krevetinka
komentáře u knih
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
(SPOILER) Colleen Hoover je v současné době považována za velice kontroverzní autorku a já zcela rozumím tomu proč. Způsob, jakým popisuje hlavní hrdinky je nechutný, stejně jako protlačování své pro-life politiky, kterou velmi nelogicky a citově podmíněně cpe do každé své knihy. Konec knihy má čtenáře podnítit k tomu, aby si sami vybrali, čemu budou věřit - zda Verity, jakožto necitelné a zlomyslné ženě, nebo hlavní hrdince Lowen. Já bych nejraději zvolila alternativní možnost, že knihu někdo vydal omylem a že se původně jednalo o něco, co nemělo spatřit světlo světa. Tuhle možnost jsme však bohužel nedostali (fňuk), takže snad uspokojím Colleen alespoň tím, že řeknu, že je mi úplně jedno, kde je pravda, protože všechny postavy v knize byly úplně debilní, a proto je mi jejich osud úplně u rektálu.
Čert vem děj knihy, který je to nejméně hrozné na celém tomto výplodu, zřejmě inspirovaným autorčinými sexuálními fantaziemi. Mnohem alarmující však jsou informace, které nám autorka skrze toto dílo předala:
1. Jakmile žena necítí mateřské pudy a nechce děti, je krutá, zlá, odporná a zaslouží si potrestat, nejlépe svým manželem, který se ji pokusí opakovaně zavraždit.
2. Poporodní deprese je mýtus, čili se vracíme k bodu předchozímu. Jestliže má žena touhu pracovat, nebo jen odpočívat a tyto činnosti by ráda upřednostnila před péčí o děti, je krutá, zlá a zasloužila by si potrestat... a jo, to už jsem říkala. Jdeme dál.
3. Žena (pod. jm. č. jed.) = bytost seslána na tento svět výhradně proto, aby zkrášlila život osobám mužského pohlaví, čehož může docílit jednoduše tím, že se podvolí muži, na uvítanou po pracovní cestě mu pocumlají klobásu hned u dveří (snad aspoň zavřeli...) a hlavně - HLAVNĚ (!) volí takový způsob oblékání, který nebrání muži kdykoliv a kdekoliv zasunout onu předem pocumlanou klobásu (zapamatovat, dámy!) do ženského klína.
Autorka Collen Hoover je v současném mediálním prostoru opravdu na špičce a každý, kdo se aspoň občas nachomýtne na platformách jako jsou Youtube, Tiktok a Instagram jí nemůže být nepolíben. Zastává opravdu enormní prostor v booktuberovém prostředí, a proto si myslím, že by svůj spisovatelský um a svoji slávu mohla využít k lepším věcem a zabývat se lepší problematikou, než k tomu dělat z žen naivní kravky, které jsou hotové jen z toho, že jim chlap místo chlastu raději koupí vodu, nebo jim půjčí čistou košili, protože ta jejich je špinavá a démonizovat skutečné současné problémy, jako je postpartum, pro-choice politika, feminismus, domácí násilí, toxické vztahy a podobné, které se opakovaně v jejich knihách ve velké míře vyskytují.
Hoover místo toho, aby problematiku rozvedla, předložila skutečná fakta a zabývala se tím, co tyto problémy znamenají ve skutečnosti a jak mohou významně zhoršit nebo naopak zlepšit kvalitu jedince, kterého se dotýkají, využívá problém jen k takovým účelům, aby protlačovala vlastní kontroverzní přesvědčení a na základě toho rozlišovala hrdiny/ky na dobré a špatné. Jistě, její knihy se protlačují, prodávají a čtou jako divé, takže není důvod, proč by měla něco měnit, ale i přesto si myslím, že má na víc.
Na východ od ráje
John Steinbeck
Asi nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy četla. Má v sobě sílu a nese velké poselství, a přitom je tak prostá a lidská.
Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Tyler Durden. Všichni ho známe. Bodejť by ne. Je to náš dobrej kámoš.
Spasitel.
Zkurvysyn.
Všichni ho známe. Ale nikdy o něm nemluvíme.
Ale kdo že to ten Tyler Durden vlastně je?
My.
My všichni.
My všichni jsme Tyler Durden.
Vím to, protože to ví Tyler.
Tahle kniha má potenciál měnit životy. Po přečtení tohoto si uvědomíte, jak moc vlastně milujete své nudné životy, oddané materiálnímu světu. A zároveň je v hloubi duše nenávidíte.
Naprosto mě dojal epilog. Dojemný, nádherný.
Chtěla jsem zde přidat nějaký výrok, který by vystihl tu nejlepší myšlenku celé knihy, ale bylo jich tam tolik, že to prostě nejde. Nejde přidat jen jeden. To bych zde musela přepsat celou knihu.
Mohu říct jediné: přečtěte si to!
Na cestě
Jack Kerouac
Tak tohle bylo něco úžasnýho. Vzhledem k tomu, že se k této knize všeobecně objevují spíše negativní recenze, jsem neměla moc velká očekávání, nicméně nakonec jsem byla převelice překvapená. Musím říct, že naprosto chápu rozpolcené názory k této knize. Je jasné, že se kniha nemůže líbit všem - žádná kniha nemůže, taková kniha prostě neexistuje - ono spíš záleží na tom, co od této knihy očekáváte. Pokud je to příběh, který bude mít děj, gradaci a srdceryvný konec, pak je jasné, že budete zklamaní. Pokud ale čekáte to jediné, co kniha vlastně může nabídnout - cestu, pak si to zamilujete. Tato kniha totiž ani nevznikla proto, aby ji někdo pochopil, nebo miloval. Vznikla proto, aby vás stáhla s sebou. U mě se jí to podařilo - hned od samého začátku jsem měla pocit, jako by mě Jack chytil za ruku a já ho tak doprovázela po celou dobu. Šíleně moc mě pobavily veškeré historky ze života různých lidí, uvědomila jsem si, že každý člověk, bez ohledu na sociální třídu, národnost, zájmy, pohlaví (atd,atd) může mít taky vcelku zajímavej život, naplněnej spoustou historek a vzpomínek, které jsou někdy morbidní, někdy absurdní, ale na tom nesejde, protože důležitý je, že dokáží pobavit ostatní.
Byla to úžasná cesta a já jsem ráda, že jsem jí mohla býti součástí. Už teď se cítím poněkud nostalgicky. Knihu si ráda někdy přečtu znova!
,,Všichni jsme byli nadšení, protože jsme si uvědomili, že za sebou necháváme zmatek a nesmysly a vykonáváme jedinou možnou vznešenou a smysluplnou činnost naší doby - frčíme."
1984
George Orwell (p)
No musím říct, že se nejedná o žádné zábavné čtení. Často se mi stalo, že jsem se některými pasážemi musela ztěžka prokousávat, ale pak zase přišla část, která se mi četla jedním dechem. Rozhodně se ale jedná o knihu, při které vás bude mrazit v zádech a která stojí za přečtení.
O myších a lidech
John Steinbeck
Vzdávám panu Steinbeckovi hold. Jeho literární tvorba je naprosto skvostná. Nezáleží na podmínkách, v jakých jeho knihy čtete - dotknou se vašeho srdce bezpodmínečně vždy.
Duna
Frank Herbert
Výborná kniha.
Bez průběžných poznámek se ale neobejdete bez toho, aniž byste se zhruba v půlce knihy neztratili. Postav a informací je opravdu nepřeberné množství. Nejedná se o oddychovou četbu - rozhodně si na to vyhraňte čas, abyste se mohli soustředit, kniha je totiž poměrně složitá a komplexní.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
"Roky na gymnáziu byly otevřená rána, která se Mattiovi s Alicí zdála tak hluboká, že se už nikdy nezacelí. Prošli jimi se zadrženým dechem, on odmítaje svět a ona s pocitem, že ji svět odmítá, a uvědomili si, že v tom nakonec není žádný velký rozdíl."
Jedna z nejsmutnějších knih, které jsem kdy četla. Příběh o efektu motýlích křídel, o tom, jak je život občas nemilosrdně krutý, a do jaké míry to všechno můžeme ovlivnit.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
2*
Nejvíce znepokojující na tomto příběhu je pravděpodobně to, že ho za znepokojivý považují hlavně ti, kteří jedí maso.
Námět mě zaujal, ale myslím, že autorka nedokázala dostatečně naplnit jeho potenciál.
Takový příběh musí být postaven na logických základech, což se zde nestalo. Věci se tu prostě dějí, aniž by čtenář věděl proč.
Líbil se mi způsob, jakým Bazterrica píše. Nelíbil se mi konec, který je většinou recenzí, zejména na Goodreads, považován za nejvíce šokující část. Vždyť jeho žena snad mohla mít děti, ne? Tak proč se tak hlavní hrdina rozhodl? A ta reakce jeho ženy na to všechno? Mhm, JASNĚ.
Nevím, co na této knize spousta lidí má, ale já bych fakt chtěla vědět pointu a smysl téhle knihy. Co se nám Agustina Bazrerrica snažila říct? Že jsme všichni pokrytci? Protože to už tak nějak tušíme všichni dávno.
Ale co je na tom všem zhola nejvtipnější? Všichni ti komentující, kteří v souvislosti s knihou tvrdí, jak je tato kniha neskutečně disturbing a šokující, ale pak si k večeři dají třeba kuře.
No mám dost.
Spasitel
Jo Nesbø
První kniha, kterou jsem od Nesba četla a která si mě získala. Jo Nesbo je naprosto dokonalý v zápletkách, že si občas říkám, zda si příběhy vymýšlí, nebo se nechává inspirovat skutečnými událostmi. Tuhle knihu (jako všechny od Nesba) jsem měla přečtenou za nějaké tři, možná čtyři dny. Od jeho knih se prostě nejde odtrhnout. Za mě velmi povedené dílo. 5*
Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
(SPOILER) Popravdě jsem od knihy čekala něco úplně jiného. A to, co jsem dostala, mi doslova vyrazilo dech.
Tak skvělý, sugestivní příběh, ze kterého mrazí v zádech jsem nečetla už sakra dlouho.
Nemyslím si, že se jedná o thriller, ani o horor, za který je tato kniha často považována. Ne - tohle je niterná zpověď člověka, který na sebe vzal vinu za někoho druhého. Můžeme samozřejmě polemizovat nad tím, do jaké míry je to pravda, ale kdo četl, pochopí, co tím myslím.
A to bylo přesně to, co mi na hlavní hrdince, vypravěčce, bylo sympatické - že byla jako matka schopna poohlédnout do minulosti a přiznat si, že své dítě nemilovala tak, jak měla, a že nebyla dobrou matkou. Která žena si tohle dokáže přiznat? Osobně jsem se setkala jen s matkami, které zarputile tvrdí, že své dítě milují od první chvíle, nadevše, a že jsou nejlepšími matkami, jakými být mohou, i když to mnohdy není pravda. A to mi bylo sympatické.
Vlastně jsem dokázala mít pochopení pro všechny - pro Evu, pro Franklina, i pro Kevina (do jisté míry). Líbí se mi, že v příběhu zkrátka nenalezneme jednoznačnou odpověď na otázku: "Proč?", nebo "Kdo je viníkem?" - záleží na tom, z jakého úhlu pohledu nazíráme.
Jinak, nenechte se zmást - ačkoliv k tomu název nabádá, takhle kniha není o Kevinovi, jako spíš o hluboce nepochopené matce Evě, která se svého syna naučila milovat až poté, co na sebe vzala veškeré jeho hříchy.
Kniha se četla sama, vyprávěcí styl mi sedl, nedokázala jsem se od příběhu odtrhnout. Nevšední zážitek!
Opravdu silný příběh a jeden z nejlepších, který jsem kdy četla. Dnes si pustím film, kterým jsem také doposud nepolíbená.
Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti
Natálie Soldátová
Přečetla jsem jen pár kapitol přímo na Wattpadu, ale dle komentářů zde usuzuji, že se od tištěné podoby příliš neliší, takže to okomentuju i tak.
Začala bych tím, že je celkem k podivu, že autorka studuje žurnalistiku v USA. Kdyby to byla medicína nebo nějaký jiný obor, kde není hlavní zbraní dovednost používat jazyk, nechala bych to být. Ale aby zrovna něco takového vyplodila studentka žurnalistiky, to se mi nechce ani věřit. Ale, no, co si budeme povídat, univerzity v USA dost možná mají větší prestiž, ale o kvalitě výuky v porovnáním s univerzitami českými nemůže být snad ani řeč. To vám potvrdí každý, kdo si to zkusil, a nevalný výtvor slečny Soldátové je toho jen důkazem.
Při čtení jsem si sepsala pár poznámek:
1. Střídání přítomného a minulého času, a to klidně ve větách hned po sobě. Proč?
2. Oceán v Itálii. A mohla bych ho vidět?
3. „Slyšela jsem vítr v korunách stromů.“ Asi chápu, co tím chtěla autorka říct, ale napsala to opravdu nešikovně. Když už, tak: „Slyšela jsem šelestění listů na stromě pod vlivem větru.“ Nebo tak něco.
4. Tázací věty postrádají otazník na konci. Místo toho jsme obdařeni třemi tečkami. ... ... ...
5. Měsíce se píšou s malým písmenem na začátku, nikoliv s velkým. Takže kniha určitě nevyšla v Srpnu, ale asi nejspíš v srpnu
6. Asi detail, možná je to vysvětleno někde později v knize, ale Stella Mayer mi vůbec nepřijde jako české jméno pro dívku, která je navíc dcera Itala. Kdo se v Itálii jmenuje Paolo Mayer? :D Navíc si nejsem jistá, zda může být žena Češka nositelka nepřechýleného příjmení, pokud se nevdala. Jakože, asi může, ale jedině že by podstoupila změnu příjmení a zaplatila správní poplatek. Možná se mýlím, ale stejně mi to přijde malinko divné. Pravděpodobně by se totiž jmenovala Mayerová, basta.
No nic, za mě je to neskutečný propadák, což bývá většina prvotin, ale tohle je fakt masakr. Zbytek už za mě řekli všichni ostatní.
Námi to končí
Colleen Hoover
Druhá kniha od Hoover. No, dobře se to čte, má to hlavu a patu a celkem dobrý námět, ale stejně jako Odvrácená tvář lásky mi i tohle přišlo děsně klišoidní, předvídatelné a s neskutečně plochými postavami. Asi jí dám ještě nějakou tu šanci, ale moje oblíbenkyně nebude, to vím už teď.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Četla jsem ji ještě na střední. Je to už několik let, ale stále na ni nemohu zapomenout. Byla nádherná a v té době odrážela přesně ony důvěrně známé pocity, se kterými jsem v době puberty bojovala. Nejvíce mi však utkvěl v hlavě dialog mezi Holdenem a učitelem na konci knihy.
Společně s Kerouacovým románem Na cestě je toto má nejoblíbenější kniha.
Upálené
C. J. Tudor
(SPOILER) Musím souhlasit s komentářem od Baiba.
Kniha byla velmi čtivá, námět fajn, ale zpracování nic moc. Čím jsem se blížila ke konci, tím zamotanější to bylo. A dost to ubíralo na kvalitě.
Za prvé jsem se šíleně ztrácela v množství postav, hlavně teda ve vztazích mezi nimi.
Za druhé se zde objevilo tolik témat, které by mohly být sepsané tak do 4 knih, ne do jedné.
A za třetí mi to přišlo celé úplně zbytečně přeplácané. Kdyby se autorka držela jen tématu mučedníků a toho, proč se ta církevní rodina snažila po staletí zamaskovat lež kolem upálených, bylo by to fajn. Ale proč tam bylo tolik těch farářů? Co ty dvě upálené holčičky? A co ten Wigley? Zabil svoji matku - spisovatelku, která pak několik měsíců ležela mrtvá doma. To ji jako nikdo nehledal? To jako neměla žádnou rodinu, přátele?
A ten konec nechápu už vůbec... Takže ty páleničky vytvářel její bratr Jacob? Proč jako?
No, začít rok touto knihou byl opravdu přešlap. K autorce se asi vracet už nebudu.
Potenciál to mělo, ale ten šel kvůli přeplácaností úplně do kelu.
Misery
Stephen King
(SPOILER) Příběh byl brilantní! “Šťastný” konec jsem nečekala, a proto jsem byla moc ráda, že z toho Paul nakonec opravdu vyvázl živý.
(Nicméně - co ty hrubky ve vydání z roku 2019? To bohužel dost kazilo dojem. Napočítala jsem jich alespoň 6...)
5/5
Proměna
Franz Kafka
Řehoř byl neškodný, ale nebylo mu pomoci, a tak se všichni těšili, až se ho zbaví. Jo, bylo mi ho hrozně líto, ale takhle to v životě chodí často.