markej
přečtené 969
Když zmizela
2024,
Alex Dahl
Liv Carlsenová žije se svým autistickým synem Adrianem, který téměř nemluví, na odlehlém místě v malém norském městě. Jednoho dne ji unesou a syna odvede neznámý muž. Případem se začne zabývat novinářka Selma, která hledá nové téma, jelikož právě napsaný článek o pokoutních postupech v módním průmyslu zatím nemůže uveřejnit. Poslední hlas v příběhu patří ruské modelce Anastasii, jež se díky své nevšední kráse dostane na přehlídková mola předních módních značek a která velmi záhy pochopí, že úspěch rozhodně není zadarmo. Všechny osudy postav se samozřejmě postupně protnou... Řeknu to rovnou: už jsem četla daleko lepší thrillery... Na můj vkus bylo vyprávění příliš pomalé, čekala bych svižnější tempo a více zvratů, ty nastaly až na několika posledních stranách... Nic moc nečekaného se v románu nestalo, poměrně brzy je vám jasné, kdo vlastně ona záhadná Liv je... K tomu přidejte až příliš sladký konec, občasné nelogičnosti a nedotaženosti, sem tam něco přitaženého za vlasy a jednu obrovskou nepochopitelnost: jedna z postav má vážný zdravotní handicap, který je nemožné dlouhodobě skrývat, ale téhle postavě se to po celý život daří, nikdo její zdravotní omezení neodhalí, to už bylo skoro donebevolající... Knížku tedy hodnotím jako naprosto průměrnou, na zadek jsem si z ní rozhodně nesedla, i když jsem se na ni díky zajímavé anotaci velmi těšila... Hodnocení: 3 * z 5 *... celý text
Petr a Lucie
2023,
Romain Rolland
Po letech jsem se v rámci "společného čtení" s dcerou při přípravě na její maturitu vrátila ke klasice Petr a Lucie. Pamatuju si, že na mě na gymnáziu před nějakými třiceti lety text zapůsobil. Příběh dvou mladých, nevinných a duševně ještě neposkvrněných lidí, žijících v Paříži, kteří zapomenou na společenské rozdíly, jež mezi nimi panují, a nechají se zcela pohltit svou zamilovaností, že místy zapomínají na vřavu první světové války, mě vzal za srdce. Tragický konec mnou otřásl. Když jsem teď po letech knížku četla, všímala jsem si spíš toho, že vyprávění mi mnohdy připadalo patetické a sentimentální a přímé řeči nepřirozené. Ačkoli to je jistě ovlivněno i dobou, kdy text vznikl (před více než sto lety), stejně to byl pro mě rušivý element, který mi brání dát novele plný počet hvězd. Hodnocení: 3,5 * z 5 *... celý text
Proč všichni odcházejí
2024,
Zuzana Dostálová
Prvotina Zuzany Dostálové, která letos vyšla v druhém vydání... Autorka ve své autobiografické novele vzpomíná na své dětství, a to především na momenty, které ji nějakým způsobem více či méně formovaly... Patřily mezi ně například prázdninové návštěvy u prarodičů buď na Moravě, či v Jihlavě, pobyt v nemocnici, při němž se Zuzanka seznámila s mnohem starší Monikou a s níž si dopisovala, hovory s tatínkem Zeno Dostálem, jenž pracoval také jako scenárista, díky čemuž si autorka mohla listovat jeho scénáři slavných filmů a seriálů (například Sestřičky, Vlak dětství a naděje či Smrt krásných srnců)... Nechybí ani zážitky ze školy, na prázdninová setkání s vrstevníky či vzpomínky na to, jak autorka musela cvičit na violoncello... Osobně mě velmi zaujaly připomínky židovských rituálů a svátků, které rodina stále dodržovala, a zcela subjektivně mě potěšila zmínka o tom, jak Zuzanka jezdila s dědou a babičkou nakupovat do Třeště a Kostelce, protože to jsou města, která leží nedaleko mého bydliště a například do Třeště jsem chodila na druhý stupeň základní školy... Novelu prostupuje zvláštní nostalgie a smutek, nejsilněji samozřejmě v těch momentech, kdy skutečně někdo z tohoto světa odešel... I přesto všechno se mi knížka však nijak hluboko pod kůži nevryla, ani nevím proč, možná kvůli své formě fragmentárního vyprávění v krátkých úsecích, díky němuž vznikla jakási mozaika, mně by asi víc vyhovovalo obšírnější vyprávění... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text
Žiju bez dětí
2024,
Martina Hynková Vrbová
Osm rozhovorů s devíti ženami (jeden z rozhovorů je veden s lesbickým párem), které jsou bezdětné... Na tenhle titul jsem na Instagramu zatím zaznamenala převážně kladné reakce, já mám ovšem ke knize několik výtek... Celkově mi moc nesedl výběr respondentek, připadal mi poněkud nevyvážený, jednak se minimálně tři z rozhovorů nesly na výrazné ezo vlně (což by mi tolik nevadilo, kdyby se jednalo o jeden z osmi pohledů, ale aby byla takto pojednána skoro polovina rozhovorů, to mi přišlo moc), jednak všechny ženy ani ještě nebyly definitivně rozhodnuty, že se matkami nestanou, čili ten název a očekávání z knihy jsou trochu zavádějící... Dále mám docela velký problém s celou formou knihy... Pominu-li množství chyb (včetně spojení "vztyčný" bod), nesedl mi způsob zpracování... Podle mě se ukázalo, že není dobrý postup víceméně přepsat rozhovor tak, jak se vedl, ale je potřeba ho trochu "učesat"... Protože se to nestalo, rozhovory jsou na moje gusto stylisticky nepříliš povedené, jednak se rušivě mísí spisovná a nespisovná čeština, jednak mám celkově pocit, že se často tak trochu "tlachá", řeší se okrajové věci, a tudíž se pro mě rozhovory často stávaly i povrchními, místy nešly tak do hloubky, jak bych očekávala, proto se mě mnohé vnitřně až tolik nedotkly... Je jasné, že zvolené téma je nanejvýš důležité a zajímavé, bohužel kvůli zpracování jsem žádný větší a hlubší zážitek neprožila, někdy se totiž i stalo, že bezdětnost se stala spíš okrajovou záležitostí a hovor se zaměřoval na život respondentek obecně, což mě v důsledku rovněž zklamalo... Hodnocení: 3 * z 5 *... celý text
Hotel Atlantic
2023,
Barbora Šťastná
Nejnovější román mé velmi oblíbené autorky Barbory Šťastné přibližuje (pro mě dosud neznámou) událost ze začátku války, během níž se podařilo poslat přes devět tisíc Židů loděmi do Palestiny s tím, že budou přispívat k budování kibuců. Dvěma hlavními ženskými hrdinkami jsou Ferda, která ze začátku bere cestu především jako dobrodružství, a velmi temperamentní a provokativní Charlotta, jež se do výběru k přesídlení dostala vlastně dost náhodou, ani není "čistokrevná" Židovka, židovský původ má po otci. Cesta do Palestiny je provázena řadou útrap, z několika plánovaných dní se protáhne na několik měsíců a nakonec emigrantům ani není do Palestiny vstup povolen, skončí v internačním táboře na Mauriciu. Na knížce mě nejvíce zasáhlo opětovné uvědomění si, co všechno musely spousty lidí v poměrně nedávné minulosti zdolat, aby přežili, včetně toho, že například ani neměli možnost prožít nějaký intenzivní a silný milostný vztah, partnery si vybírali spíš racionálně z omezeného počtu svých blízkých přátel. Trochu mě mrzelo, že z posledních dvou kapitol, odehrávajících se v roce 1968 a 1990, se nestaly celé díly knihy s tím, že cesta do Palestiny by se zkrátila na jeden menší díl, tak bych byla zřejmě spokojenější. Celkově ovšem hodnotím vysoko, moc se mi líbí, jak autorka píše, jak dokáže vykreslit postavy i prostředí, nicméně Samotářky se mi pod kůži dostaly ještě o maličko víc než právě tento román. Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Carrie Soto se vrací
2024,
Taylor Jenkins Reid
Carrie Soto byla dlouhá léta světovou tenisovou jedničkou, která už ovšem s tenisem skončila... Nyní však tenisu vládne nová královna Nicki Chanová a hrozí, že Carrie sebere titul v počtu vyhraných grandslamů... Po šesti letech přestávky se Carrie rozhodne ve svých 37 letech k tenisu vrátit a Nicki rozdrtit... Carrie je neskutečně houževnatá a drsná žena, jež neprojevuje žádné emoce, leda tak vztek, ne nadarmo jí přezdívají Válečná sekera... Trénuje ji její otec Javier, který se ji kolikrát marně snaží přesvědčit o tom, že vítězství není všechno a že tenis by neměl být celý její život... Přijde na to Carrie také? Není to postava, kterou byste si zamilovali na první dobrou, nicméně minimálně ji musíte obdivovat pro její neuvěřitelně pevnou vůli... Pocity při čtení se mi trochu proměňovaly... Knížka mě hned na začátku vtáhla, obracela jsem stránku za stránkou a hltala příběh Carriina vzestupu... Potom nastala jakási stagnace, připadalo mi, že popisy příprav na zápasy jsou trochu zdlouhavé a repetitivní... Poslední čtvrtina knížky už ale opět jela, zase jsem stránky hltala ve snaze zjistit, jak to celé dopadne... Závěrečná kapitola za mě byla skvělá a poslední věta super, někdo tyhle konce nemá rád, já je však ráda mám... Nevím, jak se bude knížka líbit těm, kteří k tenisu nemají naprosto žádný vztah, ale já nakonec hodnotím stejně jako Evelyn Hugo, tedy plným počtem hvězd... Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text
Omylem jsem rozšlápl černou kočku
2024,
Filip Zawada
Vypravěčem téhle krátké knížky je desetiletý František, který nemá rodiče a vyrůstá v polském sirotčinci, kde děti vychovávají jeptišky. František je vnímavé dítě s bohatou fantazií a slovní zásobou, takže trefně glosuje dění kolem sebe a zamýšlí se i nad svým osudem či celým světem a jeho uspořádáním. Knížku tvoří krátké kapitoly, takže čtení odsýpá, k dobrému pocitu přispívá i to, že téměř každá kapitola má svou pointu. Vyprávění je místy trochu smutné, místy humorné, jedná se o pestrou směs postřehů. Ačkoli se František kolikrát snaží působit jako drsný hoch, pod povrchem cítíte, že je to stále křehké dítě, které touží po lásce, pozornosti, péči, objetí a po tom, aby patřil do nějaké rodiny. "Znovu jsem pochopil, že život o mě nikdy bojovat nebude, proto musím já bojovat o něj." (str. 136) Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Pád do tmy
2022,
Wendy Dranfield
Nate Monroe strávil sedmnáct let v cele smrti, než se prokázalo, že byl odsouzen neprávem, a než ho propustili... Madison Harperová je bývalá policistka, a protože byla odsouzena taktéž neprávem, po svém propuštění z vězení se rozhodne Natea najít a oslovit ho s tím, aby jí pomohl objasnit její případ... Nejprve ale musí jako parťáci vyšetřit případ zmizelé dvanáctileté Jenny... A díky tomu se vyšetřovací tým rozroste o psího člena Brodyho... Přidávám se k nadšeným ohlasům, které sérii chválily... Dvojice vyšetřovatelů mi připadala originální, byli mi sympatičtí, líbilo se mi, že se hodně řeší i jejich osobní životy. Zvířecí parťák mi vyloženě přirostl k srdci... Příběh je vyprávěný svižně, kapitoly jsou krátké, knížka se čte rychle, nastávají i nečekané zvraty, netečou tu díkybohu potoky krve... Pro mě to místy už bylo maličko překombinované, ale pořád dost v pohodě, čili do druhého dílu se určitě pustím... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Řbitov zviřátek
2019,
Stephen King
Tak mám za sebou prvního pořádného Kinga (zatím jsem měla na kontě jen jeho krátký Cyklus vlkodlaka)... Řbitov zviřátek jsem nakonec zcela neplánovaně přečetla díky své práci... Příběh se odehrává v 80. letech minulého století a líčí, jak moc ovlivnil hřbitov s pohřbenými zvířaty rodinu univerzitního lékaře Louise... Knize se nedá upřít postupně budovaná tísnivá atmosféra, pro mě ale bohužel místy měla až příliš pomalé tempo a ukázalo se, že asi opravdu nebudu příznivcem hororů... Nějak nedokážu najít zalíbení v tom, co k hororu patří, v tomto případě především v krvelačných a pomstychtivých zombících, zvláště těch dětských, je to na mou povahu nějak příliš... Hodnocení je tedy tentokrát velmi subjektivní, Kinga ještě ale úplně neopouštím, pořád bych si ráda přečetla něco z jeho novějších románů... Hodnocení: 3,5 * z 5 *... celý text
Ta z katovny
2023,
Diana Štelová
Lucie se stěhuje na kraj jihočeské vsi do bývalé katovny, aby se odstřihla od svého minulého partnerského vztahu i od života v Praze... Situaci jí ale zkomplikuje duch paní Celestýny, jehož vídá v polorozpadlém zámečku v lese a jehož prostřednictvím se jí odkrývá smutný Celestýnin osud, a nenadále vzniklý vztah s Petrem z nedaleké farmy... Pokud hledáte nenáročné a celkem předvídatelné odpočinkové čtení a nevadí vám téma duchařiny, klidně po knize sáhněte a pravděpodobně budete spokojeni... Pokud ale vyhledáváte náročnější knihy s vrstevnatějším způsobem vyprávění, se závažnějšími tématy a nějakým přesahem, budete nejspíš poněkud zklamaní... Já se tentokrát řadím k té druhé skupině, ačkoliv se knížka četla velmi dobře a na prvotinu je velice solidně napsaná, přece jen jsem čekala trochu víc... Na další autorčinu knihu jsem nicméně zvědavá, kdyby napsala nějaký vztahový román vyloženě jen ze současnosti a bez nadpřirozených prvků, s velkou chutí bych si ho přečetla... Hodnocení: 3 * z 5 *... celý text
Pohřeb na přání
2024,
Anthony Horowitz
Novinka Anthonyho Horowitze mě opět utvrdila v tom, že tohle bude můj oblíbený autor. Tentokrát je hlavní postavou románu sám Anthony, který líčí, jak ho oslovil nerudný detektiv Hawthorne, aby napsal detektivku, v níž bude právě Hawthorne hlavní postavou. Shodou okolností začíná vyšetřovat případ vraždy ženy, jež si ráno objednala pohřeb a již pak odpoledne téhož dne někdo skutečně zabil, a přizve Anthonyho k vyšetřování, aby získával materiál k psaní hned z první ruky. Na posledních knížkách, které u nás od Horowitze vyšly, mě úplně nejvíc baví rafinovaná hra, již hraje autor se čtenáři. Psát o tom, jak píše knihu, mi připadá jako super neotřelý nápad, autor pracuje hodně se skutečnými fakty, v knize zmiňuje spoustu skutečných postav, ale zároveň si samozřejmě i vymýšlí a mě osobně například baví zjišťovat, kdo je skutečná osoba a kdo už ne, nebo zda tenhle film/knížka/divadelní hra skutečně existují, nebo jsou vyfabulované. Ačkoli musím přiznat, že autorovy dvě předchozí romány Mnoho strak věští vraždu a Vražda ve Večernici se mi líbily o kapku víc, Pohřeb na přání je určitě skvělý a já ho velice doporučuju. Svým menším rozsahem stran možná přiláká víc čtenářů než pětisetstránkové předchozí dvě bichle (i když mně právě ta délka vyhovovala náramně...). Hodnocení: 4,75 * z 5 *... celý text
Chaloupka na muřích nožkách
2023,
Sophie Anderson
Když jsem zjistila, že hrdinkou Chaloupky na muřích nožkách je Márinka, což je zdrobnělina, kterou mi doma říkají, byla jsem zvědavá, jaká tahle Márinka je... Je to dvanáctiletá holčička, která není moc spokojená s tím, že žije s babou jagou, jež převádí mrtvé z pozemského života ke hvězdám, a které se moc nelíbí, že chaloupka, v níž s babou bydlí, čas od času přeběhne na úplně jiný konec světa... Márinka by ráda žila na jednom místě, hlavně aby mohla mít kamarády a žít podobný život jako oni... Zdá se to však nemožné, ovšem i tak to chce Márinka změnit... (Tu umanutost máme asi společnou...) Příběh vychází z východoevropského folkloru a líbila se mi jeho kouzelná atmosféra a to, že se věnuje i těžším tématům včetně tématu smrti. Tu nelíčí nijak depresivně: smrt není konec, ale cesta někam jinam, do jiného světa... Chaloupka je určitě knížka, která kromě dětí potěší i dospělé, a i když nehodnotím nejvýše, protože mi tam přece jen ještě nějaká třešnička na dortu chyběla, určitě vám ji můžu doporučit... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text