Lilithen komentáře u knih

Až dosud jsem nebyla zrovna fanoušek komiksů. Americký upír mne zaujal především proto, že se na něm skvělo jméno Stephena Kinga, což je pro mě zárukou kvality. A ani tentokrát jsem se nezklamala, i když je King autorem jen jedné linie příběhu. Celou knihu jsem měla zhltlou za necelé tři hodiny. Do té dynamické a živé kresby plné emocí jsem se zamilovala. Rafael Albuquerque to prostě umí. Stejně tak jsem jásala nad tím, že upíři už konečně nejsou prezentováni jako uhlazení gentlemani blýskající se na slunci. Třikrát hurá.

5 22.06.2013

Fakta předkládaná v této knize jsou silně determinována její marxistickou orientací - tato skutečnost mi sama o sobě obvykle při četbě odborných knih není překážkou, protože dokážu "marxistický nános" relativně dobře odfiltrovat, nicméně zde zasahuje přímo do závěrů autora. Například díla autorů, která označuje autor jako "buržoazní", nekriticky snižuje a konstatuje, že se kvůli absenci třídního přístupu dobrali "velice podivných závěrů". M. A. Murrayovou označuje jako "kuriózní" autorku, M. Summerse jako pomatence a zvrácence, na závěr svého hodnocení pak vyjadřuje lítost nad tím, že takové "nesmysly" a "výsměch pro vědu 20. století" mohou být na Západě vydávány. Nicméně na druhou stranu se jedná o jeden z mála pokusů českých autorů o celistvé pojetí problematiky čarodějnictví v raném novověku.

Poutavě napsaný příběh empatie neschopného člověka s příznaky obsedantně kompulzivní poruchy, jehož "choroba" se v nacistickém Německu ukázala jako velmi významná výhoda při kariérním postupu v řadách SS. Zaujala mne jak sonda do pokroucené psýché Roberta Langa, tak historické souvislosti.

4 31.07.2014

Příběh nešťastné lásky viděné přes zveličující brýle romantismu. První polovina knihy se mi zdála naplněná jakousi nadějí, radostí z nešťastné lásky a z toho moci být s milovanou osobou. Druhá polovina příběhu se zase vyznačovala pozvolným sestupem do depresivního poznání, že tato láska je předurčena k tragédii. Celou knihou se jako červená nit táhne pro romantismus příznačná láska k přírodě. Stejně tak charakteristická je chorobná touha po zadané ženě, která musí skončit nešťastně.

4 19.04.2014

Při povrchním čtení tohoto románu se musíte smát a obdivovat, jakým způsobem autor dokázal vystihnout Hitlerovu osobnost, při hlubším čtení se do vás pustí hrůza a začnete si uvědomovat, jak moc snadno by to mohla být pravda...

4 17.10.2013

Tak temné, tak depresivní, tak kruté, tak láskyplné...

4 14.09.2013

Poslední díl se mi líbil snad nejvíce, i když se mi to vcelku těžko posuzuje vzhledem k tomu, jak velký časový odstup jsem měla při čtení Vražedné pomsty a Síly vzdoru. Nepřijde mi, že by byla hlavní hrdinka přehnaně depresivní, já bych tak možná reagovala také, kdybych prožila to, co ona. Překvapením byl pro mne konec, který byl sice poněkud useknutý, ale i tak jsem zlikvidovala několik papírových kapesníčků. Líbilo se mi i to, že epilog nebyl vůbec happy-endový. Byl to takový hořkosladký konec, nadějný i beznadějný zároveň, což si myslím, že autorka provedla dobře, protože kdyby Katniss na všechno zapomněla, hodila to za hlavu a žila dlouhým a spokojeným životem, bylo by to... divné a nereálné.

4 18.07.2013

Pro někoho, kdo je cestovatel-začátečník, co si moc neví rady s vyhledáváním informací, je to určitě super věc, zkušenější cestovatelé už všechno (většinu) tohle asi znají - pro ně budou mít cenu spíše nějaké subjektivní dojmy, které se v autorčině podání poměrně dobře čtou. Mně osobně kniha moc nesedla - čekala jsem něco jiného (pokročilejšího). Trochu mě překvapilo, že autorka je evidentně hodně (možná až nezdravě) fixovaná na alkohol, což jsem si potvrdila na jejích FB stránkách, kde alkohol kouká skoro z každé fotky. Jako jo, je to každého věc, a když to autorce tak vyhovuje, proč ne, ale osobně nemám tuhle českou "alkoholovou kulturu" zrovna v lásce, takže spíše vyhledávám cestovatelské blogy/knihy bez přehršle tohoto elementu.

3 22.08.2023

Vzkříšení mi v lecčem připomnělo Annu Kareninu, hlavně v těch částech, kdy Tolstoj ve velkém proplétá příběh se svými úvahami o politice, náboženství a sociálních problémech, přičemž mnohé tyto úvahy jsou nadčasové, stejně jako problémy, jichž se týkají. Zprvu mi přišel Něchljudovův niterný převrat, jeho vzkříšení, dosti nereálný a příliš okázale dramatický, postupem času, spolu s tím, jak Tolstoj líčil příkoří, nesmyslnosti a nelidskost, s jakými se hlavní hrdina setkával, mne tento dojem přešel. Vzkříšení je pro mne nejen skvělým literárním dílem, které hodlám známým strkat v rámci starosti o jejich osobní rozvoj na potkání pod nos, ale i jakousi historickou učebnicí, z níž jsem se naučila mnohé o dobových poměrech v Rusku.

"Lidé osudem i vlastními chybami a vadami uvržení do určitých poměrů, byť sebemimořádnějších, utvářejí si takový názor na život vůbec, že jejich vlastní život jim připadá dobrý a hodný úcty. Aby se lidé v tom názoru utvrdili, pudově lnou ke kruhům, v nichž se uznává jejich pojetí života i místa, jež v něm člověk zaujímá. Divíme se tomu, jde-li o zloděje chlubící se svou prohnaností, o prostitutky, které se chvástají zpustlými mravy, o vrahy, kteří se holedbají svou krutostí. Ale divíme se tomu pouze proto, že okruh, atmosféra těch lidí je omezena, a zejména proto, že stojíme mimo ně. Avšak neděje se totéž mezi boháči, kteří se chlubí svým bohatstvím čili lupičstvím, mezi vojenskými pány, kteří se chlubí svými vítězstvími, to jest vraždami, mezi vládci, kteří se chlubí svou mocí, to jest násilím? Nevidíme, že ti lidé mají zvrácený názor na život, na dobro a zlo, aby ospravedlnili své postavení, nevidíme to jen proto, že okruh lidí s takovými zvrácenými názory je širší a my sami k němu náležíme."

3 29.01.2015

Ano, v knize se toho moc neděje, tedy alespoň ne nic akčního. Když jsem si však zkusila představit, jak se musí cítit člověk, který prožívá toto den co den a ví, že takto žít bude možná až do konce života, jelikož trest se mu bude pořád a pořád nastavovat, hned jsem povídku viděla v jiném světle. Nedokážu si sice představit, jaké to pro takového trestance v pracovním táboře musí být, ale už ten pokus mi vynesl pocit bezmoci a bezvýchodnosti. V tom je, myslím, síla příběhu.

3 28.07.2014

Vrah malých pastýřů je velice zajímavá kniha. Ačkoli nejde o román, četla se mi podobně snadno a stejně jako u leckterého detektivního románu jsem se při čtení ocitala v napětí. Popisy Vacherových činů se střídají s kapitolami, dokumentujícími zrod forenzních věd. Jedinou slabinu, za kterou ovšem autor nemůže, vidím v nedbalé redakci. Například na straně 74 je tristní chyba ve shodě přísudku s podmětem (tisíce lidí si "prohlížely", nikoli "prohlíželi"), na straně 295 je uveden špatný letopočet (Vacher byl popraven roku 1898, nikoli 1989) a na straně 319 stejně tak (Lombroso těžko mohl jet navštívit Lva Nikolajeviče Tolstého roku 1987, jelikož v tu dobu byl Tolstý již 77 let po smrti, nemluvě o tom, že sám Lombroso by musel po 78 letech vylézt z hrobu). Přesto knize dávám plný počet hvězd, jelikož co se informací a čtenářského zážitku týče, předčila moje očekávání.

3 28.07.2014

Jistě, je tam spousta klišé a nějaký ten deus ex machina se tam čas od času také zjeví, ale i tak je to jedna z nejzábavnějších a nejnapínavějších fantasy, které jsem kdy četla. Lovce monster snadno zhltnu během jednoho či dvou dnů a rozhodně času stráveného nad nimi namísto nad povinnou četbou nelituji. ;-) Ačkoli se mi zdálo, že tentokrát tam bylo těch skvělých hlášek méně než obvykle, pořád jsem se čas od času musela zasmát. Už netrpělivě očekávám další díl.

3 09.05.2014

Kniha mne už od první strany zaujala svým zvláštním, jakoby melancholickým jazykem. Při čtení jsem si představovala, že ji psal někdo hodně starý, moudrý a smutný. Moc se toho v průběhu děje nedělo, ale i tak jsem se od knihy nemohla donutit odejít. Je příběhem obyčejného člověka, kterému se od života dostalo mnoho ran. I přesto se nebojí doufat, že dědictví, které mu spadlo do klína, bude dobré. Tento předpoklad se ukáže jako velmi naivní, i když důsledky, které z přijetí dědictví vyplynou, možná v tom správném světle dobré jsou. Autor navíc dokázal do knihy vložit věrohodný obraz tehdejší doby, včetně historicky věrných popisů práce těch, jež se podíleli na výrobě mincí.

3 20.03.2014

Kniha čtenáři ukazuje historický, archeologickými nálezy a věrohodnými prameny podložený, obraz vývoje upírského fenoménu, jenž oprošťuje od "nánosů", které na něj nabalila beletrie (čímž samozřejmě nechci říci, že by veškerá krásná literatura, obsahující historicky chybný obraz upírů, byla špatná, bylo by to ode mě pokrytectví, když to sama čtu :) ). Teritoriálně se vymezuje především na Řecko a Byzanc, ale zasahuje i do Itálie, Rumunska, Bulharska a podobně. Jakožto člověk, který se o tuto problematiku zajímá, oceňuji vědecký přístup k tématu a snahu nenechat se ovlivnit "upírskou mánií". Díky tomuto se čtenář mimo jiné doví například to, že upír v historických pramenech sál krev jen zřídka, a že postava upíra vůbec je jakási mozaika vytvořená z jiných revenantů, postav z pověr. Rozhodně doporučuji, aby si tuto knihu přečetl každý, kdo se o fenomén vampyrismu zajímá hlouběji.

3 09.03.2014

Tuto knihu jsem si zakoupila v antikvariátu v době, kdy jsem byla v obtížné životní situaci. Když jsem knihu začala číst, zjistila jsem, že jsem snad nějakou velmi podivnou náhodou sáhla po něčem, co vlastně v obrysech popisuje to, čím jsem právě procházela. Navzdory tomu, jak je kniha depresivní a krutá, jsem díky ní načerpala sílu. Když mi je nejhůře, dodnes se k ní ráda vracím.

3 31.07.2013

Knihu jsem dočetla zhruba do poloviny, dál už jsem se ani přes značné vypětí sil dostat nedokázala. Přišlo mi, že autorka si přečetla Padesát odstínů ..., udělala si z toho poznámky a ty pak sestavila do knihy. Omlouvám se těm, kterým se to líbilo, ale ve mně kniha evokovala pocit, že je to jen další titul přiživující se na úspěchu Padesáti odstínů ... .

Tato kniha patří mezi ty odborné tituly, které se mi četly velice dobře. Málokdy se mi stává, že bych se od nějaké odborné knihy nemohla odtrhnout.

3 22.07.2013

Tato biografie Františka Josefa I. se mi četla velmi dobře. Vyprávění plynule přecházelo od popisů tehdejších politických událostí k soukromému životu Františka Josefa I. Ony "soukromé" části mne bavily více, ale chápu, že biografie císaře se bez popisu politických pletich jeho doby prostě neobejde :).

3 09.07.2013

Syn, ačkoli by k tomu měl mít dle povolání svých rodičů předpoklady, předmětu český jazyk příliš neholduje. Číst jej však baví a knihy Lenky Zemanové jej nenásilně přimějí procvičovat si pravopisné jevy, které mu dělají problémy. Díky knize Fi a Flo se výrazně zlepšil ve skloňování podstatných jmen.

2 02.01.2019

Zprvu jsem byla knihami od Chrise Cartera nadšená, s každou další knihou mi však více vadí autorův styl, který mi přijde takový povrchní a až moc okatě se snažící budit v čtenáři negativní emoce.

2 17.07.2018