Amatka
Karin Tidbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390331/bmid_amatka-uDP-390331.jpg
4
61
14
Podle deníku The Guardian jedna z nejlepších sci‑fi a fantasy knih roku 2017. Surrealistický románový debut zasazený do světa, který je stvořen a udržován jazykem, navazuje na literární odkaz Ursuly K. Le Guinové a Margaret Atwoodové. Informační referentka Vanja je ze svého rodného Essre vyslána do chladné, nehostinné kolonie Amatka, aby tam pro svého zaměstnavatele shromáždila informace o hygienických návycích tamějších obyvatel. Ihned po příjezdu vycítí, že se v Amatce děje něco podivného: místní se chovají zvláštně a správa kolonie pečlivě sleduje, zda se někdo nezapojuje do podezřelých aktivit. Vanja má v plánu zdržet se tu jen několik týdnů. Zamiluje se však do své spolubydlící Niny a pobyt v kolonii si prodlouží. Když narazí na neklamné známky toho, že Amatce hrozí zkáza, a zjistí, že vedení kolonie před občany tyto informace tají, pustí se na vlastní pěst do velmi riskantního zkoumání. V dystopickém románu Karin Tidbeckové má jazyk moc a sílu vytvářet realitu. Pokud veškeré objekty, budovy i předměty každodenní potřeby nejsou opakovaně a správně pojmenovány, vše se roztaví ve slizkou hmotu. V zajetí represivní kolonie Vanja sní o svobodném užívání jazyka, ale její individualismus může ohrozit samotnou podstatu reality.... celý text
Přidat komentář
Nepředvídatelný příběh a neobvyklý svět, v jehož zákonitostech jsem byla ztracená. Takový žánr mám ráda, takže jsem si četbu velmi užila. Knížka měla příjemný formát, velmi svižně se četla, střídání vyprávění hlavní linie příběhu s úryvky pracovních zpráv udržovaly mou pozornost a text mi nepřipadal zdlouhavý nebo nudný. Křehký distopický systém, kde předměty udržují svou formu skrze mluvený jazyk, byl velmi zajímavý. Líbil se mi motiv řeči, která má moc vytvářet realitu, ale je zároveň nástrojem k omezování myšlení lidí. Zvláštní závěr knihy mi nevadil, myslím si, že to sedělo do celého rozpoložení příběhu. Ráda si od autorky přečtu více.
Tato Švédská dystopie s houbařema se mi hodně líbila! V průběhu čtení jsem se divila, proč máme překlad překladu, ale ukázalo se, že to do angličtiny přeložila přímo autorka, takže CAJK. V Amatce nedostanete vysvětlení ani odpovědi na své otázky, takže vám nic neslibuju a raději nic nečekejte :D Možná jsem se akorát nechala nakoupit tím, že být queer není v této knize drama. ANO, chci více knih, kde queer lidi prostě jen existují a nikoho to nezajímá, děkuji.
Celá kniha je krátkým vhledem do zvláštní společnosti, kterou vám autorka postupně odhaluje a mě to celou dobu fasciovalo. Je pravdou, že konec se zdál být trochu uspěchaným - NICMÉNĚ - uspěchaným pro koho? My do příběhu přicházíme ve chvíli, kdy tato společnost pěstuje houby už několik generací a sama hlavní hrdinka přijíždí z jiné oblasti, která sice v základech funguje stejně, ale aktuální stav je poněkud jiný, takže opravdu můžeme říci - uspěchaný?
V komentářích na goodreads si jedna uživatelka stěžuje, že čekala spíše něco na způsob filmu Yorgos Lanthimos a bohužel se nedočkala, ale TOTO PROSÍM - ZA MĚ BY TO V JEHO REŽII HODNĚ FUNGOVALO!
(SPOILER)
Originální, čtivě, k zamyšlení, ale uspěchaný závěr. Z knihy si zapamatuji atmosféru a význam jazyka, ale asi už si nevzpomenu, jak dopadla. Uznávám, že je asi těžké dovést do do nějakého uvěřitelného a zároveň trochu překvapivého vyústění. Osobně by mi vyhovoval víc závěr, který se drží více při zemi.
Ale bylo to zábavné a zajímavé, určitě stojí za přečtení.
Amatka sice má originální nápad, zajímavý příběh a je docela pěkně a čtivě napsaná, něco tomu ale chybí. Jako by tam všeho bylo tak nějak málo, příběhu, vysvětlení, konec je hodně uspěchaný...
Přitom ten svět který lidé udržují jen pomocí slov, za cenu drastického potlačení fantazie a jakékoliv změny, je opravdu něco zvláštního a šlo z toho asi udělat mnohem víc.
Představte si třeba, jak by si s tímhle tématem pohrál Miéville.
Sobí hora se mi od Karin líbila výrazně víc, asi budou jejím hřištěm spíš povídky.
Mám rada knihy, ktoré sú postapokalyptické a v tomto prípade bolo plusom to, že kniha mala aj sureálne črty. Divná kolónia, zvláštne divy. Na konci som si rozuzlenie vysvetľovala až metafyzickou premenou ľudí v akési spirituálne veličiny. Čo ma prekvapilo, že ľudia pri prechode do nového sveta, doniesli tak málo z nášho súčasného sveta, nehovorilo sa o zbraniach, ale ani o elektro produktoch nejakého inteligentnejšieo rázu. Z celej knihy na mňa dýchal akoby duch komunizmu, ale možno to bolo tým, že sa dej odohrával v tundre pripomínajúcej Sibír. Kto vie. Kniha bavila, otázky vyvstali a nejaké logické chyby mi v tomto prípade ani nevadili...
Nic moc překvapujícího, přesto nelituji, že jsem si knihu přečetla. Ve světě zasazeného v neurčitém prostoru, který je udržován skrze jazyk, bych si dokázala představit více rebelie a experimentování. Zajímavá by byla úvaha nad tím, zda je správné chtít rozvrátit zavedené pořádky ve společnosti kvůli vlastnímu pocitu nesvobody a vnucovat ostatním prohlédnutí pravdy, i když o ni nestojí.
Amatka není kolonie, kde byste chtěli trávit svoji dovolenou, ale na pár hodin se sem podívat taky není k zahození. Knížka je psaná čtivě, autorka nezabředává do sáhodlouhých popisů a i když zde některé věci moc příjemné nejsou, celá kniha působí sympaticky. Je to svět, ve kterém se kreativita a fantazie trestá sama. Pozor na myšlenky, které by se mohly zhmotnit... Doporučuji milovníkům fantasy a severského podivna. Hlavně ti si přijdou na své.
Odnikud nikam. Vanja přijede do kolonie 'Amatka', kde se pěstují houby a dělá se z nich spousta věcí, včetně vyrážky, lidi tam žijí podivně roboticky, Vanja má podávat o tomhle zprávu (pro svoji firmu, která prodává kosmetiku), nakonec se rozhodne v kolonii zůstat a pracovat, protože jí začne pulzovat klín, když se sblíží s další čajinou, Ninou. '1984' a '451 stupňů Fahrenheita' (nejsem zrovna fanouškem ani jedné z klasik), ale asi tak na to si nejvíc vzpomenete během čtení 'Amatky'. Příběh sám je dost mdlý, s jedinou zajímavou myšlenkou (kterou prodává anotace) a která sama o sobě stačila jako marketingový tahák a v knize samotné se příliš neuplatnila. Ale při vší úctě, jaký má smysl vůbec psát knihu, která mimo svůj utopický nádech, co tady byl stejně (a lépe) už stokrát, vlastně nic jiného nepřináší? Stejně jako v příběhu zmiňovaný "dobrý papír", kterého je nedostatek a skutečná škoda na něco, jako je 'Amatka'. Žádný styl, průbojnost, je to jako když si uděláte opravdovou kávu, silnou, chutnou, hutnou a oproti tomu postavíte hnědou vodu, udělanou z půl lžíce rozpustných "kávových" granulí, je to slabé, postrádá to chuť a sotva plní účel. Po dočtení 'Amatky' se zamyslíte, kolik stránek z tohohle jsem přečetl(a) a něco mi to dalo? Rovněž mě docela baví označení na zadní straně - surrealistický román. Sobí hora byla surrealistická, tohle má k surrealismu dost daleko. Ne vyloženě špatné, jen velmi slabé. 5/10
Svět, ve kterém věci zde vznikají a zanikají pojmenováním ukazuje jakou moc slova mají. Při čtení i ten neobyčejnější předmět dostává velký význam, a já si uvědomovala, v jak na možnosti bohatém světě žiju, o to víc, že v podobně omezeném světě jako je Amatka ještě nedávno žili naši rodiče nebo prarodiče.
Amatka je čtivá a budete schopni ji přečíst za den. Ačkoliv nepatří mezi nejzábavnější knihy, v hlavě mi její myšlenka zůstane dlouho.
Tohle bylo skvělé. Mám severské podivno a obzvláště Karin Tidbeck opravdu ráda. Její fantazie a příběhy jsou jako čerstvý vzduch, jsou originální nápadité a pracují s neotřelými motivy. Amatka pracuje se slovy tak, jak by to mě nikdy nenapadlo.
Za mě by mohl být příběh i delší, ale na druhou stranu, krátký formát takovýmto podivným žánrům krásně sedí. Pokud chcete originální příběh, který ve vás probudí fantasii a ještě pár dní po dočtení o něm budete přemýšlet, tak jednoznačně doporučuji.
Podobná kniha: Anihilace
Pro někoho SPOILER
Pohledem se ocitáš v dáli.Oči někdy klamou.Zachytit vše není možné.
Nyní budeš naslouchat mému hlasu prostřednictvím psaných slov.Pomůžu ti hlouběji proniknout do Amatky.S každým slovem poodkryješ další vrstvu,otevřeš je vůči jejím vjemům.Někdy ani inspektor Trachta s praktikantem Hlaváčkem by to jen těžko dali.Budu počítat do deseti.Až řeknu deset budeš v Amatce.Sedíš v salonním coupé na cestě bez datumu v čase co možná přijde a nebo nikdy ještě nebyl.
Říkám tedy jedna...po Sobí hoře si leckterý čtenář v očekávání jistě pomyslel čím ho překvapí Karin ve svém prvním románu.
Tak tedy dva v očekávání...podivnosti a sureálna,proč ne.Sci-fi-dystopie jako stvořená pro naše vnímání.Žánrové zpestření ?!
Budou to tři vše je jinak...na kolejích nečeká vrah,ale Vanja.Začátek poměrně atmosféricky a vkusně stránkového cestovatele vrhá do jakéhosi bezčasí.Chvílemi to dosti skoro zavání nedávnou Anihilací.Zvláštní pocity z neznáma.Bylo to tam.
Dostáváme se do nitra jsou tu čtyři...celé se to postupně příjemně lehce čte.Ubíhá to jak pražce na trati.Vytříbenost slov a spojení má své Švédské kouzlo to bezesporu.
Tak tedy pět svítí na návěstidle zelená...protřelá anotace naslibuje podle deníku The Guardian nej v rámci saj-fi a fantasy roku 2017.Navíc jakési sureálno v podobě světa,který je stvořen a udržován jazykem.Slyšíte dobře.Zachovejte klid zůstante na svých místech a nečtěte zadní obálky.
Míjíme výhybku s číslem šest...jaký potencionál to docela mělo.S tím jazykem v tomto prostředí,snad mohlo by to být více do hloubky.Budiž.Čekal jsem snad něco zamotanějšího a složitějšího ? Ta nestálá realita tam je.Tak co bych nakonec chtěl ? Trošku snad kapánek víc a nebo další revoluci v rámci všech dystopií ?
Sedm jen hlouběji a hlouběji do nitra...je tu debut jak napoprvé to nemusí být jako úplně čisté a dokonalé.Ten pobyt zde se snad protáhne a zůstane na čas v Tvé mysli.
Na telegrafních sloupech sedí ptáci takže za osm...znepokojující to svět jistě je a vyplatí se mu přijít na kloub.Táhne to dopředu a nezastavuje.Někdy slušně náznakově.Ne příliš vysvětlující.Představivost tedy nezahálí.Jde jen o to jestli to byl záměr mašinfíry Karin Tidbecké.Věřím,že ano.A jak je u seveřanů samozřejmě zvykem.Nejedná se tak o nedokonalost jež by některým zahálenkářům v lůžkovém voze mohla vytanout na mysli.
Je tu devět a to je přiblížení jste skoro součástí...již jsi snad připraven.Jistě jsi unaven po té namáhavé cestě.Vydej se vstříc.Byly jsme tam všichni my co jsme nelitovali.Ne tolik snad pohlcující,ale o více navnadující na další jízdu s Karin T. Jistě nás něčím překvapí.Dozajista překvapí.Dlouho se nestalo po dočtení něco jako...chtěl jsem tu strávit více sedmidnů snad jen o něco déle a najednou jsem se octnul na konečné.Asi právě nastal ten pravý čas na návrat.
Přijíždí na stanici železný oř houká devět a půl...ten pocit nebyl náhodný.Tu hle autorka v poděkování zminuje jména Annu a Jeffa Vandermeera.Série Jižní Zona.Ten nádech to šmrncnutí tam bylo.
Budete vrženi počítám deset...vítejte v kolonii AMATKA !!!
Zase jedna kniha o důležitosti slov. A paní Tidbeck umí se slovy opravdu mistrně zacházet a stvořila z nich velmi zvláštní a zajímavý svět. Navíc umí zacházet i se čtenářem. Vrhla mě do toho svého světa bez jakýchkoliv informací či vysvětlení a poraď si. Ale vážně mě bavilo postupné odkrývání organizace té společnosti s jakýmsi tajemstvím na pozadí. Jen ten konec přišel trochu moc brzy a byl takový uspěchaný.
Krásný a originální svět. Skvělý nápad. Ale nakonec to celé vypadá jenom jako krátké shrnutí něčeho mnohem většího, jako kdyby autorka měla omezený počet stran k dispozici a tak všechno jenom zlehka načrtla. Bavilo mě představovat si, jak by příběh vypadal, kdyby tenhle svět dostal ke stvoření třeba Miéville... Ale nedostal, nápad přišel jinam. Je to lehké čtení na pár hodin, surreálno jako příjemné plus, ale dohromady mě kniha nijak neuchvátila.
Štítky knihy
Kniha Amatka je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 81x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 81x |
| Chystám se číst | 67x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 2x |
Fantasticky vykreslená atmosféra mrazivé totality (posttototality ?), městečka, které drží pohromadě jen silou jazyka a opakovaného „správného“ pojmenování věcí. Autorka se nám nijak zvlášť nesnaží zdůvodnit, jak k této situaci došlo, ale to mě vůbec nerušilo. Klíčové je to, co se děje nyní (a jak vás autorka do děje dokáže vtáhnout) – realita udržovaná represí a nátlakem režimu se začíná rozpadat a to, co se vylézá z hlubin je opravdu strašidelné a bizarní. Moc jsem si knihu užila, připomínala mi Anihilaci od Jeffa VanderMeera.