40 dní pěšky do Jeruzaléma

40 dní pěšky do Jeruzaléma

Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem ... celý text

Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života.
Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/26_/262550/40-dni-pesky-do-jeruzalema-WkL-262550.jpg 4.5664
Žánr:
Literatura česká, Cestopisy a místopisy
Vydáno:, BizBooks
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (123)

Přidat komentář
BaHa
23. června

Jo já vím, Ziburu mám ráda, ale ta kniha mi prostě nesedla. Asi moc čaje...

Marika Vanova
23. června

Je to milé a zábavné, akorát toho humoru by mi stačilo méně stránek, ke konci už mě to trochu unavovalo.
Jinak obdivuji tu statečnost. Mě to nepohodlí, nejistota, tma, cizí lidé a samota neláká. Já si o tom, co vidím, musím hned s někým povídat. Ale chápu, že někomu to vyhovuje, mám jednoho takového doma a musím ho krotit, aby mi někde moc dlouho neputoval.

josephinn99
21. června

Mnohokrát jsem se během čtení této knihy rozesmála tak, že to nešlo zastavit:) ... opravdu některé "hlášky" byly úžasné. Knihu na toto téma jsem četla prvně, a mohu říct, že jsem byla příjemně překvapená. Povedené.

petra.kind
10. června

Lehkost, nadsázka, ironie a takové zážitky, že jsem i já najednou zatoužila být dobrodruhem :) Skvělá oddechovka. Jediné, co mě štve, je, že mám to původní vydání s tím nehezkým přebalem! :D

OndřejMergl
08. června

Mám rád autorův humor, ovšem v knize se mi dostal v poněkud složitější formě. Člověk se musí soustředit na každou větu, aby následoval linku fóru a plně si užil jeho pointu. Bohužel přinejmenším polovina z přítomných vět byla výplňová vata děje. Autor se rozhodl zaznamenat zážitky všedního dne, v řadě z nich vykřesal kouzlo, ale stále to jsou jenom zážitky všedního dne, kdy většinu z nich může prožít každý našinec, který se na příslušných místech objeví. Princ Ládík udělal navíc jenom to, že šel chvilku pěšky a hodně o tom mluví, což ovšem na většinu čtenářské obce funguje.

Tomul
05. června

Mně se kniha moc líbila. Příjemné čtení od pohodového člověka, který s humorem podává různorodé zážitky, které přináší cestování na vlastní pěst.

kaja77
04. června

Uznávám bylo to vtipné, některé komentáře byly dokonce hodně vtipné... Ale to bylo tak asi všechno. Tesila jsem se na vůni exotiky a dostalo se mi vůně desinfekčního prostředku na puchýře a potu. Autora asi omlouvá věk.. V jeho věku jsem asi taky brala veci takto... Nevím no....

olle
04. června

Šel pěšky, měl puchýře, bylo horko, nevěděl, kde bude spát, pil čaj a potkal spoustu milých lidí. Takhle to zní trochu nudně. Ale číst tuhle knihu je neskutečná zábava.

sabina3898
30. května

Princ Ládík mě baví nejen stylem psaní, ale hlavně s jakým nadhledem se baví nejen světem okolo sebe ale i sebou samotným. Obdivuji jeho odvahu a vytrvalost s jakou dojde je svému cíli. Tuto prvotinu jsem četla až po Ládíkově druhé knize a besedě s ním, nebavila mě ale o nic míň. Těším se na další knihu i besedy z letošní cesty.

Faither
25. května

Velice inspirativní kniha nejen pro poutníky. Škoda, že rasistických vtípků nebylo ještě víc, nadhled mě na knize velmi bavil. Autorův spisovatelský styl a smysl pro humor sedne především otevřeným čtenářům s notnou dávkou nadhledu. (Audiokniha)

iampatrik
02. května

Jak napsat vtipně, edukativně, neotřele a čtivě cestopis? Přesně takhle!
PS. Prince Ládíka doporučuji vidět osobně i na nějaké jeho besedě.

Eremites
02. května

Vcelku vtipně pojatý cestopis jednoho milého mladého muže napříč Tureckem a částí Izraele, okořeněný notnou dávkou idealismu a nadšení. Ládík (jak autor sám sebe často nazývá) v sobě nezapře studenta žurnalistiky - styl psaní je lehký, někdy (až příliš plánovitě) vtipný, nechybí sebereflexe.

Nicméně mne nedokázal úplně zaujmout. Už v půlce knihy jsem se těšila na konec, k dočítání se musela trochu přemlouvat. Přitom vyprávění z cest obecně ráda mám, pěší chůzi taktéž. Asi jsme se s Ládíkem tak úplně nepotkali na stejné pěšině.

hefa
02. května

Skvělá kniha, dokázala pobavit, rozesmát, ale hlavně donutila zamyslet se. Vřele doporučuji k přečtení.

lidunka1
20. dubna

Včera beseda s princem Ládíkem v K.Varech. Velmi vtipné.

Ketesh
19. dubna

Ladislavovo vyprávění je skvělé na odreagování, to jak vtipně dokáže podat každou drobnost, je opravdu fascinující. Kniha se četla jedním dechem, se zaujetím. Navíc ji provází vtipné ilustrace, které se mi velice líbila.

PS: mám tuhle knihu raději, než Mezi buddhisty a komunisty.

Luciluc
17. dubna

Příjemné a oddechové čtení. U některých Ladislavových zážitků jsem se musela zasmát i nahlas (oslava, při které tančil za zvuku výstřelů ze zbraní a "vylepšovák" ve formě dámských vložek do bot), jeho humor je mi blízký a styl psaní mi také vyhovoval. Někdy jsem si říkala, jestli se tolik vtipných okamžiků a "nehod" může stát jednomu člověku při jedné cestě. Moc se mi líbily Ziburovy úvahy a postřehy (obzvlášť začátek kapitoly Den 38), ilustrace knihu navíc příjemně ozvláštňovaly. Má můj obdiv, že takovou pouť podnikl a těším se na další zážitky z cest při čtení Pěšky mezi buddhisty a komunisty.

Aknel26
16. dubna

Abych řekla pravdu, pan Zibura mi v různých svých vystoupeních nijak zvlášť sympatický nebyl, ale musím uznat, že kniha se mu velmi povedla. Neválela jsem se při čtení smíchy, ale dobře jsem se bavila a užívala si autorův nadhled a smysl pro humor. Řekla bych, že to není ani tak cestopis, jako spíš lidopis - Zibi se nevěnuje tolik památkám či městům, jež při svém putování navštíví, ale hlavně lidem, které potká. Moc se mi líbilo, že poctivě popsal každý den, i když se zdánlivě nestalo nic zajímavého - i drobné události v jeho popisu jsou náhle významnější. A některé jeho úvahy a názory, jimiž začínal kapitoly, by měly být vytesány do kamene. Povedená je i grafická podoba knížky.

Gooverka
15. dubna

Druhá kniha od Zibiho se mi líbila o poznání více, ale ani na první nedám dopustit. Zajímavá se mi zdála celá cesta, hlavně několik posledních stránek v Jeruzalémě. Znovu jsem se hned několikrát smála nahlas, ale je zde vidět, že Zibi teprve hledal cestu, jakou příběh podat.

Peace
26. března

"Všude na světě jsem potkal jen dva druhy lidí. Ty dobrý a ty špatný. A žádný politik, náboženství ani válka na tom nic nezmění."

Pro mne velmi milé překvapení. Čekala jsem klasické zážitky z cest, ale dostala jsem mnohem víc. Příběh je provázen nejen autorovým nadhledem a humorem, ale také je v něm spousta hlubokých myšlenek.
Kniha nám velice milým způsobem připomíná fakt, že spoustu věcí, které v každodennosti vnímáme jako samozřejmost, jsou ve své podstatě zázraky - stejně jako život sám.
Určitě doporučuji!

april4
22. března

"Turecká" část je neskutečně vtipná, smála jsem se v podstatě u každé stránky. Konec už takovou kadenci neměl, ale i tak se jedná o skvělou knížku, která mě velice mile překvapila. Závěrem jediné.....Ladislave, putuj a piš dál :)

pkweb.eu
22. března

V podobných knihách jsem se nikdy nikterak nevyžíval, ale musím říct, že jsem se čtením pobavil. Čtením se o zemích nic vyloženě nového nedovíte, spíše nahlédnete do běžného života a to s příjemným autorovým nadhledem a humorem.

Bettyx
19. března

Skvělá kniha! Už dlouho se mi nestalo, že bych se u četní smála tolikrát nahlas :D Jeho styl humoru mě vážně baví stejně jako filozofická okénka a jeho pohled na život :) Momentálně jsem v půlce Pěšky mezi buddhisty a komunisty a vážně škoda, že knížky nejsou delší - doufám v další výlet ! ;)

máchal73
17. března

Tato kniha se mi moc líbila.Autorovy zážitky z Turecka i Izraele jsou velmi zajímavé.Ukazuje nám,že i v těchto pro nás neklidných zemích ho zahrnuli lidé různých náboženství a národností laskavostí a pohostinností.
Tuto knihu mohu všem doporučit.
Hodnotím pěti *

ElizabethK
14. března

Velmi zdařilá kniha. Humor v ní je lehký a nenásilný. Vzhledem k mému orientačnímu smyslu bych se i já měla řídit Ladislavovým příkladem a na výlety si s sebou nebrat mapy, protože pokud jste nikdy nevěděli, kde jste, nemůžete se ztratit.
Tuto knihu jsem četla až po Ziburově druhé knize Pěšky mezi buddhisty a komunisty, za sebe musím říct, že autorova prvotina je trochu slabší (toto je můj osobní názor a rozhodně tím knihu nekritizuji), přesto jsem ji četla s nadšením a upřímně doufám, že se princ Ládík zase někam vydá a napíše o cestě knihu.

Pistácie
13. března

Bavila mě od začátku až do konce. Láďův humor mě jednoduše pokaždé nakopne. Je skvělé, jak si dělá srandu ze sebe v jakékoliv životní situaci. Jak všecko dokáže brát s nadhledem. Jasně, nevíme, jak vše doopravdy vnímal, jak ve stresu byl, když šlo, naštěstí málokdy, do tuhého. Ale i tak, jeho humor mě opravdu baví, nemůžu se dočkat dalších knih. Věřím, že jeho přednášky naživo musí být prostě skvělé. Snad se na jednu z nich dostanu a obohatí mi tak zážitky z knihy o své vyprávění.

PetullaN
11. března

"Neprozkoumat za cely svuj zivot svet, do ktereho jsme se narodili, je podobne divne, jako si neprohlednout prave pouzity toaletni papir."
"Jednim z nejkrasnejsich okamziku cesty je ocekavani, co bude za vrcholem kopce."
"Můj kamarád Martin mě naučil jednu nesmírně důležitou věc - dělat si to hezký. Jak na to? Je to prosté. Vytipujete si hezké místo a obklopíte se něčím, co máte rádi - lidmi, hudbou, jídlem, dobrým vínem, krásnou slečnou, příjemnou vůní... čímkoli. Prostě vytvoříte dokonalý moment jako z reklamy na štěstí. A pak se zastavíte, mlčíte a intenzivně vnímáte všechnu tu krásu a radost. Lidé podle mě takové chvíle prostě potřebují a měli by si je sami vytvářet. Postupem času zjistíte, že si podobnou radost můžete udělat každý den."
"A tak si rikam, ze bychom mozna nemeli hledat inspiraci u lidovych kazatelu, kteri o svete cetli na internetu, ale u lidi, kteri svet opravdu videli."

Ladislav Zibura je vyborny a vtipny vypravec. Prvni knihou, kterou jsem od nej cetla, bylo putovani Nepalem a Cinou. Tato kniha me neskutecne bavila. Musim rict, ze jsem byla zvedava, jaka bude jeho prvotina (vynechame-li krtecka). ;) A ani tady Zibi nezklamal. Svezi cteni, psane s zivotnim nadhledem, sebeironii a pokorou.
Zakoupila jsem si druhe vydani a obal je perfektni! Taky se mi moc libily "komiksove" vsuvky - "Dneska jsem na strope kavarny videl povesenou formu na babovku. Jen nevim, jestli to byl lustr, nebo mucholapka na hipstery."

kika 13
08. března

Moc milá a vtipná knížka.Autor si umí udělat legraci sám ze sebe.A měl štěstí na pohostinné lidí, které na své pouti potkal.

manioaio
28. února

Příjemná a čtivá knížka. Cestování má náš nárůdek v krvi, každého to jaksi baví a zajímá a někdo o tom umí i hezky psát. Sláva! Těším se na další cesty, které "s Ladislavem" podniknu, protože jistě nezůstane jen u jeho debutu (prvotinu o Krtečkovi se mi bohužel nepodařilo sehnat ;-) ale já se vlastně ani moc nesnažila...).

Silvuš
24. února

Opravdu vtipná cestovatelská kniha. Ladislav Zibura je skvělý vypravěč a mě jeho dobrodružství neskutečně bavilo. Moc doporučuji.

Zentao
21. února

Zibura nezklamal. Kniha mne neskutečně bavila a doporučuji ji všem.

Co se vizuální stránky knihy týče, tak mi přišel vtipně pojatý obsah. Vysvětlující rámečky a stripy umístěné v každé kapitole zase osvěžují čtení. Obal sice není tak hezky vyvedený jako u Pěšky mezi buddhisty a komunisty, ale zábavný je úplně stejně.

Jestli se Ladislavovi podařilo, nebo nepodařilo do Jeruzaléma dorazit, o tom se v knize nakonec dočtete. Ale o tom ta kniha není. I když občas jsem si říkal, jak to celé všechno vlastně dopadne a jen skutečnost, že knihu držím v ruce, mne naváděla k závěru, že cestu její autor přežil. Stejně jako jeho druhá kniha (vlastně třetí, opomněl jsem na jeho autorský debut Krtečkova cesta) je i tato kniha zážitcích mladého muže vyzbrojeného evropskými hodnotami a zdravou sebeironií na cestě do zemí nám kulturně vzdálenějších.

V tomto případě do Turecka a Izraele, a to v časech, které ani pro jednu zemi nejsou snadné. Místo nepochopení a nepřátelství tam však nachází přijetí a pohostinnost. Zdá se proto, že ani v tomto případě se nejedná o země tolik kulturně vzdálené. Možná bychom si z nich spíše v některých oblastech mohli brát příklad. V tomto ohledu knihu považuji za obzvlášť cennou, protože vypovídá o obou popisovaných zemích mnohem přesněji než mediální výkřiky vytržené z kontextu (slovy Ladislava: „A tak si říkám, že bychom možná neměli hledat inspiraci u lidových kazatelů, kteří o světě četli na internetu, ale u lidí, kteří svět opravdu viděli.“). Kromě pohostinnosti a kulturních zvláštností Ladislav v těchto zemích nachází také horko. Spoustu horka. A, samozřejmě, úhlavního nepřítele poutníků – náklaďáky.

Knize přidává na zajímavosti i to, že je psána velmi čtivým a milým stylem, na který jsem si rychle zvyknul. Při čtení jsem navíc měl dojem, že si na knize dal Ladislav záležet, takže jsem pro změnu měl jednou pocit, že autor nemrhá časem, který čtenář jeho dílu věnuje. Na rozdíl od některých jiných autorů (např. Murakami v 1Q84). Pouze existuje riziko, že čtenáře to také jednou donutí absolvovat nějakou pouť, nicméně ta určitě stojí za ten čas. Úroveň vtipů má podle mne v průběhu knihy vzrůstající tendenci (od 100. stránky už jsem se zase smál nahlas), takže jí případně zkuste dát šanci, i když vás děj nevtáhne tak rychle.

Jinak se mi moc líbí popisy toho, že všechny spojuje láska k čaji či kávě, a toho, že dát vodu neznámému poutníkovi je samozřejmostí. Je moc fajn pro změnu číst o tom, co máme jako lidé společného a že vlastně nikde nejsme sami, i když se nám to tak může zdát.

Další zajímavé a inspirující střípky, které jsem v knize našel – co to znamená udělat si to hezký (s. 49), všude jsou dobří a špatní lidé (s. 36), co je to respekt (s. 56 dole), jak se na cestě zabavit a řešit samotu (s. 81, považuji za velmi praktické a zábavné!), jak vypadá správná turecká party (s. 102, hodně jsem se nasmál), o nerozčilování se (s. 110), úhel pohledu a jak vidět štěstí (s. 134), být pyšný na svou práci (s. 149), chudoba (s. 153), jak připravit kávu v džezvě 101 (s. 183) a (považuji za stěžejní myšlenku) člověk by si neměl zbytečně zakládat na věcech, které dělá jen pro sebe (s. 216).

Shrnuto: I tato kniha od Ladislava velmi snadno splní test kvality odpočinkového čtení, které svého čtenáře obohatí a posune velmi zábavným způsobem kousek dál v jeho lidství. A to je přesně důvod, proč takové knihy má smysl psát a číst.