Mojepočteníčko komentáře u knih

Líbily se vám knihy jako Zmrzlinová královna nebo Obuvníkova žena? Pokud ano, mám pro vás tip na další skvělou knížku. Vydalo ji nakladatelství Garamond a jmenuje se Irská kuchařka.

Amerika – země nekonečných možností. Mary Mallonová, stejně jako mnozí jiní, touží po lepší budoucnosti. Její velkou vášní je vaření a ráda by se mu věnovala na profesionální úrovni. Ale cesta k tomuto snu je složitější, než by se na první pohled zdálo. Mary však ve svém úsilí vytrvá a její cílevědomost nakonec přináší první ovoce. Avšak pouze do chvíle, kdy se v jedné z bohatých rodin, pro kterou vaří, objeví horečka, která s sebou přináší smrt. A není jedinou. Krátce na to se Mary Mallonová stává prvním člověkem v Americe, obviněním z přenášení břišního tyfu. Ona sama však odmítá toto nařčení jakýmkoli způsobem akceptovat. Bojuje za svou svobodu i svůj sen až do samého konce...

Nevím, kolik z vás tuto knihu již četlo. Ale určitě by mě zajímalo jak moc se vám líbila. Přestávky během čtení jsem si dělala velmi nerada. Natolik byl pro mne tenhle příběh zajímavý.
Autorka skvěle popsala tehdejší americké prostředí i společnost. Díky tomu můžete nahlédnout jak do života bohatých rodin a vyšších společenských vrstev, tak do života dělnické třídy. Mimo to také poukazuje na tehdejší lékařské metody a drogovou problematiku.
Postava Mary Mallonové mi byla velmi sympatická a nejen proto, že mám silné ženské hrdinky v románech ráda. Ačkoli by se mohlo zdát, že ji nějaký nepříjemný životní moment srazí na kolena, opak je pravdou. Nikdy se nevzdává. Znovu a znovu překonává jednotlivé překážky. Což věřím, že muselo být pro hlavní hrdinku i v reálném životě velmi, ale opravdu velmi únavné. Alfred je v mých očích ztělesněním dělnické třídy a zároveň způsobu života, jakým žila. Ať už jde o obtíže se sháněním zaměstnání, nutnost uživit rodinu, neustálá potřeba financí k zajištění aspoň základních životních potřeb a uchování jakési mužské důstojnosti nebo alkoholismu jako krátkého útěku z všední reality.

Za mě je tedy Irská kuchařka skvěle napsaným, čtivým a velmi zajímavým příběhem, který vám ráda doporučuji k přečtení.

1 27.07.2018

V létě dávám přednost nepříliš obsáhlým knihám. Na základě toho však nedávám přednost pouze jednomu žánru. Někdy sáhnu po něčem odlehčenějším, jindy nepohrdnu příběhem náročnějším. Pojďte se tedy se mnou podívat, jak moc se mi líbil Hračkář z nakladatelství Domino.
Adam Kulakov je ředitelem firmy na výrobu dětských hraček. Vybudoval ji jeho dědeček Arkadij, který mu ji ve stáří svěří. To, že je Adam ženatý a má malého synka mu rozhodně nebrání v tom, aby si nevázaně užíval života s mladičkými milenkami. A neustálému rozhazování peněz nezabrání ani fakt, že se firma začíná pohybovat převážně v červených číslech. Z jeho mlhy bohémství ho vyvede až jedna, na první pohled zcela banální situace. Následně bude Adam nucen učinit hned několik rozhodnutí, která jdou ruku v ruce s mnoha neblahými následky.
Arkadij Kulakov je v době odvlečení do koncentračního tábora v Osvětimi nedostudovaným lékařem. Potká ho "štěstí“ v neštěstí, když ho jeden z Mengeleho lékařů požádá, aby se účastnil výpomoci na jeho chirurgickém oddělení. Arkadij se musí rozhodnout. Mimoto se snaží zpříjemnit dětem pobyt v táboře, vyráběním jednoduchých hraček. A stejně jako jeho vnuk Adam, ponese i Arkadij na svých bedrech důsledky všech svých rozhodnutí...
Jak jste si mohli všimnout, kniha má dvě vyprávěcí roviny. Současnou a minulou. Kniha je bezesporu velmi dobře napsaná a čte se snadno. Nicméně se musím přiznat, že pasáže, týkající se Adamova počínání a života, mě nebavilo sledovat tolik, jako pasáže o životě Arkadije v koncentračním táboře. Možná to zní trochu divně, uznávám. A je pravdou, že na toto téma už jsem přečetla mnoho příběhů. Přesto mě autor, Liam Pieper, velmi, ale opravdu velmi překvapit myšlenkou, kterou ve své knize předložil. A když na to zpětně pomyslím, běhá mi nad těmito úvahami stále mráz po zádech. Z mnoha důvodů.
Víc vám k této knize bohužel nemůžu říct. Pokud bych se totiž zaměřila na hlavní postavy, moje dojmy z nich a rozebrání jejich funkce v díle, troufám si říct, že bych musela odkrýt větší část příběhu, než bych chtěla. A to nechci.
Hračkáře vám k přečtení určitě doporučuji a doufám, že si ho užijete stejně jako já.

2 27.07.2018

Skvělé, odpočinkové a úsměvné počteníčko. Víc netřeba dodat :-)

1 19.07.2018

Young adult fantasy je pro mě ve světě knih příjemným odlehčením. A protože mi v knihovně chybí množství dílů do konkrétních sérií, zaměřila jsem se na knihy, které již mají na pultech v knihkupectví svá další pokračování, nicméně v mé knihovně chybí. A právě Sníh nebo popel je jednou z nich.
 Meira je šestnáctiletá dívka, sirotek, vychovávaný coby bojovnice padlého království zvaného Zima. Po bitvě s Jarním královstvím už zbyla jen hrstka Zimanů, která se stává nadějí pro znovuobnovení říše.
Ačkoli je vskutku tvrdou dívkou, lásce se neubrání a zamiluje se. Avšak její city neprovází štěstí. I přes bolest v srdci je ale ochotná vytrvat a položit za navrácení země právoplatnému králi třeba i vlastní život...
 Než přejdu k pocitům ze samotné četby, přiznám se, že kniha Sníh nebo popel, je díky své obálce jedním ze skutečných skvostů mojí knihovny. Je nádherná a ve stejném duchu by měly být vyvedeny i obálky dalších dílů této série.
 Sníh nebo popel je autorčinou prvotinou a zároveň jde o jeden z faktorů, který jsem si musela neustále připomínat. Asi bych ocenila, kdybych se na samém počátku mohla dozvědět něco víc o jednotlivých zemích. Minimálně o těch, které v příběhu opakovaně vystupují. Oproti tomu se mi líbilo, že má každé království nějaký vlastní atribut a charakteristické rysy.
 Meira se pro mě stala postavou, která svou odolností a odvahou dokázala člověka potažmo čtenáře solidně "nakopnout". Občas však svými schopnostmi a konáním působila jakoby mírně přitažená za vlasy. Z mého pohledu jí chybělo něco lidského. Něco, s čím bych se mohla ztotožnit a vzít tak hlavní hrdinku za svou. Navíc jsem díky jiné fantasy sérii doslova alergická na sloveso „zlomit se“. Příběhu ale nechybí takové vlastnosti jako napětí, akce, spád, překvapení a špetka romantiky.
 Ačkoli by to tak podle mého hodnocení nemuselo vypadat, hodnotím tuto knihu pozitivně. Ráda vám ji doporučuji k přečtení a budu se těšit na děj dalších dílů.
 (nakl. CooBoo)

1 19.07.2018

Jednou za čas sáhnu po nějaké klasice (a nejen proto, aby se neřeklo :-) ). Tentokrát padla volba na román Davida Herberta Lawrence, který byl v Anglii do 60.let 20. století zakázaný, pro svůj údajně pornografický obsah. A tak jsem se rozhodla, že se mu podívám na zoubek...

Constance (ev. Connie) je dívka, patřící ke společenské vrstvy označované jako zámožná inteligence. Clifford Chatterley, dvaadvacetiletý nadporučík elitního pluku, se kterým se Connie v rámci válečné pomoci seznámí, je o třídu výš a hlavu má plnou ideálů. Shoda okolností z těchto dvou lidí udělá manžele.
Cliffordovi nepřipadá sexuální soužití dvou lidí ve vztahu podstatné. Podobného názoru je i jeho mladá manželka, přestože by si velmi přála mít jednou děti. Po roce manželství však zůstane Clifford v důsledku vážného válečného zranění upoután na invalidní vozík. Je tedy jasné, že panství Wragby zůstane bez dědice.
Connie přijímá uděl ošetřovatelky svého manžela a věnuje mu svou pozornost i péči. Po několika letech si však začíná uvnitř sebe sama uvědomovat, že jí něco schází. Tyto pocity jdou však zcela mimo jejího manžela.
Život však přináší různá setkání a právě jedno z nich způsobí, že se panství Wragby stane pro Constance spíše vězením než skutečným domovem...

David Herbert Lawrence byl ve své době hlavním představitelem anglického realismu. Jeho díla se zaměřují především na vztah muže a ženy. V potřebě návratu ke skutečnému životu vidí východisko, které předchází krizi mezilidských a partnerských vztahů. A jeho román Milenec lady Chatterleyové je toho patrným důkazem.
Autor až přepečlivě vše vysvětluje a popisuje, což činí text místy trochu nudným. Na druhou stranu jsou všechny tyto popisy důležité nejen kvůli propojení jednotlivých souvislostí, ale také k pochopení obsahu celého díla.
Clifford je postavou ztělesňující klasickou konvenci své doby. Během četby jsem měla pocit, jakoby právě tělesný handicap – ochrnutí a upoutání na invalidní vozík, bylo tím, co ho zastavilo na cestě k pokroku a možnosti vystoupit z oné společenské jednotvárnosti, aby si mohl užívat všeho, co život nabízel. Postava Connie prochází během příběhu proměnou. Od dívky, která zpočátku přijímá úděl opatrovnice, k dívce, která v touze po skutečném životě, nedbá ani konvencí, ani společenského postavení. Reálný a skutečný život pak ztělesňuje právě její milenec, jehož chování a jednání je líčeno bez sebemenších příkras. Je zkrátka takový jaký je. Pevný ve svých názorech, neohlížející se na řeči ostatních, snaživý v dosáhnutí osobních cílů, v rámci partnerského soužití vztahově velmi otevřený. Oba dva se tedy v rámci svého příběhu stávají odlišnými.

Musím se přiznat, že mi tento příběh dal při čtení poněkud zabrat. Začetla jsem se až někdy před polovinou knihy, kde děj začal dostávat trochu větší spád. Avšak pokud si v klasických příbězích libujete, věřím, že se před vámi otevřou mnohá témata k přemýšlení.
Pokud ne, budete se s knihou nejspíš muset tak trochu poprat.

3 19.07.2018

Červen je měsícem, ve kterém dozrává sladké,šťavnaté ovoce, sluníčko už notně připaluje a spousta z nás tráví svůj volný čas venku. V batohu nebo jakékoli jiné tašce knihomolům zpravidla nechybí ani nějaké to čtivo. Léto vybízí k přečtení nenáročných literárních kousků, ale vkus každého z nás je jiný.
Tentokrát jsem sáhla po Cukrové panence, debutu spisovatelky Laury Lane Mc.Nealové z nakladatelství Ikar. Slibovala závažnou tematiku a velké rodinné tajemství. Ideální kombinace…

Děj příběhu se odehrává v období 60. let 20. století v Americe. Liberty je dvanáctiletá dívka, která shodou nešťastných okolností ztratí svého milovaného otce. Její matka Vidrine jí záhy převeze do New Orleans k babičce, kterou doposud neměla možnost poznat. V jejím domě navíc pracují velmi svérázné hospodyně - Queenie a Doll, díky nimž začne Ibby poznávat černošskou mentalitu a kulturu.
Babička Fannie je svéhlavá a mnohdy se chová velmi podivínsky. Je však jisté, že svou vnučku miluje, a proto si "Ibby" postupem času na její chování víceméně zvykne. Obě hospodyně ji však předem varují. Je nutné dodržovat určitá pravidla. A tím nejdůležitějším z nich je, neptat se za žádnou cenu na babiččinu minulost…

Tématika rasové segregace v Americe je pro mne dosud neprobádanou záležitostí. Na knížku jsem se moc těšila, protože anotace zněla velmi lákavě. Ve finále už jsem ale zas tak nadšená nebyla. Jsem si vědoma toho, že jde o autorčin debut. Téma bylo zajímavé, jazyk a styl vyprávění příjemný, postavy sympatické, to všechno ano, ALE…
Něco mi v příběhu zkrátka chybělo. Prostě jsem ho jen tak přečetla. Bez emocí, bez touhy dozvídat se s každou přibývající stránkou víc. A nepohnul se mnou ani samotný závěr.

Pokud máte tuto knížku doma, určitě se jí po přečtení článku nezbavujte. Čtení stojí na jednom konkrétním pilíři a tím je otázka osobního vkusu. To, že jsem nebyla spokojená já, neznamená, že byste nemuseli být spokojeni vy. Měla jsem očekávání, která se nevyplnila, což rozhodně není chybou autorky nebo knihy samotné. Vyzkoušejte ji a uvidíte sami. Ať se vám líbí.

04.07.2018

Léto! Joo! Honem, honem sepsat čtecí plány na léto. A ještě lépe, vytahat pečlivě vybrané knihy ze seznamu a postavit je do komínku na stůl, abych měla přehled…
Stop! Tak takhle tedy ne! Ano, léto mám díky práci ve školství volné. Proto předpokládám, že na čtení budu mít mnohem více času. To ovšem neznamená, že se vzdám něčeho takového, jako je moje běžná vybírací rutina. V zásadě se mi totiž nikdy nechce číst to, co si předpřipravím. A věřte, že jsem to fakt zkusila. Ovšem chuť na něco nenáročného by bylo. Tak co třeba Tý potvoře to nedaruju!?

Imogen Tateová je velmi úspěšná žena, pohybující se v odvětví módního průmyslu. Díky nucené léčbě rakoviny musí svou milovanou práci pro časopis Glossy na čas opustit. Půl roku uteče a nadejde den, kdy se do ní v plné síle opět vrací.
Její překvapení však nezná mezí. Ve své kanceláři nachází bývalou asistentku. Dívku, které po pracovní stránce důvěřovala a viděla v ní velký potenciál. Eva však neskrývá, že doby, kdy byla její pravou rukou, dávno minula a její úloha v časopise je nyní mnohem významnější.
Imogen s hrůzou sleduje, jak se její časopis přetváří do internetové podoby. Svět aplikací či sociálních sítí je však pro ni něčím naprosto cizím a právě to jsou momenty, ve kterých září její bývalá asistentka Eva.
Skutečně jsou tištěné časopisy již passé? Patří Imogen do starého železa? A jaké plány Eva s Glossy ve skutečnosti má? To vše se samozřejmě dozvíte po přečtení této knihy.

Zbožňuju Sex ve městě. Je to jediný seriál, který jsem kdy sledovala a znám děje jednotlivých epizod skoro nazpaměť. Téma této knihy bylo obdobné, proto jsem po ní v knihkupectví sáhla.
Co se postav týče, Evu jsem v lásce rozhodně neměla. A skutečně se hlavní hrdince divím, že její styl chování tak dlouhou dobu tolerovala. Absolutně tomu nerozumím. Imogen byla v mých očích postavou lidskou, laskavou a zároveň budící respekt.
Příběh není složitě napsaný, jazyk je běžný. Tím chci říct, že nejde ani o styl přehnaně odlehčený, ani o styl náročný. Zkrátka pasuje tak akorát. Velmi pěkně popsané je třeba dění z Týdne módy nebo pasáže hovořící o světových módních návrhářích. Ty mě skutečně bavily. Taky bylo příjemné nahlédnout do domácnosti dobře postavené americké rodiny a poznat její pozitiva či negativa, která souvisela s jejich životním stylem.
Jediné, co bych knížce vytkla, je fakt, že ve mně nevyvolala žádné pocity. Nepřišlo nic, nad čím bych mohla udělat WOW, tak to je mazec! A nejsem si jistá, zda bych měla tohle menší zklamání potlačit jen proto, že šlo o jeden z konkrétních typů žánrů.

Tý potvoře to nedaruju je určitě nenáročná oddechovka na léto. A pokud se rádi pohybujete v prostředí módy mezi mnoha vlivnými lidmi, pak bude tato kniha pro vás tím pravým. Třeba na letní dovolenou…

04.07.2018

Možná bude pro tentokrát lepší, když se zdržím svého obvyklého úvodu o tom, jakým způsobem si ke mně tato kniha našla cestu. Dopisy, které nikdo nečetl, jsou příběhem, který mě okouzlil. A já cítím potřebu vám okamžitě prozradit proč.

Jess utíká tmavou nocí. Touží se oprostit od násilnického milence a žít jiný, lepší život. Útočiště nachází ve starém opuštěném domě. Rozhodne se, že v něm přečká pár následujících dní do doby, než se ze všeho vzpamatuje.
Jednoho dne uslyší kroky a napětím zatají dech. Uleví se jí až v okamžiku, kdy neslyší zvuk klíčů v zámku, ale obálku dopadající na zem. Rozmýšlí, zda ji otevřít, ale pokušení je příliš velké. Odesílatelem je jakýsi Dan. Jess po dočtení zjišťuje, že dopis, který drží v rukou, je jedním z mnoha, které nebyly evidentně nikdy přečtené.
O několik dní později najde shodou okolností starou krabici, která se hemží otevřenými dopisními obálkami. Jsou adresovány dívce jménem Stella a podpis je totožný s tím, který se nachází na konci toho nejnovějšího. Jess začne před očima díky Danovým krásným dopisům vyvstávat před očima příběh, který touží rozluštit. A proto se rozhode, že mu pomůže jeho ztracenou lásku zase najít.

Příběh je rozdělen do dvou časových linií. První z nich se odehrává v roce 2011. Patří Jess, jejímu životu a všemu, co se v něm odehrává. Druhá nás vrací zpět do minulosti. Konkrétně do 40. let 20. století a období druhé světové války v Anglii. Právě zde se setkáváme s pilotem amerického letectva Danem a Stellou, dívkou, která s nadějí čeká na příchod svého velkého dne a toho, co po něm bude následovat.
Autorčin styl psaní, způsob, jakým zachází se slovy, vytváří postavy nebo konkrétní popisy míst a situací, je nesmírně čtivý a poutavý. Při čtení se zakrátko dostanete do situace, kdy vám začne být naprosto jasné, jaký motiv si autorka pro svůj román zvolila a jakým směrem se bude příběh ubírat. Avšak právě díky způsobu podání první ze dvou linií, vás dokáže udržet v napětí až do úplného konce.
Také nesmím opomenout nádhernou obálku, která se nakladatelství Fragment skutečně velmi povedla!

Já osobně řadím Dopisy, které nikdo nečetl k jedné z nejkrásnějších knih, které jsem za tento rok doposud měla možnost číst. Avšak musím přiznat, že jsem si pasáže, týkající se Stelly a Dana asi zamilovala přece jen o něco víc. Možná proto, že příběhy, ve kterých je zachycen hluboký vztah dvou lidí, ze mě díky tomu, co prožívám v osobním životě, dělají ještě většího melancholika a snílka, než kterým v reálném životě běžně bývám.
Z každé stránky doslova sálá touha po zachycení a plném prožití výjimečných chvil, síla krásného vztahu, prchlivost jedinečných okamžiků, tíha zodpovědnosti a korektního chování, typického pro určitý druh společenského a sociálního postavení.
Nebylo těžké, aby příběh nabyl v mých myšlenkách konkrétních rozměrů. I když jsem autorčin záměr brzy prokoukla, toužila jsem s každou další stránkou zjistit, jak to všechno nakonec dopadne. Největším plusem pro mě byla romantika a způsob, jakým s ní autorka v knize zacházela. Nebylo nutné, abych na poslední chvíli běžela pro hrníček a zachytila cukr, odkapávající z poslední stránky.

Děkuji nakladatelství Fragment za krásný čtenářský zážitek. Dopisy, které nikdo nečetl, si čtenářskou pozornost rozhodně zaslouží. Doporučuji!

8 16.06.2018

Ach, ty předsudky! Chvíli jsem se rozmýšlela, jestli si Johanu pořídit nebo ne. Lákalo mě, zúčastnit se akce, kterou pořádá Kuba z Book´s Calling, na druhou stranu se snažím být při pořizování knih českých autorů obezřetná. Ráda je zkouším, ale ne vždy jsem měla při výběru šťastnou ruku. Proto tolik váhání. Touha po novém zážitku a pobídka knihomolské spřízněnkyně však nakonec zvítězila!

S Johanou jsem se seznámila v okamžiku, kdy jí bylo deset let. Poznala jsem nejen její prarodiče, ale také manželstvím zklamanou matku, která si občas dopřála doušek něčeho ostřejšího.
Provedla mě školními léty, připomněla oblíbená céčka, zmínila úskalí holčičího přátelství a prozradila svou první lásku. Taky jsme se společně 17. listopadu vydaly zvonit klíči na náměstí. To už ale Johana navštěvovala střední školu.
A tak jsme se společně od počátečních deseti let propracovali až do Johaniných šestatřiceti. Za tu dobu prožila několik vztahů i bolestivých rozchodů, období nespoutanosti a volnosti, které ji málem stálo víc, než si později uměla připustit. Často srovnávala matčin život s tím svým, bilancovala, bojovala, vzpomínala a věřila v lepší zítřky. A mě bavilo její vyprávění celých 190 stran poslouchat…

Na tvorbě knihy se podílely ne jedna, ale rovnou tři autorky. A právě tento fakt ve mně do jisté míry probouzel obavy. Proto mě mile překvapilo, že se tato skutečnost na textu nikterak neprojevila. Příběh byl velice svižně a čtivě napsaný v celém svém rozsahu.
Johana je postava nesmírně lidská a velice snadno ji ve svých představách dokážete zhmotnit. Je poutavou vypravěčkou a neservíruje před vás jeden z mnoha střípků české historie způsobem, kterým ho prožívala a prožívá ona sama. Společně s ní otevřete témata jako mateřská láska, touha po poznání vlastního otce, potřeba seberealizace, chybování, mezilidské vztahy nebo uvědomění si problémů celosvětového charakteru.
Z mého pohledu je tato kniha velmi zdařilým literárním počinem. Bavila mě od začátku až do konce a nelituju ani minutky času, kterou jsem jí věnovala. K přečtení rozhodně doporučuju!

1 10.06.2018

Po knihách Malý život a Hana jsem do rukou vzala zase jednu ‟odeonku“, což nakonec nebyla úplně šťastná volba. Ukázalo se, že nejde o román v pravém slova smyslu a způsob zpracování zajímavého tématu je jiný, než jsem předpokládala. To všechno mě tak trochu zklamalo, a proto jsem se rozhodla knihu na nějakou dobu odložit. Shodou okolností jsem navštívila naši knihovnu, kde probíhala akce výpůjček naslepo. Knihy zařazené v tomto projektu, vybízely k přečtení pomocí krátkých, zajímavých indicií. A tak jsem po jedné z nich sáhla. Podvědomě jsem tušila, o co půjde a potěšilo mě, že moje intuice nezklamala…

Román Čokoládový průšvih vypráví o Isabelle, její velké lásce k nudlové polévce a vcelku stereotypnímu, neměnnému způsobu života. Každý den v týdnu má přesně naplánovaný a to až do doby, kdy oblíbené polévka a zamilovaný seriál z jejího života nadobro zmizí.
Isabelle je rozčarovaná a odmítá se s takovou změnou smířit. Tím spíš, že kuchař, který se usídlil se svou restaurací na jejím oblíbeném místě, se jí neustále plete do cesty a dohání ji k šílenství, o jeho šestnáctileté sestře nemluvě.
Jak plyne čas, Isabelle dochází různými oklikami k přesvědčení, že možná není úplně špatné vyzkoušet něco nového. Ať už jde o jídlo, práci nebo nová přátelství.
Protože právě přátelství a láska jsou záchranným lanem ve chvílích, kdy to mnohdy nejvíc potřebujeme…

Úvodem musím přiznat, že mi tato kniha skutečně ‟kápla“ do noty. Byla čtivě napsaná a člověk u ní nemusel vůbec, ale vůbec přemýšlet. Tím spíš, pokud sám sebe nazývá ‟knihomolem“. Stačilo mi totiž přečíst několik úvodních řádků z první strany a bylo mi jasné, jakým způsobem se příběh bude rozvíjet dál, protože za ta léta aktivního čtení už jsem se s obdobnými rámci příběhů setkala mnohokrát.
Také mi lichotilo propojení s gastronomií, dobrým pitím, zábavou a létem. V knize x krát zmíněný a opěvovaný dezert jsem měla možnost ochutnat, a pokud je dobře připravený, je vážně výtečný.
ALE hlavní hrdinka mi lezla neskutečně na nervy. Fakt moc! A to jsem maximálně slušná! Absolutně mi nesedl způsob jejího myšlení, vyjadřování, reagování na různé situace, předvídatelnost v chování. Ne, ne, ne!
Také jsem, dle mého mínění víc než je zdrávo, vídala výrazy jako okej a totálně, které mi s přibývajícími stránkami vadily čím dál víc.

Za mě tedy hodnocení půl na půl. Už jsem četla vícero takovýchto oddechových knih
a určitě bych mezi nimi našla takovou, která v sobě pro mě měla kapku něčeho navíc, a po jejím přečtení ve mně zůstal velmi příjemný pocit. Čokoládový průšvih však mezi ně nezařadím.
Pokud jste milovníky romantických, nenáročných knih a chcete si odpočinout od náročné četby nebo přemýšlíte o něčem odlehčeném na letní dovolenou, pak vám ho určitě ráda doporučím, protože věřím, že si své fanoušky zajisté najde.

3 04.06.2018

Ano, konečně jsem se i já stala hrdou majitelkou a zároveň čtenářkou knihy Hana od Aleny Mornštajnové, kterou vydalo nakladatelství Host. Dolehla na mě vlastní zvědavost a zároveň mi v uších dozněly poslední tóny loňské chvály, kterou tato kniha čtenář od čtenáře sklízela. Teprve teď nadešel můj čas. Pojďte se tedy spolu se mnou podívat, jak se mi tento všudypřítomný a mnohonásobně sdílený příběh líbil…

Kniha je rozdělená na tři části. První dvě spadají pod vypravěčskou taktovku jedné ze dvou hlavních postav. Mira vám coby malá holčička dovolí, abyste ji jako člověka blíže poznali a zároveň s tím nahlédli do života její rodiny. Je velmi živá a také nebojácná. Možná proto se rozhodne svézt na ledové kře i přes zákaz svých rodičů. Následuje trest a Mira musí oželet slavnostní žloutkový věneček. V té chvíli však netuší, že právě ona pochoutka přetočí její život vzhůru nohama.
Její vyprávění si vychutnáte i v druhé části knihy. Zde vám pohledem teď už dospívající dívky přiblíží nejen mládí své matky, ale především osud její sestry Hany.
Poslední část knihy už vypraví Hana samotná. Spolu s ní se vrátíte do let, kdy zeměmi zmítala druhá světová válka a „do módy“ jakožto ozdobný prvek vešla žlutá šesticípá hvězda…

Dříve než přejdu k vlastním dojmům, ráda bych podotkla, že jsem se během veletrhu Svět knihy zúčastnila besedy s autorkou Alenou Mornštajnovou. A dobře jsem udělala. Získala jsem totiž cenné informace ohledně její tvorby a vím, proč na mě kniha místy působila tak, jak působila.
Pokud bych se měla zavřít do jednoho z pomyslných šuplíků, vyberu si ten, ve kterém jsou uloženy i ostatní kladné ohlasy. Příběh byl velmi čtivě napsaný a vyzařovala z něj určitá lehkost. Připoutal mě k sobě a po dočtení ve mně zanechal spoustu příjemných čtenářských dojmů.
Měla jsem pouze menší problém s pasážemi, které se týkaly druhé světové války a holocaustu. V těch jsem měla pocit, že mi tak trochu něco chybí. To však není způsobeno chybou autorky, nýbrž mojí vlastní čtenářskou deformací, protože jsem na toto téma přečetla již nemalé množství knih. Navíc sama autorka při besedě zmínila, že jí v tomto příběhu primárně nejde o vystižení tohoto tématu, ale o osud člověka jako takového.

Knihu bych vám ráda doporučila všemi hvězdičkami, body a procenty, které mám v rámci svého psaní k dispozici. Udělejte si na ni čas a náležitě si ji vychutnejte. Ať se vám líbí…

10 31.05.2018

Fantasy sérii Dvůr trnů a růží jsem prakticky začala číst na popud ostatních knižních bloggerů. To bylo také poprvé a naposled. O té doby už si dávám na knižní boomy tak trochu pozor. Po přečtení prvního dílu jsem měla pocit, že se s fantasy žánrem asi nikdy nespřátelím a často jsem se sama sebe ptala, co je na těchto knihách tak pozoruhodného. Zároveň se však dostavil impuls zvaný druhá šance a já si předsevzala, že tuhle sérii prostě přečtu celou…

Ve druhém díle přichystala autorka pro Feyre drobné poučení. A sice, že se sliby mají dodržovat. Pole působnosti je nyní nově připraveno pro Rhysanda, vladaře Nočního dvora. Feyre musí spolknout hořkou pilulku a vladaře v konkrétních chvílích bezpodmínečně následovat. V té době však ještě netuší ani špetku z toho, co ji ve skutečnosti čeká.
Kdo je ve skutečnosti muž, kterého doposud milovala? Jak velká je doopravdy její moc? A co všechno od ní bude Rhysand požadovat? Tohle a ještě o mnoho víc se dozvíte právě ve druhém díle série, který nese název Dvůr mlhy a hněvu…

Hned na úvod svého zhodnocení musím říct jedno, z mého pohledu byl druhý díl určitě o mnoho lepší než ten první. Jazyk příběhu už na mě nepůsobil dojmem středoškolské slohovky, ba právě naopak, což knize dodávalo na její čtivosti. ALE…
Jsem přesvědčená o tom, že kdyby autorka velkou část knihy zkrátka a jednoduše vypustila, určitě by jí to jenom prospělo. Z mého pohledu byl děj mnohdy zbytečně opisovaný a omílaný stále dokola až do chvíle, kdy pokročil do stěžejního bodu a konečně se NĚCO stalo. A to nemluvím o erotických scénách, které směle konkurovaly Padesáti odstínům nebo výrazech, na které jsem si během čtení vypěstovala poněkud kovanou averzi – zlomila jsem se, můj druh, cítila jsem jeho moc a mnohé další.

Zkrátka a dobře, jsem výrazně zvědavá na to, co mi přinese třetí díl. Občas mám totiž pocit, že vše podstatné již bylo řečeno. Absolutně tudíž netuším, kam a jakým způsobem plánuje autorka tento příběh ještě posunout.

1 22.05.2018

Malý život jsem si vyhlédla těsně před tím, než se dostal na pulty knihkupectví. A když už byl na světě, nesáhla jsem po něm hned. To jsem ještě netušila, že se v blízké době stane tolik populárním. Vídala jsem ho velice často, a proto jsem se rozhodla nějakou dobu vyčkat.
Napoprvé to úplně nevyšlo. Nedošla jsem ani na stou stránku a přemýšlela o tom, z čeho pramení ty obdivuhodné komentáře. ALE od toho jsou přátelé, aby vás navedli na správnou cestu ve chvíli, kdy se neumíte úplně rozhodnout. Přemýšlela jsem, že knihu pošlu dál, ale nestalo se. A tak jsem se do ní pustila asi po čtvrt roce znovu…

Willem je velmi přitažlivý muž, úspěšně proplouvající hereckou branží. DžejBí se netají svou výřečností a uměleckým nadáním. Malcolm pracuje pro velmi úspěšnou firmu jako architekt a neustále hledá vlastní štěstí. A Jude….Jude je velmi obávaným právníkem, člověkem milujícím své blízké a zároveň osobností, která dokáže sama sebe velice silně nenávidět. Tyto čtyři postavy se setkávají již v období studií na vysoké škole a následně s nimi prožijete několik dalších desítek let.

Co se týče mých osobních dojmů – určitě jsem zpětně ráda, že jsem knihu neposlala dál. Není to lehké čtení nejen kvůli tématu, kterým se zabývá. Možná bych mohla dokonce tvrdit, že jde o první, skutečně kvalitní a dobře napsaný společenský román, který jsem měla možnost si přečíst.
Zpočátku byl příběh, co do čtivosti, velmi náročný. Autorka vás velmi podrobně seznamuje s životy jednotlivých aktérů, což působí nudně a poněkud zdlouhavě. Nicméně teprve později pochopíte, že všechno se vším souvisí a sáhodlouhé popisy životů či konkrétních situací, týkající se hlavních postav, jsou víceméně na místě. Kniha dostává spád ve chvíli, kdy vás Jude nechá během čtení občas nahlédnout do své minulosti. Právě tenhle okamžik ve mně probudil emoce a touhu číst až do konce.
Malý život je pro mě knihou šokující a velmi emotivní. Dodnes si pokládám otázku, jak je možné, že člověk dokáže sám sebe tak hrozně moc nenávidět. A je to skutečně jen jedna z mála těch, nad kterými i po takové době od přečtení přemýšlím.

Za sebe knihu určitě k přečtení doporučuji…

6 21.05.2018

Na Předčítače jsem se nechala nalákat Verunkou, která má ráda příběhy s tematikou druhé světové války a holocaustu stejně jako já. Je to už dávno, co mi někdo doporučil film, ale tehdy jsem z něj asi neměla rozum a celkově šlo toto téma ještě mimo mě. Vzala jsem si ji s sebou na velikonoční prázdniny a ráda bych vám teď řekla, jaký dojem na mě udělala…

Hanně je třicet šest let. Michael je o celých jednadvacet let mladší. Přesto k sobě tito dva lidé najdou shodou okolností cestu. Vznikne mezi nimi vztah. Vztah, který je naplněný mladistvou láskou, nerozvážností a touhou po poznání. Občas má ale i vztah svá pravidla. Ta určuje zejména Hanna, která zbožňuje předčítání knih. Michael však vůbec netuší, že se za tímto koníčkem skrývá mnohem víc. A pak Hanna prostě zmizí.
Znovu se setkávají až v době Michaelových studií na právech. On sedí v řadách studentů – posluchačů. Hanna na lavici obžalovaných…

Z mého pohledu je kniha určitě velmi dobře tematicky zpracovaná a rovněž napsaná. Jistou hloubku nelze příběhu díky pasážím s filozofickým nádechem dozajista upřít. Nicméně ani tak na mě román nezapůsobil tak, jak jsem čekala.
Shlédla jsem i filmové zpracování, které na mě mělo o moc větší emocionální dopad. Nepřehlédnutelné bylo rozhodně téma viny, trestu a odpuštění. Až z Databáze knih jsem se ale dozvěděla, že jde především o rozdílnost chápání tohoto problému mezi dvěma generacemi.
Problémy mi však dělá rozluštění konkrétních funkcí postav v díle. Jejich vzájemná interakce. Skutečně Hanna ovlivnila Michaelovu psychiku natolik, že se u něj v dospělosti objevil výrazný problém s navazováním nových partnerských vztahů? Milovala ho? Byla ženou, která vyžaduje ve svém životě pevný řád, bez výkyvů a sebemenších odchylek, které by mohly odkrýt jednu z jejích největších slabostí? Chtěla být dobře pracujícím člověkem a vést pouze vlastní poklidný život? Co přesně k Hanně cítil Michael, když ji po letech spatřil na trestné lavici? Proč se rozhodl potěšit ji namluvením oblíbených knih, které jí čítával, když v sobě zároveň cítil velkou dávku odtažitosti, možná dokonce odporu?....

Netuším. A pravděpodobně mi na tyhle otázky nikdo nedá odpovědi. Budu si ten příběh muset v sobě uspořádat sama. Nehodnotím knihu ve stylu: líbila – nelíbila. To vlastně ani nemůžu, protože jsou moje pocity z četby opravdu velmi rozporuplné.
Přečtěte si ji a uvidíte sami…

02.04.2018

Dům za zdí jsem si pořídila před dvěma lety v knihkupectví po autogramiádě Okamžiků štěstí Patrika Hartla. Tuším, že jsem ji nejdřív jen letmo prolistovala, odložila a až při zpáteční cestě ji vzala s sebou k pokladně. Dnes už vím, že jsem udělala jen a jen dobře. Byla totiž skvělá…

Norah a Jonah Grayerovi. Dvojčata, která svým způsobem zbožňují návštěvy. Není to však o tom, že byste k nim prostě přišli a zazvonili na zvonek. Objevují se pouze ve chvíli, kdy oni sami chtějí…kdy jsou na další návštěvu řádně připraveni.
Slade House se objevuje pouze ve správný čas na tom jediném správném místě. Je vcelku obtížné ho najít, ale když se vám to podaří, neubráníte se své zvědavosti a toužíte nahlédnout, co se za malými černými dvířky bez kliky nachází.
A tak je oběma sourozenci každých devět let v domě přivítán někdo nový. Někdo, kdo je svým způsobem odlišný a koho si dvojčata podvědomě vybrala. Všichni pozvaní vstupují většinou bez obav. A pokud se nějaké přece jen objeví, jsou v krátké době rozehnány. Co ale rozhodně tito pozvaní lidé netuší, je fakt, že v okamžiku, kdy se za nimi vchod do Slade House uzavře, již nebude cesty zpět…

Tak tahle kniha byla vážně jízda! Děsivá celých 148 stran. David Mitchell je zkrátka mistr iluzí a skvěle vykonstruovaných příběhů. Čtete a celý ten děsivý obraz se vám neustále odvíjí před očima. Sami sebe musíte neustále přesvědčovat: Klid, jsem v realitě, jsem v realitě… a najednou cvak! Jste tam, kde být nechcete. Nevíte, jak se to stalo ani co tomu předcházelo. Sevře se vám hrdlo a vy cítíte zděšení a bezmoc každé postavy, která zjišťuje, že se nemůže dostat zpátky, i když po tom bezmezně touží. Zkrátka jedno veliké WOW!
Nepatřím k nejrychlejším čtenářům, ale tuhle knihu jsem doslova slupla jako malinu.
Je čtivá, napínavá, a pokud máte tento typ příběhů rádi, určitě by vás neměla minout.
Doporučuji!

2 02.04.2018

Dívala jsem se na video a ohrnovala nos do závratných výšek. Zároveň jsem se ale neubránila mírnému postesknutí. Zas jedna, kterou si nekoupím, protože bude všude. Jako knížka českého autora vydaná nakladatelstvím Yoli, které běžně knihy našich autorů nevydává (vlastně asi vůbec), ji tenhle osud určitě nemůže minout.
Navíc jsem příběh s LGBT tematikou už jednou četla a příliš příjemný setkání to teda fakt nebylo. O pár dní později jsem se podívala ještě na rozhovor se samotným autorem, abych aspoň věděla, co je to za člověka. O tři hodiny později, už jsem stoupala po eskalátoru do knihkupectví v obchodním domě. Kniha putovala z mých rukou na pokladnu a tenhle víkend jsem ji přečetla. Vítejte u recenze na knihu Muffin a čaj…

Daniel a Kit jsou dva šestnáctiletí kluci, kteří navštěvují stejnou střední školu. Zatímco Daniel působí navenek chladným a upjatým dojmem, který navíc podtrhuje fakt, že navenek neprojevuje jakékoli emoce, Kit je poměrně impulzivní, upovídaný a veselý, ačkoli i on sám řeší spoustu svých vlastních problémů a starostí.
Pak přijde prvotní impuls, který dá tyhle dva kluky prostě a jednoduše dohromady. Mezi Danielem a Kitem tak začne vznikat přátelství, vztah, který se v průběhu školního roku nejen vyvíjí, ale prochází také mnoha zatěžkávacími zkouškami. Otázkou zůstává, zda spolu všechna tato úskalí hlavní oba hrdinové zvládnou či nikoli a kam se jejich vztah bude ubírat dál…

Po dočtení knihy jsem prostě jenom seděla a vstřebávala dojmy. Autorovi určitě musím přiznat kladné body za čtivost, přirozenost, která na mě po celou dobu čtení z příběhu dýchala, práci s emocemi – nejen hlavních postav, ale i těch mých. Taky se mi líbilo, že ačkoli byli kluci pro společnost v jistém ohledu odlišní stejně, Kit se navíc pyšnil i jinou národností. Věřím, že díky tomu nebudu jediným člověkem, který se zamyslí nad tím, co všechno je pro soudobou společnost běžné a co naopak daný rámec běžnosti přesahuje.

Co dodat závěrem. Ještě teď mám problém najít ta správná slova proto, abych svoje dojmy z knihy popsala tak, jak je uvnitř sebe samotné skutečně cítím. Knihu Muffin a čaj vám zkrátka a dobře k přečtení jen a jen doporučuji!

4 31.03.2018

Knihu Mengeleho děvče jsem dostala jako dárek se slovy: „Doufám, že tohle nebudeš číst přes vánoční prázdniny?!“ Nečetla jsem. Ne proto, že bych si běžně nechávala do výběru knih na čtení mluvit. Ale protože jsem prostě neměla chuť po ní sáhnout. Až teď.
Červený hřbet knihy mě v knihovně asi jistým způsobem lákal a provokoval zároveň. Vytáhla jsem ji. Z přebalu se na mě dívala usměvavá tvář mladé a sympatické dívky Violy Stern Fisherové. A právě o ní tato kniha pojednává…

Viola Stern Fisherová žila ve slovenském Lučenci. Měla své sny, plány, ambice.
V šestnácti letech se také poprvé a opravdově zamilovala. Ale ani jejím snům, ani jejím plánům či dokonce lásce nebylo přáno. Přišla druhá světová válka a sní i přísná nařízení, týkající se Židů. Nejprve odvlekli její dva bratry do pracovních táborů, později ji společně s rodiči přesunuli do židovského ghetta a odtud transportovali do koncentračního tábora v Osvětimi. Tehdy ještě neměla tušení, co všechno bude po příjezdu následovat.
Osvětim však nebyla její poslední zastávkou. Celkem prošla čtyřmi koncentračními tábory, přestála Mengeleho pokusy a nakonec společně s dalšími třemi vězeňkyněmi zorganizovala při pochodu útěk. Kniha reflektuje její život před válkou, během ní a po ní. Bez obalu, realisticky, syrově…

Před autorkou knihy doslova smekám. Memoáry Violy Stern Fisherové jsou zpracovány tak, že se vám jen těžko budou odtrhávat oči od stránek. Všechny myšlenky, pocity i situace jsou popisovány bez obalu či zbytečného opisování a přikrášlování. Každá informace, kterou v průběhu čtení získáte, ve vás zanechá hlubokou stopu. Po dočtení se sami sebe budete dokola ptát, zda se vám vše o čem jste právě četli, jenom nezdálo a jak je jenom možné, že se vůbec kdy něco takového dělo.

Pokud vás toto téma zajímá, knihu vyzkoušejte. Vřele ji doporučuji, ale zároveň upozorňuji, že tentokrát půjde o skutečně silný zážitek. Aspoň pro mě skutečně byl.

Každý měsíc se snažím zařadit mezi přečtené knihy aspoň jednu, která by pocházela z pera českého autora. Tentokrát jsem pro svůj záměr vybrala útlou knížečku z dílny nakladatelství Plus, nesoucí název Tržiště od spisovatele Petra Huga Šlika…

Představte si místo, které doslova přetéká různými druhy zboží a hraje všemi barvami. Všude je ruch a prodavači se navzájem hlasitě překřikují. Vzduch je prosycený nesčetným množstvím vůní. Můžete si vybrat, zda se nejprve vydáte po stopách čerstvé kávy nebo dáte přednost pečivu, zemité vůni zeleniny a o poznání sladší vůni ovoce. Všechno tohle lze označit jedním jediným slovem – Tržiště. A právě na tomto místě se odehrávají příběhy jednotlivých povídek.
V knize se setkáte s deseti různými postavami. Každá z nich má svým způsobem určitou minulost, pomocí které se postupně propracujete až do současného dění. Ačkoli jsou jejich životní osudy rozdílné, spojuje je právě místo, na kterém se všichni nachází.

Jak už jsem se zmínila, v knize najdete deset kapitol, deset postav, deset různých osudů. Není však nutné, abyste jednotlivé kapitoly četli postupně od první do poslední. Můžete se do nich pustit na přeskáčku. A jestli se mi něco doopravdy líbilo, pak je to fakt, že si závěr každé kapitoly v podstatě musíte sami domyslet. Pak dojdete k další, kde se vám vaše mínění může potvrdit, vyvrátit nebo dostat úplně jiné rozměry. Příčinou je vzájemná návaznost propojenost jednotlivých příběhů. Jsou rozdílné a přesto v jistých ohledech stejné.
Myslím, že v tomto případě lze na tržiště pohlížet nejen jako na místo, kde dostanete čerstvé pečivo nebo ryby, ale zároveň jako na místo, kde se nezávisle na sobě setkává velké množství lidských osudů, odvíjejících se od dosud prožitých životních zkušeností každého jedince.
Každý z nás v sobě vlastně takové malé tržiště nosí celý život. Z jednoho stánku se ozývá naše povaha, z jiného pokřikují emoce… a všechny stánky dohromady vytváří jediné – naši osobnost, se vším všudy, takovou jak je.

Kniha Tržiště je nesmírně čtivou a příjemnou záležitostí, kterou Vám ráda doporučuji k přečtení.

5 30.03.2018

Volání netvora patří v mém případě do skupiny knih, které v určitou chvíli doslova zasypaly internet, knižní blogy a sociální sítě především. Často se mi stává, že si nějakou konkrétní knihu vyhlédnu dopředu, ta náhle získá mezi čtenáři vysokou popularitu a pak je všude. Což mě paradoxně od jejího pořízení, minimálně na nějakou dobu, odradí. Čekám až prvotní boom pomine, abych si příběh mohla vychutnat po svém a míněním okolí byla minimálně ovlivněná.
Kniha prozatím není trvalým inventářem mojí knihovny, ale věřím, že se jím časem stane...

Conor je tak trochu malý dospělák. Žije bez otce a má velmi vážně nemocnou maminku, která podstupuje náročnou a prozatím neúspěšnou léčbu. Už si zvykl, že musí spoustu věcí zvládnout sám. Jako třeba udělat si snídani, vyprat prádlo, přežít šikanu ve škole nebo ošklivou noční můru, která ho pravidelně budí ze spaní.
Dominantou okolí, které lze snadno pozorovat z okna chlapcova pokoje, je mohutný tis. A ten si pro Conora jedné hluboké a temné noci přichází. On sám překvapivě nepociťuje strach a nakonec dokonce přijímá jeho nabídku, aby vyslechl tři příběhy, které mu se mu netvor rozhodne předložit. Na oplátku chce také jeden slyšet. Jeden, který nebude vycházet z jeho děsivých úst, nýbrž z těch Conorových. Řeknete si, že vyprávět příběh, je přece snadné. Souhlasím. Mnohem těžší je ale vyprávět příběh, o kterém víte, že vás donutí připustit si pravdu. Takovou, jež vás hluboce zasáhne a ještě dlouho poté velmi bolí. A přesně toho si netvor na Conorovi žádá...

Jedna z prvních věcí, které mě na knize upoutaly, byly ilustrace. Absolutně mě uchvátily a opravdu skvěle podtrhovaly atmosféru celého vyprávění. Příběh sám o sobě je velmi čtivý. Ústředním motivem je noční můra, která Conora noc co noc pravidelně navštěvuje a zároveň zprostředkovává jednotlivá setkání s netvorem. V tomto propojení také velmi intenzivně působí a proměňuje povahu a způsoby jednání hlavního hrdiny v konkrétních situacích.
Ústředním tématem je smrt, vina a odpuštění. Možná si řeknete, že nejde o nic neobvyklého. Ale věřte, že pokud to celé prožijete očima třináctiletého chlapce, který cítí a zároveň v sobě dlouhodobě dusí ohromné množství bolesti a provinění, uvědomíte si, jak moc silný příběh to doopravdy je o závažnosti tématu nemluvě.

Pokud jste četbu této knihy odkládaly podobně dlouho jako já, myslím, že je načase, abyste se do ní pustili. Za mě velké doporučení!

5 29.03.2018

Na knihu Pod sněhem české, velmi oblíbené a na sociálních sítích sdílené autorky Petry Soukupové jsem se chystala bezmála rok. Čekala jsem na tu správnou chvíli. Letos nás na nějakou dobu ještě navštívily silné mrazy, sníh nevyjímaje, a proto jsem se rozhodla, že je načase vyndat ji z knihovny...

Mohlo by se zdát, že téma knihy není nijak zvlášť pozoruhodné. Tři sestry se vydávají na cestu, aby v rodinném kruhu oslavily narozeniny svého otce. Mimo nich se do auta naskládají čtyři děti a pes, z čehož lze předpokládat, že právě tito pasažéři budou mít částečně podíl na tom, jak se bude celá výprava odvíjet.
Během jízdy se stanete účastníkem různých situací, ovlivněných vzájemnými vztahy mezi sestrami, prostorem, ve kterém se tato početná skupina nalézá i drobnými sourozeneckými křivdami, které byly součástí dětství a každá ze sester je v sobě nevyřčené po dlouhá léta uchovávala. A dětské rozmary jim na náladě rozhodně nepřidají. Ani jedna z nich však netuší, že největší překvapení je teprve čeká v domě jejich rodičů...

Knihu Pod sněhem vydalo nakladatelství Host, což je samo o sobě předpokladem, že půjde o kvalitní literární kousek. Už název napovídá, že se v knize setkáme s nejedním tajemstvím, která budeme prostřednictvím krátkých kapitolek pozvolna rozklíčovávat.
Během čtení proniknete hluboko do charakterů jednotlivých postav. Každá ze tří sester je jak typově, tak charakterově jiná. Blanka je mírná, ztělesňuje ideál dokonalé rodiny a nepřipouští si, že by tomu mohlo být někdy jinak. O poznání ráznější Olga neměla v lásce zrovna štěstí a svoje dítě vychovává sama. Respektive s dopomocí slečny na hlídání, což mnohdy přináší nejedno výchovné úskalí. A sebe samotnou často přesvědčuje, že muže ke svému životu rozhodně nepotřebuje. Kristýna zápasí se vztahy o sto šest. Jinak to ani v případě, že si najdete partnera již zadaného vlastně nejde. Nic jiného jí v životě starost prakticky nedělá, což mnohdy jejím sestrám bývá trnem v oku.
Reakce, ke kterým během cestován dochází v rámci vzniklých situací, v sobě ukrývají řadu drobných nesrovnalostí i averzí, pocházejících již z dětství, přesto dosud nevyslovených zcela nahlas. Hlavní linku doplňuje vyprávění jejich matky, která nás seznamuje s vlastním životním osudem, studentskými sny počínaje a skutečnou realitou svého osobního života konče.

Kniha Petry Soukupové je z mého pohledu velmi propracovanou záležitostí, kdy se vše točí kolem tématu, které se dotýká především podstaty rodiny, jejích typech, postavení a funkčnosti nejen v soudobé společnosti. Zároveň poukazuje na proměnlivost jednotlivých reakcí v závislosti na konkrétní situaci, odkrývá různé lidské nešvary a taktéž drobné radosti, které život jako takový pro změnu pozitivně obohacují.

Pro mě osobně byl tento příběh příjemným literárním zážitkem a k přečtení vám ho velice ráda doporučuji.