Koka komentáře u knih

Četla jsem odeonský překlad Antonína Přidala, který si krásně pohrál s češtinou a našel v ní dostatek ekvivalentů anglických zkomolenin. Je to doslova gejzír breptů. Jak by asi vypadal dnešní překlad, když největší brepty v češtině způsobuje zejména často nesmyslné přejímání "englických" průpovídek?!

10 05.05.2013

Krásna kniha, svojím morálnym apelom dnes rovnako aktuálna, ako v čase vzniku a prvého vydania (na začiatku "perestrojky"). Paralela príbehu uzavretého života na zabudnutej železničnej zastávke, mimo hlavných trás ciest a záujmov, a príbehu kozmického rozmeru, v ktorom je planéta Zem možno tiež iba nevýznamnou stanicou, ktorej obyvatelia sa boja vonkajšieho sveta.
V knihe se opakovane objavuje refrén: "Vlaky v tých končinách šli z východu na západ a zo západu na východ ...", čiže i zabudnutá železničná zastávka sa môže stať stredom sveta, z ktorého sa rozbiehajú cesty dvomi smermi. Čítanie tejto knihy odporúčam kombinovať so zhliadnutím filmu Chladné leto roku päťdesiateho tretieho - až potom môže byť zážitok úplny.

8 05.05.2013

Krásné i kruté, jazykově nesmírně bohaté dílo. Bez přečtení Želar si nelze vychutnat další opus Jozovu Hanuli!
Vřele doporučuji!

19 05.05.2013

Kniha velmi výstižně a důvěrně popisuje prostředí svou podstatou uzavřené, tajnůstkářské, hrozivé. Nakolik ho popisuje autenticky, to by nám mohl říct jenom někdo "zevnitř". Pro čtenáře však příběh a postavy působí mimořádně reálně, navíc tato kniha měla štěstí, že i díky spolupráci autora knihy na scenáři se dočkala kongeniálního filmového zpracování, které hned tak nic ve světové kinematografii nepřekoná.
Mechanismy mafiánských praktik jsou zde popsány natolik reálně, že se asi staly "vzorem" pro některé současné (i neitalské) vykonavatele.

19 05.05.2013

Ve své době byl hlavní hrdina asi pořádný rebel, ale dnešní puberťáci by snad ani nechápali, co jej tak žralo. Dle mého názoru,není takto kniha tolik nadčasová, za jakou se jí dějiny literatury snaží vydávat. Každopádně je to výstižná reflexe své doby a daného prostředí.

9 05.05.2013

Ne všem autorům se povede, že jejich text se stane celosvětovým "rčením". Pojem Sophiina volba již vešel do jazyka mnoha zemí jako označení strašlivého rozhodnutí, osudové volby, která není volbou menšího zla, ale jenom volbou vynucenou velikým zlem.
Filmové zpracování je pouhým odvarem.

36 05.05.2013

Hodně drsné, kruté, smutné. Myslím, že jde o jedno prvních literárních zpracování problematiky drogové závislosti,a to z dob a území, kdy a kde tento pojem ještě asi neexistoval.

8 05.05.2013

Je to už trochu "nastavovaná kaše". Zřejmě obrovské úspěchy prvních dvou knih o Henrym Wiltovi inspirovaly autora k pokračování. Ale co - hlavně že náš oblíbený Henry prozře a v závěru se rozhodne "Vracím se k humanitním vědám .... Odteďka dělám věci po svém." Přejme mu to.

2 05.05.2013

Učňovské třídy "maso 1", "zedníci 4" atd. - úúúžasné. Kdo nikdy neučil na učňáku, asi úplně nedocení ten výstižný popis stavu mysle budoucích řezníků seznamujících se s výdobytky světové kultury, a beznaděje jejich učitelů. Jenomže: "maso 1" umí řešit problémy mnohem pragmatičtěji, než koumák Henry Wilt!
Doporučuji - zábavné, výstižné, přemrštěné, k popukání ....!!

5 05.05.2013

I když se příhody pana Wilta odehrávají na přelomu 60. - 70. let minulého století, jsou pořád hodně aktuální a jejich humor je srozumitelný i dnes. V knihách T. Sharpa je pověstný anglický humor poněkud drsnějšího ražení, ale o to nám bližší.

4 05.05.2013

Která vdaná žena, podvádějící svého manžela, by dnes dovedla porozumět Anně?! A která normální matka malého dítětě, vzešlého z nemanželského vztahu, by k němu byla dnes tak lhostejná, jak byla Anna, resp. její tvůrce?!
V knize je jistě mnoho nadčasového, ale Annin příběh a jeho "řešení", se již - naštěstí - v naší zemi a naší době neopakuje.
V knize mě zaujaly zejména diskuse představitelů šlechty o úloze lidu - hodně vypovídají o tehdejších náladách ve společnosti a anticipují to, o čem my dnes už víme, že (a jak) se stalo.

6 03.05.2013

Nesourodost krásy provensalské přírody a zloby až krutosti jejích obyvatel vytvářejí zvlášní napětí. Moje prvotní romantická představa francouzských venkovanů jako dobráků se srdcem na dlani díky této knize (a pak několika dalším francouzským knihám a filmům) vzala za své. Knihu proslavilo hlavně skvělé filmové zpracování s Yvem Montandem a Gérardem Depardieum.

12 02.05.2013

MLL (i přes nevyhnutné "socialistické" kapitoly a tendenční informace) je pořád mým rádcem a pomocníkem. Dnešní elektronické databáze (včetně této) jej nemohou nahradit. Dávám redakci Databáze knih ke zvážení, zda - po vzoru MLL - nevytvořit i elektronickou databázi literárních postav (pokud už někde existuje, prosím, poraďte).

4 01.05.2013

Milá i smutná knížka, sociálněkritické drama s nádechem sladkobolné nostalgie. Hezký příběh předčasně samostatné (a osamělé) dívky, která se stává ženou v době počínající emancipace amerických žen, dychtících po vzdělání a vlastním výdělku.
Je překvapující, že americká kinematografie ještě nepřinesla remake tohoto krásného příběhu o vášnivé čtenářce Fanynce, která toužila po vzdělání, po lásce, po stromu, který byl důvěrníkem jejího dětství .... V těchto letech právě běží 100 let od doby Fanynčina příběhu, a kniha přesto nepůsobí "jak z jiné doby". Doporučuji!

11 30.04.2013

V době všeobecného marasmu se pořád najde pár lidí, kteří se k svinstvům stavějí čelem - kritikou, opovržením. Uplátkářství, které je léta přisáté na sportu, způsobem sobě vlastním obnažil a vysmál Petr Čtvrtníček a kolektiv v knížce Krev, pot a skluzy, ve veřejnosti známé spíše pod názvem divadelním - Ivánku, kamaráde ....
Po šokujícím scénickém čtení Ivánkova příběhu, poskládaného z policejních odposlechů, vyšla i knižní verze, neboť naštěstí - jak říká autor - "každej má nějakej bod tání."
Pokud nechápete, proč se pořád dokola řeší korupce ve fotbale, ve stavebnictví, v politice, ve veřejné správě, tak si vzpomeňte na Ivánkova slova: "dyť já to nedělám pro sebe!" A takových nezištných obětavců je u nás hodně!
Tato kniha by měla být povinnou četbou. Autorovi a kol. patří zásluha, že alespoň jeden špinavý příběh nezůstal pokrytý vrstvou bankovek natolik, aby na něj nebylo vidět.

6 29.04.2013

Kdo přečetl předchozí u nás vydanou autorovu knihu, Milence, může být překvapen, ale ne zklamán. Zatím co Milenec je kniha monologů jednotlivých postav, v Panu Manim použil autor jiný experimentální postup - jakýsi "poloviční" dialog, přičemž čtenář "slyší", resp. čte pouze text jednoho z dvojice. Tato forma si vyžaduje značné úsilí jak na straně autora, tak na straně čtenáře: vedle pasáží, v nichž nezáleží na tom, co říká druhý účastník dialogu, a srozumitelnost děje to neochuzuje, jsou zde i místa, kdy je zapotřebí zapojit fantazii, důmysl, důvtip, abychom si domysleli neznámé reakce. Místy je to únavné a ze strany autora až exihibicionistické.
Pan Mani je jakýmsi ztělesněním, esencí dějinných okamžiků židovského národa, jakýsi židovský Forest Gump, který jde proti ose času dějinami a čtenář se tak dostává do pořád hlubších vrstev jeho genetické výbavy.
Nesnadné čtení, v inzerátu bych označila "jen pro náročné".

4 28.04.2013

Zajímavý příběh, zvlášní vztahy, pro nás exotické prostředí a neobvyklé chování postav. Jako "vedlejší produkt" čtení jsem z knihy trochu více pochopila vztah Palestinců a Izraelců. Hlavně dílčí příběh arabského kluka a jeho "nevhodné" lásky k dceři izraelského šéfa dojímá a vypovídá o nesmyslnosti letitého konfliktu, současně však dokládá rozdílnost naturelů pramenících z rozdílného náboženského a kulturního prostředí.
Vedle hlavního příběhu - hledání manželčina milence v chaosu války, je zde několik mikropříběhů, z nichž nejvíce mě dojal (a o prostředí a situaci poučil) příběh, jak si arabský kluk Naím kupoval u židovského obchodníka luxusním zbožím pyžamo. Rozdílnost těch dvou světů je zde popsána v krystalické podobě, a to na pár řádcích!
Jedinečnost jednotlivých příběhů je zajištěna tím, že každá postava vypráví ten svůj - subjektivní optika až v průsečníku s jinými vydává celistvý obraz.
Vřele doporučuji!

8 28.04.2013

Dojemné i kruté příběhy želarských obyvatel, známých už z povídkového cyklu Želary, tentokráte vyprávěné v konfrontaci s přítomností divného vetřelce - městské dívky ukrývající se v Želarech před nacisty. Brněnská medička Hana (po želarsku pojmenovaná Hanule) je nucena žít v "primitivním" prostředí kopaničárské vesnice, kde nečekaně nachází přátele, nové vědomosti, překvapující a tragickou lásku. Jozu a Hanu považuji za jeden z nejkrásnějších milostných párů v české literatuře.
Jazyk knihy je doslova skvostný, poetický, plný nečekaných metafor.

19 28.04.2013

Čtivé, napínavé, nepravděpodobné. Kapitoly 104, 105 - to je úplná "harlekýnka" Kniha patrně odstartovala celosvětové literární "hnutí" , odkrývající (cestou béčkových románů) celosvětová spiknutí, tajné kódy, příšeří sekt ... Po DaVinciho kódu se s týmto námětem roztrhl pytel.
Doporučuji k přečtení, ale v případě, že hledáte Literaturu (s velkým L), lze tento výtvor klidně přeskočit.

10 28.04.2013

Velká alegorie, kterou ne každý má dar pochopit. Vnitřní monology Baryka jsou skvostné. Jeho přerod od svobodného tuláka, který zná jen kopance a ve světě se orientuje podle pachů žrádla ("Proč se učit číst, když maso stejně voní na kilometr?" ), jeho cesta za vzděláním až na vrchol a zpět - paráda.
)) "...všichni říkají, že se teď v krámech prodává velmi slušná vodka, třicetiprocentní." - "Vodka má být čtyřicetiprocentní, a ne třiceti; to za prvé," skočil mu Filip Filippovič kazatelským tónem do řeči, "a za druhé, kdoví, čím vším to pajcují. Řekněte sám: můžete vědět, co jim najednou vleze do hlavy?" - "Jsou schopni všeho" suverénně prohlásil pokousaný. ((
- a tohle bylo napsáno už před 90 lety!!!

13 23.04.2013