mataaskorice komentáře u knih

Čtivá knížka, sice se odehrávající v době středověku, ale rozhodně ne v pravdě historická - pokud čekáte historické reálie nebo souvislosti, budete zklamaní. Nejlepší charakterizace této knihy je opravdu to, co v komentářích zaznívá nejčastěji - pohádka pro dospělé. Vykreslení života středověkého člověka - ať už prostého venkovana nebo člena dvora - je naopak velmi věrohodné. V napínavém příběhu mi tak trošku přebývá dějová klička kostnická, zdá se mi to kostnické zevlování s poměrně povrchním vyústěním jaksi zbytečné a vyumělkované. Kniha se sama o sobě čte dobře, těch šest set stran čtenář stráví jako nic. Na mě je valná část děje nadmíru násilná a chování Ojsterniga a jeho kumpánů nechutně oplzlé, obscénní, kruté. Holt, z toho, co jeden čtenář nadšeně vítá, by šel druhý nejraději šavlit. Každý jsme jiný a to je dobře, protože díky tomu máme výběr čtiva tak pestrý.

3 24.02.2022

Nádherné ilustrace, poetický, textově úsporný příběh, ze kterého se dá vytěžit nejedno poučení, pokud knihu pojmeme jako odrazový můstek pro následnou diskuzi s dítětem. Vizuální stránka je ovšem to hlavní, kvůli čemu jsem po Padym při výběru knížky pro mé dvouleté dítě sáhla. A nezklamala.

3 24.12.2021

Prima knížka pro děti. Kromě hlavního tématu hendikepovaného člověka - zde dítěte (a zesměšňujícímu až nenávistnému postoji k takovému člověku ze strany některých lidí), otvírá řadu - zejména vztahových - témat, která mohou čas od času trápit každé dítě. Například vztah mezi kamarádkami: morální kvality člověka X povrchnost, empatie X bezohlednost, sobeckost, tolerance X nesnášenlivost, potřeba ponižovat druhé; vztah sourozenecký: neustálé smiřování se s hendikepovaným sourozencem, vnitřní rozpor mezi studem za takového sourozence před ostatními a smířením a láskou k sourozenci, ať už je jakýkoli, nezištná upřímná pomoc, snaha posouvat vývoj hendikepovaného dítěte, pomáhat mamince s náročným dítětem, celková ochota a snaha pečovat o dobré rodinné vztahy všech členů rodiny; vztah rodičů: vnímání občasné hádky jako přirozeného vyjasnění názoru v jinak funkční rodině X porovnání jiných rodin, kde dítě vyrůstá v sociálně nevyhovujícím prostředí, dítě, které žije jen s jedním rodičem. Knížka prostě nabízí hromadu témat, na které lze s dítětem při čtení zavést řeč nebo je dál rozvíjet po svém. Přesto text není nijak přehlcený, všechno do sebe kompaktně zapadá. Knížka bavila i desetiletou dceru. Milé a užitečné počtení.

3 25.11.2021

Autorovi nelze upřít neotřelost, skvělou představivost, fantazii, jeho světy jsou až snové, mnohdy značně absurdní. Přesto mě část po obnovení jména dětské císařovny příliš nebavila. Těch imaginací bylo prostě moc. Byla to taková jízda v rauši. A Bastián byl neskutečně protivný a samolibý pokrytec. Kniha trochu působí jako směsice pestrobarevných, někdy až abstraktních obrazů, jimiž se čtenář může procházet. Poselství zásadních etických myšlenek mi taky neuniklo. Ale tyhle hypersenzitivní až přeludové záležitosti nejsou úplně moje parketa. Podobně jako Alenka v Říši divů mi je i Nekonečný příběh svou vyšinutostí značně nepříjemný. Mám pocit přehlcenosti, chaosu, snad až někde hluboko z dětství zakódovaného strachu z podobných zmatečných příběhů. Souhrnem - první část a samotný závěr na pět hvězd, druhá část na bídné tři, zprůměrováno čtyřmi hvězdami.

3 17.11.2021

Čtivý autobiografický kousek Bulgakova, během jehož stránek čtenáře až mrazí z podmínek, v jakých musel doktor v odlehlé ruské vesnici v časech o jedno století straších vykonávat svou profesi. S jakými šílenými zdravotními problémy napříč všemi lékařskými obory se musel lékař potýkat. Kolik pacientů musel v kteroukoli denní i noční dobu přijímat. Jak musel bojovat s jejich venkovskou primitivností, se kterou někteří odmítali navrhovanou léčbu. Útlá knížka, která se ale velmi dobře čte a člověk se i mnohé dozví.

3 31.10.2021

Klasický, všeobecně známý příběh o Krtečkovi. Málo textu, hromada ilustrací, prima počtení pro mrňouse před usnutím. S nějakým tím čtyřleťákem jde knížka spojit s prohlédnutím atlasu nebo globusu nebo ještě lépe dětského atlasu se zvířaty světa. Ať děti vidí, kde že to ten Krtek ten zatrolený heřmánek naháněl.

3 21.10.2021

Skvělá knížka. Čtivá od A do Zet. Je to napínavé a zároveň se čtenář dozví řadu zajímavých věcí z historie. Nicméně mi vytanul na mysli postoj Francie při dohodě v Mnichově. Jenže... po bitvě je každý generál. Sílu extrémního nacionalismu (nejen toho německého) bylo tehdy nejspíš těžké odhadnout. To, o jak propracovanou síť kontaktů na mezinárodní úrovni se jedná, se začalo ukazovat pozvolna.

3 18.05.2021

Neskutečně smutná a bolestivá knížka. A přesto obrovsky posilující a optimistická. Má v sobě tolik moudra, pokory, síly a naděje, které dokáže poznat člověk ve chvílích nejtěžších životních příkoří a tím nemoc a ztráta dítěte rozhodně je. Je zvláštní, že ta největší bolest dokáže v člověku paradoxně odkrýt nejniternější smysl existence, pokoru, plné vědomí života a smrti v jejich pravé podstatě, smíření, které je spíš prozřením. Je mi strašně líto všech, kteří si museli takovou životní zkouškou projít. A zároveň obdivuji jejich sílu. Moje dcera bojovala o život ve svých šesti týdnech. Svůj boj vybojovala, i když má od sedmi týdnů stomii. Míra utrpení s autorčinou zkušeností se ale nedá srovnávat (ačkoli autorka sama nabádá: "nesrovnávejte míru utrpení" , člověk přeci jen ten rozdíl vnímá. Není totéž, jestli dítěti trhají zub nebo jestli bojuje s onkologickým problémem...). Náš boj byl mnohem kratší a nesrovnatelně snazší, přesto jsme jako rodiče stáli před velkou životní prověrkou, osobnostním posunem, další, dosud největší lekcí pokory. Rodina autorky zvládla a zvládá situaci s obdivuhodnou sílou, vírou a láskou. Kniha se čte sama, pořád se u ní brečí, člověk chtě nechtě srovnává a říká si, že naprostá většina toho, co vnímáme jako obrovskou překážku, problém, nepohodlí, nespravedlnost, co nás činí nabubřelými a rozladěnými, jsou vlastně úplné banality. Vlastně mi tahle četba přišla mnohem přínosnější než knihy o osobním rozvoji - není jenom o utrpení jedné rodiny, ale i o tom, co z životní moudrosti bylo těmto lidem skrze bolest odhaleno.

3 13.04.2021

Kdysi na vysoké jsem romské pohádky četla, nepamatovala jsem si z nich ale takřka nic. Proto jsem si k nim po letech opět našla cestu, především mě zajímala tradiční slovesnost tohoto etnika, kultura, hodnoty, které jsou v příbězích předávány. Některé pohádky jsou v jádru hodně podobné těm našim s tím rozdílem, že hrdinou je Rom/ka, jiné jsou naopak velmi odlišné. Často se v nich objevuje motiv hudby, zpěvu, houslí, dobroty, morálních hodnot, občasně v příbězích vystupují nadpřirozené postavy (víly, duchové) či kouzelné předměty. Příběhy odkazují na někdejší romské osady a spřízněnost Romů. Podobně jako naše pohádky vyprávějí o tom, jak se člověk štěstí a bohatství domohl díky své odvaze, lásce k druhým, vlastní oběti, ale někdy i díky prohnanosti, mazanosti. Kontinuálnost pozemského a posmrtného života, víra v duchy zemřelých je ale v romských příbězích mnohem významnější, než je tomu v naší kultuře. Své tam dělá jistě mnohem větší souznění s kulturou a tradicí etnika.

3 26.01.2021

Báječná knížka plná dětské fantazie, nadsázky i humoru. Stejně jako Karlík a jeho děda Pepa bych byla odvařená z vynálezů pana Wonky a v každém sálu jeho továrny bych slintala jak pes v Pavlovovu pokusu. Bezva čtení.

3 31.10.2020

Že je kniha o lásce dospívajících lidí s rakovinou jsem věděla. Filmové zpracování ale neznám, takže pro mě zvrat v ději byl dost překvapivý. Silný příběh o smrti jako takové, o jejím přijetí, o konečnosti lidského života, která se ale do kalendáře každého z nás zapíše v jinou dobu trvání životní pouti. O smrti vlastního dítěte, o smrti partnera, o tom, jakou bolest vážná nemoc způsobuje těm nejbližším. Smrti se kniha dotýká velmi realisticky a surově, bez skurpulí. Jo... a brečela jsem taky. Jak želva.

3 12.10.2020

Za mě geniální zpracování tématu holocaustu, potažmo jakéhokoli totalitního režimu. Čtenář sleduje primárně den téměř osmnáctileté Kristiny, v širším měřítku pak Den D (vylodění v Normandii). V nenásilných odbočkách je čtenáři umožněno nahlédnout do osudů a charakterů ostatních postav a už tehdy si onen uvědomí, jak relativní je to, co čemu říkáme pravda. Jak diametrálně odlišná a přitom stále pravdivá může pravda být z jiného úhlu pohledu. Už v průběhu čtení člověka napadají otázky, jak snadné je odsoudit nacismus a zároveň se stranit zodpovědnosti za dění v letech poválečných (odsun Němců, popravy bez předchozího soudního projednání). Otázky si v závěru klade sám autor a povyšuje je nad rámec jedné konkrétní dějinné etapy na otázky obecně morální - otázky moci, morálky ducha, schopnosti podlehnout idejím, fanatismu, otázky víry, cti... Přičemž všechny tyto veličiny jsou proměnné podle toho, z jakého úhlu pohledu je na ně nazíráno. Po přečtení mě napadá teze, která samu sebe vylučuje a přesto je pravdivá: Naší jedinou jistotou je to, že žádnou jistotu nemáme. Knížka je čtivá, poutavá, nabízející nespočet otázek k zamyšlení. I milovník plytkých románů ji, myslím, stráví, jen u toho holt nebude filozofovat. Bedlivější čtenář ocení bravurní přesah historický, psychologický, sociologický i etický. Film jsem neviděla, dodatečně ho ráda shlédnu, i když pochybuji, že by tento přesah mohl být ve filmovém prostoru tak skvěle uplatněn. Ale kdoví, třeba se to povedlo :-) Kniha super!

3 01.08.2020

Dočteno. Ufff. Knížka byla zajímavá, ne, že ne. Vhled do afghánské společnosti, kultury a zvyklostí mi rozšířil obzory, dozvěděla jsem se mnohé a řadu už známých informací si dala do souvislostí. Ale nečetlo se mi to úplně snadno. Četbu komlikovalo množství exotických jmen osobních i místních, ve čtení mě osobně brzdila i kulturní odlišnost, díky které text zkrátka nebyl místy tak atraktivní, aby čtení odsýpalo. I u této knížky jsem ale s přibývajícími stránkami textu, členům rodiny, reáliím přivykala a knížka se stávala stále stravitelnější,v závěru příjemnou četbou. Co se obsahu týče, tato publikace stejně jako celá řada dalších mi připomněla, že mám obrovské štěstí, že žiju právě v této zemi, v tomto čase, ve svobodě, v genderově rovnoprávné společnosti, ve světě, kde můžu být, kým chci a s kým chci.

2 11.05.2024

Krásný příběh. Začátek se mi trochu vlekl, ale k dynamice tohoto příběhu počáteční nuda patří. Děj se nabaluje, vyvíjí,zrychluje v průběhu knížky. Čtenáře už někde v polovině pravděpodobně napadne vyústění děje. Knížka je to ale dojemná, plná opravdových citů, tématu blízkosti a odcizení, kde biologická pouta nebo délka vztahu nejsou tím, co určuje kvalitu a opravdovost vzájemného pochopení.

2 21.04.2024

Stráša se nám líbil. Bezva příběh pro malé děti, čtyřletou dceru bavil moc. Milé, vtipné, s dobrým koncem,zkrátka pohádka jak má být.

2 04.03.2024

Človíčka miluju už z dětství z večerníčků. Teď čteno čtyřleté dceři a i u ní měl tenhle náš praprapra úspěch.

2 11.02.2024

Čtyřletá dcera mě překvapila - u příběhů o malé čarodějnici vydržela, napjatě poslouchala a dožadovala se další kapitoly. Příběh sám o sobě není špatný. Malá čarodějnice koná dobro a pomáhá jiným tvorům najít cestu z jejich nesnází. Jazyk vypravování je barvitý a kultivovaný, rozvíjející slovní zásobu čtenáře či posluchače. Od dětství mám ale problém se Smetanovými ilustracemi. Od mala mi přišly strašidelné, nepěkné. Jako dospělák si obrázky ráda prohlížím, dokážu ocenit osobitý styl Smetany, ale stejně tam je cosi dávného, podprahového, co mi vůči malé čarodějnici vadí.

2 06.02.2024

Čtyřletou dceru příběhy bavily. Na konci každé kapitoly jsme si zanotovaly známý nápěv z večerníčku, s textem vždy upraveným podle děje daného příběhu. Pohodové předusínací počtení o kočičích uličnících.

2 06.12.2023

Při představě, že takoví zmetci běhají mezi námi a dost možná právě na viditelných místech... Brrr. Knížka se čte dobře, stránky mizí jedna za druhou. Je to taková trochu retro klasická detektivka s tradičními českými kriminalisty. Občas se v textu objeví slovní klišé, třeba když se žena vyjadřuje o autu jako o "tom, co má čtyři kola a volant" nebo když jeden ze záporáků nazve fotbal jako běhání za kulatým nesmyslem. Dějová linka je poměrně předvídatelná, konec očekávatelný, pravda ale - trochu otevřený. Nicméně četlo se dobře, sfouknuto za dva večery.

2 04.11.2023

Milá, citlivá, příjemná odpočinková knížka. Nic vysloveně červenoknižního. Příběh je něžný a i přes netradiční sladkobolný motiv racionální. Postavy Mallory i Jaka mi byly sympatické. Oba jsou nějakým způsobem fixovaní na toxickém vzrahu k jiné osobě (Jake k manželce Uršule, Mallory ke kamarádce Lelandě). Knížka taky otvírá otázku rutiny, okoukání milostného vztahu, vyčpění prvotní jiskry, nutí čtenáře přemýšlet, jestli není lepší udržovat vzájemnou přitažlivost občasným setkáním, výjimečností schůzek. Jestli denodenní blízkost milované osoby spojená s problémy každodenního života a nutné vyšumění vztahu je lepší než příležitostná milostná schůzka. Skvělá oddechovka.

2 25.09.2023