Litocha komentáře u knih

Ach, to je tak hezoučká kniha. Jemné, oku lahodící ilustrace a neskutečně výstižný text - a stačí na to jediná věta. (Syn sice tolik okouzlený jako já není, ale to nevadí, jí si to oáchám a ovzdychám i za něj.)

12 31.05.2022

Na knížku jsem se těšila, ale výrazněji mě nezaujala. Celý příběh byl vlastně dost smutný, jak si Klárku přehazovali jako horký brambor, babičky se mi pletly (a většina jich byla dost nesympatická) a forma dopisů působila mnohdy stroze. Od autorky u mě zatím vítězí Ztracený deník.

12 12.05.2021

"Co to pro všechno na světě piješ, Snowe?"
"Jednorožčí frappuccino."
Zamračí se. "Proč se tak jmenuje - má levandulovou příchuť?"
"Chutná, jako když si máčíš jahodové lízátko v šumáku."
Penny se znechuceně šklebí na Baze. "Pro hada živého, Basile, nechci ani pomyslet, jak víš, jak chutná jednorožec."
"Kušuj, Bunceová, byl z udržitelného chovu."
"Jednorožci umí mluvit!"
"Jen zdvořilostní fráze; není to jako zbaštit delfína."

Autorka pořád píše čtivě a odlehčeně, stránky ubývají velkou rychlostí. Moc se mi líbí její koncept magie - jak je závislá na lidech a čím rozšířenější fráze, tím je mocnějším zaklínadlem. Rozdíly v anglické a americké terminologii mě pobavily. Kraťoučké kapitoly vyprávěné z pohledu různých postav dodávají dynamičnost.
Bohužel tady pokulhává dějová linka, hlavní zápletka se objeví až v polovině knížky (u Nedej se byl ale rozjezd taky pomalejší). Ještě více mi vadily postavy - sebelítostivý Simon ("já chudáček, přišel jsem o magii"), buldozer Penelopa ("všechno vím nejlíp a vždycky mám pravdu") a i ostatními čtenáři oblíbený Shepard byl na mě moc vlezlý. Naštěstí, jakmile se začalo něco pořádně dít, lezly mi postavy na nervy míň a míň.
Ještě větší problém mám s otravnými věčnými tanečky Simona a Baze (ale jo, ale ne, ale jo), dva úředně dospělí, ale nejsou schopni si říct, jak na tom jsou a co chtějí.
Posledních několik desítek stran má spád, celkově mám ale z knihy pocit jako z jízdy rychlíkem. Zanechá ve vás dojem, jak to sviští, vnímáte barvy, ale o podstatě toho, kolem čeho projedete, se nedozvíte nic.

12 11.05.2021

Když měl syn něco přes dva roky, byl tenhle příběh jeho jednoznačný favorit. Dětskou hatmatilkou komentoval jednotlivé události a ukazoval, jak si Krtek dává pneumatiky na hlavu, kolem krku a dvě do tlapek.
Po více než roce a půl jsem knížku přinesla vyřazenou z knihovny a nebyla jsem si jistá, jestli o ni bude mít ještě zájem. Hned večer jsme museli Krtka zase číst. Krtek pořád zabírá. (Tolik k petraj20 - nás se krtkománie držela přes rok a pořád ještě občas ožije).

12 11.01.2020

Uf. Dodnes si vzpomínám na gymnaziální léta, kdy jsem Bezruče četla poprvé a byla unesená jeho naléhavostí. O více než dvacet let později jsem zjistila, že jsem už někde úplně jinde.
Sbírka by potřebovala výrazně proškrtat, když po třicáté čtete totéž, notně to leze krkem. Bezruč má velice omezený repertoár motivů, jeho nesnášenlivost má možná v jeho situaci opodstatnění, ale dnes mě jeho černobílé vidění (nejen) společnosti neskutečně dráždilo. K tomu ještě mnohdy těžkopádné verše, naprosto scestné odkazy na antiku, pozérství... Asi by Bezruč udělal líp, kdyby to svoje dílo pořád nepřepisoval a neupravoval. Sice jsem nepátrala po tom, jak vypadala první, časopisecká verze básní, ale přepracováváním se nejspíš vytratila velká část autentičnosti.
Kvůli skvostné Labutince a asi pěti lehce nadprůměrným básním jsem uvažovala o o něco vyšším hodnocení, ale na konci sbírky jsem na to byla až moc umrtvená.
(Docela by mě zajímalo, jak Bezručův jazyk pobírá někdo, kdo nepochází z jeho kraje.)

12 04.01.2020

Jsem na rozpacích. V souladu s nakladatelským doporučením jsem knížku četla se sedmiletým (brzy osmiletým) synem, a přestože zvládá i poměrně složité knihy, tady toho bylo na vysvětlování strašně moc. Zobrazované období a problémy jsou záslužné a svou neobvyklostí v dětské literatuře i osvěžující (přestože čtení to je i přes úsměvné momenty melancholické), bohužel ale knížka zůstala na půl cesty. Určitě se z ní dalo vytěžit mnohem víc. Za textem je sice cítit skutečný prožitek a některé situace jsou velice emotivní, ale jistá úsečnost ve vyjádření a nedořečenost (spousta je toho zmíněna jen jakoby mimochodem, pár větami, i když by si situace zasloužila více rozvést, uzavřít) ubírá na účinku. Dospělý čtenář, zvlášť když má osobní zkušenosti s dětstvím v komunismu, jistě knihu ocení víc než dítě, pro které je (naštěstí) zachycená realita na úrovni pohádky/fantasy.

P.S. Učitelka byla tedy neskutečná kravka. Kéž by se v současnosti už takové nevyskytovaly.

11 21.10.2023

Už jsem si skoro zvykla, že trvá dlouho, než mě autorovy knížky zaháčkují a že se do čtení musím trochu nutit. Tady to kupodivu nenastalo na začátku, který byl poměrně akční, ale později, při rozvláčném líčení každodenního života na akademii. Dokonce jsem knihu ještě před půlkou na několik týdnů odložila, a nebýt letošního tématu výzvy, možná bych se k ní ani nevrátila. Což by byla škoda, protože posledních cca 150 stran jsem sfoukla prakticky na jeden zátah.

Co mi vadilo nejvíc? Tomáš. Víc než půlku knížky se choval jako sebestředný spratek bez špetky ohledů, přesvědčený, že všechno ví nejlíp, kterého jsem opakovaně měla chuť proplesknout (a kterému jeho chování v pohodě procházelo). Jeho pátrání po minulosti mě moc nebavilo. A protože ostatní postavy jsou tam víceméně kvůli Tomášovi, aby ho podporovaly, nemají vlastní dějovou linku, nevíme o nich nic moc víc kromě základní charakteristiky, je pak těžké s někým sympatizovat. (Možná je chyba u mě, ale pořád jsem si musela připomínat, která z děvčat je "ta chytrá přes přírodu" a která "ta přes techniku". A Olle mi tam bohužel připadal úplně nadbytečný. A "nepřátelé" mi splývali úplně.) Nejsympatičtější z celé knihy mi tak byl zvědavka.

Původně jsem si libovala, že se autorovi povedlo oprostit od Harryho Pottera, ale s ubíhajícím dějem tam společných znaků s především druhým dílem bylo víc, než je mi milé. Přitom autor dokázal, že umí vymyslet i originální příběh a takovouhle berličku nepotřebuje. Doufám, že se v dalším díle nedočkám variace na Azkaban, protože dávám přednost originálnímu Harrymu, který je propracovanější, kompozičně promyšlenější, a navíc mnohem víc odlehčený humorem, jehož je tady pomálu.

Přiznávám taky, že sci-fi (zvlášť to vesmírné) není můj žánr, takže i těch opakujících se gravitačních vln, úderů a kopců (nemluvě o jiných záležitostech) na mě bylo místy trochu moc.

Příběh jako takový je vymyšlený dobře, obsahuje mnohé působivé scény, solidně do sebe zapadá, ale podle mě mu škodí přílišná délka spojená s jistou už zmiňovanou rozvláčností. Spoustu dětských čtenářů odradí už tloušťka knihy a jiní nejspíš odpadnou v průběhu čtení. Přišlo mi, že udržování čtenáře/Tomáše v nevědomosti je poněkud umělé, nu což, aspoň má být o čem další díl. V závěru mi pár věcí haprovalo, ale jsem ochotna přistoupit na hru a přivřít oči.

Líbilo se mi, že Tomáš není king, který všechny poráží s jednou rukou uvázanou za zády a kterému jde, na co sáhne; že si poměrně často natluče, protože se ukousl větší sousto, než zvládne. To bylo příjemně realistické. Ale je těžké udržet se před hranicí, za kterou už hrdina bude vypadat jako ňouma, jehož triumf pak působí spíše jako dílo šťastné shody okolností. A připadá mi, že benevolence vůči jeho domnělým i skutečným eskapádám bylo až příliš.

Vyzdvihnout musím i strhující závěr a alespoň letmé naťuknutí některých vážnějších témat (třeba čeho je lidstvo schopno z touhy po moci). Celkově patří kniha i přes jisté vady na kráse k tomu lepšímu, co naši autoři pro tento věk píšou, a věřím, že vytrvalí čtenáři se zájmem o sci-fi si ji mohou opravdu užít.

11 17.06.2023

Knihu si sedmiletý syn vybral v rámci Rande naslepo, které v naší knihovně čas od času pořádáme. Byla by ale podle mě vhodnější pro lehce starší děti, i když nakladatel uvádí věk od sedmi. Syn totiž dost prožíval Ivošovu rodinnou situaci a já bych docela ráda ještě nemusela prvňáčkovi vysvětlovat, že jsou rodiče, kteří své potomky nemají rádi a ubližují jim nebo svému partnerovi.
Samotný příběh malého posluchače zaujal, především to, že se odehrával ve školním prostředí a že se Ivoš napravil. Mně připadá, že je toto nelehké téma uchopeno citlivě a vzhledem k záměru mi nevadí ani výrazný formující aspekt (přílišná didaktičnost mi totiž u knížek pro malé děti vadívá), jsem ale přece jen skeptická vůči otevřenosti třídy poté, co se stane terčem Ivošovy agrese. Souhlasím taky s tím, že konec je dost náhlý.
Nezbývá ovšem než si přát, aby každé dítě v úzkých mělo v blízkosti někoho takového, jako je Lenka.

11 29.04.2023

Pro mě velice příjemné překvapení a - v tom budu jistě v menšině - nejzajímavější německá autorka z těch, co se v tomhle žánru za poslední roky vyrojily.

Hurá, konečně hrdinka, která není bezradná a nemyslí jenom na sebe, nespoléhá se na pomoc druhých a nečeká, až ji zachrání princ na bílém koni, ale nezávislá holka, která ctí sliby a ví, že úspěch si musí odpracovat a že ani tak není zaručený.

I Julian se mi líbil, kluk, kterého život naučil být obezřetný a nepustit si jen tak někoho k tělu. Měl sice své slabé chvilky, ale po tom, co prožil...

Líbily se mi i záblesky reality - hudební branže je mnohdy nelítostné a vysoce konkurenční prostředí. Takže je jen dobře, že si z neznámé holky najednou všichni nesednou na zadek (jak to v podobných příbězích většinou bývá), že si dost možná taky mohla ukousnout větší sousto, než na jaké stačí. A že se tu ukazuje, že i celkem populární hvězdy musí docela tvrdě bojovat, aby neupadly v zapomnění. Nebo že si musíte dávat sakra pozor, aby vaše slova nebo projevy někdo nevyužil a nepřekroutil v zájmu vyšší sledovanosti a vlastního úspěchu. Jasně, je tam i několik přehnaně sluníčkových a naivních věcí, ale v porovnání s jinými podobnými knížkami jich zase tak moc není.

Líbil se mi pozvolný vývoj vztahu, líbilo se mi, že Riley neodvrhla Juliana při prvních drbech, aniž by mu dala možnost vše vysvětlit a říct svůj pohled na celou záležitost. Skutečně osvěžující projev dospělosti. Ocenila jsem i pohled obou hlavních postav a atraktivní prostředí, jehož znázornění jde o kousek dál než jenom k pozlátku.

Co se moc nepovedlo, je podle mě obálka. Za mě měli zůstat u původní, která knížku vystihuje mnohem lépe než tahle tuctová s podivným vousáčem (který navíc neodpovídá textu).

Takže už vyhlížím další díl - doufám, že vyjde a že autorka ani napodruhé nezklame.

11 15.04.2023

Oblíbený princip postupného zpřesňování, tentokrát v podání pro nejmenší. Líbily se mi poutavé obrázky, promyšlená podoba stránek i laskavé vyústění. Prcci díky ní mohou poznávat svět. Povedené leporelo.

11 17.06.2022

Lily a Momo patří určitě k tomu nejpovedenějšímu z autorčiny tvorby. Knížka má sice málo textu, ale přesto obsahuje hezkou myšlenku, má roztomilé obrázky, je hravá a věřím, že i dětem bude blízká.

11 05.02.2022

(SPOILER) Po několika lehkých zklamáních jsem zase moc spokojená. Obě hlavní postavy byly sympatické, rozuměla jsem jejich motivaci. To, že romantika je hodně v pozadí, mi naprosto vyhovuje. Přece jen už nejsem dospívající, takže spíše než číst si o prvních vzplanutích mě zajímá, jak se postavy poperou samy se sebou a se svou situací, jak si ujasňují, kdo vlastně jsou a co chtějí. A moc hezké bylo přátelství s Amelií.
Hadleyina matka byla děsná. Jasně, postihla ji noční můra všech rodičů, ale zakonzervovat se ve svém smutku na patnáct let a dávat mrtvému dítěti přednost před živým, to nemá s duševním zdravím nic společného (a její chování ohledně předávání cen je neodpustitelné).
Trochu skřípala Hadleyina starost o to, jaký by byl její vztah s bratrem. Při takovém věkovém rozdílu by jí byl spíš jako strýček. Než by začala pořádně brát rozum, byl by nejspíš z domu a potkávali by se jednou za čas, každý s odlišnými starostmi. Tohle mohla autorka vymyslet líp. Taky záležitost s maskou byla zajímavě vymyšlená, ale připadala mi nějaká nedopečená.
Celkově mi ale dělalo radost knížku číst, líbilo se mi, že je výborná na odreagování, ale přitom se nevyhýbá vážnějším tématům, a ochotně jsem Hadley držela palce.

11 28.01.2022

Zatímco Pošťák Myšák doručuje se mi líbilo moc, tohle už jen tak středně. Zůstala tady sice spousta zajímavých detailů, ale skoro úplně se odsud vytratil vtip a doprovodný text byl tak trochu bez chuti a bez zápachu.

11 28.06.2021

Miloučká knížka s roztomilými obrázky. Když jsem navíc zjistila, že se hlavní hrdina jmenuje stejně jako syn a že je to medvěd, bylo jasné, že ji musím vzít domů. A líbila se nám oběma. Na mě byl sice Ondřej trošku hloupatý (je to ale koneckonců dítě) a druhý příběh zbytečně kopíroval osnovu toho prvního, ale i tak to bylo milé počtení.

11 28.06.2021

Knížku jsem četla krátce po Navždycky, se kterou má leccos společného. Ukazuje se tady ale, že když dva dělají totéž, není to totéž. Zatímco u Navždycky mě vytáčelo skoro všechno, tady jsem mnohem spokojenější. Nejedná se samozřejmě o žádné hlubokomyslné veledílo, ale knížka v zásadě splňuje to, co od tohoto žánru čekám.
Uvěřitelné postavy, které procházejí nějakým vývojem, postupné sbližování ústřední dvojice, příjemné zpracování bez přehnaných, patetických výlevů. Ambeřinu zarytou nezávislost a lpění na pravidlech, která si určila, chápu. Je přirozené se chránit před bolestí, i když druhým to třeba smysl nedává.
Líbil se mi Jordan. Nikdy mi neimponovali zlí hoši a holkaři a napsat hodného kluka tak, aby byl zajímavý, je určitě těžší. Tady se to docela povedlo.
Leccos by chtělo dopracovat (třeba Cammie a její vztahy s rodiči zůstaly záhadou), ale já jsem s touhle příjemnou, nekomplikovanou knížkou spokojená.

11 20.04.2021

Už nějaký ten pátek mám kvůli své přezdívce slabost pro mamuty, a tak jsem fandila spíše srstnatému chobotnatci než rozjíveným pračlovíčkům. Chvílemi – zvláště ze začátku – mi knížka připadala násilně humorná, ale když jsem na to přistoupila, pobavila jsem se. Nejhezčí momenty byly ty dva s trestem pro rodiče.
(A mamutí stehýnko se u nás vžilo, při kočkování se synem občas tohle sousloví používáme.)

11 16.10.2020

Výtvarně je knížka nádherná, samotný příběh a jeho vyznění jsou chvályhodné, bohužel text výrazně pokulhává. Toporné, zkratkovité formulace se prolínají s křečovitou snahou alespoň část textu zveršovat, takže se mi mimořádně špatně předčítala. Škoda, protože místy nesměle probleskuje záblesk humoru a protože se příběh zabývá rodinnými vztahy a podporou, touhou po domově i po dobrodružství. Kdyby byla líp napsaná a/nebo přeložená, mohla to být moc hezká knížka.

11 05.10.2020

Knížka mě i syna (5 let) okouzlila. Příběh je akorát tak (málo) složitý, aby ho pobralo malé dítě, dobrodružný, fantazijní, ale s využitím dětem známého prostředí, a navíc ještě trošku relativizuje stereotypně pojímané dobro a zlo. Doplňují ho hezké ilustrace. Jen mě zarazilo poměrně velké množství obtížných a zastaralých, knižních výrazů, časté vysvětlování požitek z knížky trošku kazilo. Jinak si ale autorka odskočením si ke knížkám pro nejmenší ostudu neuřízla.

11 01.10.2020

Pohádka o trochu nekonvenční Popelce. Nic, co by mě dostalo do kolen, ale po počátečním pomalém rozjezdu to bylo docela milé čtení. Lara byla na jedné straně děsně sluníčková a altruistická, na druhé straně visela na Davidovi na krku, což mi nějak nešlo dohromady. Susie mi lezla na nervy, Trent nebyl o moc lepší a ani David mě právě neuchvátil. Seth byl fajn, i když mi přišlo, že dost pluje s proudem a nechá sebou smýkat (třeba Trentem).
Děj je samozřejmě nereálný a vadí mi, že není ani naznačeno, jak si to představují v budoucnosti (kromě plánů na Valentýna - kde na to Lara vezme?), ale docela se mi líbí snaha vylíčit New York z jiného hlediska než toho vyloženě turistického. Nikdy jsem tam nebyla, takže nemůžu posoudit, jak moc je to přikrášlené. A líbila se mi jejich rande.
Celkově je to taková průměrná současná romance, které chybí jistý šmrnc a body ztrácí i určitou pompézností na konci (hlavně tedy u Susie a Davida), ale zase mě nijak neurážela. Jestli ovšem sáhnu po nějaké autorčině další knize, to nevím.

11 05.04.2020

Ano, tyhle knížky můžu, jiskření a špičkování mezi ústřední dvojicí je na jedničku
(a i ostatní postavy se povedly). Až na to, že zvláštní agent v utajení určitě na každém kroku vytrubuje, co je jeho práce. Zatímco právnické prostředí autorce věřím, její líčení práce FBI mi přijde poněkud naivní (a mohla nějak uzavřít Vaughnův případ). Jinak ale nanejvýš zábavné. Další, prosím.

11 19.07.2019