Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471772/bmid_cyklistka-osud-posledni-baronky-Dgp-471772.jpg
4
474
134
Osud poslední šlechtičny z rodu Battaglia. Od autorky bestselleru Podbrdské ženy. Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis.... celý text
Přidat komentář
Příběh silně dojemný. Otec, sice šlechtic, vlastenec, ale poctivý sedlák, děti vychované sice v rodinných hodnotách ale skromně. Maminka, stále žijící ve vzpomínkách na rodnou Itálií, křehká duše. Blanka a mladší Kristián propadli oba jízdě na kole, což za jejich mládí nebylo tak časté a vytrvali do pozdního věku. Blanku učil jízdě na bicyklu v Itálii o prázdninách Richard, spřízněný druhé větve rodu Battaglia. Přátelství za dob studií ve Vídni přerostlo v něžnou lásku až do dob, kdy celá Evropa byla podřízena nacistické nadvládě a po pár letech nadvládě budování socialismu. Rodina přišla o majetek a na polích pracovala jako každý druhý, občas zpestřena pobytem ve vězení. Konec rodiny byl smutný, i zámeček chátral a Blanka, přestože byla učitelkou, zůstala jedinou nájemnicí v rodinném domě ve dvou místnůskách, skromně, se starou kočkou a vzpomínkami. Kniha na mě silně zapůsobila.
Moje první přečtená kniha od této autorky. Moc se mi líbil styl vyprávění, který má dvě roviny, a to vzpomínající starší žena a její mladší verze. Nicméně hlavním pokladem této knihy bylo hlavně líčení přírody a také pocitů. Už dlouho jsem nečetla tak přirozeně a přitom mistrně vylíčené detaily, které se pojí s přírodou. Hned jsem měla pocit, že jsem s hlavní hrdinkou přesně na tom daném místě, které v knize líčí. Dokázala i vystihnout tu volnost a svobodu, kterou Blanka prožívala při jízdě na kole.
Mám však pocit, že děj ke konci slábl. Samozřejmě jsem byla zvědavá, co se ukrývá v tajemném dopise a vlastně mi to takto i stačilo (nesdílím názor, že mělo být jasně dané, co se stalo s Richardem).
Přiznám se, že o baronce Battaglia jsem se dozvěděla až z této knihy a jsem ráda. Poslední dobou přesně takové příběhy vyhledávám. Ty, které mě nutí zjistit si o dané události nebo osobě víc, které ve mně podnítí zvědavost. Těším se proto na další knížky od Jany Poncarové. :)
Kniha se mi moc líbila a splnila mé očekávání. Pocity jedné nezdolné ženy, která se nenechala zastrašit tehdejší dobou. Dějem se prolíná hloubka přátelství a odvaha. Jen je mi líto, že ji nikdy nebylo dopřáno vychovávat děti.
Audiokniha. Nedoposloucháno. Možná, že kdybych to četla, hodnotila bych jinak. Ale audiokniha mě nedokázala vtáhnout do děje, nedařilo se mi soustředit se na poslech, strašlivě jsem se nudila.
Já jsem prostě namlsaná Podbrdskými ženami a žádná další autorčina knížka mě tak nevzala. I když Cyklistku bych zařadila asi na druhé místo. Příběh je přitažlivý, ale nějak mi přijde jakoby povrchní, unylá. Nevím, jak přesně to popsat. Prostě jsem si příjemně početla, ale necloumaly mnou žádné emoce, neježily se mi chlupy na rukou ani mi nebylo líto, že už je konec.
Super začátek i nosná linie příběhu, uprostřed knihy začínám tušit tragédii... druhá polovina knihy je zklamání i když se snažím chápat těžký osud hlavni postavy a její rodiny.
Mladá autorka natáhla příběh pravděpodobně z cyklu Paměti národa na dlouhý román skládající se převážně z pocitů baronky. Uvítala bych více děje, příhod, podrobnější líčení cest, např. z její první výpravy je tam jen první den a pak náznaky. Celkově to nebylo špatné, ale jedno přečtení stačilo.
(SPOILER) Cyklistku jsem poslouchala jako audioknihu. Byl to velmi silný a inspirativní, ale taktéž nesmírně smutný příběh. Autorka si nádherně hrála s detaily a tím zpomalila čas, čtenáři tak darovala možnost dané chvíle prožít naplno. Procházela jsem se s Blankou lesy, jedla s ní čerstvé ovoce a chleba, dýchala vedle ní horský vzduch. A taky prožívala její bolest. Příběh byl pro mě často až náročný na zpracování, musela jsem si od knihy dávat pauzy. Míra nespravedlnosti vůči hlavní hrdince byla obrovská, byla jsem ale ráda, že příběh skončil pozitivně naladěný. Když jsem si pak na Google mapách našla fotky zbytků popisovaného zámku, bylo mi do pláče.
Další z knížek této autorky, která se mi dostala do ruky a opět skvělé dílko, bezvadně se to četlo. Na stolku mi teď leží Pobrdské ženy, tak se těším.
Poeticky popsaný příběh osudové lásky, která kvůli historickým událostem nemohla trvat dlouho a přes kterou se baronka po zbytek života nepřenesla. Barvitý popis života šlechtičny v mládí i ve stáří odvane čtenáře do jiného světa, který mizí spolu s odpadávající omítkou zdí zámku a zarůstajícím sadem. Hezké, romantické, melancholické, místy možná víc než dost. Jen střídání časových rovin v závěru knížky bylo malinko nepřehledné.
Moje první zkušenost s autorkou, takže nemám zatím s čím srovnávat, ale určitě vím, že to není poslední kniha, kterou si přečtu. Přiznám se, že prvních zhruba 50-80 stránek mi moc neutíkalo a i někdy ke konci jsem tušila, že přijde konec, který ale stále nepřicházel. Kniha je ale napsaná čtivě, určitě se bude dobře číst, i když někdy je hodně smutná, nevadilo mi ani skákání času ani osob. Za mě to bylo naopak velmi dobře vymyšlené. Jsem ráda, že jsem si o tak zajímavé ženě mohla přečíst a sama sebe se ptám, kolik takových existuje se zajímavým příběhem, ale nikdo o nich vlastně neví....
Moje druhá knížka od Jany Poncarové a musím konstatovat, že Podbrdské ženy se mi líbily víc. Nějak pomalu to "odsejpalo". Od příběhu české aristokratky v pohnutých dobách 20. století bych čekala napětí, spád, ale občas jsem se nudila. Možná byla chyba, že jsem Cyklistku poslouchala jako audioknihu, ten poslech mne ještě víc uspával....
Má první kniha od Jany Poncarové. Nesrovnalosti a připomínky by se nějaké našly, ale příběh se mi líbil, obě jeho časové roviny. Především mě oslovil popis stáří baronky, vnímání přírody, vlastní konečnosti, rozpadajícího se zámku...
Zajímavý život (pro mě dosud neznámý) a jím inspirovaný, pěkně napsaný příběh.
Audiokniha mě nezaujala. V podstatě se tam nic neděje ani po hodině poslechu. Takže se řadí k jedné z mála, které jsem bohužel nedočetla.
Kniha se četla dobře, zajímavě popsaný život paní baronky. Nicméně Podbrdské ženy mě zaujaly více.
Audiokniha
Bylo to takové strašně unylé. Jak samotný příběh, tak i způsob jeho vyprávění. Koneckonců i samotný přednes audioverze se nesl ve stejném duchu. Sice dokresloval celkovou atmosféru knihy, ale na mě to působilo strašně monotónně, líně... Mám pocit, že autorka dokáže hodně barvitě popisovat prostředí, myšlenky a vůbec záležitosti, které jsou pro příběh podružné, přitom samotný děj ve vší té "omáčce" úplně zaniká. Poslouchala jsem, a myšlenky mi neustále zabíhaly úplně jinam, což se mi u jiných audioknih stává minimálně. Mnohé pasáže jsem tedy poslouchala opakovaně, ale stejně jsem se zase po chvilce přistihla, že opět nevnímám a myslím na něco jiného. Obávám se, že pokud bych knihu četla, po pár kapitolách bych ji odložila nedočtenou.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta paměti, memoáry česká literatura česká šlechta
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Cyklistka: Osud poslední baronky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 667x |
| Čtenářské výzvě | 175x |
| Doporučených | 35x |
| Knihotéce | 192x |
| Chystám se číst | 266x |
| Chci si koupit | 48x |
| dalších seznamech | 5x |
Líbí se mi jazyk, jakým je příběh psán.
Za zhlednutí stojí i dokument, který byl autorce inspirací
https://m.youtube.com/watch?v=nbLSGee4neY&pp=ygUNcGFuaSBsZSBtdXJpZQ%3D%3D