Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1939/bmid_duna-5Tw-1939.jpg
4
3347
496
Sága Duna amerického spisovatele Franka Herberta patří do zlatého fondu světové science-fiction. Vypráví o pouštní planetě Arrakis, na níž se nachází jediný zdroj koření prodlužujícího lidský život a propůjčujícího člověku mimořádné psychické schopnosti. Svému autorovi získala nejen literární ceny, ale především miliony čtenářů na celém světě.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2006 , Baronet
Originální název:
Dune , 1965
více info...
Přidat komentář
Nemohol som teraz v noci spať, kým som nedočítal zvyšok Duny. Proste bola to fantastická, úžasná kniha, ktorej príbeh sa mi vryl pod kožu a hoci filmy, oba diely, sú perfektné, tak kniha je o niekoľko levelov ďalej. Rozhodol som sa nielen z knižnice si to požičať, ale čo najviac dielov si postupne aj kúpiť. Stojí totižto zato mať Dunu doma. Úplne ma pohltil svet planéty Arrakis, jednotlivé postavy, dejové zvraty a samotný záver je skvelo vypointovaný. Určite odporúčam milovníkom sci-fi aj fantasy, lebo z oboch prvkov kniha čerpá.
Na knihu mě spolu s dalšími davy nalákalo excelentní filmové zpracování, tak jsem si řekl, že dám šanci i knižní podobě. A musím říct, že ze začátku jsem měl velký problém. První film jsem viděl před delší dobou a autor se ze startu moc nezpomaluje s vysvětlováním jakýchkoliv pojmů specifických pro tento svět. Trvalo to asi únavných 150 stran než si všechno dostatečně sedlo, já si uvědomil o co komu v konvetzacích jde a udělal jsem si dobrou představu kdo je kdo. Pak kniha po tom, co se Paul dostane k fremenům nabere velmi příjemné tempo a příběh má solidní spád. Je to velký svět a hodně představování na začatek, takže je třeba se toho nezaleknout, zatnout zuby a prokousat se matoucím úvodem. Každopádně v sérii hodlám pokračovat a doufám, že po téhle knize už to bude brnkačka.
(9.5/10) »Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.«
Tak jsem se konečně dostal ke slavné Duně, u které přiznávám, že se mi doma válela dost dlouho a nakoplo mě až oznámení vydání druhého filmu, protože na to všichni pěli ódy a já se na to nechtěl kouknout dřív, než se prokoušu knihou. Ta nás po chvíli zavede na nehostinný svět Arrakis, který se člověku dostane pod kůži. Člověk se pak cítí až nepatřičně, když si napouští vanu plnou vody :D Nejde úplně o klasickou sci-fi, vidím tu i dost fantasy prvků, což ale není na škodu - je to zase trochu něco jiného a jde tu především o intriky a boj o moc. Nová filmová adaptace mi pak celkem sedne, i když se nevyhýbá škrtům a změnám a samozřejmě neobsahuje myšlenky postav, kterých je kniha doslova plná. Každopádně po filmu Duna z roku 1984, kde mi extrémně vadí totálně obskurní ztvárnění Harkonnenů a nesmyslný závěr, je to poměrně osvěžující. Kniha je ale kniha a všem, komu se film líbil, bych okamžitě doporučil skočit po knize a užít si tenhle svět hezky do hloubky.
(SPOILER)
Knihu jsem začala číst až po shlédnutí obou částí nového filmu Duna, protože jsem potřebovala vyplnit prázdno, které ve mě zůstalo po shlédnutí tak dobře zpracovaného filmu. Tu sílu postav a celého skvěle vymyšleného světa jsem si prostě zamilovala. Proto tady filmovou a knižní verzi Duny trochu porovnám.
Překvapilo mě to, že filmové části Duny nejsou moc rovnoměrně rozdělené, protože filmová první část Duny je v knize asi 65% celého příběhu, ale vůbec ničemu to nevadilo. Vlastně se mi první ⅔ knihy líbily mnohem více než závěr (i když bylo čtení ze začátku trochu náročnější, kvůli neustálému listování do slovníku na konci). Dále mě mile překvapilo, že velkou část knihy sledujeme z pohledu Jessiky. Pasáže, kde Jessica vnímá svět podle svého benegesseritského výcviku jsem úplně hltala a vlastně celý Bene Gesserit je za mě skvěle vymyšlený. Vždy, když se v knize objevila nějaká benegesseritská poučka, tak mě to potěšilo (a samozřejmě litanie proti strachu je dokonalá). Také oceňuji neustále plány v plánech jiných plánů.
Na druhou stranu obdivuji, že ve filmu oproti knize není vynecháno moc dějových linií (samozřejmě až na výjimky, třeba mě mrzí, že ve filmu téměř vynechali Alii, která mi přišla jako velice zajímavá postava), spíše jsou jen některé situace upravené nebo předělané. A musím bohužel říct, že většina těchto úprav se mi líbila ve filmu více než knižní originál. Namátkou například pojetí Hlasu a Paulových vizí, chování Chani a někdy i Paula a vlastně téměř celá druhá část filmu, až na úplný závěr (souboj Paula s Feydem-Rauthou mi přišel mnohem lepší v knize).
Ale možná jsem v těchto věcech ovlivněná tím, že jsem viděla prvně film před knihou.
Každopádně se mi dílo Franka Herberta opravdu líbilo a jsem ráda, že jsem se o něm prostřednictvím filmu dozvěděla, protože podle obálky a asi ani podle anotace bych si tuto knihu na čtení rozhodně nevybrala. Nechápu jak toto někdo mohl napsat před 60 lety! Myslím, že styl psaní není vůbec zastaralý a příběh oslní i mladé čtenáře.
Vřele doporučuji!
Četl jsem opět po letech. Naprosto famózní. Skoro neuvěřitelné, že byla napsána před více než půl stoletím.
Ke čtení mě inspiroval povedený film Duna z roku 2021. Kniha byla pro mne ovšem zklamáním.
Vyfabulovaný svět je v některých oblastech solidně propracovaný, v jiných vůbec.
Dílo je to strašně povrchní, prázdné, přehnaně obestřené mysticismem tak nezřetelným, že u něj přesně platí poučka jistého filozofa, že pokud se někdo vyjadřuje co nejvíc nejasně, je to proto, že se snaží zakrýt NIC.
Předloženému příběhu chybí napětí, gradace, vyprávění je z mého pohledu nešťastně uchopené, resp. složené. Překlad je, slušně řečeno, poněkud kostrbatý (platí minimálně pro 10. vydání z roku 2023). Nečetlo se mi to pěkně. Filmy (z roku 2021 a 2023) se mi líbily mnohem víc.
Musím říct, že je ostuda mít tuhle knihu od roku 1988 doma a nedostat se k jejímu čtení. To je přesně můj případ. Jsem rád, že jsem se k ní konečně dostal a vůbec toho nelituji.
Slyšeno jako audiokniha.
Co sem napsat? No prostě WOW! Jak mně Duna mohla tak strašně dlouho unikat? Jsem barbar a přečetl / poslechl jsem si Dunu až po filmech a sám se za to teď stydím.
Konečné hodnocení: 99%
Souhlasím s názorem, že se jedná o jedno z nejzásadnějších sci-fi všech dob. Nutno vzít v úvahu, že bylo napsáno před šedesáti letech, kdy náš svět vypadal úplně jinak než nyní. V některých tématech Herbert rozhodně předčil dobu. Za nejpozoruhodnější postavu považuji Lady Jessicu, za nejodpornější naopak Barona Harkonena.
Od prvního února až do 8 března jsem četl tuto boží knihu
Svět Duny je rozmanitější co se týče druhů červů a ekonomicky
Lepší jak film
Ač jsem imaginární svět jedinečné planety Arrakis (Duny) a jejího ekosystému, nomádských Fremenů, magické melanže a odnepaměti o moc válčících velkorodů Atreidů a Harkonnenů poznal již někdy ve svých dvanácti letech, těsně po přelomu milénia, bylo tomu jen díky dnes už legendární videoherní strategii Dune 2000, k níž mě přivedl můj dávný kamarád-vrstevník (který měl, mimochodem, onoho času první Herbertův román již načtený)... Já sám jsem se ke knize dostal až o téměř čtvrtstoletí později - a sice díky mému aktuálně nejoblíbenějšímu (a troufám si říci, že v současnosti zřejmě i v hollywoodském průmyslu nejlepšímu) režiséru Denisu Villeneuvovi, který mne svou mistrovskou adaptací úvodní poloviny prvotního díla F. Herberta uchvátil a jenž jí nastavil laťku moderního sci-fi mnohem výš, než se v posledních dlouhých letech odvážil kdokoli byť jen vzhlédnout...
Musím se přiznat, že samotný styl a jakýsi “spisovatelský um" či řemeslná práce mi u autora připadly poněkud chabé (ovšem nutno dodat, že podle mého soudu je na vině opravdu nepříliš dobrý překlad i samotná redakce textu u posledního vydání, které jsem si zakoupil); na druhou stranu jsem byl ohromen tím, kolik vrstev a jaké množství inspirace v sobě titul ukrývá... Otázka sugestivní síly náboženství a "institutu" proroctví, prvky východní filosofie stejně jako vlivy arabské kultury a mystiky, problematika ekologie a provázanosti životního prostředí s jeho živoucími obyvateli, hrozba i požehnání supermoderních technologií, intriky a působení „iluminátských" dynamik (těch stojících „behind the curtain"), psychedelie a vliv psychoaktivních látek na proměny vědomí a vnímání vesmíru kolem sebe...; je toho tolik, a co je k neuvěření (a bylo mi při prvním zjištění šokem): Herbert byl se svou Dunou v první půlce šedesátých let naprostým průkopníkem novobdobé sci-fi - pionýrem, který svými nápady přímo i nepřímo definoval takové značky, jakými se později stali Vesmírná Odysea S. Kubricka (z pera A. C. Clarka), Hvězdné války G. Lucase či Vetřelec (Alien) R. Scotta - o mnohých dalších ani nemluvě... Idejí, vhledů, nápaditých detailů - toho všeho je v knize tolik, že u mne převládá pozitivní pohled a fascinace nad touto fantazijní ságou - nehledě na fakt, že samotná literární kvalita není nikterak valná... (a dle četných referencí ještě výrazněji upadá s dalšími pokračováními...)
P.S. Po shlédnutí Villeneuvovy Duny: části druhé musím konstatovat, že nejen že je film jakožto celek (naštěstí) maximálně věrný své předloze a pracuje s ní opravdu s citem a grácií, ale v mnohém ji povznáší ještě výš – a nakonec snad i překonává...;)
Knihu jsem si přečetla hlavně kvůli příteli a jsem na sebe pyšná, že jsem to dotáhla až do konce... Příběh ani nechci nějak kritizovat, jen prostě asi nejsem scifi typ člověka a bylo to pro mě celkem náročné čtivo.
Je to jako melanž. Pozornému čtenáři to uchopí imaginaci a promění vnitřní krajinu... Nyní tu moji obklopují pouště, písečné bouře a prokletí nevyhnutelnosti...
Duna stála Herberta roky výzkumu v rozličných odvětvích a pak ono nahromaděné vědění přelil vrstvou mystiky. Je to jako nechat se unášet proudem vědomí, v jehož středu se nalézá bohaté sci-fi.
Dunu jsem četl tak před třiceti lety a v paměti mi zůstaly jenom střípky děje, takže jsem se bez obav mohl pustit do opětovné četby – částečně i proto, abych si ujasnil, zda už ji můžu zpřístupnit mladšímu synovi. Druhé čtení mě utvrdilo v názoru, že tahle kniha opravdu patří do top ten světové fantastiky. Je to od úplného počátku až do konce jedna velká jízda – skoro jako by si člověk šlehnul pověstného koření z planety Arrakis (nebo něčeho jiného z planety Země). Přitom je to kniha – jak po stránce děje a jeho zápletek a zvratů, tak po stránce samotného autorem stvořeného světa a jeho zákonitostí i po stránce psychologie postav - velice dobře promyšlená (byť by se drobné pochybnosti – hlavně o myšlení, motivaci a jednání některých postav – mohly vyskytnout, ale to platí o jakékoli knize). Smekám před autorem a minimálně další 3 díly si ještě hodlám dopřát (k těm jsem se v mládí nedostal).
Parádní sci fi záležitost, kterou jsem poprvé četl asi ve dvanácti letech. Pamatuji si, že tenkrát mě Duna příliš neoslovila. Málo akce spousta intrik a mystik. Nyní o cca 20 let později je můj zážitek z Duny naprosto odlišný.
Planeta Arrakis je vykreslena do neuvěřitelných detailů, hlavně co se týče přírody, geografie a kultury fremenů.Tento fakt dává základ neuvěřitelné atmosféře, která čtenáře dokáže pohltit a přenést na poušť. Tentokrát mě velmi bavily i rodové intriky, rozličné cíle různých skupin a plány uvnitř plánů. Jsou totiž mistrně popsány v takových náznacích, že není úplně těžké je odhalit nebo pochopit, ale zároveň nejsou podávány úplně polopaticky a do detailu. Velmi zajímavá je vize budoucnosti, kde lidé odvrhli počítače a umělou inteligenci a vydali se trochu jinou cestou. Tenhle pohled na budoucnost nebývá úplně obvyklý a přidává knize i trochu žánrového koření směrem k fantasy. Za nesporně velké plus považuji obří písečné červy, kteří jsou zkrátka nezapomenutelní.
Velmi se mi líbil také naprosto epický záběr, který děj má, přestože je umně skrytý a mohlo by se zdát, že jde jen o osud několika hrdinů na nehostinné planetě. Myslím, že tohle je právě věc, která mi před lety unikla. Oceňuji i závěr, který je velmi dobře zvládnutý a na to, že jde o sérii i pěkně uzavřený. Po právu je Duna jedním z nejúspěšnějších sci fi příběhů.
Co naopak mohlo být o něco lépe zpracováno jsou jednotlivé postavy a dialogy mezi nimi. Občas nepůsobí úplně uvěřitelně nebo jsou velmi jednodimenzionální. Každopádně pro mě nešlo zase o takový problém, abych ospravedlnil odebrání hvězdičky, takže dávám tentokrát plné skóre.
Duna si zaslouží stručné a výstižné shrnutí. Můžeme se dělit na dvě poloviny.
První, kteří Dunu ještě nečetli nebo neviděli. Druzí, kteří ano a díky tomu zažili něco opravdu výjimečného.
Jen málokdy za život se vám poštěstí být u něčeho velkého, epického a opravdu jedinečného.
Duna je takový zlom, velký zlom v moři písku a jiných knih. Je jako tvůrce, který přináší koření do života všech čtenářů. Řízne vás hluboko jako krispel a zanechá stejně trvalou stopu.
Podobně silný dojem u mě zatím vyvolal jen Pán Prstenů. Jsem ráda, že oba příběhy patří do mého života a dočkala jsem se i milníku vidět je v kinech :)
Některé knihy k vám musí přijít ve správný čas. A ten správný čas často nejde úplně dobře predikovat. Možná tuto knihu začnete číst, ale vrátíte se k ní až pár let poté znovu.
Pokud se pro knihu rozhodujete a nevíte, zeptejte se sami sebe, zda se vám líbí Star Wars, pokud ano, tato kniha vás chytne ( i když SW si braly inspiraci právě z Duny a ne naopak).
Jedná se o hodně filosofické dílo a donutí vás přemýšlet, některé stránky ve vás budou rezonovat ještě pár dní poté. Tím vám chci říct, že to není úplně kniha na 2 odpoledne.
Pokud jsem vás tímto hodnocením neodradila a spíše nalákala, tak směle do čtení. Bude se vám to líbit.
Například za mě super kniha, ale znám i lidi, které vůbec nenadchla. Každému se holt líbí něco jiného
(SPOILER)
Rozhodla jsem se pustit do klasiky, která nám už nějaký ten pátek dělala ozdobu v knihovně. Speciální výroční edice. To ale obsahu knihy moc nepomohlo prvních asi 150 stran jsem si myslela, že tu knihu ani nedočtu. Ač tam byla moje nejoblíbenější postava z celé knihy, vévoda Leto, přelouskat text skoro nešlo. Moc složitý komplikovaný děj s hodně složitým byrokratickým sci-fi světem. Taky jde vidět, že je to přes 50 let staré, styl psaní není moc přívětivý k modernímu čtenáři. Druhá polovina knihy už se četla lépe. Děj jak ho známe a poznáme z nových filmů celkem odpovídá - natažená nuda Hlavní hrdina byl ze začátku ok, ke konci bych toho fracka nejraději vyhodila oknem, což by udelali asi i jiné postavy mini SPOILER - lady Jessica, Gurney Halleck. Zbývající knihy číst nebudu, obsahy jsem si našla, abych věděla jak to bylo dál, víc se ale trápit nechci.
Trailer na druhý dil Duny na mě bohužel působil hodině podobně jako kniha. Netěším se na 3 hodiny nudy a do kina na to nepujdu. Pěkně si počkám HBO.
Štítky knihy
space opera zfilmováno Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi science fantasy (SF + F)
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Kniha Duna je v
| Právě čtených | 313x |
| Přečtených | 4 679x |
| Čtenářské výzvě | 539x |
| Doporučených | 460x |
| Knihotéce | 1 408x |
| Chystám se číst | 1 625x |
| Chci si koupit | 354x |
| dalších seznamech | 39x |
Dětská a přesto dospělá, fantazy a přesto scifi. V době mého narození Herbert navrhl jak se zbavit umělé inteligence. Tehdy počítače vyplňovaly místnosti a krmily se dírkatým papírem. Ekologie, rytířský epos. Dobrý čtení. Krystalický zuby písečný obludy a překvapení. "Poslala jsem svůj vzkaz do budoucnosti, kde ho můžeš slyšet jen Ty. Zabila jsem našeho dědečka, tlustého barona, ani moc netrpěl ..."