Lastodont
komentáře u knih
Pomsta říčního boha
John Maddox Roberts
Výborné - vedle detektivního příběhu se dozvídáme spoustu věcí o starověkém Římu a podle toho, co jsem někde četl, tak si autor opravdu dává záležet, aby měl reálie v souladu s tím, co o starověkém Římu ví věda. A je to okořeněno vtipem.
Navíc jsou dialogy uvěřitelnější, než jak píše Lindsey Davisová ve své sérii detektivek z antického Říma, kde autorka/překladatelka používá slova, která vznikla až v 19. nebo 20. století - LD píše "od té doby jsme pokročili od genocidy, jak ji prováděl Julius Caesar", avšak slovo "genocida" vzniklo až po 2. světové válce. Zde se píše: "Na severu to vypadalo, že se Caesar rozhodl vymazat celou galskou rasu." Tedy žádné slovo "genocida" se nemuselo použít.
Rozhodně doporučuji tuto knihu (i ty předchozí).
Centuriona nemá nikdo rád
John Maddox Roberts
Opět spousta informací o tehdejší době, atmosféra v Caesarově táboře v Galii a také řada vtipných hlášek vypravěče (psáno ich formou).
Piktové a mučedníci
Arthur Ransome
Výborná knížka. Kromě jiných věcí je třeba vyzdvihnout Dorotčino hrdinství, když se odhodlala zpracovat a uvařit uloveného králíka.
Příběhy soudce Paoa
Jü-kchun Š´
Narazil jsem na tuto knížečku v knihobudce a také jsem myslel, že to bude něco jako soudce Ti. Ale Robert van Gulik ty své příběhy dost beletristicky zpracoval pro dnešní čtenáře, kdežto tyto příběhy jsou spíše pro tehdejší posluchače. Což mi přestalo vadit, když jsem si to uvědomil (a přečetl v doslovu). Takže je k tomu nutno přistoupit jako k folklóru, nikoliv jako k beletrii. Řekl bych, že tyto příběhy jsou něco mezi soudcem Ti a Krásou nesmírnou - nejen stylem, ale i tím, že zde mají své místo i nadpřirozené události. Jo, a ve jménech jsem se také ztrácel.
První kniha vikinga Vika
Runer Jonsson
Vynikající knížka pro děti. Ano, i jako dítě mne trochu zaráželo, když autor často něco vysvětluje ve stylu, jako že zapomněl nějakou podstatnou věc předtím zmínit - "Ze všech vlků, co jich ve Flaku bylo - Vike totiž bydlel ve Flaku". No ale zvykl jsem si na to a bral to jako styl. Jinak je však knížka nesmírně zábavná a nedá se jí moc co vytknout. Ani v dospělosti se mi nepřestala líbit, protože mne přenesla do mých dětských let, takže jsem ji četl ve stejném rozpoložení, jako když mi bylo těch 11-12 let.
Odplata v buši
Arthur William Upfield
Jedna z těch detektivek, které dávají kromě kriminálního příběhu i nějaké poznání navíc. Zde tedy australskou přírodu (přimělo mne to najít si ve Wikipedii popis biotopu "mulga"), ekologii (králíci) a tradice (domorodci).
Tezaurus jazyka českého
Aleš Klégr
Tohle je bichle, kterou fakt musí mít každý, kdo pracuje s jazykem - novinář, tiskový mluvčí, spisovatel, překladatel, učitel češtiny.
Prázdniny v pralese
Zane Grey
Pěkná knížečka. Zápletek tam není mnoho, ani žádná slečna, ani ti padouši nejsou čiré zlo. Jako z jiných kníže Zane Greye se dozvídáme, jak leccos na americkém Západě vypadalo a fungovalo. Nelze než doporučit.
Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských
Karel Jaromír Erben
Některé pohádky jsou známé, jiné jsou neznámé (zejména z Balkánu). Samozřejmě jazyk je poněkud archaický, což pro někoho může být nepohodlné až obtížné.
Například slovo "car" se tam vyskytuje jako "cař": "A byl tehdáž v jednom cařství mladý cař..." Stejně tak z jiných pohádek známé slovo "kralevic" tam je někdy jako "královic", jindy "králevic".
Ale ony vlastně ty staré výrazy nebo pokusy o počeštění jsou vlastně poučné. V polských pohádkách je "Kościéj nesmrtelný", což je určitě vliv z východu, známe z knížky Krása nesmírná postavu Kostěje nesmrtelného.
Pražské židovské pověsti a legendy
Vratislav Václav Tomek
Některé pasáže jsou méně čtivé, jiné čtivější, ale v každém případě se člověk něco doví. Celkově mohu doporučit.
Královské potěšení Isis
Felix Achille de la Cámara
Rozhodně zajímavé, i když některé popisné pasáže jsem přeskakoval. Není to pro všechny, čtivější jsou určitě Petiškovy Staré řecké báje a pověsti, ale i tohle se dá přečíst. Zajímavý je však například pohled na Mojžíše ze staroegyptského hlediska, už tehdy se neměli rádi.
Kletba rodu Campbellů
John Dickson Carr
(SPOILER) Četlo se to docela hezky, místy se člověk dost pobavil, zejména na začátku, když se popisovala diskuse mezi vědci.
Na druhou stranu mi vadily nepravdivé informace: kysličník uhličitý není jedovatý (knížka tvrdí opak). Kysličník uhličitý není čpavý (knížka tvrdí, že je čpavý, tedy štiplavě páchnoucí). Wikipedie píše: "Oxid uhličitý (dříve kysličník uhličitý) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu; při vyšších koncentracích může mít v ústech slabě nakyslou chuť." Jedovatý rozhodně není, vždyť ho vydechujeme a máme ho v bublinkách v perlivých nápojích. Udusit se jím můžeme, ale ne otrávit.
No ale když se nad toto povzneseme, tak se to dá číst.
Římské aféry I.
Massimo Felisatti
Oba příběhy se četly hezky, byť nastavovaly zrcadlo současné italské společnosti. První příběh se mi zdál zajímavější.
Ty chvíle zla
Vladislav Štěpánek
Dá se to přelouskat velmi rychle, je to tenoučká knížečka a tam spousta kriminálních příběhů z dob socialismu. Příběhy jsou v podstatě nepříliš originální, prostě jako upovídanější černá kronika v tehdejších novinách. Naštěstí jsou příběhy velmi krátké, takže než nás začnou doopravdy nudit, tak už je konec jednoho a začíná druhý.
Dva příběhy mají charakter úlitby bohům (normalizace byla v plném proudu), jeden o emigrantovi, který se ještě rád vrátí ze zlé kapitalistické ciziny do lůna socialistické vlasti, druhý o předsedovi MěNV, který nadbíhal vyhnaným Sudeťákům a při této příležitosti je třeba vykreslit rok 1968 jako něco špatného.
Do vlaku se to snese, může to být jako vhodná záminka ke konverzaci v kupé.
Poslední kontinent
Terry Pratchett
Vtípky dobré, ale celkově je to poměrně těžká kniha, měl jsem problém se tam zorientovat, o co vlastně jde.
Měděná Venuše
Lindsey Davis
Přečetl jsem to, ale nejsem z toho vodvázanej. Chování a dialogy postav mi do starověkého Říma moc nesedí, to je spíš chování lidí z 20. století.
Také mi poněkud vadil jazyk, akorát nevím, zda to je vina autorky, nebo překladatelky, ale do starověkého Říma prostě nepatří slovo "nazdar" (české obrozenecké, vzniklo v dubnu 1851), "detektiv" (pochází z angličtiny, ale kde byla angličtina a její jazykový vliv půl století po začátku nového letopočtu? to už se mi více líbilo slovo "pátrač", které v knížce také padlo) či dokonce "genocida" (to slovo vymyslel až po druhé světové válce Raphael [Rafał] Lemkin).
Těch "vztahových záležitostí" tam bylo na můj vkus trošku moc, ale to už je věc osobních preferencí.
Také mi to nepřijde jako nějak přehnaně komické - to John Maddox Roberts, který také píše detektivky ze starověkého Říma, je vtipnější a zároveň je jeho popis římských reálií tak nějak uvěřitelnější.
Po výše uvedené drtivé kritice však musím přiznat, že se to dalo číst, nechtělo se mi knížku odkládat, případ je trošku zamotaný, takže je člověk zvědavý, jak se to vlastně všechno seběhlo.
Takže suma sumárum: neodrazuji.
Chrám devíti Múz
John Maddox Roberts
Čte se to příjemně, občas je to okořeněno vtipem - například je hezké, jak hlavní hrdina glosuje vyprávění o pohřbu Alexandra Velikého. Je to "jen" detektivka, ale autor je s antickým světem dobře obeznámen, takže z jeho knížek můžeme načerpat celkem správné povědomí o tom, jak tehdy vypadala starověká města, vztahy mezi státy a atmosféra.
Katilinovo spiknutí
John Maddox Roberts
Příjemné počtení, člověk se leccos doví, jak to v tom Římě asi chodilo, jaké byly veřejné funkce atp. Ocenil jsem i slovníček na konci.
Akorát nechápu, proč se v knize píší jména Catilina a Crassus s "K" místo "C".
Cesta na jih
Michal Ajvaz
Příběh, v němž se odehrává příběh, v němž se odehrává příběh, v němž se odehrává příběh... a všechny jsou podrobně popsány, že se člověk začíná ztotožňovat s novým hrdinou.