Natyna3 komentáře u knih
Velmi čtivá klasika, která se mi do ruky dostala šťastnou náhodou. Docela lituji, že toto dílo nemáme na seznamu četby k maturitě, myslím, že je to jedna z knih, které nemají příliš těžký rozbor a příběh je to strhující.
Kniha, která si zasluhuje pozornost. Zasluhuje si být čtená, protože knihy, jako je tahle, nás nutí nezapomenout. A to je to nejmenší, co můžeme pro ty lidi, kteří prožili všechny hrůzy války, udělat.
Bylo by krásné žít ve společnosti, která se ponaučila ze všech zvěrstev, které prožila. Přála bych si, aby taková naše společnost byla.
Opominu-li pomalejší rozjezd, mohu říct, že se mi kniha četla velmi dobře a bavila mě. Postupem děje mi začalo být dost líto Charlese. Ema byla velmi sebestředná žena, když se kromě manzela neohlizela ani na své dítě. Život ale neměla vůbec lehký.
Krásná, smutná a silná kniha. Život je někdy opravdu těžký.
Má první kniha od EMR. Nadchla mě. Trošku jsem čekala, že mě to nebude úplně bavit, ale je to krásná kniha. Čtivá. A hlavně silná.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Naprosto mě dostala. Svědectví o tom, jak nezdolný dokáže být lidský duch.
Je to škoda, ale nějak jsem zde nenašla ten opěvovaný "nový svět". Povídky mě nedokázaly příliš zaujmout, zdálo se mi, že je to pořád stejný scénář dokola.
Knihu jsem měla přečtenou rychle, četla se dobře, ale občas jsem se ztracela ve jmenech i příbězích.
Jsem si jistá, že až si knihu přečtu za pár let, pochopím ji úplně jinak, než-li teď.
Nepřesvědčila mě o koupi dalších dílů. :(
Tato kniha mě po Norském dřevě usvědčila v tom, že Murakamiho stojí za to číst. Specifická, tíživá atmosféra mě nějakým způsobem fascinuje.
Hraničáři si i nadále drží svou vysokou úroveň. Tato série mi zkrátka v dětství přirostla k srdci a tak to bude vždycky.
Přijde mi skvělé číst o mladém Gilanovi a také je úžasné, že se tam objevil malý Will.
Zamotaný děj, nevýrazné postavy a plno dle mého názoru nepatřičných až vulgárních výrazů na místech, kde se to vůbec nehodí, dělají z této knihy jednu z nejhorších, které se mi za poslední dobu dostaly do ruky.
Možná bude lepší film :/.
Důkaz, že kniha nemusí mít 500 stran, aby v nás něco velkého zanechala.
Má první, ale jistě ne poslední Kunderova kniha. Jedna z těch, za které bych byla u maturity ráda.
Kniha, kterou jsem četla neskutečně dlouho. Bavila mě, ale chyběl mi takový ten pocit, kdy chcete vědět, jak to skončí. Bylo mi to vlastně docela jedno. Nikdo z hrdinů mi totiž nepřirostl k srdci. Což je docela smutné vzhledem k tomu, že kniha má 500 stran.
Nejzajímavější byly části se schizofrenní slečnou Luisou.
To autorova kniha Láska je jen slovo, to je moje srdcovka.
Nikdy se nespokojíme s tím, co právě máme. Vždycky chceme něco lepšího, vždycky chceme něco víc.
"Zvířata pohlížela z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasete na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti."
Výborná kniha. Zamyslela jsem se nad tolika věcmi a ještě více se jich dozvěděla. Sice si nejsem jista, zda by 15ti letá dívka byla skutečně schopna některých myšlenek, které zde Sofie vyjádřila, ale i přesto je celkový dojem více než dobrý.
Podle hodnocení jsem vlastně čekala, že to bude mnohem horší. Sice jsem se někdy trochu ztrácela v tom prazvlastne vymyslenem světě, ale jinak to celkem mělo spád.
Ale určitě je mnoho daleko lepších fantasy.