markej
přečtené 964
Schovávaná
2022,
Tereza Herzogová
Téměř třicetiletá Šárka se vrací z Prahy od neuspokojivé práce i vztahu do většího rodného města a začíná učit češtinu na průmyslovce. Zároveň řeší jak rodinné, tak i nové pracovní vztahy, nechybí ani všemožné trable kamarádek. Sama Tereza pak "spadne" do vztahu s výrazně starším mužem... Knížku jsem původně vůbec neplánovala číst, ale na Instagramu ji chválili i ti, se kterými mám hodně podobný čtenářský vkus, tak jsem si ji nakonec půjčila v knihovně a rozhodně nelituju... Věděla jsem, že je to "lehčí" čtivo, které jsem hledala, když jsem odjížděla na prodloužený víkend, přičemž jsem si s sebou chtěla vzít něco ne moc náročného a čtivého... A tato kritéria Schovávaná přesně splňuje... Navíc je knížka napsaná velmi svižně, kapitoly jsou krátké a často jsem opravdu byla ve stavu, kdy jsem si říkala, tak ještě jednu, jedete jednu, a nakonec z toho bylo dalších dvacet stran... Postavy mi připadaly věrohodné i se svými libůstkami, stále byly hodně uvěřitelné... Co mi někdy přišlo už moc, byly hlášky a přirovnání à la dnešní puberťáci, aby si je ale myslely či pronášely už dospělé osoby, mi připadalo už maličko přehnané... Celkově ovšem velká spokojenost a pokračování knížky s názvem Tichá pošta si rozhodně plánuju přečíst a těším se na něj... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text
Zmizelá apatykářka
2021,
Sarah Penner
Caroline měla s manželem prožít v Londýně druhé líbánky při oslavě deseti let od svatby... Všechno ale dopadne úplně jinak, než si představovala, a navíc se jí podaří odkrýt zajímavý příběh apatykářky z konce 18. století, která prodávala jedy podvedeným ženám, aby se mohly pomstít mužům, již je zradili... Na příběhu se mi líbila lokace Londýna, střídání časových rovin, to, že příběh byl vyprávěn třemi různými ženami a že se maličko odkryly způsoby, jak lze s jedy zacházet... Mrzelo mě však, že příběh nebyl více vrstevnatý, že jsem nebyla svědkem toho, jak apatykářka vyslechne všemožné ženské vyprávění a jak řeší všemožné situace, my zažijeme pouze interakci se dvěma vznešenými dámami... Knížka patří spíše do kategorie romantické oddechovky, než aby to byl propracovaný historický román, ale byla fajn a četla se mi hezky... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text
Profesorova milovaná rovnice
2023,
Jóko Ogawa
Novela vypráví příběh poněkud zvláštního přátelství, které vzniklo mezi geniálním profesorem matematiky, jenž po úrazu přišel o krátkodobou paměť a pamatuje si události staré pouze osmdesát minut, a jeho hospodyní a jejím synem, jemuž profesor říká Odmocnina. Ač se jedná o poměrně dojemné čtení, nemůžu bohužel říct, že by se mě nějak hluboce dotklo, celé vyprávění po mně tak nějak sklouzlo, nevzbudilo ve mně nějaké větší emoce... V hodnocení tedy zůstávám tak nějak na půl cesty a připadá mi, že když si knížku nepřečtete, o moc nepřijdete... Hodnocení: 3,5 * z 5 *... celý text
Vražda Rogera Ackroyda
2022,
Agatha Christie
Bohatá paní Ferrarsová záhadně umírá krátce potom, co oznámila, že se vdá za rovněž velmi movitého souseda Rogera Ackroyda, který je ovšem taktéž nalezen mrtvý, někdo ho probodl dýkou... Pachatele společně s Herculem Poirotem odhaluje místní lékař James Steppard... A odhalení je vskutku velice nečekané, Agatha se čtenáři famózně vyšplouchne... Nejsem žádná velká odbornice na Agathu Christie, jejích knih jsem zatím přečetla vlastně jen pár, ale tahle se zatím opravdu vymyká díky konci, který mi vyrazil dech... Rovněž jsem si velmi užívala suchý anglický humor, ironické glosy vypravěče a rychlý spád příběhu... Suma sumárum velká spokojenost... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Tropické noci
2024,
Jakub Fránek
Eduard Klajner, starší muž v předdůchodovém věku, jednoho tropického červencového večera najde na své zahradě přivázanou ke stromu mladou ženu, což mu samozřejmě zcela změní jeho staromládenecký usedlý a osamělý život v rodném domě na jihomoravské vsi. Anotace slibovala "psychologický thriller o tajemstvích, která měla navždy zůstat skryta", proto jsem čekala trochu něco jiného, než jsem dostala. Kniha má poměrně pomalé tempo a žádné velké a nečekané zvraty se v ní nedějí, ani konec není nijak překvapivý, dech vám určitě nevyrazí, někomu bude připadat možná až bezvýrazný, mdlý... Co se knize ovšem nedá upřít, je skvěle vybudovaná atmosféra, jednak sužujícího tropického vedra, které člověka otupuje a možná mu i trochu zastírá běžné vidění světa, jednak je zde ve zkratce skvěle přiblížen život na vsi se všemi jeho úzkoprsými obyvateli, kteří mají poněkud omezený pohled na svět a pro "upřímné" slovo a verdikt nejdou daleko... Jakub Fránek rozhodně umí psát, dokáže vykreslit svět, který je uvěřitelný, dovede se ponořit do nitra postavy. Přesto všechno jsem čekala ještě něco víc, chyběla mi ona avizovaná thrillerová složka... Nicméně knížka to určitě není špatná a další autorova tvorba mě bude zajímat... P. S. Naprosto mě uhranula obálka knihy, ta je podle mě nádherná... Hodnocení: 3,75 * z 5 *... celý text
Když zmizela
2024,
Alex Dahl
Liv Carlsenová žije se svým autistickým synem Adrianem, který téměř nemluví, na odlehlém místě v malém norském městě. Jednoho dne ji unesou a syna odvede neznámý muž. Případem se začne zabývat novinářka Selma, která hledá nové téma, jelikož právě napsaný článek o pokoutních postupech v módním průmyslu zatím nemůže uveřejnit. Poslední hlas v příběhu patří ruské modelce Anastasii, jež se díky své nevšední kráse dostane na přehlídková mola předních módních značek a která velmi záhy pochopí, že úspěch rozhodně není zadarmo. Všechny osudy postav se samozřejmě postupně protnou... Řeknu to rovnou: už jsem četla daleko lepší thrillery... Na můj vkus bylo vyprávění příliš pomalé, čekala bych svižnější tempo a více zvratů, ty nastaly až na několika posledních stranách... Nic moc nečekaného se v románu nestalo, poměrně brzy je vám jasné, kdo vlastně ona záhadná Liv je... K tomu přidejte až příliš sladký konec, občasné nelogičnosti a nedotaženosti, sem tam něco přitaženého za vlasy a jednu obrovskou nepochopitelnost: jedna z postav má vážný zdravotní handicap, který je nemožné dlouhodobě skrývat, ale téhle postavě se to po celý život daří, nikdo její zdravotní omezení neodhalí, to už bylo skoro donebevolající... Knížku tedy hodnotím jako naprosto průměrnou, na zadek jsem si z ní rozhodně nesedla, i když jsem se na ni díky zajímavé anotaci velmi těšila... Hodnocení: 3 * z 5 *... celý text
Petr a Lucie
2023,
Romain Rolland
Po letech jsem se v rámci "společného čtení" s dcerou při přípravě na její maturitu vrátila ke klasice Petr a Lucie. Pamatuju si, že na mě na gymnáziu před nějakými třiceti lety text zapůsobil. Příběh dvou mladých, nevinných a duševně ještě neposkvrněných lidí, žijících v Paříži, kteří zapomenou na společenské rozdíly, jež mezi nimi panují, a nechají se zcela pohltit svou zamilovaností, že místy zapomínají na vřavu první světové války, mě vzal za srdce. Tragický konec mnou otřásl. Když jsem teď po letech knížku četla, všímala jsem si spíš toho, že vyprávění mi mnohdy připadalo patetické a sentimentální a přímé řeči nepřirozené. Ačkoli to je jistě ovlivněno i dobou, kdy text vznikl (před více než sto lety), stejně to byl pro mě rušivý element, který mi brání dát novele plný počet hvězd. Hodnocení: 3,5 * z 5 *... celý text
Proč všichni odcházejí
2024,
Zuzana Dostálová
Prvotina Zuzany Dostálové, která letos vyšla v druhém vydání... Autorka ve své autobiografické novele vzpomíná na své dětství, a to především na momenty, které ji nějakým způsobem více či méně formovaly... Patřily mezi ně například prázdninové návštěvy u prarodičů buď na Moravě, či v Jihlavě, pobyt v nemocnici, při němž se Zuzanka seznámila s mnohem starší Monikou a s níž si dopisovala, hovory s tatínkem Zeno Dostálem, jenž pracoval také jako scenárista, díky čemuž si autorka mohla listovat jeho scénáři slavných filmů a seriálů (například Sestřičky, Vlak dětství a naděje či Smrt krásných srnců)... Nechybí ani zážitky ze školy, na prázdninová setkání s vrstevníky či vzpomínky na to, jak autorka musela cvičit na violoncello... Osobně mě velmi zaujaly připomínky židovských rituálů a svátků, které rodina stále dodržovala, a zcela subjektivně mě potěšila zmínka o tom, jak Zuzanka jezdila s dědou a babičkou nakupovat do Třeště a Kostelce, protože to jsou města, která leží nedaleko mého bydliště a například do Třeště jsem chodila na druhý stupeň základní školy... Novelu prostupuje zvláštní nostalgie a smutek, nejsilněji samozřejmě v těch momentech, kdy skutečně někdo z tohoto světa odešel... I přesto všechno se mi knížka však nijak hluboko pod kůži nevryla, ani nevím proč, možná kvůli své formě fragmentárního vyprávění v krátkých úsecích, díky němuž vznikla jakási mozaika, mně by asi víc vyhovovalo obšírnější vyprávění... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text
Žiju bez dětí
2024,
Martina Hynková Vrbová
Osm rozhovorů s devíti ženami (jeden z rozhovorů je veden s lesbickým párem), které jsou bezdětné... Na tenhle titul jsem na Instagramu zatím zaznamenala převážně kladné reakce, já mám ovšem ke knize několik výtek... Celkově mi moc nesedl výběr respondentek, připadal mi poněkud nevyvážený, jednak se minimálně tři z rozhovorů nesly na výrazné ezo vlně (což by mi tolik nevadilo, kdyby se jednalo o jeden z osmi pohledů, ale aby byla takto pojednána skoro polovina rozhovorů, to mi přišlo moc), jednak všechny ženy ani ještě nebyly definitivně rozhodnuty, že se matkami nestanou, čili ten název a očekávání z knihy jsou trochu zavádějící... Dále mám docela velký problém s celou formou knihy... Pominu-li množství chyb (včetně spojení "vztyčný" bod), nesedl mi způsob zpracování... Podle mě se ukázalo, že není dobrý postup víceméně přepsat rozhovor tak, jak se vedl, ale je potřeba ho trochu "učesat"... Protože se to nestalo, rozhovory jsou na moje gusto stylisticky nepříliš povedené, jednak se rušivě mísí spisovná a nespisovná čeština, jednak mám celkově pocit, že se často tak trochu "tlachá", řeší se okrajové věci, a tudíž se pro mě rozhovory často stávaly i povrchními, místy nešly tak do hloubky, jak bych očekávala, proto se mě mnohé vnitřně až tolik nedotkly... Je jasné, že zvolené téma je nanejvýš důležité a zajímavé, bohužel kvůli zpracování jsem žádný větší a hlubší zážitek neprožila, někdy se totiž i stalo, že bezdětnost se stala spíš okrajovou záležitostí a hovor se zaměřoval na život respondentek obecně, což mě v důsledku rovněž zklamalo... Hodnocení: 3 * z 5 *... celý text
Hotel Atlantic
2023,
Barbora Šťastná
Nejnovější román mé velmi oblíbené autorky Barbory Šťastné přibližuje (pro mě dosud neznámou) událost ze začátku války, během níž se podařilo poslat přes devět tisíc Židů loděmi do Palestiny s tím, že budou přispívat k budování kibuců. Dvěma hlavními ženskými hrdinkami jsou Ferda, která ze začátku bere cestu především jako dobrodružství, a velmi temperamentní a provokativní Charlotta, jež se do výběru k přesídlení dostala vlastně dost náhodou, ani není "čistokrevná" Židovka, židovský původ má po otci. Cesta do Palestiny je provázena řadou útrap, z několika plánovaných dní se protáhne na několik měsíců a nakonec emigrantům ani není do Palestiny vstup povolen, skončí v internačním táboře na Mauriciu. Na knížce mě nejvíce zasáhlo opětovné uvědomění si, co všechno musely spousty lidí v poměrně nedávné minulosti zdolat, aby přežili, včetně toho, že například ani neměli možnost prožít nějaký intenzivní a silný milostný vztah, partnery si vybírali spíš racionálně z omezeného počtu svých blízkých přátel. Trochu mě mrzelo, že z posledních dvou kapitol, odehrávajících se v roce 1968 a 1990, se nestaly celé díly knihy s tím, že cesta do Palestiny by se zkrátila na jeden menší díl, tak bych byla zřejmě spokojenější. Celkově ovšem hodnotím vysoko, moc se mi líbí, jak autorka píše, jak dokáže vykreslit postavy i prostředí, nicméně Samotářky se mi pod kůži dostaly ještě o maličko víc než právě tento román. Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text