marvarid komentáře u knih

Podle informací od vydavatele jsem se domnívala, že si kupuji detektivní román. Ale není to tak. Kniha se tak nějak nedokáže pro žádný žánr rozhodnout. Autor by asi rád, aby se jednalo o kombinaci detektivky a psychologického románu, ale to nefunguje. Na detektivku je vyprávění zoufale rozvleklé a neustále přerušované návratem do různých časových rovin minulosti. Samotná linka vyšetřování se tak ztrácí, řadu detailů a jmen jsem si nebyla schopná vybavit a nedařilo se je ani zpětně dohledat, natolik je text rozsekaný na krátké nespojité úseky. A jako psychologický román není vyprávění prostě dost dobré. Postavy jsou ploché, nevýrazné, nudné. Úseky z občanské války pak především nechutné. Kdybych o nich věděla, asi bych se do knihy vůbec nepouštěla. Takže shrnuto - nejsem nijak nadšená, knihu jsem dočetla jen se sebezapřením. Škoda, že se autor nevěnoval jen detektivní zápletce, stačilo by tak odhadem 200-250 stran a výsledek by byl o dost lepší.
PS: čtení znesnadňují i chybějící uvozovky u řeči přímé. Není to pohodlné. Místy jsem opravdu nevěděla, kdo co řekl, co si jen myslel a nevyslovil nahlas…. Chaos v ději tím jen narůstá.

4 18.03.2020

Milá kniha. Velmi zdvořile a přátelsky se obrací k rodičům (asi spíše matkám, ale proč by ne k oběma rodičům?) a srozumitelně vysvětluje, jak vychovat děti (asi spíše dcery, ale proč by ne i chlapce?) v plnohodnotného, sebevědomého člověka, který si váží sám sebe a přitom respektuje své okolí. Ukazuje na rozdíly v pohledu společnosti na muže a ženy, stereotypy, které odsouvají ženy na nižší stupně společenského žebříčku. Přesto už teď bohužel slyším námitky ve smyslu „ale dívky nejsou vychovávány jinak, jak na to přišla, jak chce to tvrzení dokázat… Tohle jsou jen takové ničím nepodložené řeči…“

5 12.03.2020

Kniha se zaobírá „drsnými chlapy, rebely“. Neustále dokola se opíjejí, aby dokázaly ten život přežít, kouří jak fabriky. Není o co se snažit. Filosofují o neexistujícím smyslu života. A pak to zase zapijí a zapálí si… Do zóny mimozemské návštěvy se podíváme až v poslední kapitole. A není tu nic tajemného ani děsivého. Spíš nechutného. Trochu jak zákopy 1. světové války. Takže shrnuto podtrženo – kniha mi nijak nenadchla. Dostala jsem se k ní na základě srovnání s VanderMeerovou „Anihilací“, ale byl to krok vedle. V Pikniku u cesty jsem nenašla žádného srozumitelného hrdinu, žádnou tajemnou atmosféru ani zajímavý děj.

5 22.02.2020

Klady: maximální snaha o objektivitu. Jsem ráda, že někdo prostudoval prameny a sestavil obraz života proroka Mohameda. Věřím tomu, že to autorka udělala, jak nejpoctivěji to šlo. Vše vyznívá opravdu logicky a srozumitelně. Za to jsem jí vděčná (já bych se určitě sama do studia Koránu nepustila).
Co už se mi zdaleka tak nelíbilo, bylo řekněme literární provedení. Chápu, že styl byl přizpůsoben zamýšlenému vyprávění pro děti. Ale přesto byly některé slovní obraty natolik současné, že mě rušily a příběh pro mě ztrácel autenticitu. Měla jsem problém udržet si představu raného středověku.

6 18.02.2020

Milé překvapení – moc dobré čtení. Každá povídka byla jiná. Motýl mi nesedl, ten byl tedy „podivný“ až příliš. Ale všechny další byly velmi dobré - mrazivé, tajemné, strašidelné. A nejlepší čekala na konci antologie (Temná zhouba, uzda smrti). Škoda, že od většiny autorů (s výjimkou Jääskeläinena a Sinisalo) neexistují t.č. překlady do češtiny. O některé bych měla rozhodně zájem. A jak čtu v dalších komentářích, tak asi nejen já. Prosím skupinu překladatelů, ať to zkusí vzít jako výzvu!

6 17.02.2020

Kniha mě opravdu překvapila.
Jednak tím, že přestože je skoro 140 let stará, je tak moderní a aktuální. Postavy jsou dokonale živé, jejich myšlenkové pochody i dnes naprosto srozumitelné. Občas mi napadlo, jak je možné, že toho James (jako svobodný mládenec) o ženách ví tolik.
A jednak atmosférou. Čekala jsem v podstatě selanku – aristokracie řeší své mezilidské vztahy, přesuny po Evropě, protože neví co s časem a penězi. Ve skutečnosti se s určitou nadsázkou dá kniha označit za psychotriler. Popis Isabelina manželství je horor. Jako život s upírem, který vysaje veškerou radost a dá si velmi záležet na chladnokrevném cupování své oběti. Od okamžiku, kdy se hlavní hrdinka vdá, je čtení opravdu neradostné, stísněná atmosféra je až nepříjemná. Jako být zavřený v kleci s nebezpečným predátorem.

7 04.02.2020

Sledujeme 3 dějové linie, někdy se časově překrývají a my pak zahlédneme stejnou scénu opakovaně z pohledu různých protagonistů. Děj opravdu ubíhá pomalu. Rozsáhlé popisy drobných úkonů (oblékání, příprava jídla, pozorování nočního parku z balkónu,…) zaberou hodně prostoru. Ale nemyslím si, že knize ubližují. Moc se mi líbil konec příběhu a jeho pointa – můžeme se vymanit z časoprostoru, který nám vůbec nevyhovuje, máme-li pevnou vůli, dobrou motivaci a trochu štěstí. Ale nejde se vrátit v čase zpět. Svět kolem nás se kontinuálně mění. A mi pokaždé budeme muset vzdorovat novým výzvám a tlaku těch, kteří nám chtějí diktovat, jak bude náš život vypadat.

9 13.01.2020

Vždycky mám problém napsat hodnocení knížky, která mě absolutně nadchla.... jak můžu vynášet soudy o něčem tak výjimečném? Eseje jsou opravdu mimořádně vtipné a trefné, vášnivě hájí právo na fantazii – je přeci součástí samé podstaty lidského vědomí, není na ní nic dětinského.
Mimo to lze knihu použít i jako soupis doporučené literatury a významných autorů oboru, což je fajn.
PS: jen škoda té měkké obálky. Bojím se, že tenhle svazek moc nevydrží. Ale i tak jsem ráda, že to někdo přeložil a vydal.

3 03.01.2020

Krátká novela napsaná úsporným a přesným jazykem, který přesto dokáže sugestivně vylíčit přírodu, psí pocity (tedy asi - ty nikdo z nás lidí s jistotou nezná, ty jen předpokládáme). Úplně cítíte ten řezavý vítr, hlad v prázdném břiše, otravné komáry… Konec je překvapivě šťastný – příjemné překvapení, takové pohlazení na závěr.

15 29.12.2019

Román je dokonale bez chuti a bez zápachu. Nevyskytne se zde jediné kontroverzní téma, jediný náznak odklonu od konvenčních názorů na naši „národní minulost“. O psychologickém vykreslení postav se nedá příliš mluvit. To je důvod, proč se nedívám na seriálovou tvorbu ČT ani jiných českých stanic. Ale co s rozečtenou knihou? Zpočátku mě ještě celkem zajímal život Anny a Alžběty (asi pro dobové reálie, které z vlastní zkušenosti neznám), ale od narození Anežky jsem knihu dočítala jen díky pevné vůli a závěr byl vysloveně slabomyslný. No, původně jsem zvažovala objednávku 2 knih této autorky naráz (abych ušetřila na poštovném) - ještě že jsem to neudělala.

10 18.12.2019

Bála jsem se, že od Murakamiho jsem toho přečetla tolik, že mi další podobná kniha nebude moc bavit. Ale ne. Bylo to dobré. A i já občas večer koukám na oblohu s napětím, kolik jich bude… Přečíst těch sedm set stránek není opravdu problém. Příběhy Aomame a Tenga se pozvolna blíží k sobě a až do samého konce není jasné, jestli se protnou nebo ne. Kniha se (jako u Murakami téměř vždy) vzpírá zařazení do některého ze zaběhlých žánrů. Asi nejvíc styčných bodů má s fantasy a je to chvílemi dost temné a strašidelné fantasy. Některé rysy sdílí s realismem (to, jak se podrobně věnuje pozorování hlavních hrdinů a zbývá se jejich motivacemi a postoji). Vraždy odkazují ke krimi thrilleru. A někdy je příprava jídla popsaná tak dopodrobna, že v tom místě kniha připomíná kuchařku. Závěr je sice otevřený, ale nevím, co by šlo k napsanému ještě dodat. Na knihu 3 jsem tedy vcelku zvědavá.

5 11.12.2019

Napínavý detektivní příběh, řemeslně dobře zpracovaný a odvyprávěný. Žádné extatické básnické popisy nálad a prostředí, žádná detailní psychologie postav – to v tomhle žánru ani nemá co dělat. Takže jsem spokojená, dostala jsem, co jsem čekala a jízda vlakem na trase Praha – Vídeň mi dobře uběhla.

5 10.12.2019

Opravdu výborně napsaná učebnice obsahující základy velmi zajímavého oboru. I pro mě jako pro laika dobře srozumitelná. Z rozsahu jsem měla zpočátku trochu strach, ale zbytečně. Za mě maximální spokojenost.

7 12.11.2019

Skončila jsem v polovině druhého dílu. Mrzí mě to, ale neumím si představit, že bych v sobě našla dost pevnou vůli na zbývající 2 svazky.
Proč mě tahle románová epopej nebaví?
Protože dějiny Ruska jsou načrtnuté jen velmi okrajově, Šolochov zřejmě předpokládal, že tato fakta všichni čtenáři dopodrobna znají. Ale já je neznám, už nejsem generace, pro kterou by tohle byl středobod dějepisu. A tak mi všechny ty přesuny pluků, praporů a setnin nedávají smysl.
Protože postavy postrádají psychologické vykreslení. Sledujeme jak, „povytahují obočí, „koušou si kníry“ a tak podobně, ale o jejich vnitřních motivacích, skutečném strachu a pochybnostech (kterých museli mít v této šílené době plnou hlavu) se nic nedozvíme.
Snad nejvydařeněji by kniha vyzněla jako jakási dobová freska, popis života na vsi na počátku dvacátého století, popis vedení války v této době. Ale tohle ani toho nejvytrvalejšího rekreačního čtenáře neudrží až do konce. Možná někoho zabývajícího se literární vědou případně dějinami se zaměřením na meziválečné Rusko.
A nakonec jeden z ne úplně nepodstatných důvodů – vadí mi ta bolševická propaganda. Opravdu vadí. Snažila jsem se udržet si v hlavě, že s tím počítám, s tím do toho jdu… Konečně Šolochov byl v padesátých letech členem vedení svazu Sovětských spisovatelů. Ale bylo toho moc. Když čtu, jak s vytřeštěnýma očima jeden soudruh volá na monarchistu Listnického kopajícího do druhého soudruha (který házel po Listnickém kamením): „Nechte toho, slyšíte, vždyť je to ČLOVĚK !“, dělá se mi chtě nechtě nevolno.

3 06.11.2019

Hezký návod na meditační cvičení pro dospělé i pro děti. Oproštěné od veškeré náboženské ideologie, sepsané stručně a pochopitelně. V úvodu knihy jsou uvedené důvody, proč je potřeba v dnešní době zpomalit, pokusit se znovu navázat důvěrné vztahy se sebou i s našimi blízkými, proč těmto dovednostem učit i děti – nelze než souhlasit.

2 06.11.2019

Hranice mezi stavy duševního zdraví a duševní nemoci je tak tenká. Pro mě osobně velmi špatně přehledná. Na začátku románu je mladá žena, úspěšná studentka, introvertní a životem ne příliš protřelá osoba (přestože její až jízlivé komentáře okolí ukazují na dobré pozorovací schopnosti a přesný úsudek). A pak se postupně od neveselé reality vzdaluje, propadá se a uzavírá do svého nitra. Je jí zle z kontaktu s přetvářkou, neupřímností vnějšího světa. Nenachází žádnou spřízněnou duši. Znamená to, že je nemocná? Asi ano. Ale kde přesně ten zlom nastal, v kterém okamžiku příběhu? A na konci přeci nemůže být „vyléčená“. Ten, kdo tohle jednou cítí, si přeci musí ten zážitek – pocit beznaděje nést s sebou celý život. Nakonec životopis SP to jen potvrzuje.

10 17.10.2019

Po přečtení prvních stránek jsem měla dojem, že si ze mě paní Kawakami dělá legraci. Krátké jednoduché věty popisující zcela banální situace, rozhovory, ve kterých jednotlivé repliky mají sotva pár slov… Ale za chvíli jsem tak nějak vklouzla do té malé skupinky lidí provozujících vetešnictví a mezi jejich známé a zákazníky, až jsem se na čtení každý den začala těšit – jako na uklidňující návštěvu u dobrých přátel. Nic moc složitého ani napínavého se nedělo a mně to překvapivě vyhovovalo. Jen jsem vstřebávala tu poklidnou intimní atmosféru a nostalgii.

4 09.10.2019

Bohatě ilustrované dějiny Mexika a USA první poloviny dvacátého století. Příběh vyprávěný formou deníkových záznamů mladíka (a později muže), do kterých občas jako uvaděč vstoupí jeho sekretářka, aby vysvětlila některé souvislosti. Pro mě bylo hlavně Mexiko zábavné, plné barev a vůní (jen všechny ty názvy místních jídel zněly tak lákavě…), USA naopak působily krajně šedivě a nehostinně. I tam jsem se mohla o dějinách lecčemu přiučit, ale přiznávám, že závěr knihy se mi poněkud vlekl. Taky si nešlo nevšimnout, že způsob vyprávění deníků z období dětství a dospělosti se příliš nelišil – přitom ve skutečnosti by jistě 14letý chlapec vyprávěl jinak než dospělý. Ale to jsou jen takové hnidopišské postřehy. Celkově se mi kniha rozhodně líbila a jsem ráda, že ji mám.

2 27.09.2019

Kniha se čte příjemně. Dialogy jsou velmi zdvořilé a postavy v příběhu okouzlující. Není to tak úplně fantasy (i když fantastické bytosti se v příběhu vyskytují) a určitě to není historický román (na to se pramálo zabývá reáliemi raného středověku). Nejvíce se román blíží podobenství o paměti. Paměť je to, co z nás dělá lidské bytosti - od zvířat se lišíme vnímáním času. Víme, co bylo před mnoha lety, a plánujeme do budoucna. Jen trauma, které si zapamatujeme, je pro nás skutečné a i vzpomínka na něj bolí. Přitom je to právě ta vzpomínka, která nám umožňuje se poučit a příště se zkusit chybě vyhnout. Díky paměti si s sebou neseme křivdy z minula a ty nám znemožňují odpuštění.

9 03.09.2019

Grace (nebo snad Grace alias Mary Whitney ?). Vypráví skvěle. Po první větě v kapitole poznáte, jestli je vypravěčkou ona. Jednoduchá mluva logicky popisující každou zdánlivou drobnost všedních dnů. Okouzlujícím způsobem odhaluje pokrytecky náročné morální požadavky 19. století a dekonstruuje složité intelektuální představy o duševních chorobách. Často nejsou věci takové, jaké se zdají na první pohled. Často prostě nemá na vybranou. A možná nám přeci jenom neříká vždy úplnou pravdu. Vynikající byly pasáže z věznice – MA umí skvěle zachytit ženu chycenou v pasti, nesvobodnou, která se snaží v zoufale okleštěných podmínkách přežít, jak to jde. Graceino vyprávění se střídá s kapitolami, které jsou psané ve třetí osobě. Ty jsou často vtipné a ironické. Všechno je dokonale vybalancováno. A jestli je Grace vražedkyně? Názor si musíte udělat sami. Já osobně hlasuji pro ano.

19 26.08.2019