Kaya77911 komentáře u knih

Dokonalé zakončení úžasné série! Bylo to o dost rychlejší, než Snílek a už od začátku se tam něco dělo. Objevily se nové postavy, z nichž bych ráda upozornila na Koru a Novu, o kterých toho nechci moc říkat, ale zasazení těch dvou do děje bylo prostě geniální :D
Nejvíce jsem si tu oblíbila Ferala a Ruby. O nich bych klidně mohla přečíst ještě padesát knih a nenudila bych se. Taky Thyon tu byl celkem fajn, protože mě bavilo číst o tom ja se cítil a jak přemýšlel o svých chybách. Zvraty byly naprosto geniální a nečekané a rozhovory mezi postavami? Božíííí :D Už teď se těším, až si dám rereading :))

*100000/5

1 21.07.2021

Nic extra. Konec sice překvapí, ale je to dost podobné knize Nocte, která je 100x lepší...

1 19.07.2021

Snílka jsem začala číst před několika měsíci a na 116 stránce jsem ho odložila, protože se tam nic nedělo.. Teď jsem se k němu ale vrátila, protože mě strašně vytáčelo mít doma nedočtenou knihu a oooh! Bylo to nádherné a i když to bylo pomalejší, tak se mi to neskutečně líbilo. Je pravda, že se to rozjede až na nějaké 150 stránce, ale když se prokoušete tím pomalejším začátkem, tak to opravdu stojí zato. Vím, že to píšou všichni a je to pravda - autorka má nádherný sloh, nádherně popisuje atmosféru a já, když jsem to četla, přišla jsem si jako ve snu, nebo v pohádce :))
Další věc, co se mi líbila byly postavy. Lazla jsem si hrozně oblíbila a Sarai byla taky úžasná. Dále jsem měla hrozně ráda Calixte, Ferala a Sparrow. Ruby mě někdy vytáčela, ale jinak byla moc fajn. Akorát Minya byla s prominutím svině :/
Hrozně mě překvapilo, jak je kniha místy vtipná, protože jsem čekala spíš vážný příběh, ale hlášky, co z postav někdy vypadly mě občas i pobavily :D.
Konec mě překvapil a do dalšího dílu se určitě pustím :))
Jestli se vám líbila Trnitá řeč, Trilogie zimní noci, nebo Převorství u pomerančovníku tak si myslím, že s touto knihou nešlápnete vedle :))

4,5* (za ten pomalý začátek, ale jinak je to jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla)

1 11.07.2021

První díl jsem četla někdy kolem Vánoc a byl to reteling na Krásku a zvíře. A bylo to boží. Takže na Statečné a zlomené srdce jsem se hodně těšila a to i navzdory negativním recenzím. A světe div se: mě se to líbilo! A to jako hodně! Jsou tu nové hlavní postavy, Grey, kterého známe jako vedlejší postavu už z prvního dílu, kde byl takový ten bručoun (ale zároveň hrozně super bručoun :D) a Lia Mara, dcera zlé královny Karis Lauran. Greye jsem si tu zamilovala ještě víc než v jedničce a Lia Mara je jednou z nejlepších hlavních hrdinek co znám. Dále tu jsou postavy z předchozího dílu: Jake, Noah, Harper a Rhen. A právě z Rhena se tu stal tak trochu záporák a začala jsem ho nesnášet (není to spoiler - je to už v anotaci). To mě strašně mrzelo, protože v jedničce jsem ho měla moc ráda. Je fakt, že Harper a Rhen tu moc prostoru neměli, ale to mi nevadilo, protože příběh měl i tak spád a akce i napětí tam nechyběly. A romantická linka? Pusinku!! Takže oba díly doporučuji moooooc a teď se jdu utápět v depresi, že ještě není trojka

1 16.06.2021

Já jsem měla poměrně vysoká očekávání, ale kniha mě dost zklamala... Postavy jsem si neoblíbila, hlavní hrdinka Enne mě celou dobu nehorázně vytáčela a Levi... sice měl ze začátku nějakou naději, ale to rychle zadupal do země kolem stránky 50 :(. Příběh byl podle mě o ničem, zvraty byly celkem předvídatelné a nic mě nepřekvapilo. Taky mě strašně mátla doba kdy se příběh odehrával, protože jsem si představovala středověké, špinavé město a oni mají auta, výtahy a něco co se má asi podobat metru (má to být myslím někdy kolem roku 1930, ale jak říkám: netuším). Co mě ale vytáčelo nejvíc bylo to, jak tu byla vysvětlena magie s kartami : nijak. Prostě máme karty a je to. Popravdě ta slibovaná magie ani moc magie není. Další věc, nad kterou jsem se pozastavila byly talenty. Nevím, jestli se chyba stala na mé straně (asi jo), či někde jinde, ale já jsem měla problém to pochopit. S tím souviselo to, že jsem taky moc nepobrala minulost postav, která tu byla nastíněná a minulost toho světa (to s těmi Mizéry). Stínová hra, na kterou jsem se těšila celou dobu, tu byla až na posledních cca 30-ti stránkách a ještě tak krkolomně a za mě i nesmyslně popsaná, že mě to celkem naštvalo :(. Možná to, že jsem půlku knihy nechápala bylo tím, že jsem celou dobu měla strašný problém udržet pozornost, takže jsem to četla, ale nedávala jsem pozor co se děje... Anotace mi sice nejdřív zněla skvěle, ale když se nad tím zamyslím (a to se ani moc nemusím namáhat, abych to vykoumala) tak tady máme hlavní hrdinku z vyšší společenské vrstvy a zloděje a podvodníka a to rozhodně není nic originálního. Jednu hvězdičku dávám proto, že nemůžu říct, že by to byl odpad.

1 12.06.2021

Na Zimu čarodějnici jsem se strašně těšila, protože Dívka ve věži byla naprosto dokonalá. Popravdě jsem si nedokázala představit, že tento díl by mohl být lepší. A to on byl. Zase se tu trošku zrychlilo tempo příběhu a i když jsem si musela chvilku zvykat tak se mi to líbilo. Děj byl plný akce a napětí, ale našlo se místo i pro romantiku :)). Autorka má krásný sloh, že jsem si připadala jako v hodně temné, mrazivé a nádherné pohádce. V tomto díle jsem si strašně oblíbila Vasjina bratra Sašu a bratrance Dmitrije. Nejroztomilejší postavička je rozhodně Dědeček Hříbeček :D! Nejlepší byl ale konec, u kterého jsem málem brečela, protože, pane bože, to bylo strašně dojemné. Celou sérii strašně moc doporučuju a už teď se těším až si ji přečtu znova

1 06.06.2021

U této knihy se mi strašně líbí ten nápad (nechci to tu nějak dlouho vysvětlovat, ale cestování časem v temné Ostravě? To zní dobře). Hlavní hrdinka mi byla sympatická a líbila se mi její schopnost cestovat do minulosti. Bylo super, že se mohla přenášet v čase, ale ne z místa na místo (třeba kdyby chtěla do Londýna v roce 1948 musela by jet do Londýna a tam se přesunout). Někdy mi ale připadalo, že se chová trochu hloupě a nelogicky. Třeba když měli ve vězení zavřeného mocného čaroděje (Petra), který měl přes pusu takové divné tetování, co vypadalo jako lebka, ona mu začala sahat na rty, aby zjistila, jestli je má. Ano, on sice byl v bezvědomí, ale není to i tak celkem nebezpečné? Nebo když jí výše zmíněný čaroděj pracující pro nejzlejšího čaroděje a hlavního záporáka, řekne, že je na jejich straně a že jim chce pomoct, naše hlavní hrdinka, Jana, mu téměř okamžitě uvěří (ano, ukázalo se, že je vážně hodný, ale i tak je Jana moc důvěřivá). Petr mi byl taky celkem sympatický, i když byl jako většina jiných kluků z knih a ničím moc zajímavý . Příběh byl originální a na pár chyb fajn (ty chyby tu nebudu vypisovat, protože to jsou jen detaily). Vůbec mi ale nevyhovoval styl popisu akce. Byly to jen jednoduché věty a působilo to pak tak rozsekaně. Takže, nevím, jestli to bylo tím, že po Projektu alfa mám laťku toho co je dobré nasazenou moc nízko, nebo tím, že jsem měla tak nízká očekávání, nebo tím, že tato kniha byla prostě dobrá, ale mě se docela líbila a myslím, že jestli chcete nějakou fantasy oddechovku, nebo s fantasy teprve začínáte tak byste toto mohli zkusit :))

1 21.05.2021

Upřímně, když mělo vycházet Instant karma, nemohla jsem se dočkat, protože autorku mám moc ráda (nebo spis její knihy mám moc ráda). Já tyto jednoduché knížečky moc nemusím (teda jako mám to ráda, ale fantasy, nebo sci-fi obecně je podle mě lepší). Tato kniha byla ale úžasná (celkem). Bylo to tak mile a krásně napsané, že jsem měla pocit, že jsem někde u moře na pláži. Postavy byly taky doko. Hlavní hrdinka Prudence je strašná šprtka, ale já jsem ji od začátku měla moc ráda. Líbilo se mi, že to není taková ta hezká holčička, která si o sobě myslí to nejhorší (což mě v podobných knihách vážně vypruzuje), ale je to naprosto normální holka, která není úplně hubená a hezká, ale i tak je super. Pak je tu Quint, který se na první pohled zdá jako neschopný pako, který kašle na školu, ale postupně ho Prudence lépe pozná a zjistí proč je takový jaký je (překvapivě). Taky se mi moc líbil nápad, že hlavní hrdinka ovládá osud - když někdo děla něco špatného tak ho dokáže potrestat a když někdo děla zase něco dobrého tak ho muže odměnit. Není to ale tak jednoduché, protože ona nedokáže ovládat co se konkrétně stane, ale jen to, ze se něco stane (chápete, ne?). I přes to jak tohle všechno bylo super, to nebylo nic nejlepšího, ale to je asi proto, že to není úplně můj žánr .

1 21.05.2021

Tahle kniha je podle mě skoro pro každého. Hlavní hrdinka je blázen do knih a je moc fajn, i když by někdy zasloužila facičku, čaroděj Nathaniel (kterého jsem si zamilovala hned jak se tam objevil) je strašně super - je sarkastický, vtipný a prostě boží. A nakonec Nathanielův démon Silas, který je taky úžasný! Je tady celkem hezky vystavěný svět a magický systém (knihy, které se můžou proměnit v monstrum? Super nápad!). A nakonec příběh. Ten byl od začátku napínavý, když se objevil Nathaniel bylo to ještě lepší, ale uprostřed jsem se nějak zasekla, protože přišlo tak 30-40 stran, kde se nic moc nedělo a byla to nuda. Potom se to naštěstí zase rozjelo a konec byl super.

1 21.05.2021

Má očekávání nebyla moc velká, protože Renegáti za mě nebyli nic moc a dost lidí říkalo, že tento díl je slabší než jednička. Já teď budu týden každé ráno děkovat všem, kteří mi řekli, že tato kniha stojí za přečtení, protože to bylo naprosto úžasné! Svět a většinu postav znáte už z Renegátů, takže je to daleko méně zmatené a já jsem se okamžitě začetla. Začíná to totiž akcí, které je tady daleko, daleko více než v předchozím díle. Novu mám pořád moc ráda, ale tady jsem si ještě víc oblíbila Adriana. Hlavně jeho schopnost, protože to je tak něco originálního, že to prostě musím milovat. Vlastně celkově Adrian mi tady jako postava byl daleko sympatičtější než v jedničce. Taky mám strašně ráda Oscara a Ruby. Tihle dva jsou prostě zlatíčka!! Danna už tak super není, ale ne, že by mi vyloženě vadila. Taky je strašně super to, jak Adrian chce zabít Nightmare, ale má rád Novu a Nova zase nesnáší Sentinela a má ráda Adriana. Prostě jak si jdou vzájemně a nevědomky po krku je za mě geniální!! Taky je fajn, že autorka ukazuje, že ne všechno, co je označováno za zlé je zlé a ne všechno, co je označováno za hodné je hodné je hodné a že každý člověk je černobílý. No a nakonec musím zmínit romantickou linku, protože to je teprve něco!! Ona je totiž pomalá a já jsem Nově a Adrianovi strašně fandila a pořád jsem chtěla ať už si konečně dají pusu. Konec je top a strašně se těším na Supernovu.

1 07.04.2021

Možná drobné spoilery.

Kniha Projekt alfa mě zaujala hlavně tím, že to napsala česká autorka. V plno recenzích jsem navíc četla, že to je „nejlepší česká kniha, jakou jsem kdy četl(a)”. Tak to jsem si říkala, že jooo, že to bude super, ale takhle šeredně jsem se asi mýlila poprvé (co se knih týče). Hned po prvních 10 stránkách jsem věděla, že to bude hovadina, ale pořad jsem tak nějak doufala, že se to zlepší. A nezlepšilo. Hlavní hrdinka, Layla, je rozmazlený, nafoukaný fracek, který se za každou cenu snaží být vtipný, ale mě její „sarkasmus” a „ironické poznámky” přišly dost drzé a knihu spíš kazily. Vlastně žádná postava nebyla dobrá, ani jsem si nikoho neoblíbila. Romantická linka byla dost divná, až neuvěřitelná, protože to vypadalo asi tak, že Layla a ten kluk se potkali, párkrát si spolu něco řekli a najednou se do sebe zamilovali. Co se příběhu týče, tak to bylo někdy strašně předvídatelné a jindy naopak absolutně nečekané, ale ne tím způsobem, že si řeknete: tyyyyjo, tak tohle bylo super!, ale spíš si řeknete: panebože, co to je za kravinu!?? Pak se tu taky objevovaly dost nereálné věci, a ano, vím, že to je fantasy, ale to neznamená, že to nemá dávat smysl. Tak například: Layla se pokoušela utéct z baráku, kde vypadávala elektřina, za pomoci výtahu. Já teda nejsem žádný odborník na výtahy, ale nepotřebuje výtah elektřinu k tomu aby jezdil? Nebo to, že sedmnáctiletou holku, která studuje taneční školu nedokáže chytit banda šílenců s hromadou zbraní, kteří na to mají dokonce výcvik? Není to pro Laylu až podezřele jednoduché? A asi nejvíce mě překvapilo, že celý příběh trval půl roku, protože mě přišlo, že to trvalo tak tři dny (ano, styl vyprávění byl hodně špatný). No, knihu nedoporučuji a teď mě omluvte, jdu se léčit.

No, jako nic moc... Nápad je sice skvělý, ale zpracování už tolik ne. Hlavní hrdinka mě strašně vytáčela (hlavně s tím dezinfekčním gelem, protože prostě ááááááá!! to je tak divný) a romantická linka mi přišla, že se tam objevila tak z ničeho nic :(. Jakože se potkali a najednou se do sebe zamilovali? Jako pardon, ale tohle není romantické, uvěřitelné ani moc hezké :(. No, ale najdou se tu i nějaké dobré věci, že? Třeba ty krásné myšlenky a citáty, nebo to jak vláda na Marsu funguje. I přesto však nemůžu doporučit...

1 23.03.2021

Po prvním díle jsem se na Boží hrob hrozně těšila. Bohužel to bylo zklamání. První polovinu jsem se nemohla vůbec začíst, potom se to zlepšilo, ale pořád to na Nikdynoc nemělo. Konec byl zase super, ale jinak nic moc...

1 22.03.2021

Bozi kniha !!!

1 04.12.2020

Tohle si rozhodne přečtěte!! Příběh úžasný, svět a postavy taky. A ten konec? To byla pecka!!

1 02.12.2020

Pane bože! Může mi někdo vysvětlit co tohle bylo?? Nápad skvělý, svět taky celkem ujde, ale to jak je kniha napsána? To byl malér. Je tam tolik popisu, že to je toho hrozně zmatené a já jsem se v tom upřímně dost ztrácela. Taky děj byla jedna velká pohroma. Bylo to tak utahané a pomalé že mi bylo celkem jedno jak kniha dopadne. K postavám se toho ani moc napsat nedá. Všechny mě vytáčely a já bohužel nemohu doporučit.

Na to, že všichni o této knize říkali jak je skvělá, asi jsem čekala více. Nápad byl úplně ůžasný, ale ten děj! Celou dobu se tam nic moc nedělo a pak na konci proste BUM! Mně se to prostě nelíbilo.

1 02.11.2020

Pěkné, hezky napsané. Doporučuju!!!

1 19.10.2020

Po několika týdnech tu jsem s pětihvězdičkovou knihou a ohromným doporučením. Je ale dost možné, že tento popisek bude zmatený a nesmyslný, protože já jsem z této knihy naprosto odvařená a nevím o čem mluvit dřív.
Každopádně Baneovy kroniky obsahují 11 povídek ze života Magnuse Banea (překvapivě). Povídky se tak nějak táhnou z minulosti až do doby Nástrojů smrti a člověk má možnost trochu nakouknout do života této úžasné postavy.
Začněme první povídkou - co se doopravdy stalo v Peru. To byla vážně jízda, protože pokud jste četli Nástroje smrti, tak víte, že Magnus má na území Peru zákaz vstupu. V této povídce bylo hned několik důvodů, proč by tomu tak mohlo být. Tak třeba - ten idiot se opil, šlohnul někomu koberec, začal na něm lítat napříč zemí, pak doletěl do pouště a když tam pro něj přišli jeho přátelé řekl jim, že ho tam mají nechat, že prý chce začít nový život jako kaktus a začal po nich metat malé jehličky, které si vyčaroval (pak se nedivte, že se u toho směju nahlas).
Další dokonalá povídka byla šestá povídka - Záchrana Rafaela Santiaga. Rafael je upír, který se objevil v Nástrojích smrti a v Rudých svitcích magie. Je to skvělá postava (věčně naštvaný, nepříjemný mrzout, kterého skoro nejde nemít rád). Miluju jeho hlášky, jeho rozhovory s Magnusem a celkově se mi líbí, jak je jako postava napsaný.
Desátá povídka byla z doby Nástrojů smrti a byla o Alekově a Magnusově prvním rande. To bych mohla číst pořád a pořád dokola, protože ti dva spolu jsou ta nejlepší věc na planetě. Skoro jsem se cítila blbě, když jsem se u toho usmívala jak trouba, ale nemohla jsem si pomoct.
A nakonec bych ráda zmínila poslední povídku, Hlasová pošta Magnuse Banea, což vlastně byly přepsané hlasové zprávy (teda ne hlasové zprávy, ale takové to, jak někomu necháte v telefonu vzkaz, když vám to nezvedá, víte co, ne?), které Magnusovi naposílala Isabela, Simon a Clary, poté co se v jednom díle Nástrojů (myslím, že ve městě ztracených duší) rozešel s Alekem. To bylo skvělý, u toho mě záchvaty smíchu chytaly pořád. Miluju Isabelu, jak Magnusovi vyhrožuje, že mu rozmlátí dveře, nebo že ho zabije, za to, že nechal Aleka, fakt že jo.
Ostatní povídky byly samozřejmě taky naprosto dokonalé, ale ty, co jsem vám tu vypsala jsou ten pravý důvod proč si ode mě tato kniha vysloužila 5/5. Bohužel k této knize byste si měli přečíst Nástroje (nejlépe i některé ostatní série), protože stejně jako Tales from the Shadowhunter Academy má v sobě spoustu narážek na jiné série.

24.04.2022

Ty jo, už tady asi 15 minut sedím a nevim co napsat.. Jsem si jistá, že drtivá většina z vás, která četla cokoli od Cassie, kde se objevil Magnus, nebo Alek, tak mi dají za pravdu, když řeknu, že to je úžasná dvojka (nechci říkat nejlepší, protože Cassandru zatím nemám tolik načtenou, takže třeba jsou tam i větší zlatíčka). Taky si myslím, že ti dva jsou jeden z hlavních důvodů, proč si pak přečtete tuto knihu. Na začátek bych ráda řekla, že je to teda zase fantasy, odehrávající se v Evropě (ne jen na jednom místě) a odehrává se to těsně po Nástrojích smrti, takže kolem roku 2008 (asi? Nástroje smrti jsem stále nečetla a lituju toho čím dál, tím víc, ale mám doma Město z kostí, takže nebojte, všechno bude). Pokud jste od Cassie už něco četli, tak víte, že tam je akce a romantiky spousta. Tady mi přišlo, že se autorka snaží dát větší důraz na tu romantickou linku mezi Magnusem a Alekem. To si myslím, že bylo povedené a že hodně lidem se to bude líbit, i když tam teda není nějaká pořádná chemie. Příběh se samozřejmě rozjede už na začátku, autorka se s ničím nemaže, což většina z vás určitě taky bude brát jako velké plus. Ale v knize se docela dost odkazuje na Nástroje smrti. Není to tak, že byste to nepochopili, když jste si je nepřečetli, ale za mě je škoda si je nepřečíst, protože já jsem je nečetla a zdá se mi, jako bych o něco ohromného přišla a taky jsem si to tím trochu vyzradila. Na konci samozřejmě nechyběl pořádný zvrat, takže si radši rovnou přichystejte i další díl!

Co se mě týče, tak mně se to moc líbilo a myslím, že Cassandru Clare by mělo číst více lidí, protože ona umí psát. Magnus a Alek byli báječní. Akorát mi přišlo, že Magnus tady už není TEN Magnus, jako v Temných lstích, nebo Pekelných strojích, ale spíš se snažil, aby mu to s Alekem fungovalo a to bylo fakt roztomilé (konečně ti dva dostali více prostoru)! Já teda můžu jen doporučit a moc se těším na Ztracenou bílou knihu.

30.12.2021