Osvětimská knihovnice

Osvětimská knihovnice

Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové...celý text

Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/17_/174557/osvetimska-knihovnice-ADM-174557.jpg 4.7384
Originální název:

La Bibliotecaria de Auschwitz (2012)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Akropolis
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (105)

Přidat komentář
Anna 13
dnes

Vše jsem vypsala sem: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1703/osvetimska-knihovnice-antonio-g-iturbe

Kniha, ke které mi už prostě došly slova, neboť jimi nelze vyjádřit.
Rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Dáduše
15. března

Osvětimskou knihovnici jsem přečetla v rámci čtenářské výzvy. Ze začátku mě trochu rušilo, že čtenář netuší, které pasáže příběhu jsou podle skutečnosti a které jsou onou přidanou fikcí. Na konci však všechno vysvětlují poznámky autora, které Vám poskytnou širší pohled na věc. Ze začátku jsem se nemohla příliš začíst, ale poté jsem začala hlavní hrdince Ditě Adlerové především její odvaze fandit. Každý okamžik jsem nakonec prožívala s vězni a ponořila se do jejich těžkých chvil.

Ausík
09. března

Zajímavá kniha především s ohledem na to, že spousta postav, osudů a situací je skutečných. Mně osobně ale nevyhovuj to, že stejně tak je spousta postav a příběhů smyšlených (dle Dity Krausové např. i vyobrazení jejich rodičů). Raději mám knihy, kde vím, co je pravda a co ne (resp. co se skutečně stalo a co ne). Ale i tak jsem si díky knize zase rozšířila pohled na toto smutné období a velmi jsem ocenila zpracování českých reálií, od nečeského autora bych toto nečekala.

Aleen
01. března

K téhle knize se váže pomněrně vtipná historka...přečetla jsem si o oceněních, jež získal autor, přečetla jsem si základní fakta. Pak jsem četla a hltala každé slůvko, byla napnutá do poslední vteřiny, zda hrdinka zemře, nebo přežije peklo Osvětimi. Když jsem dočetla, někdy se mi to stává, měla jsem "málo". Prostě jsem v příběhu chtěla pokračovat, otočila jsem na zadní stranu a tam stálo, že paní, která svůj příběh panu Iturbovi vyprávěla žije dodnes v Izraeli se svou rodinou. Asi až tak moc chytrá nebudu, co?

Nestorkea
24. února

Já tak nějak nevím, co si o knize myslet. V první polovině jsem se musela do čtení nutit, druhá ubíhala mnohem lépe a konec se mi moc líbil. Dita mi připadala nějak moc dospělá a popis života v koncentračním táboře mi až ke konci připadal autentický. Asi jsem četla už moc konkrétních svědectví a hodně porovnávám. Nechci říct, že by nebyla dobrá, jen mně prostě zas až tak nesedla. 3,5 hvězdy.

JanPřemysl
16. února

Kniha , dobrá kniha, doprovází člověka po celý jeho život. A jak řekl George Raymond Richard Martin :"Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“
I v nejhorších chvílích života se člověk upírá k myšlence, že jednou bude lépe a kniha mu v tom po celý život pomáhá. I v těch nejšílenějších podmínkách pro život se člověk ke knize obracel, našel v ní poučení, potěšení a útěchu.

išinda15
20. ledna

Kniha se mi moc líbila. Vzpomínkových knih je na trhu hodně, ale snad každá dává svůj díl k obrazu této přetěžké doby. Také zde můžeme sledovat částečky životů obyčejných lidí v naprosto nenormálních situacích a prostředí. A jakým pokladem se může stát několik ošuntělých knih. Velká odvaha tento poklad chránit a nepřestávat toužit se dále vzdělávat.
Myslím, že španělský autor vzpomínky z českého prostředí dokázal napsat mistrně.

vikaa
18. ledna

Knihu jsem dlouho sháněla a když jsem ji sehnala, nemohla jsem se do ní začíst. Odložila jsem ji a zkusila to znovu se stejným výsledkem. Teprve asi po dvou letech jsem se ke knize vrátila a po pár stranách jsem konstatovala, že nechápu, co na knize ostatní mají. Teď po 450 stránkách už to vím...Historický román, který se volně opírá o skutečné osudy Dity Krausové, jejího manžela, Rudolfa Vrby a především Fredyho Hirsche, o kterém jsem slyšela poprvé, vás nenechá v klidu. Sháněla jsem na internetu informace o Hirschovi a Ditě a porovnávala je s tím, jak jejich osudy zpracoval autor. Dita mi byla sympatická a obdivovala jsem její statečnou maminku, která stála své dceři po boku celou dobu a vyčerpaná zemřela teprve krátce po osvobození. Dita měla velké štěstí, že se mohla i v těch nejtěžších časech vracet "domů" a přestože jako každý teenager měla k chování matky výhrady, byly okamžiky, kdy ji nepoznávala a obdivovala ji za její statečnost. Ditě pomáhalo dobu, kterou strávila v Osvětimi přežít její "poslání knihovnice" a obdiv k Fredymu, který byl pro děti na bloku 31 něco jako bůh. I v prostředí lágru Dita zrála a poznávala, že lidé jsou jenom lidmi a jejich slabosti je nemohou zbavit obdivu z toho o co se snaží a čeho v životě dosáhli. Ocenila jsem dodatek s vylíčením osudů některých protagonistů knihy po válce i když zdaleka ne všech.
Neuvěřitelné, že knihu napsal Španěl, při čtení jsem měla pocit, že knihu musel napsat Čech. Za mě plných pět hvězd.

mareks2
13.12.2016

Jako román mě tato kniha nezaujala a jako historický dokument je tam zase příliš věcí vymyšlených autorem, které nejsou odlišitelné od historických faktů. U "Chlapce v pruhovaném pyžamu" bylo zřejmé, že jde o smyšlený příběh. Tato kniha se tváří jako autentické vzpomínky existující osoby, ale ve skutečnosti si řadu věcí autor přidal či změnil.

Hannelle
11.12.2016

Vyhlazovací tábory a jejich účel všichni známe. Bezcitnost, nelidské zacházení, psychické a fyzické týrání, chladnokrevné rozhodování vůdců tábora o tom, zda přežijí další den - lehké čtení to opravdu nebylo. Obdivuji, jak si v takovýchto podmínkách lidé dokázali zachovat svoji důstojnost, jak dokázali žít den za dnem v naději, že přežijí. Díky autorovi knihy jsem se dozvěděla o existenci rodinného tábora a také o tom, kdo to byl Fredy Hirsch. Tyto informace pro mě byly zatím neznámé. Kniha byla napsána podle skutečných vzpomínek a doporučuji si ji přečíst už jen proto, abychom nezapomněli.

bibi.r
23.11.2016

Myslím, že jsem čekala něco trochu jiného. Hlavně na začátku my přišel jazyk strašně nezáživný a nudný. Příběh mě moc neoslovil a do čtení jsem se musela nutit.
Zajímavá byla až poslední část, kde byl popsán "život" v Bergen-Belsenu, protože to bylo něco pro mě naprosto neznámého.
Postava Dity mi k srdci nepřirostla. Když už, tak se mi líbily okrajové příběhy Renné a Viktora nebo Rudyho a Alice.

jakafe
20.11.2016odpad!

Nemám ráda military, ale na základě doporučení známé jsem si tolik vychvalovanou Osvětimskou knihovnici půjčila. Skončila jsem, tuším, ve třetině a už se k ní nevrátím. Nenašla jsem tam nic, co by mě chytilo za srdce, téma německých koncentračních táborů pro mě evidentně není. Začala jsem se postupně soustředit na sovětské gulagy či režim KLDR, a když tento román srovnám s Útěkem z tábora 14 nebo V šedých tónech, tak vidím propastný rozdíl - míra napětí, dojetí i hrůzných situací, které mnou otřásly. Hodnotím knihu tak, jak hodnotím, protože z období světové války je ještě jeden román, který jsem zkoušela a nedočetla, a to Remarquovy Tři kamarády. Na rozdíl od Osvětimské knihovnice tam alespoň byla situace + myšlenka, na které si i po letech vzpomínám a možná, možná zkusím tuto klasiku znovu. To o Osvětimské knihovnici říct rozhodně nemohu, do louskání z mého pohledu nudy se mi nechce dávat čas a energii.

Princezna22
18.11.2016

Tuhle knihu by jsi měl přečíst každy. Takhle kniha me nedovolila jít v noci spát,musela jsem čist a číst.. takhle kniha rozhodně patří mezi top knihy nad touhle tématikou!!!

beruska
06.11.2016

Příběh, který vás donutí více si vážit života, že žijeme v době, kdy nemáme hlad a strach z neustále hrozící smrti. Dita si i v Osvětimi našla tu hezčí stránku války a uschovávala knihy, to jediné. co jim zbylo v tak těžké době.. Byla to odvážná dívka, která pod výhružkou smrti knihy pečlivě ukrývala a hodně tím riskovala.. Pěkný příběh z těžké doby, určitě doporučuji k přečtení !!

lapagerie
06.11.2016

Knížka mě úplně pohltila. To, že i v Osvětimi fungovalo něco jako tajná škola a knihovna, mě dost překvapilo. A vyprávění Dity o tom, jak dokázali lidé přežívat a udržet si naději i v tak zoufalém postavení je velmi působivé. Doufala jsem celou dobu, že Dita a její rodina přežije.
Hodně se mi líbily i Ditiny "úniky" do světa příběhů, dokreslovaly hezky její pohled na svět, ve kterém byla nucena žít.

amysa
22.10.2016

Tento válečný příběh jsem začala číst během své letní dovolené a vcelku brzy ze mě vyprchala chuť ve čtení pokračovat dál, zkrátka vůbec mě už nelákalo se do Osvětimi vracet...
No, a po dvou měsících jsem najednou dospěla k rozhodnutí, že to přeci jen ještě zkusím a knížku jsem dočetla během chviličky... Ale velký podíl na tom má hlavně naděje, která začala mezi řádky pomalu prosvítat, bez té bych pokračovat dál asi opravdu nemohla... A to by nakonec byla veliká škoda, epilog je snad ta nejhezčí část z celé knížky...
Těm, kteří nemohou pokračovat dál, doporučím, ať si přečtou alespoň ten konec...
Já to sice nikdy nedělám, ale tady je opravdu možnost udělat výjimku a tento silný příběh si ji opravdu zaslouží...

Danago
17.10.2016

Velice silný příběh, který se mě o to víc dotkl, když sem zjistila, že Dita a jiné postavy z této knížky jsou skuteční lidé, že se příběh opravdu odehrál. Jsem ráda za dodatek v knize, kde jsou popsány další osudy postav až do dnešních dnů. Jak už někdo přede mnou napsal: hrdinové opravdu existují.

Kaculman
15.10.2016

Čtěte ji!!! Prosím, čtěte!!! protože víc slov není třeba.

Terezka01
09.10.2016

Vynikající kniha o slovy nepopsatelné hrůze. Celý příběh je velmi čtivý a plný všech možných emocí, které se živě přenáší na čtenáře. Krutá pravda o osvětimském pekle je vylíčena očima čtrnáctileté Dity bez servítek. Všechny postavy jsou výborně vykresleny nejen charakterově. Ač jsem věděla, že Osvětim byla továrnou na smrt a hrůzou, kterou si jen těžko můžeme představit, tato kniha mě přesvědčila, že to bylo ještě daleko, daleko horší.

veronika0382
21.09.2016

Páni, klobouk dolů před spisovatelem Antoniem G. Iturbem, který se tohoto tématu zhostil excelentně. Kniha se zařadila mezi ty nejlepší, které jsem kdy četla… více v mojí recenzi zde :-)

Jana_Z
05.09.2016

Tahle kniha je citlivě podaná zpráva o životě v Osvětimi. Antonio G. Iturbe se nevyžívá v popisech všech těch hrůz, dotýká se jich tak nějak lehčeji než jiní a pro mě je to takhle mnohem přijatelnější. Také se mi moc líbí, jak (a že vůbec) španělský autor píše o československých hrdinech. Další chvalozpěvy netřeba - stačí stisknout šipku dolů :)

KaterinaJ11
02.08.2016

Skvělá kniha pro zájemce o tuto tématiku! 100%

kahuda01
11.07.2016

No, co říci... Skvěle napsané, nemám slov. - 100%

medvedice3
08.07.2016

Nemohu napsat "přečteno". Nemohla jsem dočíst. To však neubírá nic na tom, že je to skvělá kniha, bohužel nad mé síly.

pajuu
08.06.2016

Kniha je skvěle napsaná a měla by být součástí povinné četby. Z pohledu dívky v tom věku, kdy mladí lidé potřebují rozlet a najít své místo na slunci je malá Dita uvržena do světa, který ani nejde pochopit. Kdo to nezažil, tak to určitě nemůže zplna pochopit, veškeré to utrpení, ale i návštěva Osvětimi, dnes již muzea, je dost velký zážitek... pokud se ještě k popisu míst připojují vzpomínky na to, jak to tam vypadá, je četba místy docela šokující. Zároveň však kniha ukazuje, že vždycky je naděje, když se člověk nevzdává toho lidství v sobě...

Alienn
22.05.2016

Další z knih na toto těžké a silné téma, kterou stojí za to si přečíst. Zase je to jiný pohled a jiný příběh, ale přesto tolik podobný těm ostatním a o to víc je z toho člověku smutno. Vždy velmi obdivuji odvahu, kterou v sobě někteří lidé v těch hrůzách dokázali nalézt.

greetchen
06.05.2016

Jsem přesvědčena, že kdo tuhle dobu nezažil (resp. kdo nezažil žádnou totalitní dobu), měl by místa, jako je Osvětim, navštívit v rámci jakéhosi všeobecného přehledu. Bez toho totiž asi nikdy plnně nepochopíme sílu té doby a tíhu, s jakou stále leží na naší společnosti. Já tak učinila letos v únoru a byl to natolik silný zážitek, že se na filmy a knihy s tematikou koncentračních táborů nikdy už nebudu dívat stejně. Když má člověk před očima skutečné reálie (byť uhlazené notným odstupem času), prošel si místnostmi, kde musely žít a přespávat stovky lidí, kde byly v nelidských podmínkách připravováni o zbytky své lidskosti... dostávají tyto příběhy úplně jiný rozměr. Po Osvětimské knihovnici jsem sáhla krátce po této exkurzi a četla jsem ji vcelku dlouho. Ne proto, že by nebyla čtivá a příběh by byl snad nějak nudný. Naopak. S vlastním prožitkem z exkurze byla ale četba natolik tíživá, že nešlo naráz přečíst víc než pár stránek. Obdivovala jsem, že v tak nehostinných podmínkách se dařilo přežít i něčemu, jako je láska k literatuře, mezilidská úcta, ryzí přítelství, láska, hrdinství, ochota rozdělit se... Malé příběhy, které by v dnešní každodenosti ztratily svůj lesk, se v očích věznů jistě staly nezapomenutelnými symboly pravého lidství a důvodem přežít. Nedokážu v tomto kontextu asi hodnotit knihu nekriticky, chválím v rámci možností vkusně líčené okamžiky bestiality i ponižování, na druhou stranu je kniha možná místy až pateticky naivní, ale v kontextu mých prožitků to byl velký literární zážitek.

kalinkacz
10.04.2016

Když už si myslíte, že všechny hrůzy a životní příběhy druhé světové války jste již četli, tak se mýlíte... Na světě se totiž objevila Osvětimská knihovnice, která vám nedá spát, dokud ji nepřečtete do posledního řádku a nelapáte po dechu při každém slovu... Je to kniha plná síly, odhodlání, pravdy, víry a až nevěřícných situací... Ukáže vám jiný pohled na to, co jste si mysleli, že znáte, na to, co jste si mysleli, že již chápete... A přece si pokládáte neustálé otázky "Proč? Jak?" ... A nakonec víte, že tahle knihovnice musí ležet v každé knihovně!

kytarka
08.04.2016

Velmi silý příběh. Kniha mě vytáhla do děje a nešlo ji odložit... Je neskutečné jaký hnus museli lidé zažít. Měla jsem slzy v očích. Dobře a čtivě napsáno.

bookshelf
21.03.2016

Jestli existuje nějaká kniha, kterou by si podle mě měl přečíst úplně každý, je to právě Osvětimská knihovnice.

Je to kniha o nacistické zvrácenosti a brutalitě, v určitých částech obsahuje zvášť naturalistické popisy. Ale hlavně je to kniha o lidskosti a touze přežít. Zároveň v ní najdete i spoustu zoufalství. Přiznejme si, nebylo to tak jednoduché na čtení, ale stálo to za to.

Kniha je velmi autentická. Jak by také ne, když hlavní pilíře jsou odvyprávěním skutečných událostí doplněných o trochu té fiktivní prózy. Styl psaní autora byl opravdu skvostný, i když se nesnažil ždímat ze čtenářů na každé stránce slzy, dokázal na mě fouknout zápach Osvětimi. A že to smrdělo. Nemám slov. Ne vlastních - podělím se s vámi o část 1. odstavce:

"Lidský život v Osvětimi nemá cenu ani zlámané grešle, je tak bezcenný, že už ani nestřílejí, protože kulka je cennější než člověk. (...) Smrt se tu stala průmyslem, který se vyplatí, jen když pracuje ve velkém."