Mngwa komentáře u knih
Dost dobře zpracovaná "kingovka" s nádechem slovanské mytologie. Četlo se to skvěle, nemohla jsem se odtrhnout od začátku až do konce i přesto, že nejde o téma, které by mi bylo blízké. Každopádně budu netrpělivě očekávat další knihu!
Dala bych možná i pět, ale neskutečně mě otrávily poznámky autora, ve kterých se dojímal nad covidem a tou strašlivou pandemií, která kosí celou zeměkouli. Kam se hrabou obě světové války nebo černý pátek. Proč? Proč??!! Proč nemůžu zapnout internet, podívat se na zprávy nebo otevřít knížku, aniž by na mě odněkud nevyskočil covid? Proč musí být poznámky autora historického sci-fi horroru ne o historii nebo scifi, ale o covidu? A pochopitelně bylo třeba covid uvědoměle narvat i do děje. Naprosto mi to zkazilo celý literární zážitek. Čím si tato nemoc srovnatelná se sezónní chřipkou vysloužila takovou hysterii a davovou psychózu? Skutečně začínám mít pocit, že jde o nové náboženství, kterému se všichni musí klanět a všem ho cpát pod čumák, i těm co o to ani v nejmenším nestojí. Kdo se neklaní, nebo nedejbože zpochybňuje covidonáboženství, je fuj. Nebo vyšel na Slovensku nějaký zákon, že každá nová kniha v sobě musí mít devótní zmínku o covidu, jinak skončí na fajráku?
PS: Ani raděj nechci vědět, co by lidstvo dělalo, kdyby vypukla nákaza něčeho skutečně smrtícího. Asi bychom byli během pár měsíců znovu v jeskyních a vrátili se k pálení čarodějnic a kamenování. Stačí se podívat, co někteří vyvádějí teď.
V dnešní době už všichni díky našim médiím zapomínají, že skutečná novinařina není trapné papouškování, přitakávání a propaganda, ale hledání pravdy a její odhalení, občas i za cenu jistého osobního rizika. Kniha má obrovskou informativní hodnotu a pěkně ukazuje, že Andyho styl v politice se nijak zvlášť neliší od jeho předchozího stylu "podnikání" - očerňování, ukazování prstem, scapegoating, nekalé praktiky, prostě ano, bude líp (ale jen pro Babiše, vy můžete jen držet hubu a krok, nechat se odírat a doufat že na vás Andy nezaklekne) Děkuji autorům za jejich dlouhou a jistě náročnou práci, díky které tato kniha vznikla.
Nutno říci, že tohoto pána ráda nemám, neboť se v poslední době svými výroky prezentuje jako notorik a blb, viz jeho nekonečně ubohý blábol o tom, že neočkovaní neumírají dost rychle a další takové podobné až nepochopitelné úlety (zřejmě si v Číně opravdu vychlastal mozek?). Ale jeho cestopisu nelze upřít velkou výpovědní hodnotu. Takže i přesto, co si myslím o panu Etzlerovi, knihu doporučuji, protože číst si o tom, jaký je doopravdy život v Číně, bez pozlátka a mediální mlhy, je naprosto fascinující a poučné. Tohle je jeden z těch případů, kdy zajímavost osobnosti autora a zajímavost jeho díla jsou dvě různé, nesouvisející věci.
Velmi čtivý příběh, který čtenáře chvílemi nutí propadat podobné paranoie jako hlavní hrdinka. Mám vlastně jen jednu větší výtku - pointu jsem tušila už nějakou chvilku dopředu, takže hodnocení je 3,5 hvězdy, zaokrouhleno nahoru. Ale přesto jsem nebyla schopná se odtrhnout dokud jsem knihu nedočetla.
Tak jde o CJ Tudor, takže jsem očekávala standardní vysokou kvalitu. Nicméně tohle mě úplně strhlo, jde o naprosto geniální záležitost. Nemůžu než vřele doporučit. Pokud někoho odrazují tři různé časové linky, tak byste měli vědět, že způsob jakým jsou zpracovány a zapadají do sebe, je prostě nepřekonatelný. Nechápu, jak tato spisovatelka dokáže napsat detektivku, strašidelnou povídku nebo postapo thriller a vždycky je to bomba. Tato kniha je ovšem ještě o něco větší bomba .... konec žvanění, neztrácejte čas a jděte si koupit Závěj.
Varování: Silně doporučuji nečíst až příliš sdílný úvod v knize, který mi vyspoileroval prakticky 2/3 celého děje. Nejlepší je dopředu nevědět nic.
I přesto mě příběh bavil, protože způsob, jakým je prostředí a dění v knize propracováno až do posledního detailu vytváří úžasně realistický dojem a napětí při čtení je tím větší. Stejně tak jsem ocenila i humor a celkově styl psaní, který je precizní, ale zároveň i odlehčený a civilní. Mám dojem, že jsem jako milovník scifi i hororu narazila na zlatý důl a jdu shánět další díly od těchto autorů.
Narozdíl od jiných si nemyslím, že by kniha byla příliš dlouhá. Pomalé budování atmosféry a soustavného oblbování čtenáře pomocí postupně se odkrývajících faktů, které ovšem jen vzbuzují další otázky, mi sedlo a nějak si nedokážu představit, co by se dalo vypustit, aniž by to někde nechybělo. Ano, je tam hodně flashbacků, které jsou ale důležité a poutavým způsobem se prolínají s přítomností. Celkově byl příběh zajímavě napsaný tak, že jsem se chvílemi propadala do stejného zmatku a paranoie jako hlavní hrdinka, která čím více se toho dozvídá, tím méně toho ve skutečnosti ví. Protože jak už sám název napovídá, každé další zjistění a zvrat je lež. Která bude ta poslední? :)
Pro mě, jakožto městskou chcíplotinu, naprosto strhující a inspirativní čtení. Jak je jasné už z názvu, jde o sbírku různých příběhů o lidech, jejichž odvaha většinou hraničila s čirým šílenstvím. Tuto knihu je vhodné si přečíst, pokud máte pocit, že máte nepřekonatelné problémy.
Do knihy jsem šla s určitou skepsí, protože téma zapadákova prolezlého náboženskými tradicemi mě nebere. A hlavní hrdinka je ještě ke všemu kněz :O Přesto mě příběh překvapivě naprosto chytil už od prvních stránek a nešlo přestat až do konce. Líbílo se mi vlastně všechno: Zajímavé postavy, zejména ty dvě hlavní, humor, styl psaní, přesně to správné tempo, kterým děj graduje .... rozhodně doporučuji. Na knize prostě nemůžu najít nic, co bych vytkla.
Geniální záležitost, ve které pocity hlavních hrdinů při čtení prožíváte s nimi a jak se postupně vynořují další a další skutečnosti, tak cítíte, jak se ve vás postupně probouzí stejná paranoia, nejistota a napětí jako v rodičích titulní postavy. Je možno někomu věřit stoprocentně, bez jakýchkoli pochybností, bez ohledu na fakta? Kde končí rodičovský cit a začíná zaslepenost a selektivní vnímání reality? Je bezpodmínečná důvěra dobrá nebo špatná? A co dělat, když už se vám do mysli vloudí pochybnosti? Spousta otázek, na které vám kniha možná dá odpovědi a možná taky ne ..... přečtěte si ji a uvidíte sami.
Určitě to nebylo špatné a děj byl opravdu originální, ale naneštěstí mi styl psaní až příliš připomínal červenou knihovnu, což je žánr který absolutně nemusím. Neustálé popisy pocitů hlavní postavy a potřeba je všechny rozebrat a prodiskutovat až do mrtě mě deprimovaly. Mám raději, když v knize něco občas zůstane nevyřčeno nebo se to jen naznačí a čtenář si něco musí domyslet, protože je to jakoby skryté pod povrchem. Tady bylo potřeba mě urputnou sentimentalitou a vodopády emocí praštit do hlavy v každé druhé větě a bylo toho už tolik, že to mělo negativní vliv na uvěřitelnost a autenticitu příběhu.
I přesto, že jsem předtím viděla film (takže základní příběh znám) tak kniha mě docela sešrotovala. Nevzpomínám si, že bych někdy četla něco děsivějšího a depresivnějšího. Silně nedoporučuji číst během těhotenství.
K Maus jsem se dostala náhodou a nic jsem si od toho neslibovala. O to větší pak bylo příjemné překvapení, kniha mě naprosto uchvátila. První i druhý díl jsem přečetla na jeden zátah a v budoucnu došlo i na další přečtení. Prostě jednou nestačí.
Stejně jako u ostatních knih od T. Hayden oceňuju úžasnou čtivost, humor a zaujetí pro popisovanou práci. Věřím tomu, že některé příběhy mají reálný základ, autorka skutečně pracuje v oboru. No prostě 5 hvězd, nejde jinak :) Každá její kniha mě naprosto vtáhne.
Dala bych možná i pět, ale neskutečně mě otrávily poznámky autora, ve kterých se dojímal nad covidem a tu strašlivou pandemií, která kosí celou zeměkouli. Kam se hrabou obě světové války nebo černý pátek. Proč? Proč??!! Proč nemůžu zapnout internet, podívat se na zprávy nebo otevřít knížku, aniž by na mě odněkud nevyskočil covid? Proč musí být poznámky autora historického sci-fi horroru ne o historii nebo scifi, ale o covidu? A pochopitelně bylo třeba covid uvědoměle narvat i do děje. Naprosto mi to zkazilo celý literární zážitek. Čím si tato nemoc srovnatelná se sezónní chřipkou vysloužila takovou hysterii a davovou psychózu? Skutečně začínám mít pocit, že jde o nové náboženství, kterému se všichni musí klanět a všem ho cpát pod čumák, i těm co o to ani v nejmenším nestojí. Kdo se neklaní, nebo nedejbože zpochybňuje covidonáboženství, je fuj. Nebo vyšel na Slovensku nějaký zákon, že každá nová kniha v sobě musí mít devótní zmínku o covidu, jinak skončí na fajráku?
PS: Ani raděj nechci vědět, co by lidstvo dělalo, kdyby vypukla nákaza něčeho skutečně smrtícího. Asi bychom byli během pár měsíců znovu v jeskyních a vrátili se k pálení čarodějnic a kamenování. Stačí se podívat, co někteří vyvádějí teď.
Naprosto úžasný thriller. Napínavý, nejednoznačný (je hlavní padouch vlastně opravdu padouch?), originální ... a možná vás i trochu donutí popřemýšlet i nad sebou, svým životem a svými vlastními fobiemi. Alespoň u mě to tak bylo.
Rozhodně nejde o jalovou publikaci do ženského časopisu, jak tady někdo píše. (Btw ženské časopisy nečtu) Jde o úžasnou knihu s naprosto zásadní a možná na první pohled zvláštní myšlenkou, která mě přinutila k dlouhému přemýšlení. A taky se mi krásně osvětlilo, proč nejhorší zkušenosti mám především s lidmi, kteří "se nikdy nehádají" a "nikdy nejsou naštvaní". Doporučuji přečíst a popřemýšlet úplně každému, mě kniha dala hodně a zásadně změnila můj náhled na vztahy a emoce. Bez váhání dávám nejvyšší hodnocení a mezi doporučené.
Dobře, já to napíšu - bylo to nečitelné. Temno bylo součást povinné četby, takže jsem vyvinula velké úsilí se do knihy začíst. Nakonec jsem to vzdala a stáhla jsem si referát z internetu jako všichni ostatní. Podotýkám, že jsem historické romány zbožňovala a zhruba ve stejné době hltala Čachtickou paní (kterou jsem přečetla několikrát) a Jméno růže. Ale Aloise Jiráska UŽ NIKDY!
Uffff ... od teď budu používat nové slovní spojení: "Je to rozvleklé jak román od Stephena Kinga".