Nomia
komentáře u knih
Planeta idiotů
Roman Bureš
Planeta idiotů je dost netradiční kronika jedné apokalypsy, při které vám místy nad tou děsivostí přeběhne mráz po zádech, aby byl zanedlouho vystřídán hurónským smíchem nad některou z peprných hlášek, hodné mistra černého humoru.
Bureš píše jednoduše, lidsky, čtivě, ale přesto opravdu poutavě. Miluju jeho mixování emocí a zároveň schopnost přidat i do tísnivého tématu notnou dávku nadhledu a humoru. Opět nezklamal. :)
Faktomluva
Hans Rosling
Kdo by býval řekl, že i statistika může být zábavná aneb, jak nahlížet na klíčové otázky trochu jinou optikou - dost možná optimističtěji. Polopatické, srozumitelné a zábavné, Faktomluvu pochopí každý - od puberťáka až po babičku.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
A zase jsme u toho zpropadeného porovnávání, ale bohužel mi to nedá. Houbařka byla neskutečná, měla své chyby, ale byla to nezapomenutelná kniha. Hanišová se uměla pohybovat v ponuré atmosféře a temné minulosti. Ale v Rekonstrukci se už tolik nepovedlo.
Zřejmě jsem útlocitná, možná otázky mateřství a dětí beru již příliš osobně, ale prostě mi to nesedlo. Nemohu knize upřít ponurost a to, že v člověku dokázala vyvolat nepříjemné pocity, ale s blížícím koncem knihy ve mě zůstal jen pocit zmaru. Nic proti otevřenému konci, ale tady to působilo poněkud neutěšeně a jako výstřel do prázdna.
Za začátku jsem si říkala, že to bude hutné téma, ale vypadalo to na zajímavé čtení se silnou psychologickou linkou, ale bohužel v průběhu čtení se to nějak celé utopili v šílenství a lpění v minulosti. Je to morbidní, ale zároveň ze začátku chytlavé čtení, kterému v samotném závěru bohužel dochází dech - čtenář si o to pak víc uvědomuje, že postavy a veškeré vztahy v knize jsou prazvláštní. Chyběli byť i jen elementární sympatie.
Dobře mi tak
Radka Třeštíková
Pro zoufalce středního věku mám obvykle slabost a podivné vztahovky mám v lásce, ale tohle byla bohužel opravdu slátanina. Příběh a celé vyprávění na mě působilo našroubovaně, velmi málo uvěřitelné charaktery a celková mdlost knih mě skoro donutila ji odložit před koncem.
Asi nejsem zcela kompatibilní se stylem myšlení a vyprávění R.Třeštíkové. Vůči kouzlu některých autorů jsem zjevně imunní a neměla bych se pokoušet číst další a další díla, když ani předchozí autorovi počiny mě nepřesvědčily. Dobře mi tak.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Pozvolna plynoucí vyprávění, plné barvitých popisů, spletitých rodinných vztahů a především skvělých postav, to vše zasazené do amerického maloměsta. Tahle kniha má v sobě přesně vše, co mám ráda, není černobílá, dokázala mě rozesmát i rozhořčit, byla neuvěřitelně čtivá a rozhodně zapamatovatelná.
Ale nejvíc oceňuji s jakou jemnosti a citem pro realitu Celete Ng vykreslila postavy. Opravdová hra s charaktery i vztahy. Jediné, co bych mohla Ohníčkům vytknout je možná až trochu přílišný morální apel.
“Sometimes you need to scorch everything to the ground, and start over. After the burning the soil is richer, and new things can grow. People are like that, too. They start over. They find a way.”
Ohníčky všude kolem jsou plné otázek bez jednoznačných odpovědí. Je to strhující kniha, která dokáže bravurně rozvířit emoce a zavařit mozek. Trochu ubrat na morálním apelu a rasových otázkách a bylo by to takřka dokonalé.
Illuminae
Amie Kaufman
Chrochtala jsem si blahy takřka nad každou stránkou, opravdu vyvedená kombinace formy i obsahu. Ano, stále je to sci-fi pro mládež a občas dospělý čtenář nevěřícně zakroutí hlavou, ale i tak je výborné a originální.
Po vizuální stránce naprostý kumšt, nepamatuji si, že by mě formou nějaká kniha takto okouzlila. Příběh, který sledujeme pomocí různých fragmentů, je velmi dobrý. Opravdu milé překvapení.
Dědina
Petra Dvořáková
Taková sonda do koloběhu jedné vesnice, která vás zaručeně odradí od případného života na dědině. :)
Přiznám se, že jsem Dědinu na pultech knihkupectví míjela, ale jakmile jsem jednou viděla rozhovor s autorkou, tak jsem si říkala, že si knihu rozhodně musím přečíst. Petra Dvořáková na mě působila jako strašně zajímavá "exotka", která si prošla vším možným od kláštera, nemoc dítěte až po anorexi atd. Říkala jsem si, že ženská, která si prošla tímhle vším, neztrácí úsměv a dokáže o tom mluvit s nadhledem, tak musí umět podat život dostatečně syrově a reálně - a přesně takhle očekávání Dědina splňuje.
Dvořáková si hezky hraje s dialogy, vesnickou atmosférou a hlavně různorodými postavami. Styl jejího vyprávění působí hrozně přirozeně, nenuceně. Živě si celou tu vesnici dokážete představit, jak to hezké, tak i všechny ty nešvary od pomluv, po nevraživost, závist, zajeté stereotypy atd. Pokud máte k vesnici blízký vztah, ať už jste na ní vyrůstali, či tam zrovna žijete, tak Vás kniha chytne za srdce možná ještě o chlup víc.
Za oponou války: Zpravodajem nejen na Blízkém východě
Jakub Szántó
Vždy mě bavilo poslouchat reportáže a vyprávění Jakuba Szántó a ani v knižní formě tomu není jinak. Jakub vše vypráví barvitě, detailně, ale zase čtenáře neutopí v nepodstatných detailech. Dává nahlédnout pod pokličku válečných konfliktů, ale zároveň se dost zaměřuje na vlastní zkušenosti a postřehy.
Musím vyzdvihnout, že ani takhle těžké téma neochudil o humor. Autor nijak vehementně nevnucuje své názory a pravdu, rozhodně stojí za přečtení i pokud máte třeba odlišný pohled na jednotlivé konflikty. Zajímavý vhled do světa válečného reportéra.
Strážcové Varadínu
Juraj Červenák
Juraj Červenák je pro mě taková malá slovenská perla. Zamilovala jsem se do jeho stylu vyprávění a popisování postav. Už v sérii o Kapitán Steinu mě okouzlil a tohle kouzlo přetrvává i v dalších knihách, které jsem od něj zatím četla.
Dobrodružství kapitána Báthoryho je další výborná (a hlavně čtivá!) série. Koketerie fantasy a historie knize sluší.
Černočerná tma
Stephen King
Skvělá sbírka, která stojí za přečtení hlavně kvůli povídce 1922, která je mimochodem opravdu, ale opravdu vydařená (a taky místy opravdu nechutná).
Nebudu hodnotit pěti hvězdami, protože vím, že King to umí ještě o chlup lépe, některé srdcovky z jeho pera, tahle sbírka prostě nepřekoná, ale i tak je to záležitost pro fajnšmekry a skvělá četba.
Jen ještě poznámka na okraj, ne všechny povídky jsou stejně dobré a nemůžu se ubránit dojmu, že byla chyba strčit zrovna 1922 hned na začátek, když má jednoznačně největší grády, bylo by lepší ji nechat jako pověstnou třešničku na konec. Nicméně když Kinga miluješ, není co řešit!
Silo
Hugh Howey
Rozvláčné a místy až nudné, Silo ničím nevybočuje z řasy průměrných sci-fi. Postavy nejsou ani příliš zajímavé, ani sympatické, to samé by se dalo říci o samotném příběhu.
Jediné v čem kniha vyniká jsou sáhodlouhé popisy samotného sila, kde se zřejmě sám autor jimi natolik ukájel, až se nechal unést a pozapomněl, že jen zajímavé prostředí nedělá z knihy automaticky výbornou záležitost.
Příliš okoukané čtení, které je navíc podáno průměrným vypravěčským stylem. Autor nám naservíroval jen poměrně mdlé sci-fi, které čerpá z mnohem úspěšnějších dystopických děl, což by mi ani tak nevadilo, pokud by k tomu sám přispěl něčím novým/neotřelým, nebo pokud by alespoň odvedl výbornou řemeslnou práci, což se nestalo.
Mrtvý na Pekelném vrchu
Juraj Červenák
Tak Juraj Červenák se mi opravdu zalíbil. Po všech těch severských detektivkách je Mŕtvy na Pekelnom vrchu vítané osvěžení. Tuhle temnou historickou detektivku jsem zhltla za jeden večer a náramně jsem se u ní bavila. Autor píše opravdu poutavě.
Nevím, jestli za to může libozvučná slovenština, nebo Červeňákova hra se slovy, ale celá kniha je vyprávěna moc příjemným stylem.
Hodně oceňuji i fakt, že je příběh zasazený do okolí Banské Štiavnice, mého milovaného kraje. Volba slovenského prostředí se povedla na výbornou. Asi i díky tomu měla kniha výbornou atmosféru a působí tak originálně.
I když se jedná o historický román, tak působí nezvykle svěže. Červenák se s tím nepáře a vypraví s obrovskou dávkou lehkosti a dynamiky. Zároveň zvládl stvořit velmi sympatické a charismatické postavy, kterým nechybí ani ostrovtip, obzvlášť postava Steina je velmi vydařená, navíc i přes své zdánlivě protichůdné povahy k sobě hlavní postavy krásně ladí. Velmi oceňuji, že si autor umí krásně pohrát s dialogy.
Z knihy jsem nadšená a s chutí si přečtu celou sérii o Steinovi a Barbaričovi. Rozhodně mám v plánu se vrhnout i na jeho fantasy knihy, kterými je asi proslavenější, doufám, že budou stejně výborné jako tyto historické detektivky. Červenák rozhodně psát umí.
Mléko a med
Rupi Kaur
Mléko a med není nic pro mě. Přečteno, ale až na občasné výjimka, ve mě básně nezanechaly žádný hlubší dojem, nevyvolaly žádné emoce. Básně jsou různorodá směsice milostného kňourání, feministických blábolů a sem tam proloženo něčím celkem normálním a příjemný, co nepůsobilo ani tolik naivně, ani prvoplánově.
Asi se musím smířit s tím, že jsem necitelný nekulturní barbar a tato jemná ženská lyrika ve mě nezanechala hlubší dojem. Raději v poezii zůstanu věrná autorům, jako je Baudelaire, Nezval nebo Gellner.
Bídníci
Victor Hugo
Bídniky mám strašně ráda, je to jedna z klasik, která mě dokázala okouzlit i přes své poměrně značné stáří. Jsou prostě romány, které ani po letech, vůbec nestárnou a Bídnici jsou jedním z nich. Příběh o Valjeanovi je absolutně nadčasový a krásný, popravdě se ani nedivím obrovskému počtu filmových zpracování.
Pro mě to vždy bude hlavně příběh o neskutečné nespravedlnosti, odporných poměrech ve společnosti a zároveň taky o odvaze, lásce a ušlechtilosti. Líbilo se mi, že každý zločin v knize, nezůstal bez následků.
Bídnici jsou krásná a chytrá kniha, plná neuvěřitelně poutavých charakterů. Dle mě nejlépe vykreslené a zároveň nejzajímavější postavy jsou Javert a Thénardier, na ty rozhodně člověk jen tak nezapomene.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Odporná a fascinující kniha. Zbožňuji Merleho a stejně tak Smrt je mým řemeslem. Pro mě to byl, je a vždy bude nejlepší válečný román, i když jde spíš o sondu do duše jednoho fanatického nácka.
Autor vše podal neskutečně realisticky, jak jeho myšlenkové pochody, tak i celý přerod ve válečné monstrum. Hodně oceňuji i fakt, že nám nic nepodsouval a celé vyprávění vyznělo věcně. Nepředstavil nám Langa hned od začátku, jako zrůdu největšího kalibru, čtenář k tomu plynule došel sám.
Naprosto bravurně je popsaný celý složitý přerod z obyčejného člověka v naprosto necitelnou zrůdu, která je ochotná plnit jakékoliv rozkazy. O téhle knize se nedá vyprávět, musíte si ji přečíst, pak teprve pochopíte v čem je tak děsivá a zároveň skvělá. Tady snad ani těch pět hvězd nestačí.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Čtivé, děsivé a odporné. Pro mě v podstatě nepochopitelné, že si někdo takhle s prominutím zkurví život, ale kniha je to výborná. Má strašně ponurou a neutěšenou atmosférou a přesně ukazuje do jakých sraček se člověk dostane, jakmile začne koketovat s drogami.
Některým mladým experimentátorům bych nejraději knihu omlátila o hlavu, aby si uvědomili, jaké je to svinstvo. O to děsivější je fakt, že se jedná o skutečný příběh. Rozhodně to není čtení na dobrou noc.
Hora mezi námi
Charles Martin
Balancování mezi životem a smrtí dokáže donutit člověk nahlížet na věci, vztahy a celkově svůj život přehodnotit. Tahle kniha rozhodně není je o přežití a v podstatě to není ani jen čistá love story. Je to hodně o boji, odvaze, pocitech a odhodlání.
Ano, samozřejmě je v knize možná až příliš šťastných náhod a Ben je přespříliš dokonalý muž. Havarovat letadlem zrovna s špičkovým chirurgem, náhodička, že?
Jejich dobrodružství je napínavé, celou dobu jsem jim fandila a velmi kladně hodnotím, že autor zvládl krásně popsat to vznikající jiskření mezi tak dvěma odlišnými lidmi. Slovní přestřelky, sarkasmus, ale i pochopení. Opravdu vydařené. Vůbec nemám pochyb o tom, že postavu Bena si zamiluje takřka každá žena, ale rozhodně celý příběh nestál jen na něm, postava Ashley si s ním nezadá. Když už romance, tak alespoň takhle výborně zasazená do napínavého příběhu.
Jak dobrodružná linka, tak ta milostná se vydařila, můžu jen doporučit přečíst.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Přiznejme si to - tamní oblast rozhodně zajímavá je, ale v podstatě ona samotná cesta pěšky není příliš záživná. Zibura jde a jde a jde, nepříliš překvapivě ho bolí nohy, sem tam zamudruje, občas si postěžuje a často se setká se zajímavými existencemi. :)
Nicméně i tak se kniha čte velmi dobře, opět to zachraňuje princ Ládik svými hláškami a ostrovtipem. Knihu a vlastně celý "humbuk" kolem jeho děl táhne spíš autorovo charisma, výřečnost a smysl pro humor, než že by to samo o sobě byl takový literární poklad.
Spíš než jako cestopis to beru jako velmi zábavnou záležitost, při čtení máte pocit, že jste s kámošem na pivu a vtipně vám vypráví o tom, jak mu hráblo a rozhodl se projít 1400 km kdesi mezi Izraelem a Tureckem.
I tak - zábavné a čtivé, doporučuji.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Naprosto přesně si pamatuji, jak jsem k Paní Bovaryové přistupovala ještě v dobách studia na gymplu. Absolutní nechuť knihu číst, styl vyprávění mi přišel rozvláčný, místy až nudný. Počátek knihy se mi strašně vlekl. A hrdinka! Bože, jak ta mi pila krev. Málokdy se člověku stane, že se setká s tak protivnou hlavní postavou. Sobecká, nesympatická, neschopná, marnotratná ženština, věčně nespokojená a s hlavou v oblacích, která má nereálné představy o lásce, životě a manželství. Celou tu dobu jsem měla chuť jí proplesknou po tváři a omlátit jí všechny její oblíbené milostné romány o hlavu.
O dekádu později, po druhém přečtení, mi dochází, že je to vlastně opravdu skvěle napsaná kniha. Která postava vzbuzuje v člověku tolik emocí jako Paní Bovaryová? Trochu suchý a věcný vypravěčský styl Flaubertova psaní právě krásně kontrastuje se samotným tématem, ta její neustálá touha po lásce, po vášni, vnitřní nespokojenost, zálety - to všechno nám autor servíruje za sebou zcela věcně a nezaujatě.
Možná na Paní Bovaryovou musí člověk trochu "vyrůst", zestárnou a okusit si víc ze život a partnerství. I když je to nadsazené, tak třeba pak člověk má alespoň trochu větší pochopení pro její znuděnost manželstvím, venkovem a nehynoucí touhou po změně.
Na východ od ráje
John Steinbeck
Kniha, kde je počet stran jen ku prospěchu. Steinbeck umí krásně vtáhnout do děje, čtenář se ani nenaděje a čte a čte, hltá stránky po desítkách.
Jeho popisy, i když jich je poměrně dost, nejsou nikdy nudné. Postavy jsou natolik zajímavé, že si je budete pamatovat i po letech.