kofee komentáře u knih

Krása. Magický realismus po mexicku vs. reálie 1.poloviny 20. století. Včelám a včelímu chlapci věčná sláva.

6 27.12.2023

Svěží, živoucí a výživný jazyk ponuré doby, kdy Bonzákům kvetla pšenka a dobří lidé živořili a umírali ve jménu hlouposti a zla. Zlá, zlá doba svlékající lidi do naha a prověřující, co v nás skutečně je. Světlo na konci dlouhatánského tunelu. Zbývá naděje.

6 18.02.2021

Něžný příběh o konci života, o slovech a o tom, že i bez nich můžeme rozumět, když jsou srdce otevřená a odvážná.

6 20.12.2020

Miluju tuto poklidnou náladu, která tady kontrastuje s témat em smrti, ať už té, o které někdo rozhodne, nebo té, o níž rozhodnete sami.
Málo slov napsaných, hodně vyřčeného. Slova na vás netlačí, jsou laskavá , plná smíření.
Nenásilí ve všech rovinách. Mahátmá by měl radost. Mám ji taky.

6 10.01.2020

Nenucený, přirozeně volně plynoucí příběh ženy umělkyně, která v mrtvém bodě svého života udělá obrat, přetočí ho a odpinkne ho tam, kde je jí nečekaně skvěle. Celé to vypadá, že se jí změna děje, hybatelam je ale jen a jen ona. Inspirativní a krásné.

6 10.07.2018

Nejkrásnější příběh o přátelství, jaký jsem kdy četla. O tom, že slova k pochopení a lásce nejsou potřeba, jen vnímání melodie, energie a přítomnosti toho druhého. O vzájemném přijetí takových, jací jsme. O naději. Když věříme, i zázraky se dějí ❤️.

6 19.04.2018

Atmosféra dětství ve starém kamenném domě, zaprášené vzpomínky vystupující na mysl stejně jako se tahají odložené plesové šaty z truhly na půdě.
Motivy vzpomínání a zapomnění, lásky a nenávisti bez příkras, přesto neobyčejně jímavé, krásné a živoucí.
Nad vším se vznáší sladká vůně jablíček... s lehkou pachutí hořkých jadýrek, jako jejich neoddělitelnou součástí.
Krása jablečná.

6 13.04.2014

Jestli dnes někdo vládne jazykem, pak je to Miloš Urban a v této knize zejména. Pověst o Libuši tisíckrát přepisovaná v duchu školského mentorování mi poprvé připadla záživná, poutavá, vzrušující. V sešeřelém lesíku se ponoříte do jezírka snů, barev, vůní a urbanovské smyslnosti. Nechce se vám vyplavat a když přece jen vyplavete, lapáte po dechu a divíte se, jste v 21. století a není cesty zpět, ale jste tak nějak hrdi, jaké máme mýty, věříte jim a noříte se znova... abyste zase byli u čarovného jezírka.. já tam byla, s Libuší, byla jsem Libuše :) Děkuji, pane spisovateli.

6 28.11.2010

Já to miluju. Tahle Petra dělá literaturu pro děti, která z dětí nedělá hloupá mrňátka. Přesně ví, která v jejich světě bije. Nebojí se žádných témat a je neotřelá, opravdová a zábavná.

5 10.02.2024

Hranice mezi dobrem a zlem, domovem a vyhnanstvím, svobodou a vězněním jsou zcela jasné a zřetelné. Jsou taky dost pevné. Není možné se splést, co je co, kdo je kdo. A přesně to je tak povznašející a živící duši, která touží po tom, aby láska a pravda zvítězila. Zvláště dnes.

5 20.04.2022

Má právo falešná kočka změnit identitu člověka ve jménu společenského dobra? Která pravda je pravda? Které dobro je zlo a které zlo dobro? Je pod maskou pravá tvář? A co čas? Běží dozadu nebo dopředu?
Do posledního detailu přesně načasovaný příběh o hledání identity jednoho člověka. Bravurní kousek. Mňam.

5 15.12.2019

Vláčení nemilosrdným osudem, mizivé snahy se v něm neutopit a nakonec s ním splynout. Každá snaha jít si za štěstím přichází trýznivě pozdě. Štěstí tady chodí pět minut po dvanácté. Nakonec to snad ani není osud. Je to jen převlečená neschopnost vzít svůj život do vlastních rukou, převzít odpovědnost a sílu a jít si za štěstím. Otálení je jen cesta do pekel.

5 30.08.2018

Miluju to, jak Hagena umí vystihnout atmosféru. Rákosí šumí, je vám trošku chladno a máte pocit, že váš život se pomalu odhaluje a zasuté tajemství se vyhoupne nad hladinu. Je vzdálené a nečekané jako to podzimní slunce nad mrtvými rameny Rýna.
Dojmy, nálady a pocity a pomalu vinutý příběh minulosti, u které si nikdy nemůžeme být jisti, jaká skutečně byla.

5 09.01.2018

Před kým může člověk obnažit duši, aniž by byl zraněn?
Pravda je v této knize krásná. Smrt jako bílá kamélie, život jako potřeba mít kůži ježka. Příběh vystavený na vnějškovitých kontrastech: život x smrt, mládí a zralost, předsudky a pravdy.. ale ve skutečnosti jsou protiklady stírány, objevuje se obnažená skutečnost, pravda bez pokrytecky zajetých společenských rolí. Mládí může být zkušeně moudré, domovnice v duši elegantní a inteligentní. Neboli pravdu v ochranné kůži ježka svléká až jemnocitné japonské kouzlo, když vyjde na jevo je krásná.

5 13.05.2012

Fascinuje mě životní síla Karen Blixen, schopnost postavit se životu rovně a s hrdým čelem, riskovat a milovat, stát si za svým proti všem. Kniha plná afrických vůní a zpěvů neporušené nespoutané svobody - přírody. Jako příběh vede film, který je mistrovským kouskem po všech stránkách. Ale kde by byl film bez Karen?

5 25.02.2012

Je možné prosvětlit místa, která jsou nenávratně pryč. Je to trochu magie. Kouzelnickými artefakty jsou třeba starý kufr, plakát, skříň nebo fografie. Přimícháte laskavé vzpomínky a pak už se ze tmy minulosti vynořují domy, domovy a lidé. Na chvíli jsou osvětlená ta zapadlá místa naší minulosti. A to zlé necháme ve tmě.

4 28.01.2021

Nasytí kolektivní duši prahnoucí po sváru mezi dobrem a zlem, po symbolech, po lásce, jež vítězí nad zlobou a nenávistí.
Skvěle vyprávěná pohádka, obrazy plynou jako film a unáší vás v saních jiskřivě mrazivou krajinou.

4 08.04.2020

Šustění kukuřice, teplo ohňů, hvězdná obloha, tajné stezky, hovory beze slov, vděčnost zemi, důvěra v lásku. Babiččino čekání na zápraží srubu, dědečkovo řemeslo, ochrana Vrbového Johna a jejich šťastný Malý Strom. A taky Psí hvězda ????

4 22.07.2019

Soucit, moudrost,láska. V duchu jemnosti buddhismu nabízí možnosti, jak zacházet se sebou samým a jak se lépe vypořádat se stresem. Necpe jedno moudro za druhým. Vlastně necpe vůbec nic. Ahinsa.

4 25.07.2017

O lidech vláčených dějinami, o tom, co vše člověk dokáže zvládnout, o rodinných tajemstvích a o tom, že sovy nejsou, čím se zdají být.