MichelleS komentáře u knih

I když i mě místy Róza štvala, knížka se mi líbila. Dobře se čte, výborná atmosféra, naznačuje, nevodí čtenáře za ručičku a některé věci nechá na něm. Co se od osmdesátých let změnilo? A co je pořád stejné? Už ten název a motiv, v několikerém významu, ale neční prvoplánově a předvídatelně z každé stránky.

1 24.03.2019

Svůj obdiv všem účastníkům misí Lékařů bez hranic projevím koupí této knihy (a dalších od sympatického, vždy usměvavého doktora Šebka). Navíc pro hektické pracovní období druhé poloviny března (účetní a daňaři ví) je forma krátkých uzavřených kapitolek členěných množstvím fotografií ideální.

1 22.03.2019

Stejně jako u první knihy Celeste Ng - výborně napsané, tolikrát se člověk najde, žádné průhledné volby mezi dobro-zlo... Až v doslovu jsem si uvědomila tu rasovou otázku, kterou jsem v příběhu pokládala spíš za podružnou. Fascinující je motiv ohně, jiskry...

13 12.03.2019

Zajímavá kniha, úplně jiná, a tak na ni jen tak nezapomenu. V budování napětí předčí kdejaký thriller, čtenář má chuť D. zalomcovat - Tak už to řekni!!! Rozhodně se nedá říct, že by četba byla chudá na emoce, navíc často ode zdi ke zdi. Dosud jsem si myslela, že snesu i nějaký ten černý humor, ale z některých vtipů mě doslova mrazilo.

8 07.03.2019

Čtivé, svižné, pěkný příběh, zvlášť postup proti proudu času přidává na atraktivitě. Jen bych potřebovala tak asi dvoj- nebo trojnásobek stran, aby všechny ty osudy neplynuly jen kolem mne, ale strhly mě s sebou. Abych zažila, uvěřila, abych nepřemýšlela, proč se důležitý dokument na malém městě posílá na úřad poštou...

14 05.03.2019

Zajímavý nápad - tři povídky propletené jako cop, které se na konci setkají, i když to tak v úvodu nevypadá, protože se odehrávají každá na jiném kontinentě. Začátek byl celkem slibný, ale pak se vyprávění zvrtlo v příval patosu a klišé. Od poloviny bylo jasné, co bude dál; k tomu ta dramatická ukončení kapitol působila až jako parodie.

8 03.03.2019

Po předchozí pomalé knize jsem chtěla něco svižného a toho se mi dostalo vrchovatou mírou. Množství postav, obětí, zločinů sice chvílemi působí trochu chaoticky, ale ne tak, aby se čtenář cítil zmaten. Horší už je to s charakterem postav, marně přemýšlím, s kým bych šla na kafe, asi jedině s Malin. Ostatní jsou takové produkty rychlé, spotřební, sobecké společnosti, žádné zásady, ideály, opravdové city. Dost mi vadilo neprofesionální chování u policistů. Ne že by lidé nemohli dělat chyby, ale tady jsem často nevěděla, zda se smát nebo brečet (např. Dunjina sóloakce ve Švédsku a vzápětí doma). Čím blíž ke konci, tím víc rozčilujících hloupostí. Závěr se mi nelíbil, i pohádky pro dospělé si zaslouží dobrý konec a tady byl dobrý jen pro někoho.

1 24.02.2019

Zajímavý příběh z horkého amerického jihu, do kterého čtenář proniká díky autorově zvláštnímu stylu velmi zvolna. Kolem všech událostí krouží z několika stran a rozebírá je skoro na atomy. Celé je to takové jako pomalé, uspávající, hutné asi jako plavat v medu. A přitom se dějí věci jako z krimithrilleru - vražda, pronásledování vraha, zúčtování...

7 21.02.2019

Přehršle informací o životě v Afghánistánu zabalené do velmi čtivého příběhu. Žádné moralizující kázání a černobíle ukázaná podřadná role žen ve společnosti ovládané mužskými despoty. Mám dojem, že jedinou možností je tolerance na obou stranách. Nevnucovat nikomu svůj způsob života jako jediný správný.
Překvapivě jsem se dost často zasmála.
Dokonalý byl rozhovor poté, co rodina sledovala na kazetě reportáž z útoku v září 2001.

11 16.02.2019

Originální forma bezesporu, ale uvnitř nic. Napadají mě slova jako "in" a "cool". Bratr z ledu je připomínka povinnosti. Zajímá ji, jestli by mu chyběla, ale jak je to naopak? Fňukání a nespokojenost. V jednu chvíli jsem si pomyslela něco o labilní puberťačce a v následující větě jsem se dočetla, že je jí přes třicet. Jedna hvězda za zajímavosti z polárních expedic, druhá za Island.

6 13.02.2019

Možná méně barevné a magické, ale i tak poutavé čtení. Celou dobu se vytváří zvláštní atmosféra, čtenář se skoro až bojí osudového konce... A ten mu vyrazí dech.

5 13.02.2019

Příběh o ztrátě dítěte, o milostném několikaúhelníku, o rodových kořenech, o vášni, tajemství. Řeklo by se vcelku banální směs zápletek, kterou najdeme v každém druhém ženském románku. Ale nádherný jazyk, vyprávění ve střípcích a náznacích, baladický tón, prostředí vyzařující krásu, historii, osudy, to vše knihu zvedá o level výš.

6 12.02.2019

Autor by měl raději psát thrillery ze současnosti. I tam se může vyřádit v popisech mučení a dalších krutostí, kterými Vlčí proces přetéká. Já nevěřila ničemu, tomu, co dělali, tomu, jak mluvili, ani tomu, co říkali. Autentický a archaický jazyk? Kde? (Frigidní, moderní, lykantropie....) Podobnost s Jménem růže? Tomu se nepřibližuje ani ta ústřední dvojice, natož něco víc. Odbočky do minulosti slouží jen k popisu dalších ukrutností. Myslím, že nic horšího už mě letos nečeká a lituji, že jsem to nevzdala už při nezáživném divadelním představení v úvodu.

3 07.02.2019

Na dvou rodových liniích sledujeme historii Zlatého pobřeží a vývoj postavení černochů v Americe od otroctví po "skororovnoprávnost". V africké části bylo pro mne více nového, tajemného, exotického. Ale ani ta americká nezůstává pozadu, snad jen Sonnyho drogový příběh mě moc nebavil. Nejvíc mě zaujaly postavy Ness a Bláznivé ženy/Staré dámy.
Doufám, že se brzy od autorky dočkáme další zajímavé knihy.

7 06.02.2019

Platí totéž, co u prvního dílu. Hlavní hrdinky mi k srdci nepřirostly, velmi často jim vůbec nerozumím. Vedlejší postavy mi i po stovkách stran splývají, bez listování nevím, kdo je čí sestra, snoubenka, milenka, všichni jsou tak nějak stejní. Bohužel to, co mě v úvodní části nejvíc zaujalo, toho je zde méně, a to co mě nebaví (vztahové intriky), toho je víc a víc. Asi nejvíc mě naštvala osudová noc na Ischii. Přesto mě zajímá, co bude dál. L. a L. mi připadají jako znak jin jang, jedna nemůže být bez druhé, jedna je protikladem druhé a zároveň v sobě hledá část té druhé.

2 31.01.2019

Oslava síly, hrdosti a svobody lidského ducha. Tedy spíš mužné síly. I když se ke konci vyprávění snaží vzpomenout lásku jako inspiraci a důvod všeho hrdinství a obětí, stále žena zůstává jen trofejí pro vítěze. Přemýšlím, jestli myšlenka o nesmrtelnosti ducha je příčinou úplné absence výčitek svědomí ze zabití člověka.

14 24.01.2019

Nádherná Skandinávie popsaná mistrovským jazykem. Překvapily mě jednoduché a výstižné obrázky. Nejkrásnější je pro mne poetický popis v kapitolce Sundy a fjordy. Olžiny básně mě nenadchly, ale její přítomnost na cestě byla zdrojem některých humorných scének (ženatý člověk nebo chudáci ryby).

8 20.01.2019

Autorka vytáhla z archivů a jiných zdrojů zajímavé téma a dovede je prodat. Osudy bohyň a jejich čarování jsou fascinující. Ale vadí mi, že není jasné, co je pravda a co si autorka vymyslela. Vadí mi, že nepoužila nářečí aspoň u těch starých vesničanek. A nejvíc mi vadí, že postavy v knize jsou černé, bílé, šedé, ale ani jedna barevná a živá. Stejně jako u Gerty některé otázky naťukne a už se k nim nevrátí, jiné naopak tolikrát z několika stran zopakuje, že nenechá čtenáři prostor pro vlastní myšlenky, (ještě jednou děti, aby i ten nejhloupější žáček pochopil).

16 20.01.2019

Realistické, opravdovost a zkušenost z příběhu vyzařuje. Možná proto se mi četl trochu hůř a působil všedně, možná i v kontrastu s předchozí knihou, která byla gejzírem fantazie. Ale vyplatí se číst do konce, protože pak se i banální historky jeví jinak. Pocit štěstí lze najít v nesobecké práci pro druhé. Je třeba lidem naslouchat, i zdánlivě podružná věc může mít velký význam.

3 06.01.2019

Mám slabost pro Indii a mám slabost pro magický realismus. Je nemožné, aby se mi tahle kniha nelíbila. Už teď se těším, až si ji znovu přečtu, protože při jednom čtení nelze vychutnat vše, co nabízí.

4 01.01.2019