lidunka1 komentáře u knih
Legendy jsou dosti kruté, pohádky mě nenadchly. Rozhodně nečíst s dětmi.
Není to nic omračujícího, Ale po mě to byla knížka, která mi ukázala zrcadlo. Jaké to je být zamilovaná a na tom muži závislá.
Také jsem čekala ucelené výpovědi vojáků. Trochu zklamání. A ještě občas ujely drobnosti korektorovi. Jelikož ale o tématu ještě nebylo nic napsáno, díky za tento počin.
Hanka píše dobře. Její úvahy jsou ze života, mám je ráda.
Mně se knížka vůbec nelíbila. Myslím, že je hodně slabá. O co krásnější a moudřejší jsou třeba Aforismy Pavla Kosorina.
Pan profesor je velmi inspirativní osobností. Jsem ráda, že jsem knížku četla. Tazetalka byla ovšem velmi slabá v oblasti víry. Chtělo to trochu víc znalostí věci.
Ilustrace mě úplně srazily na kole. Nádhera, skvost.
To je moje druhá knížka, kterou jsem napsala. Jejím cílem je, aby se čtenáři zamysleli nad životem a někdy taky zasmáli.
Autorka dobře vystihuje náročné dospívání mladých lidí, jejich hledání a tápání. Jen těch popisují blití a chlastání je tam na mě až moc.....
Aforismy Pavla Kosorina prostě miluju. Někdy tnou do živého, jiny povzbudí nebo rozpláčou. Je to taková moje "duševní výživa".
Knížka zakoupena, abych mohla s dětmi dělat kvízy. Paní Pospíšilová má můj obdiv. Všechny hádanky jsou psané formou básniček. Moc prima.
Dávám 4 hvězdičky. Kniha je poutavě napsaná. Kdo ale čeká politický román, bude zklamán. Autor řeší především mezilidské vztahy. Je to knížka velmi dobrá, ale ne vynikající.
Knížka mnou otřásla. Došlo mi, kam až může zajít lidská svévole. A ten konec mě teda šokoval....
Kniha se čte dobře, ale na můj vkus je ponurá až příliš. Dávám čtyři hvězdičky, protože se mi moc líbí nádherný barvitý jazyk paní Dubské. Ale opravdu si myslím, že je tam příliš mnoho temných stránek a málo radostí. Po přečtení budu muset sáhnout po něčem optimističtějším.
Přiznám se, že posledních asi 40 stránek jsem už nedočetla, protože mi bylo jasné, že ani další hrdinka nebude šťastná, zase se jí rozpadne manželství a už mě to nebavilo.
Co bych autorce vytkla, byla "přelidněnost!. V tolika postavách jsem se občas ztrácela.
Mně se tato knížka velmi líbila a určitě ji budu používat při práci knihovnice v dětském oddělení. hlavní, co z ní na mě čišelo byla naděje v beznaději.
Lída
Knížku jsem si půjčila v knihovně a po přečtení 40 stránek odložila. Neoslovila mě a navíc si myslím, že je špatně přeložená.
Kniha je výborná. Už slouho jsem si nevypisovala z knihy tolik moudrých vět. Není o lenosti, ale o umění žít opravdu svůj život, umět ho vychutnávat, přemýšlet nad ním.
Jediné, co mi kazilo dojem byla nedokonalá grafická úprava. Škoda, to mohlo nakladatelství vylepšit.
Kniha je velmi dobře koncipovaná. Čte se "sama". Marie Rút Křížková je ženou statečnou a velmi zajímavou.