MichelleS komentáře u knih

Zlín mám nedaleko, proto mě kniha zaujala v nějakém přehledu knižních novinek. Ze začátku jsem se poměrně rychle začetla a zdálo se, že se můžu těšit na historickou krimi se správně tajemnou a děsivou atmosférou. Jenže dál byla samá pitka a šarvátka, o nějakém charakteru postav nic moc, akční vrchol v jiném světě mě dokonale otrávil, závěr nijaký, pokud nepočítám pověst inspiraci. Uznávám, že bojové scény jdou autorovi skvěle, ale to jaksi není můj šálek čaje.

6 17.04.2020

V letošní výzvě by se Růže pro Algernon hodila hned k několika tématům. Já zařadila k obálce s květinou, která se ale k příběhu vůbec nehodí, vyvolává očekávání kýčovité červené knihovny. Přitom by stačilo jen odstranit ty useknuté hlavičky.
Tohle je jeden z nezapomenutelných příběhů. Hodnota člověka není dána výší IQ. Je fascinující sledovat Charlieho proměnu, jak se zvyšující se inteligencí chápe události jinak, obzvlášť mě dojaly návraty do dětství.
"Genialita v tobě zničila víru ve svět i v ostatní lidi."
Přemýšlím, kdy mi bylo Charlieho víc líto. Když byl hloupý a vysmívaný, ale tyto ústrky z velké části nechápal a cítil se šťastný mezi přáteli, nebo když byl na vrcholu poznání, ale pro ostatní lidi v jeho světě zbylo málo místa.
"Kdo může tvrdit, že moje světlo je lepší než tvoje tma? Kdo jsem já, abych ti to mohl tvrdit?"

21 12.04.2020

Černobylská katastrofa zasáhla miliony lidí, některé hlasy k nám promlouvají z těchto stránek. Nejvíce na mne zapůsobily první a poslední kapitolka se stejným názvem Osamělý lidský hlas, ve kterých se dvě vdovy vyznávají ze své lásky a ztráty milovaného člověka, a vzpomínky dětí.
Bylo děsivé sledovat s jakou důvěrou ve státní moc lidé žili dál v zamořeném území a odmítali poslouchat těch několik (fyzik, lékařka), kteří je varovali.
"Co tu dělá rozruch? Bere nám naši duševní rovnováhu. Důvěru ve všechno to, čemu jsme si zvykli věřit. Musí se přece počkat, až nám řeknou..." "Nejenže nás obelhávala státní moc - my sami jsme nechtěli znát pravdu! Kdesi hluboko v podvědomí... Teď si to samozřejmě nechceme přiznat, protože je snazší nadávat na Gorbačova... Na komunisty... To oni za to můžou... Kdežto my jsme dobří, my jsme oběti."

14 09.04.2020

V aktuálně (i tradičně) stresovém období mi tahle oddechová historická detektivka skvěle sedla. Celou dobu jsem se bavila vtipnými hláškami a svéráznými postavičkami. Jsou to takové středověké četnické humoresky, případy velké a vážné jsou promíchané těmi každodeními drobnostmi jako hádavé trhovkyně, uhranutá koza, posměšné veršovánky, zaběhnuté prase... Odborník na tehdejší právo a život ve městě nejsem, ale tady mi nic nepřekáželo, všechno hladce plynulo. Sice se vše vyřeší tak nějak příliš snadno, ale všechno to působí promyšleně logicky a nikoliv překombinovaně. Až budu mít chuť na něco jednoduchého a zábavného, ráda si přečtu další příběh s podrychtářem Václavem.

13 03.04.2020

Možná hodnocení není objektivní, ale když písničky Roxette jsou tak úžasné a předávají radost ze života stejně jako řádky této knihy. Láska k životu pomohla Marii překonat smrtelnou nemoc i následky jejího léčení. Jsou tu i ty těžké chvíle a slzy, ale vždy následuje obrat, soustředění se na to dobré kolem ní a naději do budoucna.

"Člověk se nesmí ztratit v temnotě. Budu bojovat o každou světlou a krásnou chvíli - po zbytek svých dnů."

8 27.03.2020

Psychothriller, jak má být. Příběh se dá přečíst téměř naráz, pokud vnější okolnosti dovolí, nebo naopak po chvilkách jednu dvě krátké kapitolky. Všechny postavy a události jsou lehce zapamatovatelné, takže ani v současném stresovém období jsem po někalikadenní pauze neměla problém naskočit do příběhu. Atraktivní prostředí psychiatrické kliniky s několika psychopaty, z nichž někteří mají klíče, uvěřitelné jednání postav, dobře vymyšlená zápletka, ze které nečouhají nelogičnosti. V rámci žánru nemám výhrady, pro sebe jen malou, nemusela bych některé podrobnosti o krutosti k obětem. Potěšil i nevšední způsob poděkování, který je asi autorovou značkou (už jsem od něj četla knihu Izolovaný a i tam byl velmi originální).

6 23.03.2020

I když jsem neměla pocit, že ta osudová rozhodnutí byla opravdu tak osudová, příběhy všech prvočísel se mi líbily. Hodně situací jako bych znala ze svého dospívání. Moc jsem si přála, aby se osud Alice a Mattii spojil, myslím, že se jejich slabosti a silné stránky pěkně doplňovaly.

6 07.03.2020

Autentické příběhy, mám pocit jako bych s nimi seděla u stolu, poslouchala jejich vyprávění, u kterého se jim semtam zarosí oči, a čekala až obrátí další stránku v albu fotografií.

7 04.03.2020

Starý omšelý dům v Paříži 19. století a tragické osudy jeho obyvatel. Archaická čeština se sice na první pohled vzpírá, ale za chvilku jsem si zvykla, skvěle podtrhuje atmosféru příběhu.
"Každý o něm sní," odpověděla paní Celestina, " a jsem Bohu vděčna, že jsem zažila okamžiky pravého štěstí. Ale pak mi dal život to velké naučení, že nedosáhneme štěstí, pokud se za ním honíme. Vzdáti se, přijímati, milovati své utrpení je jediný prostředek, který umírní naše žaly, hojí naše rány a vede na cestu pravou."

7 29.02.2020

V osobnostním typu se s Debbie shoduji jen napůl, mám radši kafe než čaj, ale spoustu situací vnímám stejně a rozhodně si vyberu večer s knížkou před nějakou party (brrr).

5 23.02.2020

Zajímavý příběh, který je dlouho takový střízlivý, nevzrušující, jakoby v obyčejném životě mělo být vše všední, jednoduše vysvětlitelné a to málo, co se jeví jako románové a dobrodružné je posunuté do roviny domněnek a přání. Ke konci je to přesně naopak, skutečnost předčí všechny sny.
"Jako teenageři jsme pošetilí. Říkáme hlouposti, neumíme být skromní nebo ostýchavější. S úsudkem jsme raz dva hotoví. Ale jedinou nadějí, kterou máme, i když jen z dnešního pohledu, je to, že se změníme. Učíme se, vyvíjíme. To, čím jsem teď, se formovalo vším, co se mi tehdy přihodilo, ne tím, čeho jsem dosáhl, ale tím, jak jsem se dostal až sem. Ale komu jsem na cestě sem ublížil? Kdo mě vedl k něčemu lepšímu? Nebo akceptoval těch pár drobnůstek, v nichž jsem byl dobrý? "

5 23.02.2020

Název nenechá nikoho na pochybách, co ho na stránkách tenké knížky čeká. Zaujala mě myšlenka, že ti, co odmítají narušit svou pohodu čtením (mluvením, přemýšlením) o utrpení jiných (o válce, o holocaustu, ...), pomáhají vrahům v jejich díle - zničit, zapomenout...

2 14.02.2020

Moc pěkná knížka s příchutí magického realismu, pohádka s poselstvím ozvláštněná vůní rumu a romantikou pirátských pokladů.

4 09.02.2020

Příjemné překvapení. Úplně neznámá kniha, kterou jsem objevila díky neobvyklému zadání jedné ze čtenářských výzev. Četla jsem už víc románů inspirovaných osudy umělců, většina zahrnuje víceméně celý jejich život. Tento se soustředí na dětství a dospívání, na cestu k umění, které Jeníka vábí odjakživa. Všechny ztráty, setkání, osobnosti formující mladou duši spoluprožívá čtenář s chlapcem, později mladíkem. Fascinující je sledovat tvůrčí oheň, impulsy vzniku výtvarného díla.

3 03.02.2020

Ingrid hledající. A nalézající. I když asi něco trochu jiného, než chtěla. Cesta lemovaná množstvím setkání s lidmi ochotné poskytujícími pomoc, ale i skrývajícími svá traumata a provinění. Úžasné čtení, stejně jako předchozí díly trilogie.

9 26.01.2020

Nalákalo mě zasazení příběhu do meziválečného Československa. I když se autor v doslovu chlubí, s jakou chutí a pečlivostí dělá rešerše, na výsledku to moc vidět není. Dobová atmosféra se nepovedla, chyby v reáliích se taky najdou stejně jako několik předvídatelných klišé. Podob ďábla a zla v historii, mytologii, psychologii se objevuje přehršel, ale kromě zahlcení jmény to k ničemu nevede. Jazyk je nekomplikovaný, ničím výjmečný, je snadné se začíst. Dynamice příběhu prospívá střídání mezi Prahou a hradem. Poněkud únavné je opakující se sezení s vrahy ďáblovy šestky a podrobné líčení jejich zvrhlostí a cesta k nim dle stále stejného scénáře. Větší část knihy se tak nesnažím odhalovat vraha, ale přemýšlím, kdo je největší magor. Závěr je akční, trochu se nám pomíchají role a nic moc zásadního z toho nevyplyne.

7 14.01.2020

Čtivý historický román s jednoduchým příběhem. Některé postavy jsou trochu černobílé, ale rozhodně ne ty hlavní. Na nevelkém počtu stran je přehršel informací o postavení obyčejných lidí i urozených zemanů, o náboženské nesnášenlivosti, o různém pohledu na hřích, o časté neochotě a neschopnosti vcítit se do jiného člověka a plno dalších témat.

3 09.01.2020

Svědectví desítek žen, které bojovaly za mír po boku mužů. Ženy dárkyně života ho musely brát. Mnohdy to byl opravdu boj se zbraní v ruce, ne "jen" tradiční role ošetřovatelek. Často se musely dobrovolně i nuceně své ženskosti (nebo alespoň její části) vzdát, aby si vysloužily respekt mužských spolubojovníků.Mnohdy se jednalo o dívky ještě nedospělé a válka poznamenala jejich zdraví a osobnost natrvalo. V závěru mne trochu zamrzelo černobílé hodnocení německých a ruských vojáků. Myslím, že by se našlo dost svědkyň, které si ruské vojáky nepamatují jako usměvavé hrdiny krmící hladové německé děti. Jenomže pak by asi kniha v době napsání nikdy nevyšla.

7 04.01.2020

Asi jsem už moc velká, měla jsem ji číst jako náctiletá. Pro sebe jsem toho mnoho nového neobjevila. Ale našla jsem v textu tip na jinou autorovu knížku, která mě zaujala.

27.12.2019

Nádhera. Vánoce a není sníh a tady je ho tolik. Až bude sněžit, už si vždycky vzpomenu na tuhle knížku a na slzy andělů.

5 24.12.2019