marvarid
komentáře u knih
Strašidelná vagina
Carlton Mellick III
Tak to byla jízda – bizarní fantazie utržená ze řetězu. Nebudu se pokoušet o hlubší rozbor, to by bylo kontraproduktivní. Asi bych nedokázala přečíst několik podobných knih v řadě, ztratily by kouzlo. Ale jako vsuvka mezi „seriózní“ tituly opravdu pobaví. Za čas určitě zopakuju s nějakým dalším výplodem tohohle ??? (doplň podle svého pocitu: autora / magora / pošuka / umělce).
Role člověka
Kari Hotakainen
Komentář píšu s odstupem cca 2 týdnů a už teď zjišťuju, že jsem hodně zapomněla. Co mi utkvělo: na jedné straně poměrně trefné a lehce sarkastické postřehy o mezilidských vztazích a interakcích. Na druhé straně dost šablonovité konvenční postavy (úspěšná ale vyhořelá manažerka, zlý bezohledný řidič rychlého vozu, rozšafná matka poskytující dětem životní moudra..). Tak nevím, nebylo to špatné, ale je možné, že za další 2 týdny si už nevybavím nic.
Kafkův pavilon
Tony Samuelsson
Líbilo se mi rozdělení vyprávění v různých časových rovinách na ER formu (současnost, nezávislý popis reality) a vzpomínky z dávné minulosti – ICH formu. Ta evokuje částečně nespolehlivého vypravěče. Tahle koncepce vystoupí do popředí v samém závěru, kdy je Sigge konfrontován s protokoly státní bezpečnosti. A my tak můžeme přemýšlet, nakolik si Sigge vzpomínky přikrášlil a vypustil ze svého vyprávění sporné momenty. Další otázkou pak je, nakolik se mladá generace má stavět do role soudce – Karin nemučili, nekrčila se týdny potmě v cele ve vlastních výkalech, nenavlékli jí pytel na hlavu, aby začala věřit, že teď přijde o život. Autor otázku položí, ale odpovědět si musí každý sám. Pak je tu ta hra se skutečnými historickými postavami – to mě moc bavilo. Hledala jsem na WIKI, porovnávala jejich postoj k nacismu s rolí, kterou jim přiřkl TS. A nakonec popis rozkladného vlivu totality na morálku a život každého jedince – je to popsáno dobře, ale my z bývalého východního bloku se tady nic nového nedozvíme.
Barva mléka
Nell Leyshon
Jazyk a pravopisné chyby (nejnápadnější je chybění velkých písmen) navozují pocit, že čtete opravdu autentický text, deník mladé venkovanky (pravda - dost neotesané a ne vždy sympatické). Příběh je vcelku jednoduchý a krátký, dá se přečíst na jeden zátah. Na obzoru stále visí hrozba, která čím dál víc nabírá obrys neodvratné katastrofy. Marně jsem doufala, že se to nějak zvrtne a mary svému osudu vyklouzne. Ale ne, takové věci se v životě nestávají. A poslední mrazivé překvapení si mary nechá na samotný konec…
Skvělá samota – Putování Pacifickou hřebenovkou
Tim Voors
Moje třetí kniha o Pacifické hřebenovce. A řekla bych nejlepší (tedy pro moji osobu). Motivace Tima Voorse a jeho pocity z cesty mi připadají nejsrozumitelnější. Fotografie jsou perfektní. Jen se trochu obávám, že pokračující devastace mé tělesné schránky mi podobné zážitky (tedy v tomto rozsahu a intenzitě) už neumožní. Tak tedy díky alespoň za tento cestopis.
Amatka
Karin Tidbeck
Fantasticky vykreslená atmosféra mrazivé totality (posttotality ?), městečka, které drží pohromadě jen silou jazyka a opakovaného „správného“ pojmenování věcí. Autorka se nám nijak zvlášť nesnaží zdůvodnit, jak k této situaci došlo, ale to mě vůbec nerušilo. Klíčové je to, co se děje nyní (a jak vás autorka do děje dokáže vtáhnout) – realita udržovaná represí a nátlakem režimu se začíná rozpadat a to, co se vylézá z hlubin je opravdu strašidelné a bizarní. Moc jsem si knihu užila, připomínala mi Anihilaci od Jeffa VanderMeera.
Moc bezmocných a jiné eseje
Václav Havel
Skvělé eseje – nejvíc mě dostal dopis prezidentu Husákovi. Asi i tím, že byl zařazen jako první. Ale dost nemožná předmluva. Stále se obracela do minulosti, což částečně chápu, ale Havlovy myšlenky považuju za nadčasové a zasloužily by si zasadit i do kontextu dnešní doby. Tak aby kniha skutečně plnila to, co si vytyčila – oslovit současnou mladou generaci.
Oblaka
Juan José Saer
Těšila jsem se na neobvyklou „road-movie“ v podobě konvoje bláznů, vojáků a prostitutek putujících divočinou. Ale tomu se věnoval jen závěr knihy a nebylo to špatné. Téma by určitě sneslo víc rozvinout a mělo dostat větší prostor. Naopak první více než polovina knihy mě trochu zklamala – byla to nudná kombinace chvalozpěvu na jistého akademika, který zaštiťoval vznik blázince, a popisu příznaků různých duševních onemocnění, což mi připomínalo zastaralou učebnici psychiatrie. A tak nakonec jen 3* za tu druhou půlku knihy.
Písně mrtvého snivce
Thomas Ligotti
Výsledný dojem rozporuplný. Povídky rozhodně nesází na děj, ale na atmosféru, takže můj zážitek se odvíjel od toho, jestli jsem se dokázala dobře naladit na text a tu atmosféru vstřebat. A to se mi bohužel nepovedlo vždy. Někdy pro mě povídka zůstala jen kostrbatým popisem nějaké nepravděpodobné situace. Ale jindy to klaplo dokonale a při čtení se mi před očima rozvíjely bizarní, groteskně strašidelné výjevy jako z Lynchových filmů.
Ostrov Sukkwan
David Vann
(SPOILER) Vyjadřování DV je dokonale úsporné a přesné. Na minimální ploše téměř holé věty dokáže vystihnout podstatu mizerné atmosféry, napětí mezi postavami, stejně jako ubíjející vytrvalost deště nebo příjemný pocit z teplých slunečních paprsků na kůži. Děj mě strhl a knihu jsem zhltla za 2 dny. Příjemné čtení to ale samozřejmě nebylo. Ještě nikdy jsem k literární postavě necítila takovou nenávist. Při stěhování spacáku i mně bylo na zvracení. SPOILER stále jsem doufala, že bude schopen nějaké sebereflexe a sám sebe odsoudí za vraždu, ale nakonec i tohle za něj musel vyřešit někdo jiný.
O ostatních nevím nic
Kristina Májová
Zvláštní vyprávění. Alice je vysoce inteligentní, poněkud odtažitá osoba. Pro lepší orientaci v životě si už v dětství vytvoří vlastního boha, kterého žádá o vyplnění svých přání a pak sleduje, jak to funguje. Nejrůznějším jevům a náhodám přikládá magický význam a nechává je ovlivňovat svá další rozhodnutí. A je nesmírně důsledná a vytrvalá, její počínání jde tedy z extrému do extrému. Autorka nemilosrdně s ironickým humorem glosuje všechny slabosti, prokrastinace a směšné rysy svých postav a tak z vyprávění žádná z nich nevyjde s úplně čistým štítem. Je pro život lepší urputná snaha držet svůj osud pevně v rukou za cenu chyb (Alice) nebo se podvolit všemu a nebojovat vůbec (Jana)? To ať si každý čtenář rozmyslí sám. Jediný problém mám s Olgou / babičkou, respektive s proměnou jedné v druhou. Povahou a přístupem k životu se tak zásadně liší, že žádné z autorkou naznačených zdůvodnění této změny není věrohodné a tento pro příběh poměrně důležitý moment tak pro mě zůstává bohužel bez vysvětlení. I tak je to ale jedna z nejlepších knih současného českého autora, kterou jsem v posledních letech četla.
Nikdykde
Neil Gaiman
Nádherné neuvěřitelně živé a barevné vyprávění. Plné fantastických nápadů a anglického humoru. NG miluju a tohle je jedna z nejlepších knih, které jsem od něj zatím četla. Nedokážu definovat, kde přesně to kouzlo vězí. Kdybych to tušila, zkusím se taky živit jako spisovatel.
Den sedmý
Jü Chua
Jazyk je podobný jako u autorova staršího románu „Žít“, ale forma vyprávění se změnila. Už není jen trýznivě emotivní. Některé pasáže jsou absurdní, fantaskní a až jízlivě vtipné (a to nemluvím jen rozhovorech mezi mrtvolami v různém stadiu rozkladu).
Do režimu v Číně se autor dost opírá. Bez obalu popisuje korupci, buranství a pohrdání státního aparátu řadovými občany. Neumím si představit, že by čeští komunisté v minulém režimu dovolili vydání podobné knihy.
Vlčí růže
Katja Kettu
Nebylo to špatné, téma bylo zajímavé (o „findiánech“ jsem slyšela poprvé), i když místy dost kruté. Jazyk byl krásný. Ale příběh samotný mě moc nebavil. Popis Rosina života mi přišel poněkud zdlouhavý, naopak o její dceři jsem se toho moc nedozvěděla (proč skončila, kde skončila, proč přerušila kontakt se zbytkem rodiny a proč se nezkusila vrátit domů dřív). Navíc mi obě postavy (matka a dcera) ve vyprávění trochu splývaly – uvažovaly podobně, mluvily podobně. Chtělo to dávat dobrý pozor, o kom je zrovna řeč.
Poustevník
Jørn Lier Horst
Po detektivce sáhnu tak 2-3x do roka. A tahle mě opravdu bavila - napínavá, úsporně vyprávěná bez zbytečné vaty, bez zbytečných nechutností. Postupně se objevují další a další indicie a Vás to nutí stále přehodnocovat, kdy by mohl být ten vrah.
Vzpomínky na Afriku
Karen Blixen
Pěkné vyprávění prostoupené láskou k Africe. Nádherné popisy přírody (ten vzduch, někdy těžký a plný prachu, někdy studený a průzračný jak voda v jezeře, skoro cítíte). Některé názory a postoje se nám dnes nemusí líbit, ale musíme si uvědomit ten rozdíl jednoho století, které dělí pobyt KB v Africe a současnost. Na tehdejší dobu byly její názory na domorodé obyvatelstvo pokrokové (a její chování k nim zřejmě nadstandardní), lvi v blízkosti farem byli škodná a vyjet si na safari byla společenská nutnost (které se ona naopak postupem času vzdala a jezdila se na divoká zvířata jen dívat).
Z pekla
Alan Moore
Přidávám se k všeobecnému nadšení. V životě by mi nenapadlo, že mě komiks může tak moc bavit. Zkoušela jsem to i dřív (Ghost in the shell, Sandman a další), ale vždycky mi tak nějak přišlo, že to sice není špatné, ale klasický román je lepší zážitek. Tady všechno perfektně zapadlo do sebe. Ponuré špinavé barvy ilustrací, dokonalé rozfázování obrázků (skoro jak filmová režie) a neuvěřitelně podrobné a dobře uspořádané faktické informace, které jsou v literatuře o případu Jacka rozparovače dostupné. No a bonbónek nakonec je atmosférou od základního příběhu zcela odlišný dodatek (zpracovaný opět formou komiksu) o vývoji mýtu o JR v průběhu dějin.
Výkřik techniky
Thomas Pynchon
Postavy nejsou v podstatě psychologicky nijak odlišeny. Je to zástup avatarů používající podobné hlášky, většina z nich se kromě jména a funkce v příběhu (sexy padouch / nerd s morálními zásadami / nespolehlivý geek ..) od ostatních v ničem neodlišuje. Takže nelze doporučit čtení po krátkých úsecích. Pokud si chcete udržet alespoň bazální orientaci v příběhu (a nevládnete fenomenální pamětí), je potřeba vyhradit si na čtení pár dnů a opřít se do toho. Pak zachytíte ten spodní proud vyprávění - ke mně promlouval o rozmlžení reality v informacemi přehlceném světě. A celé to začne dávat trochu smysl. Jinak pro všechny ty různé konspirační teorie o tom, kdo stojí za útokem z 11. září, nemám moc pochopení. Předpokládám, že dezinformátoři a paranoikové jsou všude na světě podobní (a ti naši mi při pohledu zblízka v dobách Covidu i postcovidových k srdci moc nepřirostli).
Chování nočních motýlů
Poppy Adams
Tohle byl za poslední rok jeden z nejnapínavějších příběhů, který se mi dostal do ruky. Ten rozdíl v náhledu reality mezi sestrami je popsaný úžasně a oceňuji, že autorka pouze popisuje, nesoudí.
SPOILER - Ginny nepochybně vykazuje známky autismu (nebo přinejmenším Aspergerova syndromu) – nedokáže odečítat emoce u lidí kolem sebe, nerozumí jim, chybně vyhodnocuje jejich motivace i úmysly. Kontakt s lidmi ji unavuje a vyhýbá se mu. Celý život se snaží dle svého názoru „držet rodinu nad vodou“, pomáhat matce alkoholičce a své milované sestře a nechápe, že matka ji bije, protože se nedokáže smířit s tím, že její dítě je postižené a její sestra ji pouze zneužila (k pokusu o náhradní mateřství) a když to nevyšlo, přerušila s ní veškerý kontakt a do řešení problému s matčiným alkoholismem se nijak nezapojila.
Ginny si v rozpadajícím se domě udělala oázu, kde ve stáří dokáže být soběstačná.
Vivi přijede a o tohle útočiště ji chce připravit – nejen nabouráním zavedených stereotypů, ale hlavně tím, že ji rozboří její pečlivě vybudovaný mýtus o funkční rodině. Přinutí ji uvědomit si, jak přes veškerou snahu byla pro všechny přítěží a s tím si ruku v ruce uvědomit i to, jak ohavně se k ní její matka a ona sama (Vivi) zachovaly.
Chápu, že Ginny svůj svět brání a (skoro se to bojím napsat) konec příběhu jsem vnímala jako katarzi.
PS: hodně čtenářů se zamýšlí nad tím, jak to bylo "doopravdy", jaká byla "realita". Já si myslím, že pro každého evidentně trochu jiná. Podle čeho chcete objektivně posuzovat, co je "skutečné", kdo má "úplnou, nepřikrášlenou" pravdu? Čí názory budou ty "správné a hodnověrné" - ty na kterých se shodne většina, ty nejhlasitější...?
Kouř a zrcadla
Neil Gaiman
Obvykle soubory povídek moc nečtu – témata, způsob vyprávění, charaktery postav se v nich často opakují a mě to někde v polovině knihy přestane bavit To ale není případ této sbírky. Každý kus je originál a každá další mě bavila (snad s výjimkou některých veršovaných kusů, ty byly divné, NG mi nepřipadá jako bůhvíjaký básník). Ty nejlepší přišly na konec – Vražedná tajemství a Sníh, zrcadlo, jablka.
PS: některým komentářům tady opravdu nerozumím – „autorova fixace na dětské genitálie“ ??? To tam jako někde je? Já na to nenarazila