Morsie komentáře u knih

"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."

Citáty z Orwellových děl by se měly vytesat do kamene, měly by se vytesat do mozku každého z nás. To pro případ, že by snad chtěl někdy někdo zapomenout!

Podstata Farmy zvířat není kritizovat komunismus (i když to sedí báječně a jistě účelně), nemá snad ani za účel kritizovat všechna totalitní, diktaturská politická zřízení. Farma zvířat prostě a jednoduše kritizuje člověka a jeho člověčenství - ty nejnižší lidské pohnutky.
Proč chce jeden člověk ovládat druhého - kdykoliv, jakkoliv, kdekoliv?
Mnoho z nás když získá moc, ztratí sebe…

Orwell byl vizionář a byl to psycholog/sociolog - až moc dobře rozuměl lidem.

48 19.09.2013

Ani v nejmenším jsem nedovedla odhadnout, jak moc mě tahle kniha zasáhne. A ne pro ty jadrné popisy toho, co se dělo v koncentrácích, jako hlavně pro svoji myšlenku.

Zabít, či nezabít? A když ano, je to vůbec trest?

Autorka tu dokázala něco hrozně těžkého, totiž v lidském světle popsat člověka, kterého bychom normálně nazvali zrůdou. Ukázala, že to není a nikdy nebylo tak snadné. Nic není jen černé anebo bílé, spíš jsou to odstíny šedi - chraň bůh, ne tamty!
Tohle je kniha, na kterou se jen tak nezapomíná, která se uhnízdí ve vašem srdci a donutí vás nad svým obsahem ještě dlouho přemýšlet. Není to oddechové čtení, je to čtení pro ty, co si chtějí knihu pamatovat, kteří chtějí, aby jim pár napsaných slov navždy změnilo pohled na svět.

Vážně se mě to niterně dotklo a já za to autorce děkuju. Děkuju jí za ten jiný pohled, děkuju ji za ty nezodpověditelné otázky a děkuju jí za tu myšlenku, kterou protkala celý svůj příběh.

Nemůžu říct, že jsem si to užila - takové věci se neužívají - ale bylo mi potěšením!

45 23.09.2014

Už je to docela dlouho, co jsem Den Trifidů četla, nic to ale nemění na tom, že to mám celé pořád v živé paměti.
Protože na tohle se jen tak zapomenout nedá!

A nemyslím tím ani tak rozdivočelé rostliny, které ve mě asi napořád zanechaly nepříjemný pocit z přerostlých, divných kytek. A ani globální slepotu, která ve mě vyvolává extrémní pocity úzkosti. Já mám spíš na mysli jakousi realističnost celého příběhu.
Já vím, že jde o sci-fi, vím, že většina z toho není reálná. Jenže to, co prožívají postavy, reálné je.

Wyndham prostě skvěle vykreslil lidské charaktery, jejich emoce a prožívání v různých situacích. A toho si na té knize cením asi nejvíc. Té opravdovosti.

41 02.11.2019

Já jsem už od přírody tak nějak zvrácená. Nebo respektive zvrácenosti mě uchvacují – jinak jsem jemnost a slušnost sama! :D No každopádně předložte mi knihu, kde se píše jen pro silné povahy a je jasné, že na to skočím. Všechno mě na té knize lákalo, negativní ohlasy, znechucení, pobouření - přesto kladně hodnocený jazyk a mnohými odvážnějšími i samotná psychologie.

Byla jsem napnutá jak guma u podvazků - zhltla jsem to za dvě odpoledne. Brnkačka. Tak hrozné to zas nebylo, jedna milá pohádka na dobrou noc :D

Ne dobře, kecám. Je to děsné! Děsně úžasné! Asi ani neexistuje slovo, jaké by vystihlo tu zvrácenost. Já a Vraní dívka jsme se do sebe zamilovaly hned po prvních stránkách! Četla jsem bez dechu, bez mrknutí oka, někdy s hlavou v míse, ale vždycky s nadšením!
Je to fakt síla - kroutí vám to palce u nohou. Co vás ale zvedá z křesla a zároveň do něj ještě víc tlačí je ta psychologie – ať jste silní, jak chcete, rozebere vás na maličké kousíčky.

Brilantní v celé své obludnosti.

33 16.03.2014

Tohle je rozhodně neprávem v kategorii pro teenagery. Tohle je pro každého, kdo ještě pořád doufá - kdo má špetku naděje.
Jak se mi ze začátku do knížky nechtělo, tak teď se mi s ní nemile loučilo. V slzách, s rozdrceným mozkem i srdcem, jsem si slíbila, že se k ní už nikdy nevrátím. Moc dobře vím, že jsem si to jenom nalhávala. Už teď mám nutkání znovu beznadějně Bez naděje otevřít. Znovu se začíst a znovu brečet, znovu být zklamaná a znovu zase doufat… a snít.

Hloubka, i mrazivá pointa, kterou v sobě příběh ukrývá, je deprimující. O to pak víc, když si uvědomíte, co toho máte s hlavní hrdinkou společného.

Jako podzimní obloha - tak si po přečtení budete připadat... hodně dlouho...

29 24.02.2014

2 + 2 = 5

1984 byla, je a bude tou nejlepší knihou, jaká byla kdy napsána. Už ji nikdo nepředčí... Snad jen tehdy, kdyby sám Orwell vstal z mrtvých a napsal podobnou "utopii" na dnešní dobu a společnost...
Nevím, jak vyjádřit, co k téhle knize cítím... Zamilovala jsem si ji od prvních slov - a to doslova. A pokaždé, když ji začínám znovu číst, mám mrazení.
Smekám, obdivuji, děkuji, umírám!

Možná se brzy dočkáme, že už si tohle vizionářské dílo nebudeme moci přečíst...

29 20.08.2013

Silo, boží Silo!!!

Vážně a upřímně jsem se chvíli bála, aby to nebylo jen nějaké typické klišé o puberťácích a pro puberťáky. Bohudík moje obavy se ani v nejmenším nenaplnily! Naopak - tohle kolem pubertální literatury ani neutíkalo.
Je to vyspělé, dospělé, propracované a promyšlené. Každý jednotlivý detail má svůj význam a přesně zapadá do konceptu celého příběhu.
Ale nejde jen o to, jak kvalitně je to zpracovaná kniha, nejpodstatnější je samotný příběh. Lidstvo ve své nejzákladnější podstatě - kruté, sobecké, lstivé.
Na nějaký idealismus můžete klíďo zapomenout - tady se hraje tvrdě, realisticky. Love story a hrdinská gesta se nekonají - protože když vám jde o kejhák, tak jde všechno stranou.

Ze Sila mám ještě teď husí kůži a spodní čelist se mi pořád ještě nepodařilo nasadit zpátky. Prostě bomba!

Tahle knížka ve všech směrech předčila moje očekávání.

27 04.06.2014

Vždycky, když se s lidmi bavím o knihách a padne řeč na tu nejdelší, co kdo kdy četl, pro mě je to To. Bohužel často se stává, že na mě lidi koukají jako na idiota, co se nedokáže vymáčknout. A nepomáhá ani když doplním, že je to To od Kinga...

A to mě rmoutí! Jak může být mezi čtenáři tolik lidí, co tápou?

A přitom já si opravdu myslím, že To je nejlepší Kingův počin. Přečetla jsem většinu jeho klasických fláků a To pořád prostě přesahuje.
A vypovídá o tom i to, že jsem celou knihu přečetla za necelé tři dny.

Nejvíc si pak cením samotného konce. Je pravda, že jsem byla trochu zmatená, ale stačilo trochu pátrat a rozšířit si tak všeobecný přehled.
A to mě na Kingovi hrozně baví! Nepřináší jenom zábavu, ale taky vás trochu vzdělá.

Každopádně To je takový ten typ knihy, kterou si budete vždycky pamatovat a to dost detailně. Je to už dlouho, co jsem To četla, a stejně když teď na to vzpomínám, v mysli se mi odehrávají živé obrazy z Derry.

To není knížka pro děti, ani náhodou to není knížka pro děti! A nebo je pro děti, ale pro hodně vyspělé děti. Vyspělejší, než je většina z nás - pro takové Malé prince.

Zas tak často se mi nestává, že bych u knížky brečela - u Malého prince mi tekly slzy proudem. Jenže zároveň jsem se usmívala, běhal mi mráz po zádech, bylo mi smutno a chtělo se mi rozletět se – kamkoliv – do vesmíru, do vedlejší ulice, do snů…
Síla a kouzlo Malého prince je až hmatatelná... a vlastně neskutečná...

Teď když ale nad tím tak přemýšlím, Malý princ je vlastně právě a jen pro děti - dospělý to možná pochopí, ale nezažije...

25 20.09.2013

Mnoho lidí tvrdí, že je to přeceňované dílo. Já tvrdím, že je nedoceněné... nedocenitelné.

Je přece jedno, že tahle kniha v dnešní době už nedokáže vzbudit takový rozruch, jako v době, kdy byla napsaná. O to přece nejde! Nejde o ten rozruch, o tu kontroverzi! Nejde o příběh a ani o hlavní postavu. Hlavní postavou, by mohl být každý z nás... v tom je ta jedinečnost. Každý z nás se může stát hlavním hrdinou... ´
Každý z nás má, a nebo měl, v životě tak nějak prázdno...

A že je to vlastně o ničem? A o čem jiném, než o ničem by to mělo být? Vždyť celý lidský život je o ničem...

Genialita Salingera a jeho Kdo chytá v žitě spočívá v tom, jak dokázal zachytit tu ohromnou nesmyslnost bytí...

24 19.09.2013

Přiznám se, Já, Poutník mě dostal tou skvěle napsanou anotací! Většinou aby na mě udělala knížka dojem, je toho zapotřebí víc, než jen anotace. No, tady to stačilo, protože přiznejme si – kdo z vás po jejím přečtení není zvědavý?

No nicméně sama kniha je asi tak ještě desetkrát lepší, než celá anotace. Je to jeden z těch thrillerů, na které se vážně nezapomíná. Není to jen knížka, která vám zpříjemní pár odpolední, je to kniha, která se prohlodá až do vaší duše a tam si udělá pořádný brloh. Je to kniha, která vám vytře zrak, a která vás donutí i přemýšlet.
A samozřejmě že ji ani nechybí to, co by měl každý dobrý thriller mít. Nepředvídatelná zápletka, napínavý děj, čtivý styl, vyprofilované postavy i prostředí.

Já, poutník potěší rozhodně každého milovníka tohoto žánru a možná nejen je. Tady si přijde každý na své!

23 28.09.2014

O tomhle se nepíše snadno. Když jen tak řeknu, že se mi knížka líbila, budu si připadat jako magor. Komu by se proboha líbili popisy experimentů na stovkách nebohých ženských? Nějakému zvrácenému úchylovi určitě, no naštěstí to není můj případ.
Ale i tak prostě musím říct, že se mi knížka líbila. Líbil se mi autorův postoj. Oproti jiným se nezabývá tak do hloubky těmi "lékaři", kteří prováděli pokusy, jako spíš jejich obětmi. Dává jim jména, tvář a charakter, a tak celou záležitost zbavuje anonymity. O to víc je to pak bolestné, ale taky opravdové!

No, já jsem hrozně ráda, že byla tahle kniha napsaná, a i když je mi z ní docela zle, nevadí mi to. Myslím, že v tom je její účel a největší síla. Všechno to odhalit a zasáhnout člověka uvnitř. Jedině tak se toho do budoucna vyvarujeme...

Tohle se nesmí opakovat!

20 10.05.2014

Věděla jsem, že to nebude snadné. Věděla jsem, že budu řvát jak želva a věděla jsem, že mě to nenechá nepoznamenanou... Přesto mě to zasáhlo víc, než jsem mohla čekat.
Židovská otázka mě vždycky zajímala a vždycky asi bude. Koncentráky samozřejmě nejsou výjimkou - snad proto, že mí prarodiče se jim jaksi zázrakem vyhnuli. Tenhle příběh mě ale zasáhl o něco víc, než většina ostatních. Nejen, že jsou to vzpomínky skutečného člověka, ale všechno je v knize tak věrohodně popsané, že máte pocit, že to sami prožíváte.

Takových knih by mělo být víc, aby se na to nikdy nezapomnělo, aby někteří nemohli říct, že jsou to jen výmysly nějakých pomatenců! Snad někdy v budoucnu se to tak opravdu bude zdát, ale pro nás je to stále bolestně živá vzpomínka na to, co jsou někteří "lidé" schopní provádět...

Dita má můj veškerý obdiv... Představte si to, je vám čtrnáct, jste v koncentráku a jediné co máte, je pár odrbaných knih...

Skvělé dílo, přesto jsem si skoro jistá, že se k němu už nikdy nevrátím...

20 20.11.2013

Víte, po téhle knize jsem sáhla jen tak. Ano, věděla jsem, že je to hit a bestseller, ale to mě na knihách nikdy tolik nezajímalo. Zkrátka, líbila se mi obálka a já si řekla proč ne.

No, kdyby to bylo jen tak jednoduché…
Přinést si knížku s hezkou obálkou a přečíst si ji. Jo, to by bylo fajn, kdyby vám ovšem ta kniha nevyrvala kus duše a nesežvýkala ji jako někde v kapse zapomenuté Pedro. Kdyby vám nerozdrtila srdce na prach a mozek vám neprošpikovala tisícem otázek, na které se jen stěží hledají odpovědi.
Inu, kdybych tohle všechno tušila, snad bych radši vzala nohy na ramena a z knihkupectví utekla…

Ale neutekla jsem a tak mám teď z mozku polívku a připadám si jak lasagne (vážně bych neměla toho Doctora tak hltat!), ale stálo to za to.

Úžasný psychologický román, jehož hodnota se ani nedá pořádně popsat - natož pak v krátkém komentáři. Jednoduše, bylo příjemné přesvědčit se, že jsou autoři, kteří dokážou napsat čtivou a zároveň hlubokomyslnou knihu.

Přečtěte si to a nechte si taky trochu pocuchat nervy. Litovat nebudete!

19 19.10.2014

Kinga čtu už dlouho - od útlého mládí a ještě jsem z toho nevyrostla. A počítám, že ani nikdy nevyrostu.
Nicméně ke Řbitovu zviřátek jsem se dostala až teď. Ne že bych dřív nechtěla, ale nikdy jsem v knihovně nevychytala volný výtisk. Až jsem si ho nakonec koupila.

A tím se přidávám mezi ostatní fanoušky a opěvovatele téhle knihy!

Možná, že se nejdná o tu nejstrašidelnější Kingovku, já se všeobecně u Kinga nějak nebojím, ale je to kvalitní majstrštyk z Kingovy zláté éry trháků.
Čte se to samo! Narozdíl od většiny Kingových knížek je jen minimální střídání pohledů, což mě hrozně bavilo a sedlo mi to. Navíc tu máte indiány a mrtvá zvířátka a hřbitovy a taky Ramones. A je to prostě boží.

King bude vždycky na mém pomyslném piedestalu spisovatelů.

18 29.08.2019

Jako by se vrátila slavná Agatha!

Ne vážně, nemohu se zbavit toho pocitu, jako bych se při čtení vrátila o pořádný kus zpět v čase. A za to jsem autorce nesmírně vděčná. Dneska je to pořád jen o krvi, mase, brutalitě atd. Ne že bych to neměla ráda, ale tahle změna, která přišla se Zátiším, je prostě osvěžující!
Skvělý, sofistikovaný styl psaní, promyšlený příběh, propracovaná zápletka i postavy. Dlouho jsem nečetla současnou detektivku, která by dostála těchto kvalit. V příběhu není zbytečného ani půl slova! Nádhera...

A přesto, že je to taková malebná "pohádka", je Zátiší pořádně zkažené!

Nemůžu než chrochtat blahem!

18 04.05.2014

Úžasná kniha, úžasný příběh! Ještě teď mám mrazení. Je to něco úžasného a taky děsivého.

Chvíli po dočtení jsem si říkala, že už se ke knížce víc nevrátím - tak mě vyděsila. Jenže pak ve mně ten příběh začal zrát a zapouštět kořeny a já pochopila, že tohle je láska na celý život - že jsme si s Růží pro Algernon souzeni, že ji budu číst znovu a znovu.
A je to tak, četla jsem ji už třikrát, byla jsem na dvou divadelních inscenacích a pořád je mi to málo!

Až dopíšu tenhle komentář, nejspíš se k ní znovu vrátím - je to jako bumerang.

Úchvatné dílo...

18 10.09.2013

Bála jsem se, opravdu jsem se bála tu knihu číst! Říkala jsem si, že nic tak skvělého jako film Stalker už nikdy nepoznám... mýlila jsem se...
Piknik u cesty je jeden z nejlepších sci-fi příběhů, jaké jsem kdy četla. Co to říkám, nejen sci-fi, jakýchkoliv.
Ovšem když nad tím tak přemýšlím, jak moc je Piknik u cesty sci-fi? Je to skutečně jen dobře propracovaný příběh o Návštěvě mimozemšťany? Já vám nevím, na to se mi to zdá až moc hluboké, moc metaforické.
Pásmo... lidská mysl - se všemi nástrahami i užitečnými věcmi kterým nerozumíme, které nám tu někdo zanechal, někdo koho neznáme.
Stalkeři, ti odvážní, ti co se i za vysokou cenu nebojí Pásmo/Mysl prozkoumat a něco z toho vyzískat…

Piknik u cesty je jen pouhý průzkum lidské duše a mysli, hold svobodě a odhodlání žít...

"Ti s vysokými čely se musí bát ještě víc než my, obyčejní smrtelníci. S námi je to jednoduché: my zkrátka a dobře ničemu nerozumíme. Ale oni vědí, jak moc ničemu nerozumí."

17 21.09.2013

Camus - génius existence, génius absurdity… Génius myšlenky.

A právě v Moru je Camusův génius nejsilnější – nejhmatatelnější.
Je přece tak jasné, co Mor znamená! Jenže když o trochu víc rozšíříte svoje spektrum náhledu, dojde vám, že Mor není jen alegorií fašismu. Mor je alegorií tíhy světa, který nás obklopuje. Mor je vlastně samotný život. To život nás stravuje a zabíjí...

Camus je génius a já ho nikdy nepřestanu obdivovat. Nikdy nepřestanu obdivovat ten jeho hluboký vhled do lidského nitra - do nitra celého lidstva.

Mor je absurdní, Mor je existenciální... je jen krutě realistický...

17 19.09.2013

Godot je všechno, je osud, je naděje, je začátek i konec.

Když jsem tu hru dočetla, říkala jsem si, že vlastně ani za moc nestojí. Pak jsem ale přemýšlela, nebo lépe řečeno, pak to ve mně začalo zrát. Pak jsem postupně začínala odkrývat ty nejjemnější detaily, pak to ve mně zakořenilo a mou mysl "nakazilo" svou pointou... Začínala jsme chápat, jak ohromná to je kniha, jak ohromnou má duši a myšlenku.
Zaručeně to nejlepší absurdní drama, jaké kdy bylo napsáno. V Godotovi je zahrnut celý život, nejde už tedy napsat lepší absurdní drama.

Čekání na Godota je čekání na život.

16 02.09.2013