cokoliv. Přesně takhle to mám s Agathou Christie.

To co je na knihách Roberta Ludluma nejvíce přitažlivé, jsou mistrně vystavěné zápletky a nečekané dějové zvraty. Matlockovo pověření není výjimkou. Stejně jako v jiných románech, tak i tady Ludlum nechává původně nezúčastněného hrdinu vtáhnout do hry zločineckých organizací a tajných služeb.

To hlavní, čím se tenhle komiks vymyká, je atmosféra. Vytváří jí dva faktory: prostředí, ve kterém se příběh odehrává a způsob malby. Zastrčená osada kdesi hluboko v zemi věčného mrazu je sama o sobě tísnivá a deprimující.

Pokud jste už měli co dočinění s některou z výše zmíněných knih, bude tady pro vás Harry trochu překvapením. V Netopýrovi to ještě není tak beznadějný případ, na jakého jsme zvyklí. Tím se teprve stane. Stejně jako v předchozích recenzích, tak i tady musím znovu upozornit na Nesbovo mistrovství v budování charakterů postav.

Koplův Holmes je skvělá zábava, ať se bavíme o příběhu nebo o použité malbě. Výtvarné pojetí představuje styl, se kterým se nesetkáváme každý den. Jediná potíž zůstává ve formátu. Je tady tolik drobností a detailů, kterých si na formátu A4 sotva kdo všimne. Ani zmíněná malba tady nemá prostor, jaký by si zasloužila.

Znáte to, tak dlouho lidi kolem vás vychvalují nějakou knížku, až vám to nedá a přečtete si jí taky. Jenže ať chcete nebo ne, neubráníte se přehnaným očekáváním. Vždyť „všichni to chválí, tak to prostě musí být skvělý, ne“?

Potíž je v tom, že málokdy se podaří taková očekávání naplnit. A jak říká klasik: “chvíli očekávání vystřídá zklamání”. A přesně tak jsem to měl s Lovci hlav.

Děj Tajemství sedmého syna se začíná odvíjet v několika rovinách zároveň. Dvě probíhají v současnosti a jedna je zasazená do dávné historie, přesněji do osmého století. Na první pohled spolu postavy, z jejichž pohledu se vše odehrává, nemají nic společného.

Teprve časem se jejich osudy začnou křížit a prolínat. Ostatně vícero úhlů pohledu je na knize patrně to nejpozoruhodnější. Stojí za to sledovat, jak Glenn Cooper zamíchá pomyslnou skládačku a pak dává dohromady kousek po kousku.

Pod příběhem Ragemooru je podepsán americký scénárista s česky znějícím jménem Jan Strnad. Rozehrál komorní příběh, který je více než na efektech postaven na dialozích a vzájemných vztazích mezi postavami.

Další neméně důležitým faktorem příběhu je všudypřítomný strach, sklíčenost a děs. Je tady patrný odkaz na gotický román, ale také E. A. Poa, Brama Stockera nebo Franze Kafku. Vliv H. P. Lovecrafta snad ani netřeba zmiňovat.

Tři roky po skončení první světové války jsou všichni vojáci, kteří přežili válečné hrůzy, dávno doma. Každý z nich se s návratem do života v míru vyrovnává po svém. Laurence Bartram je jedním takovým navrátilcem.

Žije osamělým životem a jedinou pracovní náplní je pro něj psaní knihy o londýnských kostelech. Kromě vzpomínek na válku se snaží vyrovnat se smrtí manželky a malého syna.Všechno se změní ve chvíli, kdy dostane dopis od sestry svého dávného přítele Johna Emmetta.

Od prvního vydání komiksu Živí mrtví (The Walking Dead) letos uběhlo již deset let. Za tu dobu se z příběhů o hrstce přeživších ve světě plném chodících mrtvol, stal fenomén celosvětového formátu. Viděno českýma očima, protože větší sousto slávy si ukousnul seriál, který byl podle papírové předlohy natočen.

V Americe a dalších zemích na západ od našich hranic, kde komiks má větší tradici a tudíž početnější fanouškovskou základnu, je to trochu o něčem jiném. Za sebe můžu říct, že jsem se ke komiksu dostal právě až poté, co jsem propadnul seriálu. Jaká tedy je první kniha Živých mrtvých?