Madla81 komentáře u knih

Nádherně plnokrevný thriller, který mě od první stránky chytnul a nepustil. Krátké a výstižné kapitoly vyostřují děj až do šokujícího a absurdního finále, v němž o krvavé stříkance a nechutné mrtvoly není nouze. Pokud nemáte slabý žaludek, zbožňujete napětí a akci, budete v sedmém nebi. Hlavní postavou je tu navíc sympatický samotářský knihomol a jednotlivá literární díla a postavy se příběhem proplétají jako tenká červená niť. Závěr je drásavý a poměrně dost nečekaný, avšak nepostrádá logiku, protože ho lze vytušit ze střípků zanechaných v příběhu.
Žánrově je kniha nezařaditelná, protože se pohybuje v širokém rozpětí od detektivky přes psychothriller a závěr se rozjíždí v nefalšovaním horrorovém duchu.

7 18.10.2021

První kniha od Dana Simmonse, kterou jsem přečetla, a rozhodně ne poslední. Bylo to skvělé, napínavé, nervy drásající čtení, od něhož jsem se nemohla odtrhnout. Atmosférou mi trošku připomíná legendární Kingovo TO, což je jednak dáno hororovou zápletkou, a také obsazením hlavních hrdinů dětmi. Autor mistrně pracuje s klasickými dětskými strachy ze sklepa, z temných stínů, bubáků zpod postelí. Psychologie nejen dětských hrdinů, kteří pochází z odlišného prostředí, je velmi dobře propracovaná, jde vidět, že v ní autor použil svou dlouholetou pedagogickou erudici. Osobně jsem byla naprosto uchvácena úžasnými popisy, které dokázaly vyvolat až dechberoucí svíravý pocit strachu. Jen poslední třetina knihy, v níž se objevují oni původci strachu (nechci spoilerovat) , mi přišla lehoulince slabší, mnohem lepší bylo, když se strachy pracovalo s náznaky. Ale i tak to byl jeden z nejlepších hororů, které jsem letos četla.

7 12.05.2021

Knížka opravdu o hovně. Velkolepě a velkohubě pojatá kniha keců, která se dá shrnout do věty: "Přesťante řešit věci, které nedokážete ovlivnit."
Většinou se snažím knihy dočíst, dát jim šanci, ale u této "knihy" jsem se bohužel nedostala ani přes první kapitolu. A to se mi ještě nikdy nestalo.

Brilantní kniha o brilantním muži. Vladimír Beneš v ní srozumitelně vysvětluje nejen druhy mozkových nádorů a operativu různých patologických stavů (epilepsie nereagující na medikamentózní léčbu, aneurysma, nádory atp.), ale deitalně se věnuje též etice svého nelehkého oboru, to vše okořeněno jeho svébytným humorem. Díky knize jsem se dozvěděla mnohá zajímavá fakta o medicíně jak u nás, tak v cizině. Přečteno jedním dechem.

7 10.01.2021

Neskutečně chytlavé a čtivé, místy příjemně kontemplativní čtení, které však ani za mák nenudí. Indiánská mytologie, netvor z hlubin země a věků požírající nejen lidi, ale i duše dávno mrtvých duchů, sympatický šerif, úchvatná atmosféra. Tohle bylo prostě a jednoduše úžasné! Chci víc!

6 03.09.2023

Tak tohle byla opravdu pořádná úchylárna. Kombinace bizarro fiction, drsné erotiky a brutálního splatteru čtenáře drapne a nepustí. Místy budete kroutit hlavou, místy se vám bude nevolností kroutit žaludek. Hlavně závěrečnou část knihy nedoporučuji číst při snídani.
Drsnému obsahu velice sluší krátký rozsah vyprávění.
Dovedu si představit, že v prudérní Americe působí tato kniha na mnohé lidi jako červený hadr na býka.

6 30.06.2023

Tak tohle je ideální kniha na dovolenou. Neskutečně zábavná road movie po Mexiku šmrnclá nějakým tím vymýtáním a laškováním s mayskými božstvy. Bylo to epické, hustohustě vtipné, drsné a nadupané dějem. za mě naprosté nadšení!

6 28.06.2023

Možná jsem měla od knihy příliš velká očekávání, ale bohužel mě neoslnila tak, jak se podle nadšených recenzí zdálo. Ano, některé pasáže odehrávající se uvnitř zdánlivě obyčejně působícího činžáku byly velmi působivé a až klaustrofobicky nepříjemné. Konec byl překvapivý a rozsekal mě na maděru, jenže, jenže, jenže:

První třetina mi přišla nezáživná a měla jsem problém se začíst, možná byla chyba v tom, že se mi nepodařilo vcítit se do hlavního hrdiny. Ačkoliv byla Joniho postava vykreslena plasticky a byla velmi dobře psychologicky propracovaná, nepodařilo se mi s ní čtenářsky navázat kontakt. A v tom byla zřejmě ta potíž. nedokázala jsem soucítit ani s křehkou matyldou. jako by všechny strachy o živé lidi udusil koncept zla žijícího v neosobních prostorech společného domu. Knihu jsem musela na chvíli odložit a počkat, až se ve mně příběh usadí.

Nakonec jsem byla ráda, že jsem horor dočetla, protože závěr byl skvělý, ale bohužel se u mě nekonal ani během čtení, ani po dočtení, žádný mrazivý či znepokojivý pocit, který mám u tohoto typu literatury tak ráda.

Možná, kdybych Architekta temna četla ve svém bývalém pokoji v panelovém domě, v němž jsem vyrostla, byl by můj čtenářský zážitek mnohem lepší.

Nicméně popisy a jazyková stránka textu byly skvěle vystižené.

6 08.02.2023

Lucii Lukačovičovou jsem zatím znala jen z povídek, v nichž vždy uměla nádherně vykreslit tařka snově magickou atmosféru. Když jsem si poprvé přečetla její román Zákon azylu, v němž provází čtenáře Prahou tak, jak ji nikdy nikdo neviděl, bylo mi jasné, že chci pokračování. A toho se mi dostalo v úžasném prequelu Čepel azylu. V Praze tu jako obvykle není blaze a po jednom nevítaném duchovi tu vznikl pořádný čurbes. A ten se chystá uklidit náš starý známý Benedikt. Jenže nic není takové, jako se na první pohled zdá a tak musí Benedikt přistoupit na spolupráci s pražským Azylem. Spolu se svým bratrem Theodorem a golemkou Yissl je pátrání přivádí až do ohnivého Španělska. Bylo to báječné počtení a jediné, co mě mrzí je, že jsem na knihu neměla dostatek času, abych si ji mohla opravdu stoprocentně vychutnat. Protože takřka poetický jazyk autorky, perektní znalost prostředí a historie dělá z této duchařské fantasy něco opravdu výjimečného.

6 03.02.2023

Správná směsice akce, krve (a jiných výměšků), smutku a naděje, protože i slovo beznaděj v sobě má naději. Příběh je příjemně zalidněn a setkáváme se v něm se starými známými z předchozích dílů a s novými hrdiny jako vystřiženými z moderní islandské ságy. Je to jedním slovem epické a já neuvěřitelně držela všem hrdinům pěsti, aby svůj závěrečný boj o záchranu lidstva, který se odherával v kulisách Říma, zvládli.
Za mě skvělé završení mé oblíbené trilogie, které buud mít v hlavě ještě pěkně dlouho.

6 19.11.2022

Velice zajímavá kniha o dvou chudých bratrech žijících v nepříliš vzdálené budoucnosti je sice primárně určená dětským čtenářům, ale s přesahem (genderová rovnost, technické vymoženosti, které by potěšily celou bandu nerdů, všemocná vláda, globální oteplování...), který potěší i jejich dospělé souputníky.
Mladší syn si tuto knihu vybral ve školní knihovničce a zatím musím uznat, že ho jako nečtenáře zaujala. Při poslocuhání hlasitého čtení a pozorování zajímavých ilustrací jsem byla zvědavá, co se za příběhem skrývá, takže za hodinku jsem tuhle útlounkou knihu slupla během hodiny jako malinu a byla to paráda! Spousta zajímavých témat a jsem vážně zvědavá, kam příběh Joniho a Ariho dovede. Vzhledem ke spoustě nedořečených a nakousnutých témat se na pokračování velice těším!

6 18.11.2022

Tak tohle byla vážně magořina. Totální a absolutní. A já si asi budu muset sehnat terapeuta, protože mě tahle úchylařina vážně bavila. Ale po dočtení mám chuť si pustit pohádku a obejmout děti, protože tenhle příběh mě doslova rozflákal na kaši.
Zdá se, že se jedná o klasický slasher, ale Mellick z něj udělal bizarní číčovinu, ve které se na pravidla žánru nijak nehraje. Hodně si tu hraje šestice středoškoláků - roztleskávačky Dedemona, Stephanie, Crystal a fotbalisté jason, rick a Kevin. Ale jejich hry a temná tajemství nejsou nic pro slabé žaludky.
Fakt to bylo divný. Ujetý. Hnusný. Zábavný. Prostě krystalicky čistý Mellick.

6 23.08.2022

Nádherně děsivá obálka a znamenitý překlad Romana Tilcera jsou nepřekonatelné vábničky, kterými tato novela disponuje.
Překladatelský um je tu opravdu zjevný, protože čtenář, který je příběhu předhozen jako mřenka dravé štice, může být zpočátku zaskočen květnatým a až goticky rozsochatým slohem. Jazykové prostředky jsou nevybíravě bohaté, rostou a bobtnají, stejně jako strach z podivného a neznámého, který je ve velmi zvláštní megapoli Obsidie přítomen stejně jako magie, čarodějové a podivuhodní rybí lidé.
Přímýma nohama se dostáváme doprostřed příběhu, k ženě Alex, nepříliš sympatické alkoholičce a vražedkyni, kterou zmítá nenávist ke své práci. Jenže peněz je třeba, i když jen proto, aby si hlavní hrdinka mohla koupit vodku na uklidnění rozjitřených nervů. Všudypřítomné vedro a skřípání obřích strojů, divné nakladatelství s měnící se budovou a občasné Alexino vražedné běsnění jsou však narušeny plány Ministerstva porodnictví. Protože se něco chystá. A bude to velké. Velké tak, jak si nikdo z nás i z hrdinů autorčina světa nedokáže pomyslet. A divné. Divnost je vlastně jediné slovo, které tuto novelu zcela vystihuje. Vše je tu monstrózní, zvláštní, děsivé, křičící zmarem a bolestí. A bolest tu rozhodně neznamená vykoupení. Možná znamená přeměnu. A možná je všechno úplně jinak. Je to vážně divný příběh. A znepokojivý. Občas jsem byla až přehlcena bobtnajícím slohem a délkou vět a asi dvakrát se stalo, že jsem si po sobě musela odstavec přečíst znovu, prootže jsem neměla dostatek klidu na vnímání textu. Proto ta jedna hvězda dolů.
Nicméně pokud máte rádi bizarní příběhy okořeněné mýtem Ctulhu, kosmickou hrůzu a podivnosti, pusťte se směle do čtení.

6 15.08.2022

Nikdy se nepřestala usmívat byla moje první kniha od Martina Štefka a rozhodně ne poslední. Vcelku útlá knížečka, od níž jsem se nemohla odtrhnout a i přes poměrně hodně hektické prázdniny jsem ji přečetla za dva dny, protože prostě nešla odložit.
Příběh začíná tam, kde většina jiných příběhů končí. Smrtí ženy, odsouzené za vraždy. A ne jen tak za pár vražd. Alexandra, naprosto nudně působící žena s nikdy nemizejícím úsměvem na rtech, má na pažbě celých 168 zářezů. A psychiatr Robert Jenkins si dal za úkol ženu vyšetřit a přijít na kloub tomu, jak mohla v průběhu dvaceti let zavraždit mnoha rouzličnými způsoby tolik lidí a nikdo si ničeho nevšimnul. Případy jednotlivých vražd spolu zdánlivě nesouvisí a ani Alexandra se při psychiatrických sezeních nechová ani jako agresivní psychopatka či jako vypočítavá geniální stvůra. I přes Alexandřino strašlivé dětství a množství traumatických zážitků Robertovi na jejím chování a příběhu prostě něco nesedí. A uznávaný psychiatr se chce dopátrat pravdy. Sezení mezi Robertem a Alexandrou jsou vyplněna intermezzy, které popisují vraždy, k nimž se Alexandra doznala. A některé popisy jsou opravdu pro silné žaludky.
Byla jsem příběhem naprosto unesena, a když jsem dočetla až k pointě, hlavou mi běžela sprostá slova a to ne proto, že by pointa vyprávění byla kravina, ale čistě jen kvůli síle vyprávění. Bylo to kingovské, mystické, hluboké a úžasné. Vzbuzovalo to ve mně tolik otázek! Všechno do sebe krásně zapadlo a mě bylo hlavní hrdinky upřímně líto. ptáte se, jak mi mohlo být líto neúprosné vražedkyně, která zbavila života 168 lidí? Která vraždila muže, ženy, mnohésvé oběti i mučila? jak jí někomu může být líto?
To už si musíte přečíst sami.
Já byla uhranuta a moc se těším na další knihy Martina Štefka, který nejen že odvádí úctyhodný kus práce jako nakladatel, ale také jako spisovatel

6 23.07.2022

Tak tohle je jedna znejvydařenějších sbírek české a slovenské sci-fi a fantastiky. Už u první povídky Romana Bureše jsem se nehorázně bavila a až na jednu povídku (Dostihy a sázky) mě všechny texty extrémně bavily. Sbírka je skvěle koncipovaná, mísí se tu jména známá s těmi ne příliš známými, zábavné kousky tu střídají povídky temné jako svědomí Andreje Babiše, to vše zahaleno dusivým oblakem sexu či jemným oparem pableskující romantiky. Každý (snad krom puritánů a jeptišek) si tu najde příběhy, které ho potěší, pobaví, či lehce znepokojí nebo vyděsí. Paleta příběhů je skutečně pestrá a nápady mnohdy opravdu bizarní. Já se bavila skvěle a přeju téhle sbírce jen to nejlepší. A jsem strašně ráda, že v tuzmeských vodách máme tolik fantastických spisovatelů a spisovatelek.

6 01.01.2022

Vítejte v New Yorku roku 1896. Městě plném špíny, chudoby a propastných rozdílů. Ve městě plném náleven a bordelů, ve kterých můžete za sumu téměř symbolickou ojet cokoliv, co je zrovna libo. A v tomto městě právě řádí vrah nezletilých prostitutů. Chlapců, kteří se kvůli svým "klientům" oblékají a malují jako dívky. Jenže takovéhle "zkažené" děti nikoho nezajímají. Nikoho, krom nového šéfa newyorské policie, budoucího prezidnta Theodora Roosewelta. ten vytvoří tajný vyšetřovací tým složený z kontroverzního psychiatra doktora Kreizlera, který je jedním z prvních moderních amerických psychiatrů, první ženy zaměstnané v policejních složkách (kde má funkci sekretářky), neortodoxních bratrů - kriminalistů a bývalého novináře.
Bylo to zajímavé. Takové dějiny kriminalistiky a moderní psychiatrie. Ve vysvětlovacích pasážích ohledně zasvěcení čtenáře do prostředí a situace jsem bývala občas lehce znuděná, stejně jako při zbytečně dlouhých popisech různorodých zákoutí rychle se rozrůstajícího New Yorku. Velice se mi líbil ženský elemnt v osobě Sáry, emancipované doběstačné ženy, která jako by ve svých názorech předběhla celé století. Psychiatr doktor Kreizler mi přišel jako prototyp vševědoucího detektiva typu Sherlock Holmes, ale s velmi lidským charakterem zatíženým obtížným dětstvím s despotickým otcem. Moc se mi líbilo psychologického profilování pachatele, na jehož základě byl zprvu zcela neznámý pachatel odhalen.
Některé pasáže se četly obtížněji a občas jsem ztrácela pozornost, ale jako celek byla kniha velmi zajímavá a čtivá.

6 30.09.2021

Nějak mi to nesedlo. Nevím, čím to bylo, ale nefungovala na mě ani atmosféra, nedokázala jsem si vytvořit vztah k hlavním hrdinům, což je divné, když byl ve středu děje dvanáctiletý chlapec. Počátek příběhu mi přišel až příliš protkaný náhodami, takovými těmi deux ex machina, ale děj se pak vcelku dobře rozeběhl, jenže mi dané motivy přišly až příliš opakující se a místo toho, aby na mě působila úzkost, přišlo mi to celé takové natahované. Možná kdyby nebylo vše několikrát dořečené a já si musela mnohé domýšlet, byl by dojem mnohem pozitivnější. Závěr mi přišel až příliš překombinovaný. Je to škoda, protože předchozí novelka Pan nikdo měl své přímočaré kouzlo. Ale musím vyzdvihnout polské reálie a prostředí, to se vážně povedlo.

5 10.04.2024

(SPOILER) Wau, tak tohle byla jízda! Na pouhopouhých 77 stranách čeká na čtenáře totálně ujetý příběh jednoho neobyčejného chlapce, který zjistí, že se stal obětí internetového trolla. Vcelku obyčejné téma, ne? Autor ho však pojal opravdu zajímavě a rozjel pořádnou bizarní jízdu. Každičká postava, jak od těch nejdůležitějších až po ty naprosto okrajové tu vypadá a chová se divně a komicky zvráceně. I přesto to má smysl a všechny nitky se splétají v dokonale fungující příběh jako vystřižený ze správné béčkové hororové komedie.
Nakladatelství Golden Dog se většinou věnuje jiným žánrům než je bizarro a já jsem neskutečně ráda, že v edici Zrnka temnoty vyšla ve skvělém překladu Martina Štefka tahle ujetá hororově-grotesktní věcička, kterou zhltnete na posezení.

5 29.12.2023

Naprosto skvělá kuchařka, z níž opravdu hodně čerpám. Neměla by chybět v repertoáru začínajících, ale i středně pokročilých kuchařů.

5 28.12.2023

Po Není nebe nad Mexikem jsem se na další knihu Michala Březiny vyloženě těšila. A ani jeho Zlé časy mě vyloženě nezklamaly, opět tu funguje ověřená kombinace ztřeštěného humoru a šíleně nabušené akce.
Hlavní hrdina Dušan Hofírek je opět hrdinou netypickým a protože není zrovna nejostřejší tužkou v penále tajných služeb Post Finem, což se nakonec ukáže jako skvělá deviza, je lehounce proti své vůli naverbován k supertajnému úkolu spojeném s cestováním v čase.
Co by se asi tak mohlo pokazit, ne? Čtenáře tak čeká cesta napříč stoletími, tam i zpět, a že hlavní hrdina ať chtě nebo nechtě udělá z časové kontinuity čalamádu, je více než jasné.
Bylo to fajn, plynulé a čtivé, skvěle nahláškované, ale v něktrých místech jsem cítila, jako by text neplynul tak lehce jako tomu bylo u Není nebe nad Mexikem.
Ale to je jen drobnost. Takže pokud hledáte zábavné čtivo a není vám cizí sci-fi, můžu vám Zlé časy jen a jen doporučit!

5 20.11.2023