markej komentáře u knih

Tak tohle bylo veliké překvapení! Spletitá a velmi dobře propracovaná detektivka, jíž nechybí překvapivý konec a je zasazena do prostředí Šumavy. Ačkoli se román odehrává v současnosti, vychází i ze skutečných historických událostí spojených s koncentračním táborem zvaným Prameny Vltavy, do něhož byli nacisty deportováni ruští zajatci. Ačkoli nejsem velkým příznivcem drsnějších detektivek, tady dávám díky výbornému zpracování pět hvězdiček z pěti ⭐⭐⭐⭐⭐ a rozhodně se chystám přečíst si další knihy autorky, kterou jsem ke své smůle doposud neznala.

13 31.10.2021

Bostoňanka je koncipována jako rozhovor babičky Addie s vnučkou, přičemž babička vzpomíná na své mládí, které coby dcera východoevropských židovských imigrantů prožívala ve 20. letech minulého století právě v Bostonu.
Knížka se mi líbila, mám ráda příběhy, které vyprávějí o tom, jak se někdo díky své píli a pevné vůli dokáže vymanit z prostředí, jež ho omezuje a dusí. Styl psaní je spíše jednoduchý, nijak rafinovaný a propracovaný, takže kdyby byl příběh ještě košatější a rozvětvenější, aby z něj byla pořádná tlustá sága, vůbec bych se nezlobila a byla bych ještě spokojenější... :-)

3 31.10.2021

Slavná spisovatelka dětských knih Catriona Robinsonová zemřela a zůstala po ní vnučka Emily. Ta v dětství prožila těžkou nehodu a od té doby bydlela s babičkou v ústraní na anglickém venkově a živila se tím, že ilustrovala Catrioniny knihy. Nyní Emily hrozí, že o dům přijde, a tak se podle instrukcí vydává do Francie a Itálie, aby zjistila, jak dům a svůj dosavadní život zachránit. Přitom se dozvídá leccos o babiččině a potažmo i o svém životě.
Věnování je taková pohádka pro dospělé, oddechová nenáročná knížka pro podzimní a zimní večery, doplněná o krásné ilustrace ptáků i závěrečnou zajímavou kapitolou, jež pojednává o symbolice ptáků v různých kulturách.

2 24.10.2021

Jak jsem předpokládala, nová knížka Lidmily Kábrtové je skvělá. Tvoří ji osm povídek, které jsou ale provázány a dohromady tvoří de facto román. Ačkoli jsou postavy různorodé, všem rozumím, všechny dokážu pochopit, do všech se dokážu vžít. V povídkách se často stává, že někdo něco pochopil či prožíval určitým způsobem, stejnou událost ovšem jiný zainteresovaný pochopil či prožíval naprosto jinak, všechno závisí na úhlu pohledu postavy a na jejím životním nastavení. Celkové vyznění je spíše melancholické, řeší se tu hodně téma smrti, křivdy, štěstí či osudových přešlapů a já osobně si z četby především beru poselství, že si máme užívat každého dne, protože skutečně nevíme, co se může stát v dalších vteřinách, minutách či hodinách...
Čekání na spoušť je autorčina třetí kniha, rozhodně doporučuju i prvotinu Koho vypijou lišky i knihu povídek Místa ve tmě...

6 22.10.2021

Jedna z autobiografických knížek o autismu, respektive o Aspergerově syndromu, která přináší optimističtější scénář. Daniel patří mezi takzvané savanty, kteří se vyznačují tím, že mají výbornou vizuální paměť a dokážou si zapamatovat například několik tisíc čísel za sebou nebo se velmi rychle naučit nějaký cizí jazyk. Autor vzpomíná na své dětství, častokrát zmiňuje to, jak se cítil osamělý a vyčleněný z kolektivu, jak se musel naučit udržovat oční kontakt, porozumět emocím druhých, rozeznávat přenesené významy slov, abstraktní pojmy či ironii. Přes počáteční potíže dokázal sám cestovat po světě a zvládat nepředvídatelné situace, dokonce si najít přátele i životního partnera. Vzpomíná na své rodiče, sourozence či známé, kteří mu byli vždy oporou a povzbuzovali ho.
Fascinující pro mě byly zvláště ty pasáže, v nichž popisuje své vizualizace, vytváří si z čísel celé krajiny, jež ho uklidňují, když si je představí.
***
Kdykoli násobím jedenáctkou, mám pocit, jako by se mi číslice sypaly v hlavě z kopce dolů. Nejhůř se mi pamatují šestky, protože je vidím jako malé černé tečky bez výrazného tvaru nebo struktury. Popsal bych je jako drobné mezírky nebo dírky. (...) A podobně jako básníci volí určitá slova, také mně některé kombinace čísel připadají krásnější než jiné: jedničky jdou například dobře dohromady s tmavšími čísly, jako jsou osmičky nebo devítky, ale k šestkám už se tak dobře nehodí.
***

2 17.10.2021

Román přibližuje život mladých sourozenců Kambili a Jaji, kteří žijí v nigerijské privilegované rodině, mají všeho dostatek, ovšem daň za to všechno platí tím, že musejí poslouchat svého despotického otce, náboženského fanatika, který je i matku psychicky i fyzicky týrá... Po vojenském převratu se sourozenci dostávají ke své tetě, která sice žije v chudobě, ale o hodně radostněji a duchovně svobodněji... Situace v rodině nutně spěje ke konfliktu, který má překvapivé vyústění...
Anotace knihy mě velmi zaujala, ale musím říct, že samotné zpracování mi připadalo bohužel průměrné... Nějak jsem s hlavní hrdinkou nedokázala soucítit, připadalo mi, že po ní všechny události tak nějak kloužou, že je nedokáže pořádně prožít, že je ke všemu až moc netečná, všechno přijímá bez nějaké větší energie, je taková nemastná neslaná... Asi to měl být vlastně účel, jenže na mě to v důsledku působilo tak, že mě čtení místy až nebavilo, vlastně mě moc nezajímalo, jak všechno dopadne... Škoda, pro mě prostě trochu promarněná příležitost...

3 14.10.2021

Margaret se moc bojí létání, ale i tak se k letu nechá přesvědčit od svého snoubence, protože tuší, že ji ve vzduchu chce požádat o ruku... Všechno ale samozřejmě dopadne jinak a Margaret se život úplně změní a musí začít znovu...
Na knížku jsem narazila kdesi na internetu, je to de facto žánr romance, ale ne úplně sladké a navíc protkané docela humornými scénkami a hláškami... Nic, co vám navždy utkví v paměti, ale na podzimní a zimní večery vlastně docela ideální čtení...

4 12.10.2021

Na tuhle knížku jsem se dost těšila - tajemný dům sloužící kdysi jako sanatorium pro pacienty s tuberkulózou, nyní luxusní hotel, prostředí švýcarských Alp, vyšetřovatelka žena (ty mám raději než chlapy), navíc krásná obálka (přebaly se nechám při výběru knih hodně ovlivňovat)... Celé se to ale nějak nepovedlo, knížka je sice svižně napsaná, ale 400 stran je nakonec fakt hodně, a je v ní spousta nedotažeností, nelogičností, nedovysvětlení, hlavní hrdinka je podivně zmatená, prostě mi to všechno vůbec nesedlo...

2 07.10.2021

Danny je už 14 měsíců vdovec, teď přišel o práci, dluží na nájemném, a tak mu hrozí vyhazov z bytu, a jeho jedenactiletý syn Will od smrti své matky nemluví. Danny marně hledá práci, proto nakonec z naprosté nouze zkusí štěstí jako pouliční umělec, a ačkoli je taneční antitalent, vystupuje jako tančící panda. I když tušíte, jak všechno dopadne, tuhle knížku moc doporučuju, protože je velmi milá, laskavá, humorná a dojemná, plná originálních (a trochu potrhlých) postaviček a drobných překvapivých zvratů... Dávám jasných pět hvězdiček z pěti...

6 05.10.2021

Z téhle knihy mám rozporuplné pocity.. Naprosto mě dostal úplně nečekaný obrat v závěru, ale než jsem k němu dospěla, připadal mi místy ten příběh až trochu moc přitažený za vlasy (což se nakonec vysvětlilo tím zvratem, který zcela změnil celou perspektivu) a až moc brutální (já ty zohavené mrtvoly prostě moc nemusím)... Román je pro mě tedy celkově takový průměrný, kdo chce, ať si ho přečte, vyloženě zklamán asi nebude, ale kdo si ho nepřečte, o moc podle mého názoru nepřijde...

6 30.09.2021

Příběh se odehrává v současnosti a zároveň za občanské války ve Španělsku, ukrývá v sobě nejedno tajemství a nejedno překvapení a já jsem si čtení fakt moc užila, bavily mě postavy, líbilo se mi vystavění příběhu i popisy prostředí... Jasně, je to romantický příběh, ale určitě ne povrchní a prvoplánový... Dejte téhle knížce šanci a uvidíte... Moc si přeju, aby nakladatelství vydalo i další autorčiny knihy! :-)

2 20.09.2021

Poupátka zpracovávají citlivé téma zneužívání dívek a na sociálních sítích je kniha hojně vychvalovaná. Příběh vypráví jedenactiletá Františka, která navštěvuje divadelní kroužek na jihočeském maloměstě a bezmezně věří čtyřicetiletému vedoucímu Mirkovi, že pro divadlo se musí obětovat všechno. Bohužel, i když kniha zpracovává takové závažné téma, mně se úplně pod kůži nezaryla. Za prvé mi trochu vadilo, že popisuje vlastně skoro jen dění v "divadelňáku", mně osobně chyběly chvíle, které Františka tráví doma či ve škole, jsou tam popsány, ale docela okrajově, a byť z popsaného vyplývá, že ani ve škole a ani v rodině to není žádný med, myslím, že kdyby byly v knize i hojněji zastoupeny scény z tohoto prostředí, vytvářel by se tím daleko celistvější a plastičtější obraz. Za druhé se mi taky moc nelíbily některé dialogy, nepřipadaly mi věrohodné, moc jsem nevěřila tomu, že takhle by postavy skutečně mluvily. Z knihy mám tedy stejný dojem jako z autorčiny prvotiny Svatá hlava, je to prostě takový slušný průměr, ale ne úplně něco, co bych musela každému doporučovat a z čeho bych měla výjimečný čtenářský zážitek...

6 14.09.2021

Lelle už tři roky hledá svou dospívající dceru, která jednoho dne zmizela z autobusové zastávky. Sedmnáctiletá Meja se přistěhuje se svou psychicky labilní matkou na sever Švédska a snaží se konečně nalézt pevné místo v životě a nějakou kotvu. Cesty muže a dívky se nakonec samozřejmě protnou. Postupně myslím začnete tušit, kde je zakopán pes, takže žádné šokující odhalení se nekoná, nicméně knížka se mi líbila, byla jsem spokojená s vystavěním příběhu, vykreslením jak postav, tak prostředí drsného švédského severu a určitě si plánuju přečíst i autorčinu další knihu Pustina...

7 11.09.2021

Osamělost prvočísel vychází v Odeonu už podruhé, první vydání bylo před lety dost rychle rozebráno. Román vypráví o dvou přátelích, kteří se za celý život nedokázali nijak výrazněji zapojit do společenského života. Alice trpí anorexií a od dětství ji trápí nedostatek sebevědomí, Mattia má lehčí formu autismu a nese si s sebou i důsledky jedné obrovské chyby, kterou udělal v dětství. Je to neveselé čtení a odnáším si z něj především to, jak obtížně se lidem s jakýmkoliv (psychickým) hendikepem žije, jak křehká je lidská psychika a jak bysme neměli kohokoli za cokoli odsuzovat, aniž bychom věděli, co daný člověk prožil a prožívá...

3 09.09.2021

Petera Maye moc načteného nemám, četla jsem myslím pouze první dva díly ze série Čínských thrillerů... Někdo tvrdí, že série jsou lepší než jeho samostatné knihy, někdo tvrdí úplný opak, že samostatné knihy jsou lepší než série... Já to zatím nedokážu posoudit... :-) Můžu ale říct, že Ostrov Entry se mi líbil hodně, možná protože to není jen detektivka, ale taky historický a psychologický román, což zase některé skalní fanoušky detektivek popouzí... Já to mám naopak - oceňuju, když se dozvím něco (hodně) ze soukromého života vyšetřovatelů, líbí se mi, když je barvitě vykresleno prostředí (tady drsné podmínky na ostrově v zálivu Svatého Vavřince, kde vedle sebe žijí lidé mluvící anglicky a francouzsky), historická linka příběhu pro mě znamená jednoznačné plus... Doporučuju těm, kteří při čtení nespěchají a chtějí si četbu i příběh vychutnat...

8 01.09.2021

Další rest ohledně Jakuby Katalpy splněn! Němci jsou skvělí, silný příběh, nejednoznačné a trochu nesympatické postavy, u nichž ale pochopíte, proč jsou rozporuplné, sugestivně vykreslené prostředí i doba před druhou světovou válkou a během ní. Jestli jste ještě nečetli, vřele doporučuju, tohle patří k tomu nejlepšímu ze současné české literatury...
(Autorčin Zuzanin dech stále vede, druzí jsou Němci, třetí Doupě, další Katalpiny knihy budu ještě dočítat...)

10 18.08.2021

Violette Dušičková vypráví svůj životní příběh v krátkých kapitolách, střípkách, které si čtenář dává sám dohromady. Vyrostla jako sirotek, putovala po pěstounských rodinách, vdala se jako velmi mladá. Pracovala jako závorářka a později jako správkyně hřbitova, v této profesi se našla a díky přátelům našla i sama sebe a na určité věci začala nahlížet úplně jinak.
Tahle knížka nebude pro každého (připadá mi, že by mohla zaujmout ty, kteří si oblíbili S elegancí ježka), leckdy se v ní zdánlivě nic neděje, leckdy může někomu připadat zdlouhavá. Mně se celkově vlastně líbila, ale znovu v ní pro mě vyvstal problém, který osobně někdy (často) mívám s francouzskou literaturou: jednu chvíli si lebedím v poetických popisech a říkám si, jaká je to krása, vzápětí ale vůbec nechápu jednání postav a to, jak mluví a co cítí, a tak jsem pak ze čtení trošičku rozladěná...

8 13.08.2021

Ohledně Tchyně jsem měla rozporuplné pocity. Četla jsem totiž autorčinu Rodinu odvedle, která se mi moc líbila, zároveň mě ale trochu odrazovala velká reklama na sociálních sítích, protože knihy, které mají velkou reklamu, jsou často docela průměrné. Tchyně je ale skvělá... Svižné thrillerové čtivo, krátké kapitoly, překvapivé zvraty, chcete číst dál a dál a dozvědět se, jak to všechno bylo. Moc se mi líbí i vyprávění ze dvou úhlů, jednak z pohledu Lucy, jednak z pohledu Diany, Lucyiny tchyně, z nichž vyplývá, že různé události či pronesená slova se můžou chápat různě, a i když se zdá, že někdo se chová necitlivě, odtažitě nebo buransky, ten dotyčný to tak původně skutečně nemyslel.

6 09.08.2021

Typicky ženské, nenáročné letní čtivo, ovšem ne úplně plytké. Začátek a konec možná až moc rychlé, prostředek možná někdy až moc natahovaný. Líbilo se mi hlavně to, jak hrdinka postupně dospívala ke svému přesvědčení, že chce žít zrovna takhle a ne jinak. To mi bylo hodně sympatické a ta cesta byla podle mého názoru moc hezky popsaná. A celkové vyznění je samozřejmě taky povzbudivé a povzbuzující: jděte si za svými sny a buďte nezávislá a silná žena...

2 31.07.2021

Amerika, Severní Karolína, začátek 60. let 20. století. Jane se vdává za Roberta, váženého doktora, a očekává se od ní, že co nejdříve otěhotní a bude se starat o děti a domácnost. Mladá žena chce však pracovat, což je téměř skandální, stane se z ní sociální pracovnice (další skandál) a nechá si předepsat antikoncepční pilulky (tehdy novinka na trhu a skandál všech skandálů). Jane se "bohužel" do své práce ponoří až moc a příliš se spřátelí s rodinou, v níž vyrůstá patnáctiletá Ivy. Jane odhaluje jednu zvláštní praktiku sociální péče za druhou, nejvíce ji trápí takzvaný eugenický program, který zajišťuje, že dívky a ženy ze sociálně slabých vrstev jsou sterilizovány a nemůžou mít děti.
Knížka řeší témata jako rasismus, sociální slabost či pokrytectví americké společnosti a mně osobně opět vyvstalo na mysli, jak zpátečnicky se v některých ohledech v Americe v relativně nedávné době uvažovalo a jak je tahle země v některých ohledech skutečně licoměrná, neupřímná a rozpolcená.
Román bych v některých pasážích trochu zkrátila, ale jinak doporučuju. A doporučuju i autorku, četla jsem Utajenou sestru a moc se mi líbila a na podzim vyjde Prolhané městečko, které je skvělé.

8 30.07.2021