marvarid komentáře u knih

Krásný, jednoduchý příběh. Vyprávění je napínavé, není problém se začíst a zapomenout, kolik je hodin. Autorka se nezabývá rozsáhlým vysvětlováním toho, jak Zeměmoří vzniklo, jak funguje, jaké jsou politické vztahy a kulturní dějiny ostrovů. Pouze sledujeme Krahujce po dobu několika náročných let, během kterých dospěje z chlapce v muže. V tuto chvíli bych tedy neřekla, že vytvořila alternativní fantasy svět (jako třeba Tolkien Středozemi), to by bylo příliš nadnesené. Ale možná se toho o Zeměmoří jako takovém dozvím víc v příštích dílech (už jsem si objednala zásilku z knihkupectví :)

9 10.06.2021

Autorka používá opravdu krásný a poetický jazyk. Opakující se motivy činí z jinak jednoduchého příběhu sevřené a vlastně i napínavé vyprávění. Přesto není moje nadšení absolutní. To proto, že jí prostě nemůžu uvěřit hlavního (lidského) hrdinu. Ta nepravděpodobnost mi celou knihu rušila. Nevzdělaný muž vyššího středního věku by takhle nikdy nepřemýšlel, nepopisoval by v duchu básnickými obraty kličkování můry nad travou, pohupování řas v mořské vodě…. V doslovu jsem si pak přečetla, že kniha je do značné míry autobiografická. SB tedy své myšlenky (myšlenky citlivé vysokoškolsky vzdělané mladé ženy) zkouší vložit do hlavy někoho velmi nepravděpodobného, navíc mužského rodu. A ono to nefunguje. Váhám mezi 3 a 4 *

9 08.06.2021

Moc dobrý psychologický román vystavěný na historicky doložených událostech. Dokonale navozená dusná atmosféra královského dvora. Krásný jazyk, hodně postav (zaplaťpánbu za jakýsi přehled klanů a domácností v úvodu románu). Král, který plně odhalí do jaké míry je rozmazlený, svévolný, nepociťující zodpovědnost za své činy ani za lidi, kteří k němu doposud nějakým způsobem patřili (manželka, bývalá manželka, dcera, přátelé). A Thomas Cromwell – syn prostého kováře, a přitom natolik inteligentní a zdatný politik, že touto zrádnou bažinou dokáže procházet bez úhony a uhájit svou pozici. Pro sentiment tu není místo. To není v politice nikdy (a vlastně nejen v politice, pokud chcete něčeho opravdu dosáhnout).

9 28.05.2021

Příběh služebnice byl jedinečný rozkrytím diktatury a jejího devastujícího vlivu na mezilidské (i rodinné) vztahy. Tenhle šok zde chybí, v tomto směru nám Svědectví nepoví nic nového, ani téma duševního útlaku nijak nerozvine, neposune. Přesto je vyprávění napínavé, vypravěčky se střídaly v rychlém sledu a udržovaly mě v napětí. Četbu jsem si užila, ale obávám se, že se mi příběh rychle vykouří z hlavy.

6 04.05.2021

Respektovaný opat, někdo, kdo si už vybudoval renomé jako mistr tibetského budhismu, se tu přiznává k obavám, pochybnostem, zmatkům, které mu přinesla jeho výprava do bezdomoví. Zažíval pro něj převratné a nové situace, které ho vyváděly z míry a velmi upřímně a nepřikrášleně nám o tom vypráví. Bylo pro mě uklidňující se dočíst, že pokud mě osobně něco vykolejí, není to vlastně zas taková ostuda. Vždyť přechodně vykolejený byl i MR a to se celý život věnuje meditaci a duchovním cvičením. Silným tématem knihy je smrt, tedy něco, co je v západní civilizaci naprosté tabu. Smrt není nahlížena jen jako konec našeho fyzického těla (smrt v tom smyslu, jak ji vnímá naše kultura), ale i jako každodenní změna našeho já – zkušenosti nás mění a staré já tak pokaždé zemře a na jeho místo nastoupí nové a i to je pomíjivé.

8 26.04.2021

Kniha by klidně mohla začínat slovy „Bylo, nebylo…“. A končit by měla nějakým řízným bolywoodským tancem. Je to hodně, hodně odpočinkové čtení. Umím si představit, jak například vychází na pokračování v časopisu Cosmopolitan. Dočetla jsem ji, protože jsem u ní vzpomínala na svoji sikhskou přítelkyni ze studií Aradhanu (a její plánovaný domluvený sňatek), na svoji návštěvu Panjabu před mnoha lety (páni, to se tehdy dalo cestovat a dokonce i lítat…) a další plusové body přidávám za přebal. Ale celkově žádné velké nadšení….

2 07.04.2021

První polovina knihy je opravdu svižná a četla se mi výborně. S lehkostí a vtipem je v ní relativizována řada na první pohled smrtelně vážných ale i těch méně vážných témat (při kategorizování hlupáků jsem se skoro smála nahlas). A pak začíná hra s fakty a jejich významy. Ta se překrucují, přestavují do nových souvislostí, ohýbají a tak jsou schopna vydat další a další možnosti interpretace. Na můj vkus se tu ale vyprávění trochu zacyklilo - při čtení bůh ví kolikáté možnosti, jak mohl Bacon ovlivnit Proviské templáře a kde je v této hře místo pro Rozenkruciány, assassiny a magistra Kellyho, jsem se začala trochu nudit (chápu, tedy snad, že tato dlouhá pasáž odkazuje na absenci pevného bodu, bez kterého není žádný definitivní výklad skutečnosti možný). Závěr knihy se mi ale opět opravdu líbil a vtáhl mě zpět. Resumé: spokojenost, kniha je vtipná a jedinečná, vzhledem k rozsahu znalostí, které autor musel mít. Rozhodně není "těžká" nebo "k nepřečtení".

11 31.03.2021

Velmi melancholický příběh. Chtěla jsem napsat milostný, ale je to spíš příběh o hledání blízkého člověka, který poskytne útěchu v samotě. Jde tu o navázání křehké intimity, důvěry, možnosti trávit čas s druhým uvolněně, bez pocitu křečovité ostražitosti. Nejde o milostnou vášeň (vždyť při milostné vášni často nemusí jít o důvěrný vztah). Tuhle atmosféru vytvoří HK (prostřednictvím nebývale upřímného a přitom věcného vyprávění Cukiko) dokonale. Kniha se mi moc líbila, víc než Vetešnictví

24 05.03.2021

Požadovat psychologicky dobře vykreslené postavy je myslím nepochopení žánru. Pokud se pustím do čtení knihy odehrávající se v hloubi černočerného vesmíru na palubě bojujících (a zanikajících) kosmických lodí, zapsané povětšinou formou rozhovoru (ať už vedeného slovně nebo písemně přes nejrůznější infokanály), nemůžu něco takového požadovat. To je naivní. A rozhodně si cením výtvarného provedení. Myslím, že tahle forma (lehýnce štrejchnutá komiksem) k ději sedí. Takže místy pravda trochu morbidní, ale jinak vtipné, svěží, rychle přečtené. A teď si zase půjdu zavařit mozek nějakou literární klasikou….

7 23.02.2021

Nápad je opravdu dobrý. Literárně není ale román nijak výjimečný. Autor vypráví jednoduše a v jaké fázi pokusu Charlie je, poznáme podle složitosti větných konstrukcí a pravopisných chyb v deníku. Kniha nastoluje řadu morálních otázek – jak jednat s lidmi s poruchou intelektu, jak podporovat rodiny s takto postiženými dětmi (aby byly motivovány se o ně starat), je úzce specializovaný vědec opravdu vždy kapacitou a nezpochybnitelnou autoritou ve svém oboru, i obecně ve společnosti? Je vysoký intelekt pro člověka výhodou, nebo vede k osamění. Je inteligentní jedinec „lepší“ člověk než ten hloupý, žije hodnotnější život… Autor naštěstí příliš nemoralizuje a ponechá na čtenáři, jaký názor si vytvoří.
„Včera večer jsem si nemohl vzpomenout, kde bydlím. Domů mě zavedl policista. … Nechce se mi to zapisovat, ale pořád si připomínám, že jsem jediný na světě, kdo může zaznamenat, jak to probíhá, když k tomuhle dojde.“
Románový Charlie určitě není jediný, komu se tohle děje. Stačí se podívat na ty zástupy lidí s počínající demencí v naší stárnoucí populaci. I já jsem nutně přemýšlela při čtení o tom, jestli se to bude jednoho dne týkat i někoho, kdo je mi blízký nebo mě samotné.

14 17.02.2021

Souhlasím s tím, co tu bylo opakovaně řečeno: obsah knihy je perfektní, Donner měl opravdu pozorovací i vypravěčský talent. Moc se mi líbilo, jak se v průběhu cesty měnil jeho vztah k Samojedům a po prvním (pochopitelném) kulturním šoku je postupně lépe pochopil a přijal. Dozvěděla jsem se hodně nového (z textu knihy i z toho, co jsem si dohledala o Sibiři na internetu).
A i já sesílám kletbu na nakladatelství Dauphin.

6 10.02.2021

Především bych chtěla moc poděkovat uživatelům databáze, jejich pozitivní komentáře mi k této knize navedly. Příběh je syrový a opravdu silný. Když opomenu všechnu poezii, vykreslení přírody a harmonického vztahu místních lidí k ní, zůstane mi jejich život osekaný na samou dřeň - na vášnivou lásku a smrt. Každá z postav je naprosto jedinečná a podaná tak výstižně, že mi ve vzpomínkách zůstane skoro jako skutečný člověk, kterého jsem poznala. Dočetla jsem před 2 dny a zatím jsem nedokázala vzít do ruky další román, myslím, že bych se na něj vůbec nedokázala soustředit.
PS: nechyběl mi závěr. Dina mi ani v nejmenším nelezla na nervy, chvílemi jsem ji obdivovala, chvílemi z ní šel strach.

12 26.01.2021

Přestože mi v mrazu a větru obličej zčervená a oteče a přestože moje prsty po několika hodinách lyžování v -10 naberou takovou barvu, že mi manžel nakonec koupil vytápění do bot, mám chlad a divokou přírodu severu moc ráda. Proto jsem si knihu koupila. A tu očekávanou atmosféru jsem tu povětšinou našla. Tak jako v každé sbírce povídek od různých autorů mi něco vysloveně sedlo - perfektní jsou Kilpi, Mukka, Liksom (měla bych velkou chuť přečíst si od těchto autorů něco víc). No a některé zase vypadaly jako nepodařená slohová práce žáků základní školy (Magga-Miettunen, Skiftesvik). Celkově ale hodnotím rozhodně kladně – krátký, ale příjemný výlet do finského Laponska.

4 11.01.2021

Vyprávění se valí mohutným proudem jako špinavá široká řeka, bez odpočinku. Antihrdina-vypravěč příslušník SS dr. Aue je inteligentní a všímavý. Hned v úvodu knihy shrne všechny podstatné otázky týkající se viny kolektivní i individuální. A pak se pustí do vyprávění toho, co zažil - na východní frontě na Ukrajině a u Stalingradu, v koncentračních táborech, v bombardovaném Berlíně. A vypráví puntíčkářsky přesně, včetně všech naturalistických detailů, až mi bylo občas nevolno.
Sám se během válečného běsnění, jehož je svědkem i spolupachatelem, citově nijak zvlášť neangažuje. Nepohoršuje se příliš nad tím co se děje, příšerné scény po něm kloužou, aniž by se ho podstatněji dotkly. Se zájmem studuje své pocity (některé jsou pravda občas nepříjemné), ale o všech těch mrtvých lidech příliš nepřemýšlí. Z jeho pohledu se jedná o problémy spíše organizační, logistické.
Jen místy, když už je všeho opravdu moc i na něj, se racionalita vytratí a vyprávění sklouzne přes groteskní absurdní scény až do psychózy. Ty pasáže na pomezí reality a absurdna mi bavily asi nejvíc.
Kritiky románu zmiňují perverzní incestní sexuální scény, ale ve srovnání s popisem válečného běsnění vyzní takový incest vlastně nepodstatně. Navíc mi po nedávném přelouskání Nabokovova opus magnum zas tak moc nešokoval (odnáším si, že femme fatale, které nejde odolat i přestože je to vlastní sestra, musí mít černé husté vlasy a bílou pleť.. Ať už se jmenuje Una nebo Ada).

18 30.12.2020

Sice vcelku zábavné čtení, charakterem ale spíše young adult literatura. Popravdě jsem na základě přečtených povídek od autorky čekala trochu sofistikovanější vyprávění. Ale není to špatná kniha, jen já jsem na ni asi moc stará…

6 09.12.2020

Nemám slov. Na tohle 5 * nestačí...

8 25.11.2020

Neuvěřitelně silný a intenzivní zážitek. Dospělý člověk je člověk, který přežil dětství. Každý si nese z té doby nějaké šrámy. A z některých se mohou stát přímo mrzáci. Nejsou schopni vytvořit fungující vztahy s jinými lidmi … a to ani tehdy, když se ten druhý opravdu snaží. Svět nahlíží svojí ustrašenou nebo agresivní optikou. Chybně přiřazují lidem motivace. Jsou ztracení a zřejmě bez šance se zařadit do lidské společnosti. O těch je tato novela. RM vypráví věcně, bez zbytečných emocí, jako bychom sledovali dění přes sklo. Ale neušetří nás jediného zlého detailu.

5 24.11.2020

Odpočinková, příjemná, kniha. Uhlazené vyprávění. Žádné extravagance, nic nechutného. Za pár dní přečteno. Takže jsem spokojená, přesně tohle jsem od dalšího historického románu AT čekala a čas strávený s knihou jsem si užila.

2 20.11.2020

Tak nevím, cítím určité zklamání, asi spíš při porovnání s mým vysokým očekáváním. Nevím, jestli všechny ty narážky a aluze mají nějaký jiný smysl, nežli demonstraci faktických znalostí autora. V mnoha případech působí samoúčelně a zbytečně, jen rozbíjejí samotný obsah sdělení. Troufnu si tvrdit, že většina čtenářů nejsou polygloti a i já musela každou chvíli jako blbec listovat a doufat, že překlad / vysvětlení najdu v poznámkách na konci knihy. Opravdu to má nějaký přínos pro samotné vyprávění příběhu? Jaký? Věřím tomu, že dobrý spisovatel dokáže napsat dobrou knihu, která žádné překlady a poznámky nepotřebuje. Věřím tomu, že i Nabokov by to při troše dobré vůle dokázal. Podezírám ho z exhibicionismu, narcismu a také arogance (pro příliš mnoho jedovatých poznámek na konto mnoha jiných spisovatelů, dramatiků, umělců). Závěrem knihy si mě ale přeci jen znovu získal. Úvahy o čase byly jedinečné a krásné. Zestárlý Van byl nakonec vcelku snesitelný.

2 09.11.2020

Moc dobrá detektivka. Vystačí si s přehledným vyprávěním příběhu, dobrou psychologií postav a s logickou úvahou. Nejsou potřeba žádné brutální scény ani efektní čerstvé mrtvoly. I tak je vyprávění dostatečně napínavé. Na podzimní večery ideální čtení.

8 21.10.2020