michaela1992 komentáře u knih

Na tuhle knihu mě upozornil můj expřítel. Budu mu zřejmě vděčná do konce života. Kdybych mohla, koupím tuhle knížku pro každého, koho jen potkám na ulici. Pokud se zajímáte o psychologii nebo sociologii, spousta uvedených věcí pro vás nebude novinkou, nicméně, mně tato kniha otevřela ve spoustě věcí oči. Určitě doporučuji, u mě zaujímá první místo ze knih o osobním rozvoji.

6 26.05.2018

3 hvězdy z jednoho prostého důvodu, mně osobně skáčou myšlenky jak zhodnotit toto dílo mezi "absolutně geniální" a "nečtivé a nudné".
Poselství, které drama nese je ale ovšem tak dokonale vyobrazeno na něčem tak šíleném, jako jsou dialogy Vladimíra a Estragona a za pomoci pouhých 5 (6?) postav. Což je na tom ta opravdu velice obdivuhodná, za mě až geniální strana věci.

2 20.05.2018

Při našem systému školství až těžko věřit, že k této knize mě zavedla povinná četba. Dílo z pera Anthony Burgesse bylo inspirováno traumatickou událostí v jeho životě: Jeho manželka Lynn byla při těhotenství okradena, zmlácena a znásilněna. Dítě zemřelo. Anthony Burgess byl touto dobou v armádě a bylo mu zamítnuto, aby dočasně navštívil svou manželku. Bohužel zřejmě i díky této události je dílo tolik autentické. Hlavní myšlenka vyznívá, že dobro je nemyslitelné, pokud člověk nemá na výběr mezi dobrem a zlem. Jazyk teenů a Ludovicova metoda jen potvrzují, že dílo je dokonale propracované do sebemenších detailů.

10 17.05.2018

Divadelní inscenaci jsem viděla před dvěma roky. Musím uznat, že dle mého názoru, ji kniha několikanásobně překonala. Děj má spád, kniha se čte sama, dialogy a především psychologie postav jsou velmi dobře zapracované do kontextu. Při čtení vás obklopují vlny reálných pocitů - bezmoci, smutku, nespravedlnosti, zlosti, hrůzy, ale i štěstí, empatie, náklonnosti - závěr zůstává na subjektivním zhodnocení jedince. Opravdu mocný Kombajn vyhrává tuto bitvu?

4 17.05.2018

Po přečtení knihy jsem za dva večery shlédla i celý seriál, který se věrně drží knižní předlohy. Musím přiznat, že v knize je autorka vylíčena méně osobitě, její odstup nám ale dovoluje lépe se zaměřit na postavy jejích "přítelkyň", což je záměrem. Ze začátku mi nesedl styl autorčina psaní, ale později jsem se jím pročetla a knihu hodnotím velice kladně, bonusem je určitě autobiografický podtón. Co se mi hodně líbilo, bylo psychologické líčení každé z postav, to jak si autorka dokázala udržet odstup a lehkou dávkou i sebeironie vyprávěla celý příběh. Co se mi ještě na autorčině stylu líbilo, bylo to, že k nikomu se nestavěla zády, na všech hledala pozitiva, něco obdivuhodného, něco lidského. Tento přístup v prostředí, jakým je ruzyňská věznice, je velice obdivuhodný.

6 14.04.2018

Jednoznačně kniha, po které jsem nesáhla naposled. S klidným svědomím mohu napsat, že patří do první pětky nejlepších knih, které jsem četla. Kniha je a není o hokeji. Jsem z Litvínova, tedy hokejového malého města, tohle téma mě zasáhlo, a to dost hluboce.
Kromě hokeje se zde hraje i jiná hra. Hra maskování vlastní povahy, hra charakterů. Kam až je člověk schopen zajít a jak moc jsme schopni popřít sami sebe? Co nás determinuje a co nás navždy změní?
Tato kniha má obrovský sociální přesah. Hodně jsem si pobrečela, hodně jsem se usmívala a častokrát jsem i hodně rozuměla chování hlavních protagonistů (bohužel?).
Tahle kniha se jen těžko popisuje. Musí si ji každý přečíst sám. Autora obdivuji za opravdu výborný styl psaní.
Jestli má být pokračování, jsem opravdu zvědavá.

21 11.02.2018

Pět hvězdiček jen tak nedávám. Myslím si však, že ze současného krimi-žánru je Sněhulák oprávněně opěvován. Bavilo mě to! Co bavilo, zhltla jsem knihu za 2 dny. Někde jsem četla, že autor nezasluhuje svých kvalit, což je údajně způsobeno zle volenými slovními obraty.. ono je důležité si uvědomit, že na vině může být spíše chybně volený překlad.. tedy ono známé "ztraceno v překladu".
Živé dialogy, odkazy na hudbu, filosofii, psychologii.. Všechno zasazeno (jak už u severských autorů bývá zvykem) do běžného každodenního prostředí. Toto všechno zaručuje super ztotožnění a autenticitu. Na rozdíl od mnoha jiných krimi-titulů mi u Sněhuláka přišlo téměř vše propracované. Hlavní postavy jsou skvěle vykreslené, naprosto uvěřitelné a nesou v sobě jedinečné severské charisma.

10 23.01.2018

"Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout..."


"Já tuším vše: vás urazí
mé tajemství, jež se vám vzdává.
A vaše hořkost pohrdavá
se v hrdém zraku odrazí.
Co chci? Proč spěchám odhaliti
vám duši svou tím dopisem?..."


A co se od první poloviny 19. století změnilo v lidském charakteru? Skvělý odraz ruské společnosti. Nadčasový scénář. Puškin byl a (pro mne) bude zcela jistě osobností, která by neměla být zapomenuta, tak jako tento román.
Evžen Oněgin je pro mě srdeční záležitostí. I když ho budu číst po desáté, jsem si jista, že objevím něco nového (krásného, pravdivého, naturalistického, nebo jen něco zrcadlícího mou osobnost)..

14 20.01.2018

Ať už erotické nebo neerotické.. romány čtu, abych si odpočinula od povinné četby a thrillerů. A tenhle román je jeden z nejlepších, možná dokonce nejlepší, co jsem za poslední dobu četla. Naprosto nadšená jsem byla úsečným stylem autorčina psaní. Píše to tu více čtenářů a opravdu je nutno to vyzdvihnout. Od příběhu jsem čekala naivní zápletku a spoustu erotických scén...ALE?! Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že se dá napsat velmi poutavý a hlavně silný příběh podtržený erotickou tematikou. Palec nahoru. Jediné co se dá vytknout, je možná občas až přespříliš melancholie a sentimentu prosakující na povrch. Což ale zastiňuje konečné poselství, které kniha v sobě nese.

9 09.12.2017

Za mě opravdu milé překvapení. Losos se jako prvotina tedy opravdu vyvedl, super obálka (nesuď knihu podle obalu, že jo) si získala mou pozornost, ale obsah si získal mou náklonnost. Obsahuje prvky všeho! Smála jsem se nahlas v tramvaji (ať se všichni podívají, aspoň budou vědět, co si přečíst) a zároveň mě smutné pasáže doháněly k slzám. Filosofické odkazy mě teda naprosto nadchly a psychologie postav mi také sedla. Nápad s nebem a peklem? Ježiši (jestli teda můžu), konečně něco nového v literatuře neokoukaného. Za mě jeden velký nedostatek, chci pokračování.. zase jedna z těch knížek, kdy si přejete, aby počet stránek s každým dnem narůstal. Skvěle napsaný román, autentický s našimi každodenními životy, dávka cynismu a sarkasmu v ceně, rozhodně doporučuji všem!

10 30.11.2017

Hodnotím stejným počtem hvězdiček jako autorčinu prvotinu, mě tedy titul "Do vody" mile překvapil. Občas jsem se ztrácela v časové ose, některé detaily se mi zdály málo propracované, ale čtení mělo spád, bavilo mě mystično a propletené vztahy. Já doporučuji!

4 02.11.2017

Musím se přiznat, že knížku jsem četla až po té, co jsem viděla filmové zpracování. Na poprvé jsem ji navíc odložila, protože mě jako čtenáře nedokázala správně zaujmout. Teď, když jsem se k ní vrátila, měním své počáteční hodnocení, až nyní jsem byla ve správném rozpoložení a knihu jsem si užila, je to klasika s velkým sociálním přesahem. Má poslání a rozhodně stojí za to ji přečíst a odnést si z příběhu ponaučení. Dokázala ve mně probudit i emotivní stránku, za což vždy autora cením.

6 29.10.2017

I mé srdce téměř puklo. Myslím, že více jsem brečela jen u "Psího poslání" a srovnatelné emoce ve mně vyvolala kniha "Všechny malé zázraky" od J. Niven.
Nemám moc co dodávat. Navěky. Troufám si tvrdit, že je to přesně ta kniha, která si najde místo ve Vašem srdci a už ho neopustí.

7 14.10.2017

Prostě pan Čapek, tedy prototyp renesančního člověka - vtip, inteligence a milé čtení, proložené krásnými fotografiemi.

8 27.09.2017

Ačkoli nejsem typ vyhledávající romány, tenhle titul je skvělý. Jednoduše má přesah. Válečná dějová linka je tak úzce spjata s linkou romantickou a dohromady tvoří úžasnou atmosféru. Kolikrát jakoby z knihy promlouvalo Sokratovské krédo: tedy "poznej sám sebe". Tohle dílo v sobě nese hodně životních myšlenek.
Za mě musím ale říct, že to není lehká, oddechová četba. Určitě ve Vás zanechá nějakou tu vrásku na srdci.

5 27.09.2017

Milá, navzdory svému ironickému kontextu neskutečně čtivá kniha. Hlavní protagonista je prostě, odpusťte, ale TÝPEK! Navíc téma návratu k přírodě je samo o sobě lákadlem. A co teprve ta kouzelná obálka. Více v recenzi zde: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/les-nad-mesto-losi-mlade-nad-stene-8709

2 19.09.2017

Tohle je prostě Jennifer Nivenová. Píše skvěle, záživný je každý řádek, za vším je daleko více, než se na první pohled zdá. Je vidět, že ačkoli nejde o autobiografii, tak autorka dává do svých děl velkou část sebe.
Jasně, na Všechny malé zázraky (tedy podle mého skromého názoru) tenhle titul nedosahuje. Ale nazvala bych ho takovým menším bráškou. Budu tvrdit to, co k autorce patří: nepíše knihy určené jen teenagerům, ale knížky, které by si měla přečíst každá duše na světě.

2 19.08.2017

Jakej jen zaujmout postoj?!
Co do stylu psaní mi ze začátku er forma nesedla, vlastně celkově mi styl nesedl, ALE zvykla jsem si. Pravdou je, že v knize je dost až moc často opakujících se výrazů a neřekla bych, že by se jednalo o autorský záměr.
Napětí tady ale rozhodně nechybí, nudit se nebudete. Já knihu přečetla za 2 dny.
Myslím, že by stála za to komparatistika se Zmizelou, a to ve více bodech.
Ale ten konec?! Jakože co? Mám díky němu tak rozporuplné pocity.. ale třeba zrovna onen konec, vyvolávající tolik pocitů a otázek, autorským záměrem byl.

4 19.08.2017

Po přečtení pár komentářů zde, musím souhlasit (zdá se s většinou), že začátek (tak první třetina) knihy je opravdu nuda. Do čtení jsem se skoro nutila, ale za mě se vyplatilo. Další bod, s kterým s ostatními čtenáři souhlasím, je ten, že ani já jsem si v příběhu nenašla oblíbenou postavu (kdybych musela zvolit pro mě tu nejsympatičtější, vybrala bych si nejspíše Go). Dějová linie psaná pohledy obou hlavních hrdinů mi vyhovuje u většiny knih, Zmizelá nebyla výjimkou. Co se týče časové osy příběhu, retrospektiva mě u Zmizelé nijak z obrazu nevyvedla. Celkově mi kompozice titulu sedla. Ono propracovat takovýhle psychothriller, aby měl hlavu a patu... potlesk pro autorku. Plus přidávám taky za psychologii postav. Abych to zase vyvážila nějakým negativem, v knize byly detaily, které mi přišly hodně nelogické a nerealisticky vykreslené, jakoby nedotáhnuté. Závěr knihy je pro mě možná nakonec i šťastně zvolený, zanechal ve mně pocit takového "cože?", ale možná i pocit jakéhosi nenaplnění.. Pro mě je to vlastně takový psychologicky míněný otazník na konci celého příběhu. A na ten otazník si každý ze čtenářů musí zvolit svoji úvahovou odpověď.

5 06.08.2017

Příběh o rakovině s autobiografickými prvky psán deníkovou formou jednadvacetiletou studentkou.
Spíše povrchní popis studentky žijící s tímto těžkým onemocněním. Jak vypadá každodenní život pacienta? Jde žít nebo jen přežívat? Jaká je komunita lidí v tomto prostředí?
Ústřední téma paruk dějovou linii značně oživí, ukáže nám více tváří samotné hlavní hrdinky. Poví nám co všechno se dá schovat za hřívu hustých vlasů, byť jen umělých.
recenze zde: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/rakovina-po-nizozemsku-8321

17.07.2017