Nočnípták komentáře u knih

Enzo je zpět! Tím mě Peter May moc potěšil. A zase hvězdičky nestačí. Líbilo se mně tady všechno. Zápletka, vyšetřování i změny, které se za devět let staly v Enzově rodině. Enzo stárne, ale pořád je to on - můj oblíbenec.

20 24.07.2022

Peter May je můj oblíbený autor. Politika mně nevadila. Zápletka s autistickou Taniou byla zajímavá, ale právě na přístupu k autistům je znát, že kniha byla napsána již v osmdesátých letech.
Každá kniha pro mě nemusí končit vysloveně sluníčkově, ale tady jsem za takový konec moc ráda.

11 24.07.2022

Téma bylo zajímavé. Těšila jsem se na čtení, ale zpracování mě zklamalo. Kdyby třeba měla kniha dvě,nebo i tři dějové linie, ale tady se skákalo v čase tak nějak nesystematicky, chaoticky. Často se také mnohé údaje opakovaly. Je zde hodně fotografií zápisů z vyšetřování, udavačských dopisu a míst, kde Jaroslav Maršík žil i kde se ukrýval. Jenomže mnoho jich je z dnešní doby a jen několik z padesátých let.
Podle mě je kniha tím opakováním údajů a fotografiemi zbytečně natahována. Není to román, je to literatura faktu. Teda měla být. Jenomže pak by byla kniha poloviční.

7 24.07.2022

Tolik informací a rad, až jsem se tak trochu ztratila. Ale některé jsem si vzala za své. Jen kdybych tak měla pevnou vůli a opravdu dokázala rady dodržovat a vytrvat. To já však nedokážu. Škoda.

7 17.07.2022

Musso opět nezklamal. Čtivé to bylo a vůbec neřeším jestli byl příběh moc komplikovaný, nebo neuvěřitelný. Já vím, že ostrov je fikce, ale na rozdíl od čtenářky niknikita jsem do té mapy opravdu koukla. Přece jenom, co kdyby....

Tohle mě zaujalo. Cituji

"Jenže já jsem nikdy nikomu nedovolil, aby mi říkal, co mám nebo nemám číst. A hrát si na soudce a rozhodovat co literatura je a co není, mi připadá jako vrchol samolibosti."

8 16.07.2022

"Three Pines je stav mysli. Když dáme přednost toleranci před nenávistí, dobrotě před krutostí, laskavosti před šikanováním. Když se rozhodneme nebýt cyničtí a mít naději. Pak žijeme v Three Pines."

Tato autorčina slova vyjadřují přesně můj názor na pennyovskou, vlastně neexistující vesničku. Miluju Three Pines a její obyvatele.

20 16.07.2022

Z téhle knihy jsem si vybrala rodné domy našich spisovatelů. Udělala jsem si moc pěkný přehled v kterém kraji jaký je, abych věděla co navštívíme při prázdninovém cestování s vnoučaty.

8 16.07.2022

Tady mně zase hvězdičky nestačí. Boleticko se stalo mojí láskou až teď na stará kolena. Já, od mládí tramp, mám prochozenou Šumavu. Boleticko bylo ovšem zakázané. Co se zmenšil vojenský újezd, snažím se dohnat uběhlý čas a poznat co nejvíc ze zapomenuté Šumavy. A protože ten čas už opravdu nedoženu, jsem vděčná za nádhernou publikaci. Něco navštívím v knížce, něco ve skutečnosti.

10 16.07.2022

Drsný život v devatenáctém století na venkově drsného Norska. Je to příběh Stiny, první porodní báby u fjordu Romsdal. Mám ráda knihy psané na základě skutečných událostí. To tahle je. Stina byla autorova praprababička. Kniha je zajímavá a poučná. Cílevědomá a statečná Stina. Šla si houževnatě za svým snem. Měla však také veliké štěstí, v uskutečnění jejího snu ji podpořili rodiče, manžel i švagr. Bez podpory svých blízkých by to těžko dokázala.

9 16.07.2022

Co mám napsat o této knize? Vždyť ve svém komentáři už všechno napsala soukroma. Je o kousek níž, přečtěte si jej. Je výstižný, lepší bych nenapsala. Jenom tak trošičku nesouhlasím s tím srovnáváním knihy s Prokletým krajem, protože mně se líbil i ten.
Mrzí mě, že nemohu dát plný počet*. Vůbec jsem totiž neporozuměla tomu, proč autorka zmiňuje případ Kramný. Myslím, že to pro děj této knihy bylo zbytečné. Proto jen 4*

16 16.07.2022

Zajímavá malá knížečka, pro mne neznámý básník. Zatím jsem o něm nikde nic nenašla, ale pátrám dál. Některé verše se mně sice zdály takové naivní, až dětské, ale některé jsem si musela nahlas recitovat. A nadšená jsem z obrázků doprovázejících verše. Není u nich autor,tak předpokládám, že jsou také Pavla Klímy. Ještě mě zaujalo motto knihy.

motto

Z dnešního požehnání v malšickém kostele:

"Bůh nás žehnej dostatkem bláznovství,
abychom měli odvahu být ve světě jiní a dělat
věci, o kterých ostatní říkají, že udělat nejdou."

Pak zaznělo Amen.

8 16.07.2022

Tyto verše mě nechaly chladnou. Zkoušela jsem se k nim po čase vrátit, ale pořád stejný pocit. Míjíme se. I když vlastně těch pár haiku, kterými byly básně proloženy, se mně líbilo. Asi budu muset zkusit Matouškovo starší sbírky.

5 16.07.2022

Verše Františka Halase mám ráda. Triptych o ohrožené zemi obsahuje jeho tři díla jak se píše v anotaci. Určitě jsem je kdysi dávno četla všechny. Ale po létech pro mě byly některé básně opravdu překvapením. Už jsem je neznala. Jiné mě vrátily časem zpátky. Užila jsem si to.

6 16.07.2022

Knihu jsem objevila v knihobudce. Vzala jsem ji pro maminku, která jako zdravotní sestra ještě zažila v nemocnici řádové sestry. Právě v té době je odtud socialistické zřízení odsunovalo do různých ústavu, kde se staraly o mentálně postižené. Ústav v Oseku je od nás nedaleko. Bylo zajímavé číst o tom, jak fungoval, jak se rozšiřoval. Co všechno se svými svěřenci řádové sestry dokázaly, než i odtud byly donuceny odejít.

8 16.07.2022

Když pominu milostné avantýry hlavní postavy, kterých zde bylo až nad rámec mého chápání (i když možná v této branži asi nic neobvyklého), tak se mně kniha líbila. Anotace je tentokrát pravdivá. Kniha je o snech. O snech o svobodě. Většina z nás, kdo v té době žil, je měla. Menšina je uskutečnila. Ta cena za to uskutečnění byla opravdu vysoká. Možná proto, že jsem patřila k té snící většině pro kterou byla ta cena nepřekonatelná, se mně kniha líbila.

10 16.07.2022

Dlouho jsem váhala co o knize napsat, ale pořád nevím. Na jednu stranu se mně líbila, na druhou štvala. Kraj, který znám i když ne zase nějak důkladně. Lidi všude žijí různí, ale že by tady v devadesátých letech žili jenom tací, kteří neví co si počít se svým životem? Nějak jsem si k žádné postavě nedokázala vytvořit vztah. Možná, že právě to autor zamýšlel. Nepřilnout k žádné postavě? Jestli ano, tak to se mu povedlo. Přesto se mi kniha asi líbila, když na ni musím dost často myslet. Takže dávám tři* a jsem ráda, že dnes zde žijí úplně jiní lidé než v knize.

7 16.07.2022

Tentokrát jsem si přečetla komentáře dřív, než píšu svůj a to dělám málokdy. Vidím, že většina hodnocení je průměr. Přitom mně se ty povídky tak líbí. Jsou takové jiné, nezvyklé. Každá je z jiného "těsta". Autor zabrousil do různých žánrů a to mě baví. Povídky jsou opravdu každá jiná. Jediné co je spojuje je psací stroj.
Jako herec patří Tom Hanks k mým oblíbencům a měla jsem strach, že jako spisovatel mě nezaujme. Strach je pryč.
Pro mě je PAN HEREC i PAN SPISOVATEL.

13 16.07.2022

Tady u nás, v mém kraji často narážím na jméno faráře Jílka. Tahle knížečka mně přišla do ruky úplnou náhodou. Nebylo to lehké čtení. Smutek a smutek. Pro věřící však i naděje. Dozvěděla jsem se hodně. Nejen o panu faráři, ale i o MUDr. Hradeckém a dalších hrdinech doby okupace. Jména jsem slýchala, ale do souvislostí si je nikdy dřív nespojovala. Až teď. Bylo pro mě docela těžké pročíst se náboženským povídáním, ale poznala jsem život a boj těch, kteří zachránili hodně životů a sami o svůj přišli.

9 16.07.2022

Pro mne to žádný zpěv tedy nebyl. Většina básní opěvuje hrdinnou sovětskou armádu - osvoboditelku. No, to by snad až tak na závadu nebylo, ale jsou takové nějak šroubované, nebo jak to říct. Dost autorů pro mě neznámých a z těch známých vlastně básně znám z jejich vlastních sbírek. A jenom pár bylo těch, kterých si cením.

6 15.07.2022

Tentokrát jsem zabrousila do vnukovo knihovny. A měla jsem šťastnou ruku. Líbilo se mně to, dokonce tak, že musím sehnat i předešlé díly, které on nemá. Bezva dobrodružství.

7 15.07.2022