lapetitedeny komentáře u knih

Brigid Kemmerer se v Na co slova nestačí volně vrací ke své předchozí knize Dopisy ztraceným. Prostor zde dostává Rev, kterého můžeme znát z Dopisů jako Declanova nejlepšího kamaráda. Záhadný kluk, který je neustála zahalený do kapuce svojí mikiny. Pod ní skrývá minulost plnou bolesti. Ta se teď ozývá hlasitěji než kdy dřív – kontaktoval ho totiž jeho otec.

Zcela novou postavou se stává Emma, nadějná programátorka, herní designérka a hlavně autorka populární online hry Jinozem. Její matka ale dceřinu zálibu v počítačových hrách nechápe a Emma se upíná na svého otce, který se sám navrhováním her živí. Do toho ji prostřednictvím její hry kontaktuje troll, který ji nechce nechat na pokoji a hraní Jinozemě najednou přestává být tak zábavné jako doposud.

Na téhle knize je skvělé to, že otevírá některá témata, o kterých se kupodivu v dnešní době ještě pořád zas tak moc nepíše – a to i přesto, že jsou dnešní generaci dětí a dospívajících blíže, než by si člověk nejspíš přál. Emma řeší hned dvě takové věci, vedle kyberšikany se potýká také s rozpadajícím se vztahem svých rodičů. Autorka tak na jejím příběhu ukazuje něco, s čím s velkou pravděpodobností bude mít velká část čtenářů svou vlastní zkušenost.


Oproti tomu Revův příběh už tak běžný není, člověka ale zasáhne o to víc. Je to už několik let, co unikl ze spárů svého otce. To, co mu otec provedl, v něm ale přežívá dodnes. Teď mu navíc otec poslal dopis a Rev neví, co si počít.

Cesty Emmy a Reva se přirozeně zkříží a protagonisté si mezi sebou začnou budovat vztah. Spojují je totiž jejich bolesti i strach přiznat okolí, co se v jejich životech děje. Jejich vztah se vyvíjel pomalu, a to je dobře. Jinak by to k jejich povahám ani nesedělo. O chemii mezi nimi by se ale dalo polemizovat, nebyla z nich totiž cítit tolik, kolik bych ráda.

Zatímco s Revem nešlo nesympatizovat, Emma byla velkou část knihy s prominutím na facku. Chovala se iracionálně, cítila se ublíženě, i když vlastně mnohdy pořádně neměla proč a způsob, jakým zacházela s lidmi kolem sebe (a zejména se svou nejlepší kamarádkou) byl jednoduše otřesný. A to nemluvím o tom, kolikrát jí během pár dnů utekl při venčení pes – za to tedy viním i autorku jako takovou, protože ta tyhle útěky používala k vyobrazení náklonosti Emmina psa k Revovi, což je prostě hrozně nešťastné. Když vám během týdne třikrát pes uteče nebo se vám rovnou vytrhne z vodítka, děláte totiž zjevně něco špatně a je jen otázka času, než vám psa přejede auto.

Kniha se četla dobře a příběh plynul příjemným tempem, ani moc pomalu, ani moc rychle. Když bylo třeba, události nabraly nečekaný spád, jindy zase své tempo o něco zvolnily. Autorka umí psát tak, aby čtenáře zaujala a donutila ho zajímat se o to, co bude dál. Jednu věc ale v mém případě prostě nezvládla – vyvolat ve mně emoce, které příběh vyvolat měl. Neměla jsem tendenci fandit hlavním hrdinům, ani se o ně nějak zvlášť bát. Jediné, co jsem občas pocítila, byla zvědavost na to, co bude dál.

Na co slova nestačí byla ve výsledku příjemná kniha – nic víc, nic míň. Její největší přínos vnímám v tématech, o kterých mluví a právě kvůli nim podle mě stojí za to, si ji přečíst. Ať už se potýkáte s nechápavými rodiči, jejich rozvodem, kyberšikanou nebo jste prostě jen milovali Dopisy ztraceným, tahle kniha vám pravděpodobně sedne do noty. Číst ji každopádně můžete i samostatně, bez znalosti oněch Dopisů.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

3 30.09.2020

Hollis se zalíbila králi. Je to příležitost, která se naskytne jednou za život a Hollis je odhodlaná udělat vše pro to, aby ji nakonec požádal o ruku. Jenže pak se objeví Silas, ke kterému Hollis něco neuvěřitelně přitahuje…

Autorka bestsellerové série Selekce je zpátky se zcela novým příběhem. Kouzlo Selekce spočívalo ve čtivém a milém příběhu, který si i přes své chyby dokázal získat srdce nespočtu čtenářů. Od Zaslíbené, která Selekci lehce připomíná, by se proto dalo očekávat něco podobného – bohužel to ale tentokrát nevyšlo.

Zkraje to vypadalo dobře. Kiera Cass má sice stále problémy s dialogy, které jsou mnohdy nepřirozené, ale dokáže psát jednoduše a lehce, díky čemuž se kniha čte vlastně dobře. Od začátku je jasné, že Zaslíbená nebude kniha, která by vás nějakým způsobem duševně obohatila, ale zdálo se, že by mohla být zábavná, a to je přesně to, co jsem od ní chtěla. Jenže pak se objevil Silas.

Romantická linka je to, na čem celá kniha stojí, o to horší proto je fakt, že ji autorka absolutně nezvládla. Silas jakožto objekt Hollisiných citů by měl být prakticky na úrovni hlavní postavy, celá kniha se točí kolem něho a jejich vztahu, jenže Silas se přitom v knize přímo vyskytne a něco udělá nebo řekne jen párkrát… Vztah mezi ním a Hollis absolutně nedává smysl a problém tu nedělá jen láska na první pohled, protože ani později není vidět, kdy se stihli tak moc sblížit.

Postavy obecně jsou nevýrazné, povrchní a chybí jim charakter. Hollis je zmatená, vůbec neví, co chce a její rozhodnutí mnohdy nedávají vůbec žádný smysl. Ani ostatní postavy na tom bohužel nejsou o moc lépe. Autorka se snažila dát jednotlivým postavám příběh a minulost, která je ovlivnila, jenže stejně působí neuvěřitelně ploše a chybí jim lidskost.

Po dějové stránce je vidět, že se autorka rozhodla vsadit na něco, co mělo úspěch – Selekci. Příběh funguje na dost podobném principu. Originální to moc není, ale upřímně mě tohle trápí asi ze všeho nejméně. Možná proto, že je to v porovnání s těmi ostatními věcmi úplná drobnost, ale možná prostě proto, že Selekci miluju a ráda si přečtu něco v podobném duchu.

Jestli autorce musím něco nechat, pak je to fakt, že koncem překvapila. Něco takového bych od ní nečekala a věřím, že nebudu jediná. Od toho příběhu ano, ale ne od ní. Kniha sama o sobě by pak úplně v klidu mohla být stand alone, stačilo by ten konec lehce upravit, aby dal čtenáři alespoň trochu pocit uzavřenosti. To ale bohužel není tenhle případ, takže se chystá i druhý díl a já upřímně doufám, že bude opodstatnitelný.

S čím jsem měla velký problém byl taktéž fakt, že hned na začátku knihy Hollis vysvětluje, že se v Coroji více než na krále vzpomíná na jejich královny. Každá z nich totiž vykonala něco, díky čemu ji lidé dodnes oslavují a Hollis má strach, že se jim, pokud se stane královnou, nedokáže rovnat. Jenže pak postupně zjišťujeme, že král Jason od ní chce hlavně, aby byla milá a hezká, přemýšlet moc nemusí, a to přece v kontrastu s tím, co jsme se dozvěděli o minulých královnách, vůbec nedává smysl.

Na příběhu je znát, že si autorka očividně svět i jeho fungování hodně přizpůsobovala tak, aby odpovídal jejím představám a vizím o příběhu. To by bylo v pořádku, přeci jen jde o její vlastní smyšlený svět. Problém je v tom, že následně porušuje věci, které sama vymyslela a celý příběh tak vyznívá naivně a vznikají podobné nelogičnosti jako ta, kterou jsem uvedla výše.

Troufám si říct, že Kiera Cass má velké štěstí, že dokáže čtivě psát a bavit čtenáře i přes chyby, které její příběhy mají. Upřímně mě mrzí, že autorka námět trochu nezjednodušila a nesoustředila se o trochu víc na budování vztahů mezi protagonisty, nebylo by toho potřeba zas tak moc, aby ta kniha byla vlastně docela fajn. Takhle je to bohužel podprůměr, u kterého nejde občas nevrtět hlavou nad nesmyslností děje. Za sebe knihu hodnotím dvěma hvězdičkami. Pokud jste měli rádi Selekci, dejte knize šanci a uvidíte, není dlouhá, takže nemáte moc co ztratit.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

3 10.06.2020

Alicia Berensonová zastřelila svého manžela a od té doby nepromluvila jediné slovo. Je to šest let a do psychiatrického zařízení, kde je Alicia zavřená, přichází Theo Faber, psychoterapeut, který je odhodlaný její mlčení prolomit a zjistit, co se ten osudný den doopravdy stalo. Opravdu to ale může dokázat?

Alex Michaelides přišel se zajímavou zápletkou, která už z anotace dokáže zaujmout a nalákat na pořádnou dávku tajemství. Začátek knihy je nicméně poměrně pomalý a chvíli to trvá, než se čtenář propracuje k samotnému tématu knihy. Nejdřív je totiž potřeba poznat Thea, z jehož pohledu je kniha vyprávěna. A když říkám poznat, myslím tím opravdu pořádně poznat od jeho nelehkého dětství přes jeho motivaci léčit Alicii Berensonovou až po vztah s jeho ženou Kathy.

Tenhle začátek může působit trochu nudně a nezajímavě. Minimálně já byla celá nedočkavá na záhadu Alicie a Theo mě zas tak nezajímal, je ale důležité myslet na to, že i on a jeho příběh mají v knize velice důležité místo. Zejména v začátcích pak byly ze všeho nejzajímavější deníkové zápisy Alicie. Ty nám poodkrývají události předcházející samotné vraždě i pocity, se kterými se žena potýkala.

Napětí ale postupně vzrůstá, jak Theo pátrá po nových faktech a Alicia se postupně začíná otevírat. S novými informacemi přichází i nové otázky a nová podezření. Urputně jsem se snažila přijít celé věci na kloub, byla jsem si jistá, že alespoň tuším, kam to celé vedle, ale pletla jsem. Autor si připravil (alespoň pro mě) šokující a hlavně velice působivý plot-twist, díky kterému všechny dílky zapadly na své místo a změnil tak náhled na celou knihu.
Na knize mě nicméně celou dobu rozčilovala jedna věc – tykání, které mi přišlo nepřirozené a nepřiměřené. S tím souvisí také některé dialogy, které byly umělé a nerealistické. Nebyly to úplně dialogy, jaké by podle mě lidé ve skutečnosti vedli.

Thrillery běžně nečtu, proto nemám s čím srovnávat, ale troufám si říct, že se pozitivním ohlasům, které kniha získává, vůbec nedivím. Mlčící pacientka má jedinečnou zápletku a naprosto skvělé zpracování, za které autorovi opravdu tleskám.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

3 17.03.2020

Četla jsem v angličtině a bože, tohle bylo tak setsakramentsky úžasný! Olivii jsem si zamilovala sotva se objevila v Royal Wedding, ale tady ještě víc. Ona je naprosto úžasná a neskutečný zlatíčko!
A kniha jako taková je prostě bezchybná. Zkrátka a dobře - Meg Cabot.

3 15.11.2016

Tohle je tak neskutečně úžasný. Ve svý podstatě je to strašně primitivní a jednoduchý, ale právě tím je to tak nehorázně kouzelný.

3 07.04.2015

Sice nedočteno úplně poctivě, ale já ten dodatek o matice ještě přečtu. Až můj mozek bude v nějakym lepšim, bystřejším a chápavějším stavu.

Už snad při první stránce, jsem k tomu začala bejt mírně skeptická a to trvalo snad ještě do nějaký poloviny knihy. Pak to někdy skončilo, nevím kdy.

Každopádně, je to prostě příběh obyčejnech, nezajímavejch a nevyjímečnejch lidí a tak k tomu musíte přistupovat. Jsou to prakticky lidi, jako vy, takže nepočítejte, že to bude nějaký bum po dějový stránce. Ani za mák.

Green ale měl ve zvyku tyhle prostý děje vyvažovat spoustou myšlenek a těma věcma, co jste se dočetli mezi řádky (nebo aspoň u Aljašky a Papírových měst tomu tak bylo, Hvězdy jsou už kategorie jiná). Jenže tady to tak úplně neplatilo. Jako jo, ty myšlenky tam byly, ale jednoduše to nebylo takový. Nebylo jich tolik. Částečně mi to asi přišlo trochu takový prázdný. Až na posledních pár stranách příběhu, bylo to, co jsem očekávala, že bude tak nějak ve většině knihy.

Bylo to fajn. Takový prostý, jednoduchý a tak. Ale neočekávajete kdo ví co. Mám chuť dát teď re-reading Aljašky a Měst, abych zjistila, jestli je ta kniha fakt prázdnější anebo jestli jsem já nějak intelektuálně vyspěla a odignorovávala věci, který se mi Green snažil podstrčit, jako gejniální myšlenky. Anebo jestli jsem přišla vo tu schopnost číst mezi řádky, ale to snad ne.

3 05.04.2015

Tak jako, nebylo to zas tak hrozný, jak jsem očekávala, po tom, co mi bylo řečeno. Ale pořád nechápu, proč tuhle sérii všichni tak žerete.

Jo a ten konec - tywole, to zas byl nápad jak něco. Naše Tris totiž musí bejt něco spešl, že jo. A to jsem si řikala, jak je bezva, jak je tu hlavní hrdinka, která prostě... neni nějak extra výjimečná nebo tak, že je prostě výjimečná asi stejně jako Uriah, že to není hrdinka, kterou všici znaj a obdivujou, že je jen jednou z davu. Ok. Tak nic no.

Tohle byla fakt hrozně zvláštní kniha. Troufám si říct, že je to něco úplně jinýho, než co se vám obvykle dostává do rukou. Svym způsobem - kam se hrabou myšlenky v YA a NA knihách, které jsou o životě a jsou plný hlubokejch myšlenek. Na druhou stranu vím, že to s nima nemůžu srovnávat, protože je to fakt něco jinýho. Jen tim chci podotknout, že nějaký myšlenky v TFIOS, Tím všechno začíná anebo třeba Ten, kdo stojí v koutě, nejsou svym způsobem nic oproti tomuhle. A to, že myšlenky těch knih miluju.

Přečtěte si to. Je to jiný. Je to hustý. Je to silný. Má to myšlenku silnou a zpracovanou tak, jak jsem to ještě nikdy neviděla.

3 22.03.2015

Knihu Dvanáct dní Dashe a Lily jsem obdržela na recenzi od Albatros Media. Příběh se od prvního dílu v mnohém liší – za ten rok od chvíle, co se Dash a Lily seznámili, se v jejich životech hodně změnilo a najednou se potýkají s úplně novými výzvami. Dědeček Lily totiž prodělal infarkt a rekonvalescence nebyla náročná jen pro něj, ale i pro celou rodinu a Lily obzvlášť. Dokonce zapomněla i na své oblíbené vánoční tradice! Dash je ale odhodlaný jí kouzlo Vánoc zase připomenout a spolu s tím i napravit všechno, co se v jejich vztahu pokazilo

První kniha vlastně končí po prvním rande Dashe a Lily. Vidíme je dávat se dohromady, ale konec zůstává relativně otevřený, nevidíme je úplně fungovat jako čerstvě zamilovaný pár. Teď se k nim najednou vracíme necelý rok po tom, co začali randit a zjišťujeme, že jim to už tak úplně neklape. Nevíme ale úplně přesně co se stalo a teprve postupně odhalujeme, jak si hrdinové stojí. To mě na knize vlastně hrozně bavilo a to i přes to, že díky střídání úhlů pohledu rychle zjistíme, že na vině je obyčejný nedostatek komunikace. Autoři navíc v některých částech využívají i retrospektivu, takže nás nalákají na nějaký důležitý milník, ale nedají nám tu scénu celou naráz, místo toho ji dávkují po kouskách a v mezičase se vrací o pár hodin nebo dnů zpět. Takových momentů je tam sice jen pár, ale přidávaly do příběhu prvky napětí, které by jinak postrádal.

Každopádně pokud čekáte čistě ňuňaté čtení plné Vánoc, dostanete ho tak z poloviny. Z té druhé pak dýchají o něco negativnější věci. Dash i Lily sice oba chtějí, aby to mezi nimi fungovalo, jenže o tom spolu neumí mluvit. Lily se hodně utápí ve svém smutku a frustraci a nechová se vždycky úplně racionálně. V případě, že vyloženě nezvládáte zápletky založené na nedostatku komunikace, Dvanáct dní Dashe a Lily vás pravděpodobně příliš nenadchne a nezachrání to ani ta atmosféra vánočního New Yorku (která už ale upřímně není tak silná jako v prvním díle). Knížka nicméně nedepkaří celou dobu a dočkáme se i několika velmi roztomilých momentů, které člověku vykouzlí úsměv na tváři – a že ty se opravdu povedly.

Autoři se navíc věnují té fázi vztahu, kdy už pomalu odezněla prvotní fáze intenzivní zamilovanosti a nahradila ji o něco klidnější láska. A to je třeba něco, co hrozně oceňuju, protože si nevybavuji žádnou další YA knihu, kterou bych vyloženě na tohle téma četla a přitom mi přijde vlastně poměrně důležité.

Celkově příběh rychle utíká a dobře se čte, což z knížky dělá perfektní vánoční jednohubku. Já vám ji ale klidně doporučím i pro zbylé části roku, pokud si chcete přečíst něco jednoduchého, co vás zabaví a zahřeje. Jestli vás bavil první díl a zápletka toho druhého vám není vyloženě proti srsti, věřím, že budete spokojení! Já byla.

2 09.01.2024

Eira prožila celý život ve stínu svého bratra. Nikdo v Čarodějné věži v ní nevěří a bojí se, že nad svými schopnostmi ztratí kontrolu zase. Když se proto Eiře naskytne příležitost zúčastnit se prestižního Turnaje pěti království, rozhodne se, že tohle je její šance. Pokud se jí podaří zvítězit, dokáže všem, že je silná a zvládne se o sebe sama postarat. A navíc by dostala šanci vypravit se na vzdálený kontinent Meru, kterým je naprosto posedlá

Příběh Čarodějky je poměrně jednoduchý a nepřináší do žánru nic nového. Naopak staví na populárních dějových i charakterových prvcích, které jsou pro young adult fantasy typické a hojně využívané. Jakmile se čtenář v knize trochu rozkouká a zmapuje si celou situaci, začne mu být pravděpodobně celkem jasné, co ho čeká. Autorka nicméně do děje začlenila hned několik zvratů, což alespoň trochu zvyšuje šanci, že vás třeba alespoň v něčem kniha překvapí.

Samotný děj utíká svižně. Autorka se soustředí především na klíčové momenty a díky tomu se jí během ani ne tři sta padesáti stran podaří pokrýt několik měsíců Eiřina života. Kniha začíná trochu pozvolněji, ale postupně nabírá spád a od druhé poloviny jde už o značně akční čtení, které nebudete chtít odložit.

Svět může být během prvních kapitol trochu matoucí (obzvlášť pokud si jako já předem nepřečtete anotaci), protože ho jako čtenáři poznáváme postupně kousek po kousku. Spousta věcí navíc zůstala až do konce nevyjasněná obzvlášť v geopolitické oblasti a dá se jen předpokládat, že se k nim autorka teprve dopracuje v dalších dílech. Co se mi nicméně líbilo byla práce s elementární magií. Nechci tvrdit, že jde o něco převratného, ale bavilo mě, jak k ní autorka přistoupila.

Hlavní hrdinka Eira splňuje všechny požadavky na typickou vyvolenou. Oplývá schopnostmi, které nikdo jiný nemá a ačkoliv je abnormálně nadaná, úplně si to neuvědomuje a přejímá pochybnosti, které o ní má její okolí. Postupně o sobě navíc začne odhalovat pravdu, o níž neměla ani tušení a která v jejích očích všechno změní. Hodně se potýká s přístupem lidí kolem a touhou dokázat všem, že se v ní celou tu dobu pletli. Ačkoliv má své slabé chvíle, většinu času je to poměrně fajn hlavní hrdinka a navíc když člověk vidí, jak se k ní chová její vlastní rodina, chtě nechtě jí musí fandit.

Obecně sledovat chování Eiřiných příbuzných, kteří přitom dokola opakují, že jednají v jejím nejlepším zájmu, bylo neskutečně frustrující. Místy mi jejich přístup přišel už trochu moc. Nicméně myslím, že konflikt s rodiči může být velmi relevantní pro tu část dospívajících čtenářů, kteří se zrovna sami nachází v období, kdy si vlastními s rodiči úplně nerozumí.

Zbylé postavy poznáváme zatím spíš povrchně, protože je jich poměrně dost a autorka se při psaní zbytečně nezdržuje. Aktéry pro romantickou linku tu máme hned dva: tajemného elfího velvyslance Ferra a prince z věže, Eiřina spolužáka, kterého nemůže vystát. V obou případech už od začátku celkem jasně bije do očí, jakým směrem se jejich role v příběhu budou vyvíjet a romantická linka proto neskrývá žádné větší překvapení.

Bohužel vývoj citů a vztahů mezi postavami hodně doplácí na rychlé tempo, protože zde nezbyl dostatek prostoru na to, abychom je postupně sledovali růst a tím trochu ztrácí na přirozenosti.

Jedním z velkých témat v knize je také to, že lidé nejsou vždy takoví, jak se na první pohled může zdát. Ačkoliv jde o často opakovaný motiv, v tomto případě se mi moc líbilo, že se netýká jen jedné postavy, ale prolíná se prakticky celým příběhem a opakovaně se vrací. To se autorce opravdu povedlo.

Na Čarodějce je jasně vidět, že Elise Kova moc dobře ví, co zrovna v rámci young adult fantasy letí a které prvky použít, aby vytvořila líbivý příběh, který si získá popularitu jak skalních fanoušků žánru, tak i příležitostných čtenářů. Na druhou stranu to ale vede k tomu, že kniha není nikterak originální, nevyčnívá a nepřináší nic moc nového.

Nedostatek originálního přístupu ale autorka nahrazuje schopností čtenáře pohltit. Ve výsledku tak jde o nenáročnou, ale velmi zábavnou knihu, která rychle mizí pod rukama. Pokud víte, že máte YA fantasy rádi, Čarodějku si s velkou pravděpodobností velmi užijete.
----
Reading copy mi bylo poskytnuto společností Albatros Media.

2 27.08.2023

Při čtení Touhy jsem měla místy pocit, jako bych v rukou držela kombinaci Twilight ságy, Upířích deníků a Odkazu. Najdeme tu totiž soukromou střední školu pro nadpřirozené bytosti (Odkaz), hlavní hrdinku, které zemřeli oba rodiče (Upíří deníky) a samozřejmě i záhadného a nesmírně přitažlivého upíra, který je odhodlaný se od naší hrdinky držet dál, ale moc mu to nejde (Twilight sága). Zdá se, že místo toho, aby se autorka snažila od těchto příběhů co možná nejvíce odlišit, rozhodla se z každého vzít to nejlepší, přidat něco navíc a výsledkem je právě Touha.

Celý příběh sledujeme očima Grace. V jejím charakteru byla znát snaha vytvořit silnou hlavní hrdinku, která bude o svém osudu rozhodovat sama místo toho, aby neustále čekala na záchranu. Bohužel se to ale úplně nepovedlo, protože kdykoliv se na scéně objevil Jaxon, Grace se proměnila v plochou postavu, která nedokázala myslet skoro na nic kromě toho, jak moc ji přitahuje což je velká škoda, protože potenciál tu byl. Nezbývá proto než doufat, že v dalších dílech to s ní bude o něco lepší.

Samotný Jaxon je úplně typický young adult hrdina. Na první pohled nepřístupný bad boy, uvnitř zmučený kluk, který se jen snaží udělat to, co považuje za nejlepší. Vyvolený přesvědčený o tom, že musí obětovat vlastní štěstí, aby ochránil ostatní. A samozřejmě je nesmírně sexy na to vás Grace nenechá ani chviličku zapomenout, protože to opakuje zhruba každých pár stran. Klišé? Rozhodně, ale nejde mu upřít funkčnost, neboť cílová skupina bude Jaxona s největší pravděpodobností zbožňovat.

Vztah Grace a Jaxona ve výsledku představuje největší problém celé knihy, protože je založený na neustále omílané nepochopitelné, ale velmi silné přitažlivosti. Jsou případy, kdy mi insta-love nevadí, tady ale byla vyhnaná až do extrémů. Hlavní hrdinové se během pouhých pár dnů nesmyslně rychle přesouvají od vzájemné nenávisti k hluboké lásce bez toho, aby se skutečně poznali. V závěru se sice objevuje určitá snaha o zdůvodnění, ale ani to nedokázalo situaci zachránit. Stačilo by přitom, aby Grace a Jaxon alespoň trochu zvolnili tempo a hned by romantická linka působila mnohem lépe.

Titulu nicméně nelze upřít čtivost a v pozdějších částech i rychlé tempo. V příběhu nechybí intriky a napětí a díky tomu, že se toho stihne stát poměrně hodně, je pravděpodobné, že se knize podaří vás alespoň v něčem překvapit.

První část knihy se navíc nese i v duchu netrpělivého očekávání na chvíli, když autorka konečně začne odhalovat detaily o tom, jak v jejím světě nadpřirozené bytosti fungují. Její svět má potenciál a v mnoha ohledech byl velmi zajímavý, třeba i co se týče pojetí upírství a dalších nadpřirozených bytostí. Bohužel ho ale v prvním díle nakonec stačíme poznat spíš jen zběžně a mnoho otázek zůstane nezodpovězených dá se ale předpokládat, že na ně přijde čas v dalších dílech.

Touha má sice spoustu chyb, ale přesto dokáže být až neuvěřitelně čtivá a zábavná. Bude perfektní především pro méně náročné čtenáře, kteří se těší hlavně na romantickou linku plnou překážek a napětí. Pokud milujete třeba zmiňovanou Twillight ságu nebo Upíří deníky, rozhodně si přijdete na své. Je to trochu kýčovité a ohrané, popularita série ale jasně vypovídá o tom, že čtenáři si tento typ příběhů stále užívají a to je nakonec to nejdůležitější.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

2 03.07.2023

To není můj problém - příběh o holce, která má sama spoustu problémů, ale raději řeší ty svých spolužáků. Ty totiž na rozdíl od těch svých vyřešit dokáže.

Skvěle napsaná contemporary, která otevírá některá vážná témata a přesto není úplně heavy. Romantická linka je spíš v pozadí, ale přitom je uvěřitelná a chemie mezi postavami funguje moc dobře. Navíc je to díky tomu ideální kniha pro všechny, co tvrdí, že se nedokážou vcítit do lesbických postav (právě na základě té sexuální orientace) - Aideen jim totiž dokáže, že je to nesmysl, protože má jako postava spoustu vrstev a pocitů a to, že má ráda holky, na tom nic nemění.

P. S. Pokud už máte To není můj problém přečtenou a líbila se vám, pak se rozhodně pusťte i do The Falling in Love Montage od té samé autorky, ta je totiž ještě lepší!

2 23.06.2023

Jsme nevyhnutelní je poslední kapitolou volně navazující série, která odstartovala s knihou Navždycky. Nofreeusernames na závěr zvolila hlavní hrdiny opravdu skvěle, protože společně představují propojení mezi protagonisty ze všech předchozích knih a tak se vrací Mei ze zmiňovaného Navždycky, Ava z Miluju tě. Já vím i Charlee z Letních nocí.

Autorka v určitém smyslu obrací klasické genderové role, které z young adult příběhů známe zatímco Travis je kluk se srdcem ze zlata, který touží po lásce, Harper všichni kolem vidí jako tu bad girl, co chodí neustále v černém, s ničím se zbytečně nemaže a před vztahy preferuje povyražení na jednu noc. Ve skutečnosti je ale Harper hlavně holka, která se po zkušenostech se svou bývalou přítelkyní bojí zamilovat.

Postavy v knize jsou rozličné, jenže je jich hodně, takže některé poznáváme spíš jen povrchně. Je znát, že se kniha tentokrát odehrává ve vysokoškolském prostředí, protože jsou o něco vyspělejší. Harper i Travis mají své světlé i tmavé stránky, díky tomu jsou přirození a některé problémy, které řeší, mohou být čtenářům velmi blízké. Jen škoda, že jejich vývoj nebyl o něco důkladněji propracovaný a zejména v případě Harper nešel ještě víc do hloubky. Z vedlejších postav pak každopádně stojí za zmínku především Izzy, protože ukazuje, že i na vozíčku se dá tančit doslova

V knize se nepravidelně střídají kapitoly z pohledu Harper i Travise, což nám umožňuje sledovat vztah, který se mezi nimi formuje očima obou dvou. Autorka píše čtivě a svižně, díky čemuž dokáže udržet čtenáře ponořené do knihy, i když je děj spíš jednodušší a není zas tak těžké si domyslet, jak se bude vyvíjet dál. A jak už je pro Nofreeusernames typické, nechybí ani humor nebo odkazy na současnou popkulturu, tentokrát s Marvelem v hlavní roli. Popkulturní složka je dobře vyvážená a přirozeně zapadá do výsledného celku. Knihu si tak užijete i v případě, že vás Marvel vůbec nezajímá.

Na své si přijdou zejména fanoušci slow burn romantiky. Romantická linka je totiž poměrně pomalá, protože od přátelství k lásce v tomhle případě znamená hlavně hodně přátelství. Vyvažuje to ale nezanedbatelná chemie, kterou mezi sebou hrdinové mají. Nicméně pokud jste se těšili na silné prvky zakázané lásky a tajné randění (protože vztahy v kapele jsou přísně zakázané), toho v příběhu nakonec moc nenajdete.

Knihy od Nofreeusernames jsou jedinečné tím, že je jim věnována opravdu velká péče, co se týče vizuální stránky a bonusového obsahu. Každá další autorčina kniha je v tomhle ohledu o kousek lepší a to platí i tentokrát. Jsme nevyhnutelní hraje barvami, obsahuje chaty, fotografie a dokonce i Instagram stories. Vedle toho ke knize existuje také několik playlistů, Harper má svůj vlastní účet na TikToku jako @harper_j_great, kde pravidelně sdílí videa a když budete při čtení dávat pozor, zjistíte i to, že jí můžete poslat e-mail, na který vám pravděpodobně odpoví. To všechno z knihy dělá v českém prostředí unikát, který přesahuje i za stránky knih.

Jsme nevyhnutelní je ve výsledku ukázkový příklad jednoduchého a čtivého příběhu, po kterém sáhnete, když si chcete zlepšit náladu nebo odpočinout. Nenechte se zmást vysokoškolským prostředím, je to totiž stále stará dobrá contemporary pro fanoušky young adult. Pokud o sobě víte, že máte pro podobné příběhy slabost, určitě neváhejte a dejte knize nebo i těm předchozím šanci jsem si jistá, že si je užijete.

*3,5 hvězdičky, zaokrouhluju nahoru
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

2 23.06.2023

Kdybych tě našla vypráví citlivý příběh o rodině, lásce, rasismu a dospívání. V současnosti sledujeme sedmnáctiletou Angie, která se vydává na cestu v naději, že najde otce, kterého nikdy nepoznala. V minulosti zase poznáváme její matku Marilyn v tom samém věku a pomalu odkrýváme příběh o tom, jak se poznala s otcem Angie.

Ava Dellaira velmi obratně pracuje s chronologií a způsobem, jakým se příběhy obou hrdinek prolínají. Neskáče pouze mezi minulostí a přítomností, ale současně se i v rámci jednotlivých kapitol hlavní hrdinky vrací a vzpomínají. Příběh přitom není vůbec zmatený, každý takový přesun je pečlivě zvolený a postupně pomáhá odhalovat další kousek skládanky.

V hlavní roli jsou především pocity hlavních hrdinek – láska, zármutek, strach, dospívání, snaha najít samu sebe… Postupně Marilyn a Angie sledujeme, jak je příběh mění a dozvídáme se o věcech, které definovaly to, kým jsou. Hlavní hrdinky jsou velmi okouzlující, postavy obecně jsou propracovány do detailů. Jsou realistické i se vším dobrým i zlým, nepatrné zvyky a úvahy jim dodávají na živosti a díky tomu všemu je velmi snadné se do nich vcítit.

Kniha je napsána s velkým citem pro detail, autorce se povedlo skvěle zachytit melancholickou atmosféru, která čtenáře doprovází na každé straně. Příběh je velmi emotivní, dokáže vás pohladit po duši i rozesmutnit. Vychází z témat, která se týkají nás všech a to mu dodává na síle. V jádru je to příběh, který by klidně mohl být tak reálný jako vy nebo já.

Kdybych tě našla je unikátní příběh plný citu, jaký jen tak nenajdete. Zejména prolínání různých časových rovin je naprosto geniální a pomáhá budovat napětí, takže i když kniha není sama o sobě plná akce, čtenář si nemůže pomoct a napjatě čeká, až se příběhy obou hrdinek konečně setkají a prolnou v jeden. Kdybych tě našla si rozhodně zaslouží velkou pozornost a pokud jste ji ještě nečetli, určitě byste to měli napravit. Pro mě to je rozhodně jeden z nejlepších příběhů, které jsem letos četla a velmi se těším, s čím autorka přijde dál, protože už její první kniha Dopisy na konec světa byla výborná.

2 28.08.2022

Pokud jste na W.I.T.C.H. vyrostli, tenhle komiks vás dokáže na chvíli vrátit do dětství a to je neskutečnej pocit. A díky novýmu vydání se dá navíc konečně zase bez problémů sehnat. :D

Místy je příběh trochu rychlej a některý události by si zasloužily víc prostoru, to ale bude důsledek toho, že původně vycházel v časopisech. Jinak je to ale naprosto famózní, plné napětí, akce, přátelství, humoru a pro spoustu z nás i nostalgie - prostě všeho, co si člověk může přát.

Postavy jsou skvělá a různorodá směsice, takže si každý bez problémů dokáže najít svou oblíbenou (u mě se nic nezměnilo, pořád je to Will). Navíc jsem si neskutečně užívala i tu vizuální podobu. Ilustrace jsou překrásný, září všemi barvami... Je to pastva pro oči.

Ať už je vám 10 nebo 20, W.I.T.C.H. jsou prostě pecka a stojí za to. Já už se strašně moc těším na pokračování!
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

2 28.07.2022

Ambicióznější studentku, než je Prudence, byste na střední škole ve Fortuna Beach nejspíš hledali jen těžko. Není proto divu, že když dostane ze skupinového projektu z mořské biologie za C, rozhodne se, že udělá všechno proto, aby známku zlepšila – i když to znamená, že bude muset strávit část léta dobrovolnictvím v místním středisku na záchranu mořských živočichů krájením ryb a čištěním bazénů po boku otravného a nezodpovědného lajdáka Quinta.

Její léto navíc nabere nečekaný rozměr ve chvíli, kdy objeví, že ji vesmír obdařil schopností sesílat karmickou odplatu na lidi ve svém okolí. Láska, ekologie i spravedlnost – to jsou věci, o kterých se nakonec v létě naučí víc, než by čekala.

Marissa Meyer, autorka proslulých sérií Měsíční kroniky a Renegáti přichází se svým prvním contemporary. Fantasy prvky si ale neodpustila úplně a hlavní hrdinku obdařila nadpřirozenou schopností trestat lidi za špatné chování. Ačkoliv to zní zajímavě, v kontextu celého příběhu to působilo tak nějak navíc. Snaha odlišit se je dobrá, ale v tomto případě kniha sama o sobě přináší jedinečné a zajímavé téma záchrany zvířat, a tak se karmická superschopnost zdála zbytečná a moc k němu neseděla. Naopak si myslím, že by to býval byl skvělý nápad na samostatnou knihu.

Oproti tomu prostředí záchranného střediska a otázka ochrany (nejen) mořských živočichů byly naprosto perfektní. V Young Adult literatuře jde o něco zcela nového a neokoukaného, autorka navíc středisko i samotnou problematiku moc dobře popsala a já si jsem jistá, že mnoho čtenářů se díky ní dozvědělo něco nového. Pokud máte strach, že kvůli tomu bude kniha plná smutných příběhů nebohých zvířat, pak se bát nemusíte – kniha popisuje problémy, která zvířata sužují tak, aby čtenáře zaujaly, ale neodradily.

Hlavní hrdinka, z jejíhož pohledu příběh sledujeme, byla zejména ze začátku opravdu neskutečně otravná, to bylo nicméně zcela zjevně autorčiným záměrem. Prudence totiž začíná jako člověk, který není úplně špatný, ale zároveň vidí svět velmi černobíle, rychle ostatní soudí a zajímá se především o sebe, své plány, své štěstí. Jednoduše řečeno – je tak trochu ignorant. Jak ale začne postupně poznávat problematiku i samotná zvířata víc do hloubky, začne se její pohled měnit. Její vývoj byl hodně prvoplánový, na druhou stranu nelze říct, že by ho autorka vykreslila špatně.

Na druhou stranu Quint byl prakticky od začátku sympaťák se srdcem na správném místě. Svým způsobem byl naprostým protipólem Prudence. Obecně se mi moc líbilo, kolik prostoru bylo věnováno jak Quintovi, tak dalším vedlejším postavám. Každá byla trochu jiná a osobitá a obohacovala tak celkový příběh.

Tempo příběhu bylo poměrně pomalé, ačkoliv se toho nakonec vlastně stihlo udát docela dost. Nejznatelnější to bylo na první třetině knihy, která se velmi táhla a nebyla tolik záživná. Změna přišla až ve chvíli, kdy Prudence konečně začala dobrovolničit ve středisku.

Marissa Meyer je zkušená vypravěčka a je to znát. Ve chvíli, kdy se věci daly konečně do pohybu, bylo těžké knihu odložit, tak čtivá byla. Romantická linka je velmi pomalá, ale opravdu skvěle vykreslená. Je vidět, že autorka má s romantikou velké zkušenosti a ví, jak ji napsat tak, aby člověka zahřála u srdce, přiměla ho se pousmát a fandit hlavním hrdinům. Opravdu moc dobře líčí pocity i atmosféru.

Jediné, co mě z hlediska romantické linky mrzí, je fakt, že tam na můj vkus bylo až moc málo času, kdy byli hlavní hrdinové skutečně spolu. Autorka totiž umí tyto chvíle skvěle popsat a mě mrzí, že jsem si je nemohla užívat o trochu déle.

Začátek Instant Karmy může působit velmi průměrně, ale opravdu stojí za to ho vydržet. Kniha opravdu krásně pracuje s tématem ekologie a životního prostředí, které je neokoukané, a navíc má přesah i do reálného života. Po přečtení Instant Karmy sice nejspíš nikdo ze dne na den nepřehodnotí veškeré své životní postoje, ale naťukává témata, o kterých je důležité mluvit a přemýšlet. Velmi si cením toho, že se Marissa Meyer do něčeho takového pustila. Kniha má své mínusy, nadpřirozený prvek tu byl zbytečný, ale přesto si troufám říct, že je to ve svém žánru v současnosti jeden z nejpovedenějších titulů a zaslouží si vaši pozornost.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

2 16.04.2021

Zprvu to pro mě bylo dost depresivní a byla jsem z toho upřímně mírně zoufalá - rozpadající se vztahy mě prostě děsí. Nicméně pak jsem se s tím vším tak nějak smířila a snášela jsem to líp. Ono to není čistě depresivní čtení, je to také plné humoru, trefných hlášek a svérázných rodičů. Je to o životě a rozhodně to stojí za přečtení. A hlavně - i kdyby se vám nakonec nelíbil obsah, to grafické zpracování si prostě musíte zamilovat!

Řeknu to takhle - nepamatuju se, kdy naposled jsem tak strašně moc nechtěla, aby nějaká kniha skončila.

2 27.02.2016

Hlavní hrdinka je na zabití a postavy celkově nestojej za nic. Nejednou to postrádá logiku. Ačkoliv styl psaní není zdaleka dokonalej, oproti všemu ostatnímu je skvělej, alespoň se to rychle čte.

Wellp, nakonec to bylo celkem fajn. Ale často jsem absolutně nechápala, co se to děje a ztrácela se, huh.

Morefus je boží.

2 01.08.2015