lenka7348 komentáře u knih
Knihu jsem četla již podruhé, a opět mě prostě bavila. Ano, není to tak humorné jako Aristokratka, ale i přesto dokáže zaujmout. Sprostá slova mi nevadila, nebylo to zas tak hrozné, spíše ty zázraky byly trošku moc, ale tak v knihách je vše dovoleno. :-)
Nebudu hodnotit hvězdičkami, jelikož jsem knihu nedočetla. Nezaujal mě ani příběh, ani styl psaní, za mě nedoporučuji.
"První konec" se mi líbil. Kniha je čtivá, námět i zpracování zajímavé. Děj ve vtáhl a s napětím jsem očekávala, co bude dál. Je pravda, že občas jsem se musela na chvilku zamyslet, o kterém páru je zrovna řeč, ale určitě si přečtu i druhý díl. :-)
Ze zacatku me kniha moc nezaujala, rikala jsem si: ''boze, to je fakt cteni pro teenegerky''...Ale vydrzela jsem, a vyplatilo se. Kniha se ''rozjela'' a ja se nemohla odtrhnout. Rozhodne doporucuji a sama bezim pro dalsi dil! :-)
Překvapivě intimní zpověď šlechtice, zajímavý náhled do života této společenské vrstvy.
Kniha je opět skvěle napsána, ale přesto mě nezasáhla tak jako autorčina prvotina "Slepá mapa". Už se ale těším na další knihu od paní Mornštajnové.
Abych byla upřímná, od knihy jsem moc nečekala, ale příjemně mě překvapila. Neustále mě udržovala v napětí, bavily mě překvapivé zvraty. Jediné, co mě ze začátku trochu rušilo, bylo vypravování v er-formě, v ich-formě by to člověk možná vnímal ještě intenzivněji. Jinak ale knihu jako oddechovku určitě mohu doporučit. :-)
Troufám si říct, že pan Szczygieł je jediným současným polským spisovatelem, který byl opravdu přijat českými čtenáři. Největší zásluhu na tom nejspíše mají vybraná témata týkající se naší historie a kultury, ale stejnou měrou se na tom bezpochyby podílí autorův styl. Jeho díla jsou psána s lehkostí, hravostí a člověk se do nich velmi rychle začte. Kromě jiného je Mariusz Szczygieł dobrým pozorovatelem a své postřehy dokáže skvěle zpracovat. Co se týče samotné knihy "Projekt: pravda", je jiná než ty předešlé. Na mě osobně působila tak nějak ponuře, ale chápu, že se autor potřeboval "vypsat" ze své nemilé životní zkušenosti. Kniha rozhodně není špatná, jen je prostě jiná.
Krátké, vtipné, výstižné. Sice spíše pro děti, ale i dospělý se pobaví. :-)
"Láska z Paříže" je pro mě nejromantičtější knížkou, kterou autorka dosud napsala. Z knihy rozhodně "neukapává med", i když je pravda, že někdy je v ní až moc náhod, ale bez toho by to nebyla Alexandra Potter. Děj mě naprosto uchvátil a s napětím jsem očekávala, co se bude dít dál. Co také oceňuji je výběr místa - díky tomu jsem se mohla v myšlenkách vrátit ke svému pobytu v Paříži a znovu si tak společně s hlavní hrdinkou procházet známá místa. Někomu kniha může připadat kýčovitá a málo uvěřitelná, ale pro mě je to určitě jeden z nejkrásnějších románů pro ženy, který mi prošel rukama.
Je vidět, že tato kniha patří mezi prvotiny pana Vondrušky. Jeho styl psaní je nezaměnitelný, což je patrné i u tohoto díla. Po chvíli čtení mi ale začaly vadit neustále se opakující náměty, a také mi více vyhovují delší slohové útvary. Knihu doporučuji spíše milovníkům pana Vondrušky, které zajímá, jak tento spisovatel začínal.
Jako vždy dokonale čtivé propojení historie a detektivky, oblíbené postavy, zajímavá zápletka. Prostě a jednoduše: Pan Vondruška opět nezklamal. :)
Domnívám se, že se jedná o skvělé doplnění celé této série. Člověk měl takto možnost nahlédnout blíže do myslí některých postav, jejichž příběh nebyl v knize detailně popsán. Líbilo se mi také, jak se autorka věnovala životu "poté" posledních účastnic Selekce. Vždycky se mi honí hlavou, kam se jednotlivé postavy posunuly, a zde jsem to konečně mohla odhalit. :-)
Forma scénáře mi při čtení nijak nevadila. Námět se mi velmi líbil, nenapadlo mě, kam se dá příběh Harryho Pottera ještě posunout. Teď už jen doufat, že bude filmová verze. :-)
Ucelený přehled všech před/po/velikonočních zvyků, tradic a receptů. Velmi kvituji také to, že kniha obsahuje méně známé svátky, které pro mě byly milým překvapením. Určitě se jedná o zdroj inspirace, k němuž se budu ráda vracet.
Nemám ráda knihy, kde se prolínají dvě časové roviny, ale tady mi to kupodivu nevadilo. Asi kvůli tomu, že mi obě přišly zajímavé a bavily mě.
Jediné, co mi poněkud kazilo celkový dojem, bylo množství chyb a sem tam podivná věta, která nedávala moc smysl...
Zkrácený popis: začátek rozvláčný, konec příliš rychlý. Jak zde bylo již zmíněno, autor spíše klouzal po povrchu, než že by šel do hloubky. Postavy byly všechny zvláštní, k žádné jsem nepřilnula, snad jen pan Stein mi tak nějak zaimponoval. Na konci bych opravdu uvítala, kdyby autor podrobněji popsal, co všichni během války dělali, a zda později došlo k nějakému kontaktu. Nicméně si od pana Hanibala ráda ještě něco přečtu.
Jednalo se o mou druhou knihu od autora, ke kterému se budu ráda vracet. Nemohu říct, že by se četla úplně jednoduše, hlavně tedy ze začátku. Bylo zde (na mě) moc popisování tehdejší politiky, a upřímně, doba kolem bitvy na Bílé hoře mi nikdy k srdci příliš nepřirostla. Navzdory tomu jsem ráda, že jsem vydržela! Příběh se mi líbil, a velmi mě překvapilo, že byl založen na skutečných událostech, které byly v minulosti zpracovány již několikrát! Jen tedy konec skutečnosti moc neodpovídal, ale autora chápu, proč to udělal, jak to udělal. :)