maryzka komentáře u knih
Spíš než humor je to loučení se časopisem ,,Švanda dudák " na kterého nedám dopustit. Tam byl humor, který trval od c.k. Rakouska - Uherska do smrti Ignáta Hermanna. Tato kniha , která byla vydaná po válce to je již slabý odvar. I když pár článků by se dalo ještě zařadit do humoru. Opravdu loučení se starými časy a nevědět co dál bude v časech nových.
Opět jedna z knih o aristokratických rodech na našem území i popis jejich sídel. Není to nějak těžké čtení ani vědecké i když se musí člověk podívat do rodokmenu, aby věděl o koho se jedná.
Zajímavá kniha pro nás, kteří se moc nezabýváme historii, ale rody, které se nacházeli v Čechách. I když člověk znal jenom větev, která žila v Dymokurech i díky pamětem lidí, kteří je ještě zažili, tak jsem byla překvapena a pro mě novinky, že ještě žily jiné větve. I když se o těchto větví dostanou nějaké zajímavosti na povrch nebo do knih.
Tak je to opět zajímavý i fotografie i když se musím dívat do rodokmenu pro orientaci. Ještě pro zajímavost - dozvěděla jsem se něco o Evženu Kinském jehož sňatek pod úroveň s jistou pradlenkou způsobil v tehdejší době skandál tak mě mrzelo, že tato větev zanikla, kníže Mounteovo- taky zajímavý případ z nerovného sňatku a má problémy s Ferdinandem z Este. Mimochodem nějak mi nesedí jeden odstaveček o zámku v Rakousku. Prodal se v roce 1938 nebo ne? Přeci tam někdo z rodiny Kinských bydlel po roce 1945, kdy byli odsunuti.
Pěkná kniha i fotografie, zpracovaná místa, kde žili a která obývali i krátce viz. Konopiště. Ale občas opět překlepy v rodokmenech, kde se podívám pro orientaci.
Zajímavá kniha, pěkná kniha, ale jak píše čtenář Honza 91 jsou tam chyby- jiný letopočty v článku, jiný v rodokmenu, špatné popisky fotografii tak to nemohu posoudit tak dalece odborník nejsem, ale je pravda, že jsem některý fotografie viděla v jiných knihách a tam byl jiný popis.
Vzhledem k tomu, že tato kniha popisuje události od roku 1848 do roku 1852 a to je můj odhad tak popisující vzpouru proti Metternichovskému režimu a první sociální bouře tak jsou tyto události zajímavé, ale vzhledem k tomu, že třeba dnes se vykládá rok 1848 jinak a já jsem se to taky učila jinak tak nemá smysl něco k tomu dodávat- možná jenom to. že Češi jako národ nikdy nebyl jednotný a nikdy nebyla nožná domluva spíš tady byla závist a opatrnost.
Zajímavá autobiografická kniha popisující osud generace rodiny od přelomového roku 1848 do první světové války tedy dědy, syna a vnuka, kdy nejstarší člen rodiny umírá na prahu 1. světové války.
Rozhovor mezi Janou Nagyovou a Janem Bauerem o životě k velké roli princezny Arabely. Vypráví formou dialogu o dětství, prvních láskách o rolích v divadle, o provdání do Německa i o nešťastném vztahu v prvním manželství. Kniha končí tam kde začíná ,, ARABELA 1 a ARABELA 2.
Tak jak uklízím půdu tak jsem tuto knihu četla. Pamatuji si jak se zmiňovali o ní rodiče. No tenkrát mi nějak nepřipadala zvláštní a po čtení , když jsem si přečetla životopis autorky tak mi připadali jako povídky, které jsem nacházela v časopise ,, Naše rodina. Myslím, že tam taky jednu měla. Ale co se týče té knihy tak mě to nijak nezaujalo, ale dalo se to číst, protože jsem na začátku nepoznala kdo je vrah. Takže se to dočíst muselo. Některé pasáže mi připomínají detektivky nebo spíš námětově z filmů 70.let.
I když je to malá knížečka tak je velmi zajímavá. Sice něco málo jsem věděla o popravě Romanovců díky jedné knize vydané za první republiky, ale to bylo asi všechno. I když to co napsali v knize tak v této knize to bylo stejný, ale bylo tam k přečtení něco navíc, ale co nejvíc jsem byla překvapena, že se ještě v 90. letech, kdy se rozpadl Sovětský svaz tak se objevilo ještě spousta falešných carevičů a careven, kteří přežili vyvraždění carské rodiny.
Tak tyto italské detektivky nejsou moc můj šálek čaje. Od mafie ke korupci k úplatkářským vlivným lidem no a neposlední řadě k neúplatným policajtům a těch je opravdu málo, kteří to myslí dobře.
Tato kniha se nedá číst jednou občas se k ní člověk bude vracet. I když se neubráním mírnému srovnání pana Petra Maška, ale liší se v několika maličkostech např: slovníček aristokracie, u pana Maška je i pár lidí, které v této encyklopedii chybí i fotografie, které se u pana Maška neobjevují, ale to je asi dobou.
Poklad byzantského kupce je lepší, četl se velmi dobře, ale druhá povídka z vojenského prostředí tak nic moc, ale možná je to tím také trochu prostředím, které mi moc neříká
Jsou tu popsány vznik československé armády v Buzuluku, známá jména, která se učila v dějepise, Češi v tehdejším Sovětském svazu ( no spíš v Rusku), kdy tam odjížděli za lepší svět. Poválečný návrat do Čech, ale velmi malá.
Kniha mě zaujala proto, že není egoistická, nabubřelá jak psávala paní Ivana Trumpová. Popisuje svůj život v soukromý. pracovní, společenský sféře, popisuje situace do kterých se dostala ona a může se do toho dostat každý z nás. Poskytla návod jak se s těmi situacemi vypořádala.
Na takové čtení to opravdu nejsem . Připadala jsem si v té knize jak jsem četla v prvorepublikových knihách pro děti: o svědomí, o chování k rodičům i prarodičům o světě fantazie, kde pro rodiče není moc k pochopení.
Vzpomínky autorky na dobu svého dětství, mládí, vlastně si myslím, že zažila obě světové války, neboť tato kniha končí 1. světovou válku, Bohužel 2.světovou válku již nerozepisuje. Popsán život loděnických dělníků i život její rodiny kdy museli řešit nedostatek peněz, bydlení apod.
I když tato kniha vznikla před 40 lety tak i dnes může být nadčasová. Jsou zde věci, které souvisí s krásou, kulturou, vkusem i nevkusem i etiketou. Popsány rozdíly generací a dokonce se mi líbilo z historie oděvů, srovnání s rokem 1976,historie nábytku, skla, porcelánu, šperky dokonce i psaní dopisu.
Vyjmečný , osudový, tragický příběh o síle kamarádství v těžkých časech.