lazenskaveverka komentáře u knih
Jedna z nejhutnějších knih, co jsem kdy četla. Skvěle napsané a čtivé a přitom strašlivé...
Příběh je trochu kýč, ale popisy přírody nádherné, atmosféra knihy je jedinečná. Kyu jsem si zamilovala. Dobré čtení na prázdniny.
Vím, že to byl záměr, ale opakující se pasáže, stejně jako vlaky na železnici, nekonečné historické popisy a v podstatě chybějící děj zapříčinily, že mě Winterberg s*al. A já vím, že Rudiš to tak chtěl. Teď s odstupem několika měsíců od přečtení musím dát o jednu hvězdu víc, protože ta kniha je skvělá a ve městech pohřebního ruchu oblíbená. Bahnzeit!
Je moc dobře, že kniha vznikla, že tato svědectví byla zveřejněna. Tolik utrpení a bolesti musejí Severokorejci vydržet! Žijí v domech povětšinou bez vody a elektřiny, bez skel v oknech, zato s propagandou na každém kroku. Stát kontroluje a diktuje vše v jejich životě. To, co bylo za komunistů u nás v ČSSR, je jen slabým odvarem. Popis hladomoru v letech 1995-99 je strašlivý... Važme si toho, co máme. A knihu si určitě přečtěte.
Probděla jsem noc. Už jsem knihu prostě nemohla odložit, musela jsem ji dočíst. Ač jsem viděla film, přesto mě příběh překvapil, bavil a krásně a pomalu ve mně ještě doznívá... Velmi čtivé a napínavé čtení.
Knížku jsem "vdechla". A byla jsem dost ráda, že při čtení si hovím v teplé posteli... Ta holka má můj obdiv, břišní tyfus by mě osobně na cestách zastavil. Dominiku nezastaví nic! Musím si přečíst ještě Japonsko.
Pohled do zákulisí, tedy vlastně do kokpitu, létání.
Neodložila jsem jen proto, abych zjistila, jak to dopadne. Jestli dojde k nějaké katarzi. Nedošlo. Hrozný čtení, to dítě mě děsně štvalo a jeho rodiče ještě víc. Čirá deprese...
Neuvěřitelné čtení. Skláním se hluboce před těmito lidmi zavřenými v zadním domě. Do muzea, které z něj teď je, se musím jet podívat. Se svými dětmi. Aby si vážily svobody a míru.
(SPOILER) Chi. Děti se mě ptaly, co to čtu a proč je na obalu růžový králík na záchodě. To jsem ještě netušila, že růžový králík na záchodě v knize opravdu je a je za to placený. Zábavný úlet. Díky Fredriku za tuhle fajn růžovo-černou grotesku s happyendem.
Seznamte se s paní doktorkou Vlastou Kálalovou. Zevrubně jsem příběh této výjimečné ženy znala. Na knihu jsem se těšila, ale bohužel její zpracování je hodně zkratkovité a popisné. Škoda, že autorka nestihla paní doktorku více vyzpovídat. Při čtení jsem měla spousty otázek, které kniha nezodpověděla. O doktorčině duši se toho mnoho nedozvíme. Zajímaly by mne její názory, myšlenky, motivace. Jaká byla doopravdy? Ale i tak jsem s ní strávila hezké chvilky na marodce.
V Gruzii jsem nikdy nebyla, ale díky této knize jsem v ní strávila celé století. Hutné, ale výborné čtení.
"Nerostly už jiné růže než černé. Na cestách to vypadalo jako na visutých mostech, houpaly se, každým okamžikem hrozily zřícením. Dokonce i sníh získal namodralý odstín. Nebe bylo proděravělé; otvory po kulkách byly vidět i na horizontu a slunce sice stále unaveně svítilo, ale zahřát už nikoho nedokázalo.
Stromy se spolu šeptem domlouvaly a navzájem se věšely na vlastních větvích. Ptáci padali z oblohy, protože při pohledu na to šílené rejdění zapomínali, jak se létá, a děti rázem dospěly a čistily granáty. Slzy začaly být vzácné a drahé. Jenom rozšklebené tváře byly zadarmo.
Čokoláda se stala pouhou připomínkou jiné epochy, a bez čokolády lidé zapomínali na sladkou chuť a bez sladké chuti zapomínali na dětství a bez dětství zapomínali na začátek a bez začátku nemohli poznat konec."
Čtení pro každého, kdo remcá na těžký život. Skvělá kniha!
Do masajského válečníka Oleho jsem se úplně zamilovala. :-D Skvělá oddychovka!