mone komentáře u knih

Mám Radčino psaní ráda. Četla jsem její blog v době, kdy ještě nebyla Třeštíková, neměla děti ani nejznámější balkón na Letné (je to Letná, že?). Četla jsem ji, když ji téměř nikdo neznal, a čtu ji dnes, kdy ji znají skoro všichni. Pořád se stejnou chutí. Jen mám trošku strach, že když se k tomu veřejně v tom našem Česku, kde se neodpouští úspěch, štěstí ani krása, přiznám, že skončím hůř, než když Banga vypískal Ortel. Propíchnutý pneumatiky a deset let nezaměstnatelná :D... Je suis Radka!

10 20.06.2017

Chtěla jsem si tuhle knížku koupit už v zimě, ale byla v té době vyprodaná. Objednala jsem si ji a zaplatila tadyhle přes Bazar, bohužel prašivé stvoření s nickem michaela4175 shráblo peníze a zmizelo, takže jsem si vlastně napoprvé místo Okamžiků štěstí pořídila NIC, co by se s trochou nadsázky mohlo nazývat Okamžiky nasrání. Ke knize jsem se nakonec dostala na jaře. Začala jsem Jáchymem a myslím, že by všichni měli začínat Jáchymem :) Nápad s oboustranností knihy je za mě geniální! Taky mě bavilo, jak jsou oba příběhy dynamické. Měla jsem při čtení pocit, že se pořád něco děje. Jak kdyby přišel na firemní večírek kouzelník s číslem mikromagie a vy byste měli pocit, že když už trhal peníze, ukázal pět triků s kartami, četl lidem myšlenky a tahal z kapsy vypelichané kuře… že už se nic lepšího nestane. A on pak jen tak mimochodem nechat zmizet ředitele i s celým managementem. Takže tak. Když čtu předchozí komentáře, říkám si, že u knih snad víc než kde jinde platí, že 100 lidí rovná se 100 názorů. Nevím, jestli se mi to zdá, ale na české autory máme všeobecně mnohem přísnější metr než na ty zahraniční. Není to škoda?
---
PS: Jsem grammar nazi, takže jsem si všimla, že je v celé knize špatně napsaná přímá řeč v případech, kdy končí třemi tečkami. Podle pravidel českého pravopisu by za třemi tečkami měla následovat čárka, a pak uvozovky nahoře. Myslím ale, že svět se kvůli tomu nezboří a ten knižní už vůbec :D

7 17.06.2017

Nebylo to špatné, ale stačilo by mi sto stran.

5 01.06.2017

První polovina knihy mě upřímně moc nebavila, druhá půlka byla výrazně lepší. Oceňuji, že mě autorka dokázala hned několikrát překvapit, a smekám klobouk předtím, že dokázala vymyslet takovou zápletku. Jsem ráda, že jsem to četla.

13.05.2017

Hrozně mě v textu obtěžovalo spojení "záchvatový vrah". Bylo to tam jak pěst na oko a vadilo mi to od začátku do konce. Lovec králíků je za mě průměr, autoři to umí i líp. Ale četlo se to dobře.

3 12.04.2017

Možná to bude znít legračně, ale rozhodla jsem se v rámci určité duševní hygieny přečíst pár knížek na téma životní filozofie, leadership, motivace, úspěch, osobní rozvoj, sebedůvěra a tak. Jedna z pro mě nejtěžších věcí, s nimiž jsem dlouhodobě konfrontovaná, a zároveň můj největší strach, panická hrůza, husí kůže a já nevím všechno, je to, že se stanu součástí šedivýho korporátního davu a že přestanu být já, protože vás ti lidi, s nimiž mnohdy ani nesouhlasíte a nevážíte si jich, zválcujou. Že budete jako oni, takže nic, co si myslí, že je něco, protože je součástí výzev a cílů. Pokrytectví na cestě za prémií.

Tahle knížka mě nastartovala a vrátila mi chuť znovu dělat věci na víc než sto procent, a co především, lidem, nad kterými jsem dávno zlomila hůl, dát druhou šanci. Stoprocentně se k ní ještě v budoucnu několikrát vrátím. Po věcné stránce k ní mám dvě výhrady: 1) nelíbí se mi obálka a osobně bych název knihy určitě takto otrocky nepřekládala z angličtiny 1:1... za mě by se to mělo jmenovat spíš: Vůdce, který nepotřeboval žádnou funkci - lépe by to korespondovalo s obsahem knihy... to, proč jsou slova "vůdce" a "který" na obálce každé na vlastním řádku, moc nechápu, celkově to na mě působí, jako že se grafikovi moc nechtělo, škoda 2) fakt, že jedna ze dvou hlavních postav skončí tak, jak skončí, knihu trošku degraduje, protože ji staví na úroveň podbízivých barevných knih Paula Coelha.

Jinak ale nad očekávání dobré a doporučuju!

16.03.2017

Nejsem příznivcem druhých dílů ani volných pokračování čehokoliv, sama bych si proto tuhle knihu nikdy nekoupila ani po ní nesáhla. Dostala jsem ji ale jako vánoční dárek, takže nešlo si ji nepřečíst. Možná proto, že jsem od ní nic nečekala, můžu říct, že mě příjemně překvapila. Fakt.

1 04.02.2017

Přestože si cením originálního námětu, musím přiznat, že nadšení ostatních tak úplně nesdílím. Za mě něco mezi dvěma a třemi hvězdami. Moc postav, moc jmen, moc informací, občas až nepravděpodobná rozuzlení, dialogy, kterými je potřeba jakoby náhodou (ale dost kostrbatě) doplnit fakta, která v příběhu chybí. Nebylo to úplně ono. Asi jsem čekala víc.

2 20.12.2016

Jako když smícháte eastwoodovské Gran Torino a Marquézovu Lásku za časů cholery. Krásný, laskavý, dojemný... tohle musíte mít v knihovně!

7 04.12.2016

Co k tomu říct? Pár postav, kdo bude vrah, tušíte od strany šedesát, ale čte se to samo a jste zvědaví, jakým způsobem dojde k jeho odhalení. V knihovně tu knížku mít nemusím, ale jako oddychovka na víkend to bylo super. Nicméně Zmizelá je o třídu vejš...

2 22.11.2016

Čtu to, nudím se a myslím u toho na Biomanželku, jak jsem se při jejím čtení strašně nasmála. Jako by snad autorem ani nebyl tentýž člověk. Na devadesáté straně Melouchu končím. Za mě je to nuda s ošklivým přebalem.

2 15.11.2016

Portál eReading měl akci a nabízel tuto knihu 24 hodin čtenářům zdarma. Po přečtení zhruba čtvrtiny e-knihy musím konstatovat, že to je něco, co nechcete ani zadarmo. Mělo by se to jmenovat spíš STRAŠNÁ HRŮZA.

Po osmi (?) bestsellerech si tento pokus mohli dovolit. Pravda je ale taková, že být to jejich debut, tak už si asi ani neškrtnou...

4 29.09.2016

Pocit, když dítě pozná, že mu rodiče nedávají dost lásky, je smutný sám o sobě, když je navíc vkusně zabalen do vět, kde má každé slovo svoje místo, může mít příběh klidně padesát stran a řekne víc než třísetstránková bichle. Krásný & dojemný. Plus perfektně zvolený font písma.

1 16.09.2016

Román pro ženy, tak jak si ho představuju - pohádka se sexem a spoustou klišé. Žádný velký umění. Přečtete to a nic vám to nedá. Jen vezme čas...

2 15.08.2016

Člověk je už z principu podezřívavý k bestsellerům, románům pro ženy atd. Tohle bylo skvělý. Dlouho se mnou žádná knížka tak nezamávala. Brečela jsem u toho několikrát... a posledních pár stránek skoro nepřetržitě. Plus jsem se paralelně modlila, ať mě u toho nevidí manžel :D Prostě nášup!

8 03.08.2016

Hmotnost knihy je 720 gramů. Tolik váží třeba horkovzdušná pistole nebo kokosová rohož. Váha, jakou má tento vesmírný příběh pro mě, je ale mnohem vyšší! Je to totiž mé první sci-fi. A spokojenost!

4 31.07.2016

Osamělost prvočísel mě nadchla, takže jsem hned začala pátrat po dalších knihách Paola Giordana. Měla jsem strach, že mě Tělo jako román o afghánské misi neosloví, nicméně... Je to moc dobrý... Přečetla jsem to až do posledního písmene doslovu Alice Fremrové (mimochodem výbornýho!), a pak jsem se znovu vrátila k prologu... a kruh spokojenýho čtenáře se uzavřel. Teď přemýšlím, komu z přátel to dám přečíst. Takovej ten pocit, že to nadšení ze čtení musíte s někým sdílet :)

5 31.07.2016

Murakami je můj nejoblíbenější autor, ale cesta za ovcí, která trvá 400 stran… to byl i na mě dost silný šálek kávy. Myslím si, že disciplínu „čtení s porozuměním“ jakžtakž ovládám, ale kdyby nebylo doslovu, zřejmě by pro mě pátrací akce po jehněčím skončila jedním velkým otazníkem. Aby čtenář dobře porozuměl obsahu, měl by nejdřív vystudovat dva až tři semestry japanistiky. Možná by to stálo za to připsat na přebal. Tentokrát tedy spíš čtenářské zklamání… V podstatě jsem to dočetla jen proto, že chci mít přečtené všechny jeho knížky :(

5 11.07.2016

První a třetí povídka super, druhou jsem -vzhledem k tématu- přetrpěla.

1 25.06.2016