MV111 komentáře u knih
Za tolik let práce tolik hvězd, k dokonalosti ale chybí spád, energie, odvaha škrtat. Určitě stojí za přečtení jako kronika temných roků církve v minulém století.
"... vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou." (str. 166)
Kdo už nechce číst o válce, ať nečte. Ostatní se mohou nechat vtáhnout do situací, kdy se musíte rozhodovat a nikdy nevíte, co je dobře. Víc než jinde tady platí jedno staré židovské přísloví - ať uděláš cokoli, vždycky toho budeš litovat.
Perfektní. Dřív bych si myslela, ze to není možné, ale je: kolik lidí, tolik obav, úzkosti a frustrací. A s věkem se to nelepší. To všechno v koncentrovaném příběhu, kde na ději nezáleží. Břitký humor, nutno číst s nadhledem.
Jestli má tohle někdo (autorka) v hlavě, tak potěš pánbůh.
Mě by zajímalo, jak se Petra Dvořáková takhle - podle mého trefně - vkradla do pánského přístupu k životu :-) Mistrovství jejích knížek tkví v popisu "obyčejného" života, ať už na dědině, nebo ve městě. Budu se těšit na příště.
Teda, to byl mix: Astrid Lindgrenová s Ondřejem Sekorou, Joanne Harrisová s Agathou Christie a mnoho dalších. Čtení, které člověka odvane někam do jiných sfér. A trochu ne/čekaná třešnička na závěr. Ideální na dovolenou.
Sonda do života takové obyčejné rodiny, kde se vlastně všichni snaží, ale někdy je to málo, někdy moc, někdy příliš. Každý by z té rutiny občas rád utekl, a až když uteče, zjistí, že se mu po ní vlastně stýská.
Moc hezky vypozorované vztahy, touhy, snahy, stereotypy i nuda. Je na nás, jak s tím vším umíme naložit. Zrcadlo nám Petra nastavila pěkně.
Poeticky popsaný příběh osudové lásky, která kvůli historickým událostem nemohla trvat dlouho a přes kterou se baronka po zbytek života nepřenesla. Barvitý popis života šlechtičny v mládí i ve stáří odvane čtenáře do jiného světa, který mizí spolu s odpadávající omítkou zdí zámku a zarůstajícím sadem. Hezké, romantické, melancholické, místy možná víc než dost. Jen střídání časových rovin v závěru knížky bylo malinko nepřehledné.
Obyčejná knížka o obyčejných věcech. S hezkým poselstvím pro ty, kteří nejsou právě na výsluní. A o tom, ze všichni chceme mít lidi, ke kterým patříme.
Jeden citát:
“Možná do své rodiny nezapadám tak hladce jako vy do té své, jako řádka kolíčků do dokonale kulatých dírek. V naší rodině všechny kolíčky a dírky předtím patřily někam jinam a jsou všelijak vzpříčené a trochu naštorc... Ale něco jsem si uvědomil: Můj táta je sice blbec, ale je to můj blbec, a jedinej, kterýho mám.”
Knížka do letadla cestou na dovolenou. Nechat text jen tak plynout jako řeku a nečekat rozhřešení. Buď si v tom něco najdete, nebo ne.
Výborné. Občas je to takové tempo, že je dobré odejít a dělat chvíli něco jiného. Popis života očima dítěte je Petřinou silnou stránkou a tady to je pohled tří generací. Doporučuji stejně jako povídkový triptych Zmizet.
Čtyři a půl hvězdy! Čtivé dialogy, dobrý překlad. Trochu přitažený konec, aby zůstala vrátka pro další díl. Těším se na něj.
Asi jako Tmavomodrý svět od Svěráků. Špatné to není, práce na tom určitě byla, ale šťávu jako ty skotské příběhy to prostě nemá.
Maximum skotského ostrovního způsobu života, hodně psychologie postav, minimum krimi. Ale styl psaní a velmi pěkný překlad snad nezklamou ani toho, kdo čeká severský thriller.
Překvapivá, působivá, s napětím a atmosférou, kterou mi připomněla Žháře E. Hostovského.
Když dva dělají totéž, není to totéž. Z úcty k Larssonovi 3 hvězdy.
Tolik procent? To vážně ne :-) S knížkou si dala autorka dost práce, to se musí uznat, ale literárně jsme dost jinde než třeba Larssonovo Milenium, které má stejné hodnocení. Koncentrované obraty typu "pořád se díval na Jess, která se zrcadlila v jeho očích", "jeho výraz byl vážný a plný něhy a Jess to málem znovu rozplakalo" myslím naznačí, pro koho je knížka určena.
Asi jsem toho přečetla už moc, tenhle titul mi připomněl knížky J. M. Simmela, které jsme kdysi brali útokem. Možná je Peter May četl taky :-). Mimochodem, proč Noční brána (no, dejme tomu), a provaz na titulce? Něco jsem přehlédla?