kejty91 komentáře u knih

Jeden, dva, tři - my jsme bratři - kterej je to mezi námi - co si zalez do tý slámy - ten, ten nebo ten - vyhoďme ho z kola ven!

Když jste viděli film, který se dostane do Vaší mozkové kůry a nezapomenete na něj snadno, pokud jste entitou emocionální a společenskou, rozhodně neodložíte stranou ani knižní (primární) zpracování, které je opravdovou literární pochutinou o tom, jak člověk dokáže člověka dostat skrze povolený systém až na dno. Společnost opatruje svoji důležitost a netoleruje žádné patologické výstřelky.
S jistým úsměvem na jeden koutek zjišťuji, že Kessey je zřejmě posedlý funkčnosti/polofunkčnosti společnosti, do které se naváží tím nejlepším způsobem. Jako neutrální postava, která popisuje, co vidí (snad).
Kniha je protkána tolika postavami, že doporučuji pro přehlednost udělat si seznam. Postupně na všechny narazíte a dojde Vám, kdo je důležitější než jiní. I když těchto vyplňujících postav jen tam jen pár.
Humor je v knize vylíčen dle následující ukázky: " Kámo, jmenuju se McMurphy a moc nerad vidím, když se dospělej chlap plácá ve vlastní vodě. Proč si pod sebou nevyztřeš.?" nebo "McMurphymu dali ten týden ještě tři další. Sotvaže se z jednoho šoku probral a do oka semu zase vrátila jiskra, přihrnula se slečna Ratchedová s doktorem a ptali se ho, jestli je už připraven čelit svému problému a vrátit se na oddělení k dalšímu léčení. ... Odpověděl, že je mu líto, že může na oltář vlasti položit jen jeden život, a ať mu třeba políbí jeho růžovou prdýlku, ale on se stejně nevzdá a tuhle zatracenou loď neopustí. ... Přemlouval jsem ho, aby jí šel na ruku a vyhnul se tak dalším šokům, ale akorát se zasmál a povídal ale hovnajs, vždyť mu jenom nabíjej baterie a ještě k tomu zadara."
A kromě humoru se dozvíte plno informací, jako co bylo povážováno za to, "být v mlze" nebo co jsou to močáky nebo jiné, třeba ještě dnes používané psychologické manýry.
Kiha o tom, že vnést do systému změny a být nespoutaný se prostě nevyplácí, když proti sobě máte někoho, kdo se považuje za opravitele a ještě k tomu je čistě konzervativní. Tak to je a tak to bude.

9 27.12.2019

KNiha mě na první pohled facinovala obálkou. Druhým lákadlem byla anotace na knihu. Ačkoli bylo evidentní, že cílovou skupinou jsou podstatně mladší než jsem já, knihu jsem i tak zkusila přečíst a nezklamala. Předala přesně to, co jsem od ní čekala. Nic složitého jako by to bylo čtení pro adolescenty. Několik rebelujících postav, láska a nenávist, intriky i upřímná pomoc. Hlavní postava mi byla občas protivná ale to je asi tím, že jsem se ztotožňovala s její chutí být nezávislá. Občas uvážila, že někoho potřebuje ale většinou si vše zkoušela zařídit na vlastní pěst. Samozřejmě, že potřebovala ukázat, že za něco stojí. To je situace, se kterou se všichni pereme.
A to její neustále přemýšlení, vyhodnocování situace, to byla zábava. Jak tím zaujala většinu kluků ve vesnici, boží. Autorka jasně definovala, že není nutno mít vše, když máš rozum a hezký úsměv. Líbilo se mi, jak udržuje friendzone se svým kamarádem a jak milý vztah celou dobu měli.
Kniha, děj se mi líbil/a. V knihách mám ráda, když český těxt doprovází i cizojazyčné úryvky. Děj mě dokázal udržet a chtěla jsem číst a číst a zjistit, jaký bude konec. Jsem zvědavá, co ve sebou Emměline udělá v dalších krocích.

17.12.2019

Kniha podle mě učí, jak se stát obyčejným rodičem bez toho, aniž byste dětem dopřávali, co chtějí. Naučte děti znovu, že to co chctějí není to, co nutně mít musí. I když někdo ze spolužáků má něco absoltně moderního za xyz papírků ještě nutně neznamená, že moje dítě to potřebuje taky!! Kniha učí rodiče, aby už konečně pochopili a začali dělat něco méně kontroverzního pro své děti. Chi se jich zbavit nebo jim chci dopřát? pořád si na tuhle otázku neumím odpovědět. Děti totiž, jak je v knize psáno a pozorným to neujde potřebují poznat okolní svět. A to skrze technologie jen těžko půjde. Potřebují být offline a jen v kontaktu s prostředím. Chtějí být s rodiči a pokud nechtějí, mají na výběr ale rozhodně ne z technologií.
Rodiče svým dětěm zakazují alkoholy, omamné látky, filmy od 18, ale nzakážou jim něco, co je degeneruje stejně jako zmíněné věci a ještě si libují. Rodiče vzpamatujte se! POdívejte se na příklady dobré praxe např. ze skandinávských zemí, kde již dlouhodobě prokazují celokem dobré výsledky. Dejte dětem povolení k pohybu na vlastní pohon, potřebují ho. Samozřejmě sportujícím rodičům se lépe dělají zábavy pro děti skrze pohyb a těm, co jsou raději kreativní, mají bohatou fantazii a mnoho knih zase více propadají hrám nebo potřebám v této oblasti. Nic není bráno jako norma ale to, co je nyní ve společnosti je už naprosto mimo. Dětem by se měl dát řád a více pobytu s rodinou, pak by se nemuseli řešit výchovné problémy s agresivními projevy, drogová kariéra, pouliční násilí apod. Velmi dobrá pedagogicko psychologická literatura. Osvěží ale neurazí.

10.12.2019

Povídková kniha se Theorinovi moc nepovedla. Je tu moc bizarních situací a málo spojovacích znamení. Přebíhá se od jednoho k druhému. Theorin to ve své předmluvě sice zmiňuje ale toto zpracování mě tolik nenadchlo. O Olandu jsem neslyšela, dokud jsem nepoznala Theorinovy knihy. Věřím, že tento ostrov je protkán svými tajemstvími, kterými nás autor provází v jiných knihách ale tolik informací a tak málo spojovacích nitek. V jiných svých knihách umí Theorin spojit detektivní, kriminální děj s těmito povídačkami ale tady se mu to nepovedlo. Co se mi však líbilo bylo setkání s některými postavami, které Theorinovi knihy provází. Dále, ze všeho toho, co do knihy dal mě zaujaly povídky o nesmrtelném psovi Perro Del Mar, Větvoví (zde se objevovali krátké pasáže z minulosti a otrávená voda), Jáma, v Povídačkách mě zaujala scéna s nesmrtelným, nezkrotitelným losem a Strážce kostela alias Grimm měl v sobě taky duchařskou a kriminální zápletku, která vtáhla do děje knihy. Ostatní bylo nemastné neslané.

1 09.12.2019

Kniha byla moj první od Hollebecqua a byla celkem zajímavá. Název knihy byla ta síla, co mi říkala, ať ji i autora zkusím. Za mě to byla průměrná kniha. Hlavní hrdina má docela hezký život ale nezvládá ho. Cítí se osamělý a kolem sebe má lidi, kteří jsou taktéž osamělí a tak se trochu v tom všem vzájemně podporují. Taky občas najde nějaké nechuťárny v cizích počítačích ale tyhle věci musí přežít, vzpomíná na ně jen s nutností, aby je vysvětlil jen těm, co se ptají.
Knize jsem dala tři * z pěti. Proč? Přišlo mi to průměrné. Ano, lidé smutní po minulosti a propadají v této době zcela veřejně depresím a úzkostem. Mít úzkost je dnes stejně legální jako dát si panáka tvrdého alkoholu, kdykoli, kdekoli. Čím to je, že lidem chybí ty hormony štěstí? Vytvářejí si vzorce, který produkci hormonu následně tlumí nebo je to opravdu téměř každý, zcela vážný případ? Jaké řešení se potom nabízí? Spálit mosty minulosti, někdy i přítomnosti? Začít si nový život? Hlavní hrdina zkoušel moderně užívat si výhod, které doba nabízí. Ženy bývají jednoduše naivní i vypočítavé a chtějí to. Zkusit tohle, tamto, jako s oblečením. Něco nosíš s oblibou a dlouho a něco si koupíš a zjistíš, jak hroznou chybu si udělala. Tak nějak na mě celá kniha působí. Primární chybu samozřejmě udělali rodiče tím příšerným jménem a tím, jak se strašně měli rádi. "Serotonin je hormon související se sebehodnocením, s uznáním, kterého se nám dostává ve společnosti." Celé to sociální a hormonální je jedna velká mořská hlubina v temnotě.

5 28.11.2019

Nemoc si nevybírá. Naštěstí v autorčiném neštěstí bylo to, že vždy dokázala najít člověka, který by byl jejím důvěrníkem, ať to byl psycholog, jako Dr. Jonesová nebo kamarád jako Steve. Nemyslím si, že život byl k Elyn od malička moc těžký na to, aby ho nedokázala zvládnout, později sama prozradila, že duševní nemoci jsou rodinou prolezlé. Nicméně toho zažila opravdu hooodně v době dospívání a dospělosti. Několik studií, několik zaměstnání a několik způsobů léčení a neméně i to, že jí potkala ještě další velmi rozmanitá civilizační nemoc. Čím starší, tím více ji život nákladal. Věřím tomu, že musí být inteligentní, protože sepsat všechny tyto věci do této stylizované formy musí být náročné. A přesto to vyjadřuje určitou pestrost. Věřím tomu, že ačkoli ji život, osud nebo tak něco nadělil plno nemocí, nadělil ji i logické uvažování, takže si s mnohým uměla poradit. Bylo to určitě inspirující, ale určitě to vyjadřovalo i pochopení pro ty, kteří tyto šumy v hlavě ať už z neurozy či psychozy mají. Neuvěřitelné se mi akorát zdálo množství léků, které brala (nejspíše asi bere) a které bylo stanovené nadmíru běžného užívání. Neuvěřitelné, že to autorce neodrovnalo tělesné orgány. Kdo chce číst něco neuvěřitelně silného a chytrého, nechť četbu započne.

3 06.11.2019

Toto je mé první čtení Komárkových knih ale dozajista nezaspím dobu a sáhnu i po něčem dalším. Proč? Protože kniha Vás přesvědčí, že i muži se inovují. Že to už nejsou ti samí muži, jako bývali. Že vlivem mnoha antropologických studií bylo zjištěno, že se společnost prý někam posunula. Autor se chytá biologické (zahrnující i druhovou rozmanitost - porovnává člověka se zvířaty), historické, společenské, psychologické (vliv Freuda a jiných těchto osob) roviny civilizace se dozvíte, že je to jeden velký mišung. Můžete se například dozvědět, že zřejmě v minulosti to v některých částech Ukrajiny měli nastaveno tak, že pokud si dívka do určitého věku nevybrala žádného muže, stala se z ní jednoduše obecní lehkoživka pro všechny muže.
Dále se dozvíte z mnoha slov, ke kterým měl autor chuŤ se vyjádřit, co je jimi myšleno a například i to, že sahat mužům na vousy je barbarství a v jiných společnost či v minulosti byste za to byli ukamenovány jako ženy.
Kniha je z mého pohledu jakýmsi projevem moderního flusnutí si do rybničku těchto džendristických témat, která se však snaží nejen vkládat do mužského principu to krásné a sluníčkové ale umí si dělat i krásným způsobem humor, které je snadno vstřebatelný a který nakrásně ukazuje tu rozmanitost a zároveň zajetí v instiktech, pudech. Jedinou jednoznačně zmíněnou inovací má být schopnost kooperace meži muži (která se vyvinula společně s tím, kdy se ze sběračů stali lovci). Což se v dnešní době zřejmě neprosazuje, protože kooperativní jednání za účelem dosažení zisku není in. Dnes si každý hrabe za sebe. I v partnerství. Víc už nenaspoileruji. Amen mužské přirozenosti.

3 15.10.2019

Je pravdou, že knihu jsem si chtěla přečíst na základě obálky a anotace, která se na vazbě knihy objevila. NIcméně nyní, po dočtení knihy musím uznat, že autorka mohla přidat do utrpení té ženy více, než jen to málo, co jí dala. Pak by možná byla kniha více přijata. Ano, v každém z nás je určitá agresivita, která může vyústit ve zkratovité a brutální jednání. Vždyť i mouchu, která se o vás zajímá hned napoprvé nezabijete ale po nekolikaterých odehnáních už míra agrese stoupá natolik, že se toho malého tvora prostě chcete zbavit.
Bylo psáno, že se mohli kdykoli opustit a bylo by to legitimější než to, co se událo. V autorce možná dozrálo téma na román ale v této oblasti nejde o vše. Autorka děj ničím neobohatila a to, o čem psala, souhlasím, může napsat pouze člověk s osobností pseudopsychopata. Když už z manželky udělala šílenou ženskou, mohlo jí hrábnout natolik aby to vše dokonala. A ten závěr by úplně na draka. Celou dobu je z toho u vytržení, jak to nemůže nikomu ani slovem říct a pak to vysype mladému člověku, co s ní jen tak trochu bydlí, nemají spolu nic než jen dobrý vztah jako "sousedi"? Jakože cože? Nepochopitelné téma na knihu, se kterým není zacházeno s patřičnou znalostí je odsouzeno k neslávě.

1 15.10.2019

Na této Theorinově knize se mi líbilo opětovné propojování minulosti s přítomností. Ty mlýny minulosti dokážou hodně semlít rodinu. Špatná rozhodnutí se s člověkem vezou celý život, ne-li následně celá pokolení rodiny. Začátek knihy nebyl tak akční ale od poloviny knihy se od ní neodtrhnete. Potřebujete vědět čím dál více informací o životě Arona alias Vlada. O tom, že být levobočkem se trestá podle nepsaného zákona lidské společnosti. Postava Lisy byla z mého pohledu pouze vsuvkou, kterou si Theorin pomohl hlavně v poslední chvíli, kdy šlo o dokonání pomsty. O ní nebylo nic psáno, a já jsem měla dojem jakoby byla tato postava o něco ochuzena. Některé z postav Theorin využívá i v jiných svých knihách, takže čtěte nebo vnímejte příběh pozorně. Strhující ale Theorin to umí i lépe, doporučuji tuto knihu i jeho ostatní.

1 15.10.2019

Kniha je opravdu komplexním průvodcem, která se na celou oblast tohoto společnského fenoménu dívá z obou hledisek, to znamená nezaujatým, neutrálním pohledem. Odkrývá mýty ale zároveň apeluje na nějaké zásady. Kniha např. uvádí, že v roce 1991 zaplavili lidé s AIDS svými žádosti jeden z úřadu, po němž požadovali legálně užívat marihuanu pro své "léčebné umysly". Tyto žádosti byli v pár připadech povoleny. Nicméne se neprokázalo, že marihuana je lidem s AIDS prospěšná (i když dalo by se o tom spekulovat, jistě přinejmenším tlumila projevy a bolesti jako například u lidí s rakovinou).
Výzkumu v oblasti užívání marihuany a jejího působení na člověka jsou stále zkoušeny. Lidé by si měli uvědomit, že marihuanu lidstvo užívá od nepaměti, možná že ji užívá i delší dobu než samotný alkohol nebo tabák, které se řadí mezi legální drogy, které dokonce zdravotnictví následně podporuje v léčbě lidí na těchto substancích závislých, popř. nemocných.
Kniha podává informace o subjektivních účincích konopí, historii i novodobých dějinách, botanice konopí (zejména z pohledu USA, kde dle knihy byli první pěstitelé, například George Washington či Thomas Jefferson, kteří zanechali podrobné poznámky o výsadbě, sklizni a předpokládaných výnosech), o rozdělení konopí na druh indica a sativa, o pitvání konopí pod mikroskopem a skrze chemické reakce ale taktéž o sociální stránce jako třeba rizik užívání či redukci následných škod, toxikologii o účincích na zdraví či duševní zdraví a mnoho dalšího. Za mě kniha co rozšíří obzory.

1 19.09.2019

Další z Theorinových knih, kterou budete hltat. Příběh opět zasadil tam, kde je pro něj zvykem. Jeho nápady v této oblasti jsou brilantní. Co kniha, to originál ale přitom je to v podstatě vše podobné. Osudové zápletky, rodinné traumata, apod. O smrti manželky nebudete mít jasno do poslední chvíle. Role policistky, která si buduje svou pozici. Role manžela, kterému je řečeno, žem u umřela "dcera" namísto manželky. Všechny ty dávné ztáty a nálezy. Tolik postav a dějových linií. Theorinovy knihy mě baví a doporučuji je.

9 19.09.2019

Kniha, která se snaží o něčem vypovídat aniž by si hrála na odbornou či byla dalekosáhle rozsáhla v počtu stránek. Kniha o tom, jak se dívky snaží dennodenně s něčím vypořádat, s odmítáním, s příbuznými či kamarády, s očekáváním, s důvěrou, s tím, jak vypadají. O tak utajený život dívek se zase nejedná. Kdo chce, najde tyto odkazy ve světě (virtuálním i skutečným). Kniha se dotýká ženské soudržnosti ale je zaměřena jednoznačně. Stejný názor jako od dívky, která se snaží zavděčit svým kamardkám, aby byla populární ve skupině, by mě zajímal i z opačné strany. Jak holka, které se snaží zavděčit a o které smýšlí jako o kamarádce, kteoru potřebuje vnímá tu situaci. Z knihy na mě však dopadá jakási odvaha, uvědomění, obětavost, ženy nejsou tupé stvoření, které nutně potřebují vedení. Nezdá se mi, že se jedná o feministickou literaturu. Pokud je obsah knihy neupravován a představen tak, jak to dívky opravdu mají, pak jde dle mého názoru pouze o poznání situace žen, která se stále nemění. I přes vykořisťování či odmítání, šikanu mají chuť být ženami.

1 19.09.2019

Po prvním, jednom přečtení Maslowskou nepochopíte tolik, jak by si zasloužila. Nicméně v této její tvorbě se odráží dnešní společnost. Lidé hledají alternativy, kterými se řídit, ˇat už je to jóga, zdravý životní styl, single život nebo kamarádství jen tak na oko. Vše z toho vás může šeredně zklamat.
citace z knihy: " Oblekala se pokaždé podle klíče , který znala pouze ona, něco ve stylu "pohodlně, ošlivě a zároveň s kapkou extravagance", čímž odkrývala své přednosti přílišným odhalováním toho, co neměla."
z tohoto je patrně řečeno velmi mnoho z knihy....Člověk dělá tolik pro to, "aby se našel" ale je to možné? Kolikrát se takto jedná v dobré víře, která vás nakonec oklame? V knize jde o to najít dnešní dokonalost na úkor ostatních. Nikdo přece nechce obětovat se pro někoho. Jde o to využít či nevyužít. Je ten "pravý či ne"? Proč je v dnešní době tolik rozvodů, nebo spíše tolik sňatků? Lidé neví, co chtějí? Lidem se nedaří najít radost s níž je spojen i smutek? Život je sinusoidou - to se nedá ovlivnit. Jednou nahoře, jednou dole. V jakýchkoliv vztazích. Nic není samozřejmě absolutní, jak je možná řečeno z tohoto komentáře.
Je to zvláštní kniha. Proniká do tolika oblasti 21. století, které se zdají absurdní v porovnání s jinými obdomími lidského setrvávání na této zemi a dochovanými poznatky.
Původně jsem knihu hodnotila jako průměr ale když se na ni opět dívám po čase, říkám si, "sakra, takhle bych to sama snad napsala taky".
Kniha tedy není pro spokojeného člověka, ten mezi těmi řádky neobjeví, co je skryto. Chcete Maslowskou? Vemte si ji, ale pochopte ji, neodsuzujte.

17.09.2019

Kniha nepřekvapí ale dojme. To, co zažila tato dívka je naprotsto pochopitelné. Stejně jako odsouzení hodné chování lidí, kteří s ní nejednali v souladu s lidskými hodnotami. Přece jen jak může každé dítě ovlivnit to, jestli je nebo není. Že se matka z toho hříchu kala je určitě chválihodné ale to, co slíbila nakonec nedodržela a více chvályhodné by bylo postavit se právě za práva tohoto dítěte. Každý je holt prospěchář. To, co Diderot "popisuje" mě nepřekvapuje. Ani kontroverzní jednání všech zúčastněných. Jednají ve strchu a nebo z důvodu moci.
Hodně jsem v tom viděla přípěh Jany Eyre. Až na to, že hlavní hrdinka nepoznala nic jako je láska, proto chápala, že jednání představené, které ji zneužívala bylo v pořádku. Věděla, žel idé se rádi mají. Že ženy si však neprojevují tolik vášnivých doteků a nešílí po sobě jako právě toto bylo popsáno zde. Nemám proti LGBT nic. Lidé se prostě milují bez ohledů...
Já v tom příběhu vidím ten krásný boj za to, být čím chci a mít odvahu být svobodná. Svoboda je něco, co sice Ústava zmiňuje ale težko se dovolává spravedlnosti po ní i v dnešním světě...
Téma vlastních a nemanželských dětí je tak ošemetné....většinou vlastním, kterým se dopřávalo byli potom odpadlívi společnosti a ti, kteří měli naloženo na bedrech mnoha ranami se o sebe i o ostatní dokázali postarat, jak mohli....v tomhle je hrdinství těchto příběhů.

31.08.2019

Přes dvě stě stran toho, jak vlastní země pohřbívá samu sebe. O tom, že vlastně každý stát si sebou nese nějaké provinění. O tom, jak se Jižní Korea stala brutální a málokdo o tom věděl. Autorka zpracovává téma "události 518", která se roku 1980 nesmazaelně vryla do paměti obyvatel. Mnoha pohledy, mužskými, ženskými, mladými, starými je zpracováno téma brutality, která byla využita k potlačení antikomunistické ideologie.
Zdá se být až neuvěřitelné, o kolika masových protilidských činnech se člověk nedozví z učebnice historie na škole.
Politické ideologie jsou založené pouze na moci a násilí a kdo to dokáže nevnímat je vůdcem. Lidé proti lidem páchají tolik zamyšlení hodných věcí, nad kterými zůstává často rozum stát.
Knih na zkoumání zla v lidské povaze je několik ale stále se nedaří říct tomu dost. Najdou se lidé, kteří bezhlavě chtějí dodržovat, co se jim diktuje a najdou se lidé, kteří ve strachu nedokáží být lidmi.
Je diskutabilní, do jaké míry autorka zapojila vlastní spisovatelskou představivost a do jaké míry se zvěrstva děly ale ne jen o tom kniha vlastně je...je to i o těch odvážných mladých, dětech, které chtěli změnit svou budoucnost a nežít v nesvobodě a na to doplatili. Politika, nábožensktví, rasa....tolik abstraktních pojmů lidi rozděluje nebo sdružuje.

5 31.08.2019

Kniha je svým tématem jistě důležitá. I děti se potýkají s těmito nemocemi. Autorovo zamyšlení se nad tím, co to znamená pro mladého člověka je smypatické. Nicméně mě osobně kniha neoslovila. Až moc jsem viděla, jak mladý Leo je sebestředný. Chce něčím pomoct své milé ale zrazuje své kamarády okolo. Ano, autor se podle mě dostatečně vcítil do toho, jak mladý puberťák prožívá svou lásku, jak vidí svět okolo, profesory, rodiče. V návaznosti na to, i jeho styl psaní odpovídal tomu, jak se puberťáci baví (ještě nějaká slangová slova a bude to úplně autentické). Někdy byl na mě ale až moc jednoduchý. Leonardova povaha pro mě byla nesnesitelná. Dobře, autor se zaměřil pouze na dvě, tři postavy ale takové dílo, jaké jsem od toho čekala, to pro mě osobně nebylo. Spíše, kvůli velkému očekávání nyní píšu tento krátký popis toho, jak na mě kniha působila.
Popis toho, jak puberťáci vidí svět okolo je výborný. Ano, život jsou i ztráty a bolesti. Zamilovat se do někoho, na základě vzhledu je povrchní.
Nicméně to, že vše má pro sebe svou barvu a že bílá může být taková zrádná, to by mě nenapadlo. Budu se nyní více zaměřovat na pocity a barvy. To je to krásné, co já v tom vidím.

31.07.2019

Naštěstí kniha byla krátká a je jasné z jakého důvodu. Toto téma je trvale neudržitelné. Ani čtenář nechce pořád poslouchat kolik bolístek se za život člověka stalo. Člověk byl nějaký a v době, kdy něco udělal nebo řekl pro to měl nějaké důvody. Stejně jako nezastavíte čas nedá se vrátit ani naše jednání.
Navíc, když se tchán ujme snachy, protože jeho syn stojí za prd je taky podivné. Ještě k tomu, jaký vztah mezi sebou měli. Pořád jsem čekala, že se to někde zvrtne. Život tchána nebyl ideální, udělal chyby, které reflektoval ale tak to prostě je....Tohle je život. Tohle je jednoduchý způsob, jak ho zachytit.
Téma odcizení se v manželství sebereflexe nad minulostí.

2 31.07.2019

NO KIDDING! Kniha se zabývá ve své podstatě bezdětností dobrovolnou, která je dle zahraničních studií nazvána jako child free a bezdětností nedobrovolnou, která je pojmenována jako child less. V obou těchto termínech je vyjádřeno, co znamenají.
Být rodičem již není nic významného, stabilního. I v rodičovství je tolik nejistoty. A hlavně v tomto postmoderním zvráceném světě. Dnes se spíše přihlíží k vlastní seberealizaci a individualizaci. Důležitou otázkou je však to, jestli se mladí lidé chtějí stát rodiči. A protože jsme mladí, egiostičtí a bezdětní lpíme na své studijní nebo profesní kariéře.
Autorka aplikuje několik sociologických teorií na vysvětlení dnešního rodičovství.
Celoplošná státní podpora rodin s dětmi je naivní představou. Dnes jsou podporovány rodiny s nízkým socioekonomickým statusem, kteří si z rodičovství často dělají svůj "byznys". Víc dětí znamená více živobytí a bez práce. A nebo matky samoživitelky, které se vrhají na zajištění své existence skrze nepromyšlené mateřství... Rodičovství je půjčka, kterou nikdy nesplatíte ale máte jistotu, že se zadlužíte. Ti, co jsou vychováni dle jisté morálky se pak snaží svým rodičům vše vynahradit ale ti druzí....
Autorka převedla svou disertační práci na úroveň knihy dostupnou veřejnosti. Popisuje svůj kvalitativní výzkum, použité metody a techniky. Popisuje taktéž výběrový soubor a taktéž zmiňuje zajímavost, a to, že vlastní bezdětnost byla pro respondentky a respondenty důležitá.
Kniha je to jistě významná pro tuto problematiku a jistě se jako dobrovolně bezdětná ráda ke knize vrátím. Dokáže hodně vysvětlit. Knihu však nečtěte jako absolutní pravdu ale pouze jako možnost nahlídnutí do této oblasti, která se zdá být i tabuizována...

2 23.07.2019

Čtenář je zde příjemně vtažen jednak do vztahové linie ale mnoha dalších, například do linie historické, politické, vojenské, popřípadě oblasti toho, jak lidé mohou jednat ve chvílích, kdy jsou lidé vtaženi do stejných osudů - válka, nemoc, strach, bída. To vše s malou dávkou solidarity.

Co se zdá být nevinné je zatíženo velkou zkouškou. Je to dobře zpracované téma, které není čistým výplachem mozku jako je možno zažít u jiných příběhů. Autorčino užívání nejen mystiky ale i vědy je pro mě přinejmenším zajímavé. Má to svou "hlavu a patu".

Prohlášení typu: "Přišla jsem o svou nevinnost v den kdy vyhlásila naše země válku." ...popř. "stejky svobody" alias hamburgery popřípadě banalní informace, že nás jako malé učí zásadám, které nakonec stejně jsme větišinou nuceni přestat brát vážně v dospělosti (neubližuj ostatním, poskytni pomoc, chovej se slušně a tak, jak bys chtěl aby se druzí chovali k tobě)....to jsou všechno ty podstatné informace, které mě osobně zaujaly.

Zůstat tak dlouho v jednom ději, chce mít dobrý námět ke knize. Autorka pojala vcelku mistrně svou knihu. Přidání "čtení emocí" hlavní hrdince je rovněž dalším promyšleným tahem. Co mě ale nakonec maličko irituje je ale fakt, že nevím, co se tedy vlastně stalo matce Stephena a jak skončila.

I DO LOSE INK....

02.07.2019

Ten příběh si vás musí vybrat. Ne každý miluje, mnoho lidí tekutě pluje tím, co mu aktuálně vyhovuje a neváhá přikročit k soudnímu oddělení, když je to nezbytné. Nevím, jestli se dětské lásky ještě dějí. Pro mě to je tedy něco kouzelného. Mnoho ze situací jsem zažila jako např. lásku jako malá holka ztratila a pak ji v životě ještě mnohokrát hledala. Ubohý ale ten, kdo neriskoval (nehledal, nevybíral, nerozmlouval,...).. A přitom to je vždy o tom najít jen klid srdce. Ten klid je však vykoupen očistcem emocí. Tak mnoho myslíme a málo cítíme a tohle heslo se mnohokrát odehrálo. Samozřejmě nejít do vztahu s každým ale nedá příležitost vysoké míře přitažlivosti a přiblížení se vlastnímnu ideálu partnera. Je třeba řídit se srdcem a zároveň nepředvídat, jakým způsobem se to má udát. Knihou se prolíná křesťanská nauka, nicméně jsou to spíše jen střípky a vzhledem k tomu, že příběh se vytváří jednak z životních situací ale i fiktivních až zázračných situací, je snadné to v rámci příběhu přijmout. Příběh je nadsázkou, určitou satisfakcí, žádné veledílo ale důvtipný příběh.