MissBlack komentáře u knih

Kdyby tady bylo sto hvězdiček, tak bych dala plný počet! Ach, ach, až teď si tak říkám, že není pět hvězd jako pět hvězd....

Ztotožňuji se s mnoha názory pod mým komentářem. Pokud jde o jazyk z lexikálního hlediska, myslím, že se dá kniha nazývat rájem. V Paní Spisovatelce je jistě i kus básníka, její metafory, skoro až lyrické popisy byly jen lahodnými třešinkami na výborném dortu. Její fantazie jistě byla místem, kde by chtělo utéct mnoho z nás.
Pokud jde o formu (střídání vypravěčů a jejich forem, míst, časů), ani si nevzpomínám, že bych kdy četla něco rozmanitějšího. Velmi mě uchvátilo, že v určitých částech byste ani neřekli, že to napsala žena (vybavuje se mi to hlavně u Peteova deníku, v začátku knihy, kdy Tomáš popisuje své dětství). Někdy to bylo kruté, jindy brutální a syrové. Na druhou stranu jsou tam části, kde je krásná ženská něžnost, ze které je vám to jasné hned. Není to žádná komedie, ale ani o vtip nebyla nouze - myslím hlavně v dialozích. Mnohé rodinné chvilky a pocity vtipné, reálné, známe je i dnes.

Chtěla bych tu toho tolik napsat, tolik vyjádřit. Dojmy, emoce... jenže je to přesně ten stav, když si přečtete něco, co vás dostane. Jen sedíte, myšlenky vám víří hlavou, atakují vás a vy jen hledíte před sebe, hluboký nádech a výdech a necháváte v sobě příběh stále žít. Já nemám teď slov, jednou se ke komentáři možná vrátím, až se to ve mně uleží. Jako francouzský sýr, jak říkával Frank.

Ke knize jsem se dostala v podstatě "náhodou", díky škole. Dala jsem na hodnocení tady na databázi a vybrala si ji. Nelituji. Naopak. Všem vám děkuji. Teď, když jsem ji přečetla, na konci slzela a myšlenkami byla tam v tom světě, prožívala každou řádku, nedovedu si představit, že bych se měla o pár měsíců vrátit a rozhodnout se při výběru jinak. Nedovedu si představit, že bych žila, aniž bych prožila všechny příběhy, které kniha nabízí.

Je to jedna z těch knih, které udělají dojem. Dojem, který ve vás zůstane ještě hodně dlouho. Kniha, jejíž některá moudra si zapamatujete, kniha, jejíž některé pasáže si zamilujete a budete si je chodit číst a kniha, po které sáhnete, když půjdete kolem vaší knihovničky a padne vám do oka, namátkou otevřete a po prvních slovech se octnete v jiném světě.

15 31.03.2014

Snad několik let jsem si říkala, že tuhle knihu bych rozhodně neměla minout a zjistit, co to všichni s tím panem Darcym mají. Pořád ale byly jiné knihy, pak zase málo času, zkrátka jsem její čtení dost dlouho odkládala. V rámci Čtenářské výzvy pro letošní rok a její kategorie Kniha z žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih byla má volba jasná.

Po pár kapitolách jsem si říkala, že bych zasloužila facku, že jsem si knihu nepřečetla už dříve. A s postupem v kapitolách sílila i tato myšlenka. Perfektní kniha! Chtěla bych se tady šíleně vypsat, jak to bylo dokonalé, že vykreslení postav bylo úžasné, prostě... Ale neudělám to. Protože i když mám desítky myšlenek, co bych mohla napsat, nic mi nepřijde dost dobře formulované, aby to mé pocity a samotnou knihu vystihlo a tak to raději nechám tak, že mi prostě došla slova... :)

10 20.02.2016

Nemohu říct, že bych byla zklamaná. Pokud jde o celek, tak úžasné, i na poslední stránce mě dovedla autorka překvapit. Lecco jsem čekala, ovšem ten epilog... to ne :D

Nicméně, trošičku mne zklamalo, že nebyly "ukončeny" příběhy ostatních. Zajímalo mě, jak to dopadne s Grace a Falkem, co Charlotte a tak vůbec mi chyběla ta "tečka" v tom jejich současném světě a některá dovysvětlení. Nu, co už, domyslím to sama :D

Taky jste po přečtení trilogie zatoužili po neviditelném démonu chrliče jako "domácím mazlíčkovi"? Xemerius prostě a jednoduše vždycky válel!

7 17.05.2015

Naprosto výtečná kniha.
Uff, je to jen chvilka po přečtení a pořád jsem tak plná dojmů. Pro mě to byla jedna z těch knih, které si čtenáře omotají kolem prstu. Ráno u čištění zubů nepřemýšlíte o snídani, ale o tom, proč je Josiina matka taková, že vám ten Patrick s Jamesem nesedí a tak. Nechci tady moc prozrazovat, protože tohle stojí za to si přečíst. Tak trochu se to stane vaším vlastním příběhem a zkrátka to všechno prožíváte s postavami.
S čímž souvisí, jak už je tu zmíněno, propracovanost postav. Musím říct, že v poslední době si málokdy vyloženě někoho oblíbím, ale tady to nešlo jinak. Josie byla samozřejmě perfektní, taková ostřílená holka, co věděla, jak to chodí, její charakter dobře kontrastující s prostředím, Cokie takové světlo, které nosilo víru, Dora se Sweety úžasné, Jesse roztomilý, Charlotte sympatická a úctyhodná za svůj přístup k Jo, oblíbila jsem si je všechny. Nicméně Willie jsem si naprosto zamilovala. Celá její postava, charakter, prostě ona celá byla naprosto úžasná, osvěžující větřík mezi typy postav, taková dobrá kmotřička v černé a s brokovnicemi. Dokonalá.

Jsem moc ráda, že jsem si Potrhaná křídla mohla přečíst a doufám, že se v knihovně brzy objeví i autorčina první kniha, tu jsem měla vyhlédnutou ještě dřív:)

7 15.08.2014

Od "pětky" to se mnou začalo být zlé. První čtyři díly jsem četla ohromená a fascinovaná, jasně, některé scény mi drásaly nervy, napětí, akce, nebezpečí - všeho bylo dost. To zlé začalo kmotrem, slzičky mi kapaly na stránky, cítila jsem se tehdy tak ublíženě a už vůbec nechtěla číst - ale nemohla jsem přestat. Myslím, že od pětky začaly být v knihách na pořadu dne emoce, silné.
Hned po Vězni je to asi můj nejmilovanější díl. Harry se dostává i jinam, než jsou Bradavice nebo Prasinky, je na ministerstvu, hned dvakrát (červená telefonní budka jako vchod byla úžasnou třešinkou na dortu), novinkou jsou testrálové, Brumbálova armáda, Fénixův řád, Hagridův nevlastní brácha, růžovoučká Dolores Umbridgeová se slabostí pro kočičky a týrání studentů a v neposlední řadě Komnata Nejvyšší potřeby - tu jsem si zamilovala.
Vzpomínám si, jak jsem s naprostým úžasem četla, jak Brumbál bojuje s Voldemortem, Bella nestačí na Brumbálem očarovanou sochu, bylo to impozantní.
A musím říct - film se povedl. Jistě, byl v něčem jiný, ale jako celkový dojem, efekty, prostě nádhera. Miluju tu scénu, kdy se na ministerstvo dostanou členové řádu jako bílé stíny a každý si vezme na starost jeden černý stín a lítají. U toho Bellin šílený smích - je to velice působivá scéna, v knize řád jako bílé stíny popsán není, ale mě to nadchlo a kdyby to tak bylo i v knize, byla bych ještě spokojenější.

7 04.08.2013

Moje první rande s Kingem na doporučení mého muže. Zpočátku jsem byla dost netrpělivá, furt jsem se muže ptala, kdy se tam konečně začne něco dít, ale nakonec jsem se dostala do bodu, kdy jsem si jednoduše užívala vyprávění, jazykovou vybavenost a usmívala se nad tím, jak King skvěle dovede popsat něco, co všichni občas cítíme - jako rodiče, jako partneři i jako přátelé, ale přesně vyjádřit to neumíme. To vytváří pocit opravdovosti a uvěřitelnosti postav, je lehké zapomenout, že jsou fiktivní a samotné toto Kingovo umění stavím nad samotný příběh.

Takže jsem si čtení samotné vážně užila a opravdu nedoporučuji číst současně s nějakou odpočinkovou romanťárnou, protože ta vás pak nedokáže uspokojit. (V mém případě jsem zkoušela číst Chatu ve Švýcarsku a ten rozdíl byl téměř nesnesitelný. Musela jsem po prvních pár stránkách vrátit do knihovny.)

6 09.02.2022

Ještě teď si vzpomínám, jak těžce jsem se prokousávala začátkem Gentlemana a pak jsem nemohla přestat číst. Pravidla jsou jiná, pro mě osobně i tak trochu zvláštní, ale v dobrém slova smyslu. Četla se "lehčeji", ale nebyla jsem tak nadšená jako z Gentlemana.

6 26.03.2020

Kniha je čtivá. Čtivá tím způsobem, že i když se tam po delší dobu neděje nic moc významného, neunudí to k smrti a pár falešných stop se taky najde.
Má to dvě dějové linky, které se v určitém momentu střetnou a je pravda, že Mejina je záživnější než ta Lelleho. A asi to je to, proč člověk čte pořád dál, protože i když od poloviny už tuší, kdo má zmizení na svědomí, zajímá ho, zda se to nějak osobně dotkne i Meji. Konec byl takový překvapivě rychlý oproti tomu, jak to zpočátku trvalo a žádné wow člověka nečeká, ale není to úplně zlé.
Na zabavení skvělá, ale asi se k ní člověk už vracet nebude.

6 26.03.2020

Tématem knížka úplně pro mě :) Zaujalo mě to velmi, s tou myšlenkou mnohovesmíru a "mnohojá" jsem se v beletrii ještě nesetkala, takže jsem byla okamžitě rozhodnutá si Možná v jiném životě půjčit a přečíst. Ani za nehet toho nelituji. Ač je to kniha romantická a asi spíš pro ženy, s trošku klišé hrdinkou, vyrovnávají to všechno části, které vedou k zamyšlení nad našimi vlastními rozhodnutími.
Humor knize taky není cizí a ke konci, kdy to začíná gradovat, jsem se nemohla odtrhnout, dokud jsem to nedočetla. Zajímalo mě, jak to skončí, jestli obojí svým způsobem stejně, jestli i jiná rozhodnutí dovedou hrdinku k někomu/něčemu, kdo/co jí byl/o předurčen/o nebo to bude jinak.

Byla jsem spokojená, velmi. Rozhodně doporučuji, stojí za to :)

6 12.12.2015

Měla jsem půjčenou knihu, která obsahuje oba díly, jak Malé ženy, tak Dobré manželky, takže jsem to měla hezky všechno popořadě :)

První část je příjemná, milá a dá se říct, že čtenář sám získává ponaučení z chyb a poklesků hlavních hrdinek. Co mne ale uchvátilo víc, byla právě druhá část - díl, chcete-li, Dobré manželky. Z určitého důvodu pro mne i mnohem dojemnější, než první díl a jestliže jsem první díl četla tak nějak po dávkách, od druhého jsem se skutečně nemohla odtrhnout :) Asi bych to vystihla jednou, jedinou větou: Malé ženy, to je milé čtení, Dobré manželky, to je návod jak žít.

6 12.12.2015

Ta naléhavost, se kterou jsem četla... To už se mi dlouho nestalo. A přesně takové knihy mám ráda. Ty, od kterých se nelze hnout.
Asi nebyl moment, kdy bych se při čtení nacházela někde jinde, než v Opeře. Nepotřebovala jsem nutně její sáhodlouhé popisy, prostě ta atmosféra ve slovech, atmosféra knihy mě tam přenesla :)
Gradovalo to s každou kapitolou, fantom skutečně po celou dobu měl tu roušku tajuplnosti, nadpřirozena, kouzel a to se mi velmi líbilo. Stejně tak jako vysvětlení ke konci, jak to všechno prováděl, i když myslím, že pokud by tam nebylo, nezlobila bych se, zůstal by tak úžasně tajemným.

Přiznám se, že jsem tak trochu posedlá motivem "kráska a zvíře" a proto jsem u této knihy byla ohromně nadšená. Pravda, tady sice byl jiný princ, kterému náležela láska krásky, ale to na tom bylo ještě lepší, bylo to uvěřitelnější :)

Fantoma Opery považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem za poslední měsíce přečetla, již poputovala na seznam knih ke koupi.

6 09.07.2015

Jelikož moje první kniha od Bukowského byla "Další zápisky starého prasáka", které nadchly, byly na seznamu i další knihy. Pravda je, že postupuju jaksi od nejnovější zpět, ale nevadí mi to. Ovšem myslela jsem si, že po "Dalších zápiscích..." mě už asi nic nepřekvapí, ale tohle bylo mnohem drsnější, než "Další zápisky...". A taky nechutnější. Kolikrát text doprovázel i znechucený výraz, hlavně teda ke konci, kdy "jeho kámoš" vydloubl mrtvole oči a spolkl je.
I přesto všechno jsem se bavila, zasmála se a přemýšlela o pocitech a životě, tématech, které v mnoha povídkách probírá. To, že se zamyslíte, že opravdu čtete věci tak, jak v životě bývají, bez pozlátek a tak, je pro něj skoro až charakteristické, řekla bych. Spousta knih je jednoduchých, k odpočinku, moc o tom nepřemýšlíte. A ne že by byl Bukowski nějak extra složitý ke čtení, ale je...přímý, opravdový.

6 29.08.2013

Tuto knihu jsem otevírala plná očekávání, jak bude úžasná. A zklamalo mě to. Víc než jsem čekala. Myslela jsem, že si přečtu opravdu skrz na skrz vtipné momenty člověka, který se přestěhoval do Londýna, který anglicky nemluví a pokouší se nějakým způsobem přežít.
Ale dočkala jsem se, krom pár světlých momentů, které rozhodně nepřevažovaly, jen velebení Paříže a spousty historek z dětství, případně pár informací o tom, jak v Londýně funguje sféra stavebnictví a kdo Vám pošle fakturu.
Přemýšlela jsem, že knihu odložím - ani styl psaní mi nesedl, to absolutně vůbec, respektive myšlenkové pochody by byly v pořádku, ale žádné očíslování apod., takže to bylo jako nějaká jedna táhnoucí se změť něčeho. Nakonec jsem dočetla, jen proto, abych dílo mohla posoudit celé, ne jen z několika stránek.
Za mě nedoporučuji, je to spíš kniha pro Francouze, než pro laiky, do francouzské kultury nezasvěcené. Každopádně hodlám zkusit "Zápisky z malého ostrova" od Billa Brysona, snad potěší víc.

6 05.08.2013

Mně se to líbilo moc.

Střídání stylů vyprávění (od úryvků ze slovníku, přes "vylepšenou" pohádku až po elojský test atd.) navozovalo zčásti děsivou a zčásti úchvatnou iluzi reality, něco ve stylu "že bychom snad o Finsku něco nevěděli?" a tím si mě kniha získala. Dost si taky považuji využití synestezie, to byl pro mne opravdu svěží vánek, něco nového, dosud jsem se s tím nesetkala - ani knižně, ani reálně, tedy až díky této knize vím, co to vlastně znamená.

Co se samotného příběhu týče, pátrání po tom, co se stalo sestře Vanny - kdoví, jestli mě nutilo číst dál zrovna toto. Nejspíš ne. Asi mě to zaujalo jako celek, víc mě táhlo "pohybovat se" v tom světě, který autorka stvořila, objevovat ho s každou další stranou, podivovat se... A nakonec - chilli. To zkrátka nemělo chybičku :)

5 25.04.2016

Ať si kdo chce co chce říká, pro mě je to jedna z nejlepších knížek, které jsem četla. Dobrá, dobrá, jsem v tom úplný nováček, ale tohle mě TAK dostalo, že jsem pravidelně s tou knihou usínala a nemohla se dočkat, až se probudím, abych zas mohla začít číst.
Začátek byl vlastně koncem jedné éry, Wolgasta jsem si zamilovala a když byli s Amy od sebe odtrženi, bulela jsem jako želva.
Ta kniha je prostě fantastická, úplně si mě omotala kolem prstu - i když jsem nečetla, pořád jsem se jí v myšlenkách zabývala. Občas se mi chtělo plakat, jindy jsem si oddychla úlevou, vyděsit mě taky dokázala, o překvapení nouze nebyla a do toho všeho Cronin k hl. ději dokázal "nacpat" ještě jako druhý hl. děj příběhy postav, vytvořil mezi nimi různorodé vztahy a já si oblíbila opravdu všechny z těch hl. hrdinů a moc jim fandila, kdy byli za Zdí. Když to vypadalo, že Alicia zemřela, zase jsem bulela, zajímá mě, jak se bude vyvíjet vztah Peter/Amy, Amy je sama o sobě taková milá hádanka.
Na knize se mi líbí, že tam není nic odlehčeno, legrace si taky moc neužijete, spíš většinou s postavami bojujete za záchranu vašeho života a života přátel.
Když jsem tuhle první část dočetla, chvilku jsem jen tak seděla a zírala do blba, abych to všechno vstřebala - takhle to mám u knih, které na mě udělají velký dojem. A když žijete asi 200 stran v jistém přesvědčení, které je pak jedinou větou smeteno, chvilku na vstřebání to chce:-)
A nakonec, je fascinující, jak jedna čárka ve větě může změnit celý její smysl.

5 15.08.2012

Ta obálka. Ta obálka je zkrátka kouzelná.
A ten příběh je taky dobrý. Sice se tam střídá dost postav, ale mně to kupodivu moc nevadilo, přišlo mi to docela přehledné a naopak jsem ocenila i všechny ty jiné úhly pohledu. Je to jedna z knih, které mi po přečtení zůstaly ještě chvíli v hlavě, abych přijala všechny ty osudy a zapřemýšlela nad nimi. Protože nebylo to nic, čemu by se nedalo věřit, u čeho byste si neřekli, že to se určitě takhle stát nemohlo a kdoví, kolik lidí přesně takové osudy mělo.

4 26.03.2020

Byla to po dlouhé době zase kniha, která mi už od prvních stran přišla naprosto úžasná a ten pocit mi vydržel až do konce. Ten námět se mi vážně líbil, líbil se mi vývoj postav během jejich týdne, líbila se mi lítost i pochyby a vůbec všechny emoce, které to přinášelo, byť pro postavy samotné jaksi s odstupem. A konec, ten konec byl vůbec nejlepší, přesně takový, jaký být měl, aby ta kniha v člověku zanechala dojem.

4 26.03.2020

Knihu jsem dostala jako dárek k narozeninám. Byla vybrána naslepo, tudíž jsem do ní nevkládala velká očekávání, abych nebyla zklamaná. A hle, nebyla jsem ani trochu. Kniha se četla sama, příběh je sice to, co už tu tolikrát bylo, ale když si k tomu člověk přidá Kodaň a hygge, vzniklo z toho něco hrozně milého, co vás přinutí přemýšlet, zda by váš další výlet neměl být do Dánska.

4 07.06.2019

V začátku knihy jsem byla trošku rozpolcená, věděla jsem, že by to mělo být skvělé, ale popis vztahů ve věznici mě až tak neuchvátil. Nicméně, pokud člověk zvládne přejít přes tuto část, je to kniha, která se těžko pouští z rukou.

4 28.05.2018

Pravdou je, že podle anotace jsem čekala něco docela jiného, ani nevím proč. O to bylo moje překvapení větší, když jsem začala číst :) Pokud se dá ona mnou přečtená kniha zařadit z většiny do nějakého konkrétního žánru, hodnotím v jeho rámci a tady jsem nemohla jinak, než 4 hvězdičkami. Protože v rámci žánru je to prostě nadprůměr.
Dialogy jsou chytré (jiné slovo mě nenapadá :D) - sarkasmus, slovní přestřelky Kate a Sladea, žádné "tuposti", postavy nejsou plytké, každá má svou minulost (a leckdy nelehkou), kniha je plná citů, což mám velmi ráda, krásné metafory, najdete v ní i humor a i když víme, jak ten příběh skončí, je to pořád dobrý příběh, který by jinak než dobře skončit prostě neměl :)

4 01.07.2016