Nočnípták komentáře u knih

Začátkem jsem se "prokousávala". Byla tam spousta slov ze sklenařského světa ve kterých jsem se topila. Když jsem objevila vzadu v knize slovníček už jsem ho vlastně nepotřebovala. V tu dobu jsem už byla příběhem Ilan, sklenařů a 25ky pohlcena. Nějaké mouchy bych našla, ale stejně to bylo dobrý, čtivý. Těším se na Faju.

16 21.01.2023

Detektivka z českého prostředí. Žádný krvavý thriller. To mám ráda. Autor vlastně popisuje skutečnou detektivní práci. Celou knihou se táhne linka jemného humoru a to se mně líbí. Goffu mám na seznamu "ke čtení" už pěkně dlouho a konečně na něj došlo.

14 21.01.2023

Co napsat o stoletém dědečkovi? Byl úžasný. Chytrý, vzdělaný, nepraktický, fantasta a "skoro" i spisovatel. Dana Emingerová nám ho představila s takovou láskou a něhou, že nejde ho nemít rád.

10 19.01.2023

Půjčila jsem si jí pro maminku, vždycky měla Brejchovou ráda. Chtěla jsem se jen tak mrknout na fotky a najednou si uvědomím, že čtu. Fakt mě překvapilo, jak zajímavě je napsaná. Přehledná. Dobře rozlišeno kdo právě vzpomíná, jestli Jana nebo Tereza. Hodně údajů o Janě Brejchové je známo, přesto jsem si teprve tady uvědomila časovou linku jejího profesního života. Velkým plus jsou samozřejmě fotografie od Herberta Slavíka.
Všem, kdo mají Janu Brejchovou rádi mohu jenom doporučit. Moc se povedla.

9 19.01.2023

Trochu smutná, trochu veselá. Přesně taková, jak jsem si myslela. Napsaná s nadhledem, s citem. Důležité je, že není "ufňukaná" což by klidně mohla být, protože tahle práce je děsně vysilující. Velice si paní Hanušové vážím, že ji zvládla a ještě o tom napsala.

9 18.01.2023

Na cestu do vlaku jsem si jí vzala z nádražní knihovničky. V anotaci píší, že je to spletitý příběh. Tak to teda není. Brzy jsem věděla, kdo je vrah. Jinak se příběh dobře četl. Bavilo mě četnické vyšetřování a popis života lidí v městečku v době protektorátu.
Znovu ji číst nebudu, takže už je zase v knihovničce na nádraží.

5 18.01.2023

Moje druhá kniha od pana Javůrka. Líbila se mně už jeho prvotina Chaloupky, tahle je ještě lepší. Někomu tady se zdají postavy ploché, jednoduché. V takovém krátkém časovém úseku asi s tím víc udělat nejde. Mně to vůbec nevadilo, ale je pravda, že já na knihách s tímto tématem spíš prožívám historickou linku. Takže ostatní možná přehlížím. Co jsem však nepřehlédla je práce korektora. Teda ona spíš není než je (ta práce).

19 16.01.2023

Takové krásné a něžné jméno Chaloupky. Je mně líto, že už nejsou. Už jsem četla hodně knih odehrávajících se v Sudetech. Všechny byly ze Šumavy. Tahle je první z Krušných hor. Líbí se mně, jak nám autor přibližuje nejen osud hlavních postav, ale i dalších obyvatel Chaloupek.
Jenom konec se mně zdá tak trochu neskutečný, nepravdivý.

16 15.01.2023

Nečetla se mi zrovna lehce, v některých částech na mne padal smutek. Je pravda, že je hodně znát, že ty hlavní tři psychopaty nemá autor rád. Kdo by taky měl rád psychopaty, že? Také v mém okolí pár takových bylo, já jim tehdy říkala upíři. Zjistila jsem, že dost popsaného znám, ale pěkně jsem si všechno dala do souvislostí. Také jsem konečně pochopila proč tolik lidí stále psychopatům věří.

9 15.01.2023

Tak tohle byla jízda. Ještě teď chytám dech. Nečekala jsem žádný zázrak, dokonce jsem měla výhrady ke spolupráci mé oblíbené Pennyové s Clintonovou. Myslela jsem si, že nemá zapotřebí s někým spolupracovat. To jsem teda byla překvapená. Bylo to moc zajímavé, mělo to spád. Dokonce i inspektor Gamache se tam mihnul.A já husa jí málem vrátila nepřečtenou.

10 15.01.2023

Jak já se na Paví hody těšila. Začnu číst...a nic. Žádné nadšení jsem necítila. Divný začátek. Ale moje dcera dala 5*. Tak znova. Zase nic. Pak jsem se tím začátkem prokousala. A najednou jsem byla na konci knihy. Už? Teď je mně líto, že jsem si jí víc nešetřila.
Poetická, krásná, zajímavá. Přesně taková, jakou jsem od Jana Štiftera čekala. A budu muset číst znovu. Určitě mně dost věcí uniklo. A taky jsem pěkně pozdě zjistila, jak to s těmi pavími hody vlastně je.
Třešničkou jsou ilustrace Sabiny Chalupové. Škoda, že jich není víc.

12 12.01.2023

Určitě to není ve skutečnosti tak jednoduché, protože každé dítě s ADHD není stejné. Tady takové to zjednodušení je asi dobré jako návod, jak naučit některé dítě zvládat projevy hyperaktivity.

3 12.01.2023

Začnu obálkou. Je moc pěkná, ale proč je podobná obálce Kde zpívají raci? Co tím nakladatel sledoval? A ještě na obálku napsal, že je pro čtenáře tohoto bestseleru. Je to zavádějící. Společné ty knihy mají jen to, že se odehrávají v Severní Karolíně. A to ještě Vlaštovčí kopec až ve druhé polovině. Začátek je v Georgii.
Právě kvůli té obálce jsem začínala číst dost s nedůvěrou. Byla jsem ale mile překvapena. Líbilo se mně to a dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí. O terpentýnářských pracovních táborech jsem už kdysi v nějaké dobrodružné knížce četla, ale až tady jsem zjistila, jak to v nich vypadalo.
Konec knihy byl na mně trochu moc happyendový, ale vlastně proč ne. Nakonec jsem z něj měla takový hřejivý pocit.
Chce to pořádnou kuráž, aby člověk dokázal zachránit sám sebe... Tak tahle věta na té obálce, ta tam opravdu patří.
Knihu doporučuji.

Teď jsem si přečetla komentáře. Přímo z duše mi mluví komentář mag087 z 30.12.

11 11.01.2023

Tento rozhovor nemá chybu. Zajímavé případy. Z vyprávění pana Mareše cítíte profesionalitu a umění podat události jasně, čistě. Otázky pana Moravce jsou zajímavé a jenom na dvě nebo tři pan Mareš neodpověděl. Přece nemůže dávat návod jak vraždu provést.
Kniha se mně líbila, četla se dobře a rychle. Na televizi se dívám opravdu málo, ale Případy 1.oddeleni jsem viděla a tohle je moc pěkné doplnění seriálu. Tak teď budu asi muset zhlédnout i Devadesátky.

19 11.01.2023

Moje druhá kniha s vyšetřovatelkou Irene Hussovou. Vrah je nechutný sadistický nekrofil, ale autorka se v nechutnostech nijak zvlášť nepatlá. Děj má spád, ani jsem se nenadála a byl konec. Jsem ráda, že Irene není ani alkoholička, ani nemá psychické potíže jak to v poslední době v detektivkách bývá.
A Tom Tanaka je "boží", asi jsem se zamilovala.

8 10.11.2022

František Niedl opět nezklamal. Dobrodružné, napínavé, humorné a vtipné. Skoro mě mrzí, že jsem to přečetla tak rychle, teď budu netrpělivě čekat na další díl.

15 10.11.2022

Do poloviny se děj hrozně vlekl, myslela jsem, že to vzdám. Protože se mně líbila autorova nejnovější kniha Nalezení, vytrvala jsem. Druhá půlka už byla čtivější.Téma zajímavé, i když v určitých chvílích dost nepravděpodobné. A našla jsem nějaké nesrovnalosti. Nejspíš to bude tím, že je to prvotina, což je omluvitelné.

12 10.11.2022

Hotýlek není autorčina prvotina. Tou je Slepá mapa.

14 30.07.2022

S tím, že nakladatelství Host vydává knihy obsahově i vzhledově kvalitní, se prostě počítá. Zrovna tak i tahle je malým uměleckým dílem. 73 povídek sleduje 73 let našeho státu. Moc dobře zpracovaný stručný přehled našich dějin z pohledu různých autorů. Ať už z povídek, ilustrací nebo komentářů před povídkami jsem byla nadšená. Navíc zde přímo vyčnívá krása českého jazyka.
Původně měla být kniha ozdobou naší knihovny, ale překonala jsem se a darovala ji. Vydržím, nebo si půjdu koupit další?

Přestože mám knihu již dávno přečtenou, dala jsem ji mezi ty, které právě čtu. Já ji totiž čtu pořád. Leží na stolečku u mého oblíbeného křesla a namátkou ji každou chvíli otvírám. Dělí se o moji pozornost s knihou Dobrodružný svět Zdeňka Buriana.

17 24.07.2022