Lidka komentáře u knih

Nebudu psát víc než že pro mne tentokrát zklamání, tak hezky se to odvíjelo, že jsem do toho šla s plným nasazením.... pokračování příště:-)))

3 08.07.2017

Tak útlá kniha a kolik se do ní vešlo lidských osudů, kolik různých postav, tak rozdílných a tak krásně vystižených , že jsem si každou z nich dokázala představit a zaujat k ní postoj, ač vše bylo tak stručně, úsporně popsané snad jen v náznacích . Soucítila jsem a bála jsem se s nimi, jako bych i já byla tam blízko té řeky před jejímž proudem a hlubinou neutečeš, jako bych šla tím močálem, cítila jsem strach , úzkost, pach bláta. A postavy byly tak skutečné, jejich úzkosti, strach o blízké, vylíčená tělesná bolest a smutek , jakož i vzácné chvíle kdy pocítily úlevu a radost jsem vnímala až do morku kosti.
Tak tuhle knihu si přečtěte a čtěte pomalu , protože někdy opravdu jen náznak, pohyb, posunek, vystihne posun děje či změnu vztahu či stavu. P.S. Nečte se snadno, ale po dočtení jste strašně rádi, že jste se s tou knihou neminuli. O krásném jazyce tu již byla zmínka.

15 04.07.2017

Knížku jako celek hodnotím příznivě, baví mne rodinné generační romány, jejichž první hrdinové se rodí někdy v druhé polovině 19. století a které pak pokračují v příbězích dalších generací, třeba až do současnosti. Je to v podstatě příběh mých praprarodičů, prarodičů, rodičů a zajímá mne jak ti mí předkové žili, hlavně pokud pocházeli ze skromných poměrů, jako ti moji. První část knihy mne nadchla ale s postupujícímu stránkami mé nadšení poněkud ochabovalo, protože těch stránek už prostě bylo i na mne hodně a děj byl takový docela jednotvárný. Já vím, přesně takový byl život těch obyčejných lidí na vesnici, kde se v podstatě vše hlavně točí kolem hospodářství a práce na poli. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, to, jak přistupovala k řešení problémů a situací do kterých se dostala buď trochu i sama nebo do nich zasáhl osud či historické události. Trochu mne překvapil tehdejší vztah k sexu a líbilo se mi, že autorka jej popisuje takto lidsky, bez předsudků. Doposud jsem si myslela, že nemanželské děti to měli v životě těžší.

3 04.06.2017

Útlá kniha, přečetla jsem ji na jedním dechem , ale když byl najednou konec zůstala jsem trochu na rozpacích. Nejsem příznivec dlouhých popisných dějů, ale tady mi přišlo, že hrdinové měli málo prostoru říct, jak věci cítí, co prožívají a co je pro ně důležité, jako by to vyprávění jen jaksi klouzalo po povrchu, říct příběh , ale nevykreslit vnitřní prožívání zúčastněných. Na čtenáři zůstala spousta věcí k domyšlení si, jak a proč až tak... Nakonec nejvíce prostoru k vysvětlení svého jednání dostala jen sporadicky se vyskytující Langova žena Eva, ač i jejímu prožívání by patřilo více prostoru.
Nejsem čtenářem co potřebuje opravdu uzavřený konec, ale tady toho proč na mne bylo dost. Škoda.

4 28.05.2017

Nádherná kniha. Pro mne to byla jen otázka najít odvahu ji číst.

P.S. Myslím, že spisovatelka má obrovský talent psát o smutných osudech lidí bez zbytečného patosu, úsporně a přesto tak hrozně lidsky. Máte u toho husí kůži, ale musíte to dočíst. Na pozadí skutečné historická události vypráví příběh malé skupinky lidí. Byli jedni z desetitisíce.

18 27.05.2017

Souhlasím se Šánkou a všemi ostatními pochvalnými komentáři. Chci jen napsat, že Zpěv velryb a Bludné kruhy/ stejně krásné jako Zpěv velryb/ jsou opravdu naprosto excelentní a nevím proč, ale zdá se mi, že trochu neprávem opomíjené knihy. Všem milovníkům psychologických románů , které nezalekne více stran textu opravdu doporučuji k přečtení. V obou se dočtete o lidech duševně nemocných, kteří hledají své místo v životě a musí o ně tvrdě bojovat, ale neztrácí víru a naději. Jsou to hluboké sondy až na samé dno lidských duší a na samé dno jejich sil. Nádhera.
I já vám pane Lambe děkuji, připravil jste mi krásný čtenářský zážitek na řadu večerů.

16 12.03.2017

O knize, která řeší tak závažné téma se mi snad ani nepřísluší psát hodnocení. Zajisté všichni, kdo prožívali nebo prožívají něco takového je a bude četba přínosem, pomocníkem, rádcem. Ono tím konečně projdou všichni, ale zajisté kniha spíše osloví ty, kteří už ví jaký je to pocit. To rozhodování zda být více matkou s dětmi, které mne potřebují, či být dcerou s matkou, která potřebuje také mou péči a lásku a ještě podporovat otce na němž ta tíha leží, .... a ten čas, ta doba přijde, čas nelze přeskočit, nelze ho zastavit, navíc nikdy netušíme, kdy se tento problém dotkne právě nás. Napsat takovou knihu a pojat ji jako jako beletrii je odvážné a já za to autorku oceňuji , i to, že se jí podařilo napsat ji bez patosu a srdceryvností a navíc ještě přidat i slova naděje a útěchy.

9 18.01.2017

Říká se, že když sourozenci ztratí rodiče semknou se k sobě daleko více, než když rodiče mají. Tahle kniha to potvrzuje. Příběh sester, které k sobě měly hodně blízko . Příběh se nečte lehce, myslím co se obsahu týká, ale přečtěte si jej už pro to zajímavé rozuzlení. Délkou vám moc času nezabere, ale dlouho o něm budete přemýšlet.
P.S. A Radka Zadinová, pro mne nový objev , mne příjemně překvapila.

9 04.01.2017

Souhlasím plně s pajaroh. Četla jsem Stalinovy krávy a Očistu, obě knihy mne velmi zaujaly, proto když jsem uviděla v knihovně Očistu neváhala jsem s výpůjčkou. Ale já tu knihu nedokážu ohodnotit, asi jsem ji nepochopila. Bylo to opravdu všechno dohromady, jak píše pajaroh, musela bych opakovat to, co napsala v komentáři ona, včetně toho, že ač zcela tomu nerozumím, tak čtu, čtu, čtu až do konce. A teď tu sedím a vůbec nevím jak knihu ohodnotit, byla to taková fakt děsně zvláštní magie, prostě číst něco co ani moc nechcete a co ani zcela nechápete a přesto vás to nutí dočíst. No, však sami uvidíte.
P.S. Budu si číst se zájmem vaše názory, třeba mi trochu víc otevřou oči a že knihu znovu otevřu, copak já vím?
P.S.S. Ani já , snad poprve co jsem tady na webu, nehodnotím hvězdami.

Kniha je určená dětským čtenářům, ale je přínosná všem, nejen těm , kdo se s autismem potýkají doma, ale hlavně těm, co o tom, co tito lidé a jejich blízcí prožívají mnoho nevědí. Já jsem si určitě zase rozšířila obzory, tušila jsem, že je to hodně těžké, ale že až tak, tak to jsem opravdu nevěděla.
Zajímavé byly i informace/ zpracované krásně do příběhu/ o životě těch, co mají Aspergerův syndrom.
P.S. A opět se potvrzuje jak někdy málo nasloucháme, jak snadno odsuzujeme, jak nechápeme...

11 24.09.2016

Za sebe bych řekla, že mnoho povyku pro nic.
Takové obyčejné povídání o ženách, to hlavně, ale i mužích. To by mi ani nevadilo, kdyby ty postavy měly nějaký vnitřní svět se kterým bych se mohla sžít a chápat je, prostě se v knize objevují a zase mizí a jsou si tak děsně podobné, že jedině podle oslovení poznáte o kom je řeč.
Některé se vrací o některých už se nikdy nedozvíte, jo, může to tak být i v životě to tak chodí, že někoho potkáte jednou a pak už nikdy a vůbec nevíte, co se s ním stalo, to by mi nevadilo, ale pak je to nesmysl, aby se tak násilně osudově propojily.
P.S. Jedině, že by platilo:" Svět je malý; jednou se všichni sejdou v posteli". Brigitte Bardotová. Ale to už jsem až moc přísná, omlouvám se. Takto doslova to nebylo.
P.S.S. Po avízu, že postavy se pletou jsem chtěla tomu předejít. Snažila jsem se i na papírek psát kdo je kdo a s kým je manžel , kdo je jeho dítě a čí je vlastně milenec či milenka, matka, přítelkyně. .... Pak jsem to vzdala , nemělo to ani smysl, ... pochopíte proč, až to budete číst, že je to vlastně fuk.
Abych ospraravedlnila svou přísnou kritiku přidávám půl bodíku.

9 21.09.2016

Rozhodně poučné čtení zpracované zábavnější formou a tím pádem jsou lépe zpřístupněné cenné informace i pro laickou veřejnost. Autorce dalo jistě dost práce napsat takovou knížku , aby byla přínosem i pro obyčejného člověka latinských a lékařských termínů neznalého. Musela toho hodně prostudovat na konci knihy je na 130 odkazů do odborných pramenů a to uvádí jen ty, co nejsou ta ve standardních učebnicích. Tím jen chci říct, že rozhodně to není žádná "horká jehla" i když možná nějaký opravdu odborník by tam jisté / pro mne skryté/ nedostatky našel. Důležité je, že zdravé střevo ovlivňuje prakticky každý orgán našeho těla a proto si zaslouží naši pozornost o něj dobře pečovat.
Ráda si přečtu všechno, co mi nové informace přináší .

9 07.08.2016

Ten námět sám o sobě by nebyl tak špatný. Spíše mi vadilo zpracování a jakási celková nepromyšlenost v chování postav, které se obratem záhadně měnilo.
Co se týká zážitků z Turecka, tak to už nám dnes je hodně jasné jak se tam ženě žije a jaké je její postavení.
A závěr? Ten už jsem přece znala z některých zde níže napsaných komentářů.

4 02.08.2016

No, dozvěděla jsem se, že:
" Příběh je českým příspěvkem do mezinárodního projektu Mýty iniciovaného britským nakladatelstvím Canongate, do něhož se již zapojilo 35 zemí světa a v němž vycházejí moderně převypravované mýty od autorů z celého světa."

Tím se můj pohled na knihu trochu posunul v uchopení a pojímání. Za sebe jen, že pokud mám číst o Libuši, tak se mi líbí více klasika /čímž nekritizuji práci pana Miloše Urbana/.

Knihu jsem měla jako audioknihu a jestli něco umocnilo její kvalitu tak je to její podání hlasem pana Josefa Somra. Tak to je mistr slova.

4 20.05.2016

Tak vzhledem k tomu, že jsem tu knihu ne četla, ale slyšela, / měla jsem ji půjčenou jako audioknihu/ přiznávám, že jsem se v ději více či méně ztrácela , hlavně zpočátku, navíc si děsně špatně pamatuju jména , tak tím se mi to ještě ztěžovalo k chápání a musela jsem si díky téhle své neschopnosti některé části pouštět opakovaně, zvláště když jsem u poslechu ještě dělala nějakou jinou činnost, ...ale jak říkám, tohle vše je jen můj problém, nikoliv problém spisovatelky. Protože jinak se mi obsah i zpracování líbilo a v konečné fázi to byl moc hezký zážitek.

11 23.04.2016

Jsou knihy, které by měl mít člověk zakázáno číst příliš brzy. Pak se s nimi mine nebo se ho nedotknou. Stejně je to s filmy. Měla by na nich být nálepka: Nevidět nebo nečíst, dokud něco neprožijete.
Jean - Michal Guenassia: Klub nenapravitelných optimistů

Píšu to proto, že u téhle knihy to platí obzvláště, protože pokud je člověk mladý vůbec nepochopí, že láska je tu pro všechny mladé, starší i staré. Každý ji chce, touží po ní a je šťasten, když jí může prožívat a to bez rozdílu věku. Mladí si myslí, že to tak není.
Nicméně není to o žádném divokém sexu, je to o křehkém vztahu plném ostychu a obav z navázání něčeho víc než jsou jen pohlazení a doteky. I hrdinové knihy cítí, že jejich těla už dávno nejsou dokonalá. Ale znamená to, že jen dokonalý a mladý člověk má nárok na vztah?
A tak je to knížka pro ty, co už toho o životě vědí více.
A své o tom ví i sama autorka, vždyť je jí už také přes 70 let, třeba je v tom i její vlastní příběh, kdo ví.

12 14.03.2016

Člověk má tendenci srovnávat , dělám to nerada a výjimečně, ale Muž, který chtěl být šťastný mne opravdu dal více, více mne oslovil, nabil, poučil ... prostě byla to kniha lepší než tato .

Nicméně abych byla spravedlivá, našla se tu taky celá řada dobrých a ještě lepších myšlenek , návodů a poučení jak by člověk měl žít. Když to tak čtu říkám si, jo, jo, jo, tohle je pravda, takto by to mělo být, ale někdy se to dost těžko dodržuje. Je tak?

P.S. Nebylo by to marné mít tak moudrou tetu, mnohdy by se mi v životě hodila:-)

8 26.02.2016

Až bude příště na Databázi zase čtenářská výzva, zařaďte prosím kategorii Dočteno na základě doporučení čtenářů na Databázi knih. :-)

Přiznávám, že nebýt ohlasů zde na Databázi bych knihu po přečtení prvé třetiny fakt odložila. Teď vím, že bych přišla o mimořádný zážitek. Víc asi dodat netřeba.
:

5 26.01.2016

No nejvíc " nepoučitelná" si tentokrát připadám já. Já ví, já vím, ... knihy se mají číst ve správný čas.
Ta zvědavost, jak s námětem spisovatelka naloží mne prostě svedla na scestí a já to dočetla, ač ... , vlastně až...
Tak tedy: Doporučuje se číst čtenářům majícím přiměřeně let:-))!

4 16.01.2016

Nejen lidé, ale i věci mají svá tajemství a své osudy, svou historii. A že někdy, když to tajemství poodhalíme dovedou s těmi našimi lidskými osudy pěkně zamávat a vzbudit v nás city a sny a vzpomínky a taky víru a ... co já vím co ještě.

P.S. Třeba i doma chodíte kolem obrazu a vůbec o jeho historii nic nevíte. Kdoví.... no, jen ještě umět ten příběh tak pěkně uchopit a napsat o něm tak hezky, jak se to podařilo paní Moyeseové, což?

20 14.01.2016