katynka78
komentáře u knih
Příběhy z pohovky: Psychoterapie v komiksu
Philippa Perry
Musím říct, že tuto knihu jsem si musela pořídit do vlastní knihovny. Jednak je to proto, že miluju komiksy, jednak proto, že právě tato kniha dokonale spojuje teorii psychologie s řádným příkladem. Tudíž to není žádná suchopádná teorie, které často nerozumíte, ale je to teorie doplněná příběhem jednoho pacienta, který dochází na sezení a na kterém je ona teorie krásně prezentována a uvedena do praxe.
Dost se člověk dozví a pochopí. Doporučuji.
Dneska jsem vyšla z domu!
Cassandra Calin
Miluju komiksy a letos jim dávám opravdu velký prostor, respektive k nim hlásím návrat. Jsem ráda, že se ke mně dostala i tato knížečka, protože přišla v době, kdy jsem měla opravdu splín a její čtení mi pomohlo. Jednoduchý nápad vzít každodenní situace a zobrazit je pěknými a hlavně vtipnými kresbami.
V tolika situacích se člověk poznal a nebo si to pamatoval.
A u tolika z nich jsem se smála tak, až jsem slzela. A směju se i teď, když si na ně vzpomenu. Takže doporučuju.
Zvon
Neal Shusterman
Jak to říct. Vím, že nejsem cílová skupina, ale svět, který Neal Shusterman vymyslel, se mi líbil. Smrtka mě naprosto uchvátila a stejně tak Nimbus. Bylo to perfektní, dechberoucí a potřebovali jste číst a číst.
Měla jsem výhodu, že jsem to četla až ve chvíli, kdy záhy vyšel i tento třetí díl a tudíž jsem nemusela dlouho čekat.
Ale toto bylo jak od někoho jiného, jako by to psal úplně jiný spisovatel, až ke konci jsem poznávala opět ten perfektní styl, který mě bavil a který mě dokázal upoutat.
Tak roztříštěné, tolik postav, které se tam objevily na krátkou chvíli a zase zmizely. Mám podezření, že měli jen motat hlavy čtenářům.
Bohužel patřím mezi tu skupinu lidí, kteří se nedokázali začíst a museli se do toho nutit, protože chtěli vědět, jak to dopadne.
Kdyby toto byl první díl, praštím s tím už tak na 150 straně a vůbec tomu šanci dávat nebudu. Z těch 541 stran bych dala pryč minimálně polovinu.
Ano, rozumím po celém přečtení, že některé věci tam musely být, aby to zapadlo, ale autor dříve tak výstižný, stručný a zároveň jasný, se tady naprosto obkecával a používal slova spíše jako náplň stránek.
Asi ke konci se nám probral a zabral a už to jelo. Ale bylo to mučení se k tomu závěru dostat.
Bohužel jsem byla tak naštvaná a znechucená, že jsem si ten závěr ani nedokázala užít.
Ale myšlenka, co pak dělal Faraday se mi líbila a závěr je zase takový, že kdyby se autor v budoucnu rozmyslel, může klidně navázat. I když příběh je uzavřený, prostor na pokračování tam je. Ale být Nealem, tak to nedělám.
Některé postavy mě mrzely, jak skončily a bylo to takové smutné. Ale myšlenky byly skvostné. Jen je autor neuměl na můj vkus pořádně vyjádřit.
Hodnotím pouze tuto knihu a nebudu se otáčet na předchozí. Bohužel s těžkým srdcem na dvě hvězdy.
Kanibal z Nine Elms
Robert Bryndza
(SPOILER) Roberta Bryndzu miluju, jeho série s Erikou je pro mě srdcová.
Těšila jsem se tedy na jeho novou řadu a ještě jsem si říkala: "Jé, ta nová vyšetřovatelka se jmenuje Kate, to je jak já, to se mi bude určo líbit."
Mrzí mě to, ale tady je spisovatel trošku jiný, než jsem zvyklá. Změnil se - více se zaměřil na popisky a to já moc nemusím.
Nehledě na to, že se vydal tvrdší cestou, je drsnější a to mi nevyhovuje.
A samotná hlavní postava - Kate mi není sympatická, vůbec. Nemůžu si pomoct. Událost, díky které si zničila na dlouhá léta svůj osobní život, je sice otřesná, ale navíc je přitažená za vlasy. Jako wtf. Kanibal ji bodne do břicha, málem umře, ale ona nepotratí? To snad ani není možné, to je zázrak!!! A schválně je dlouho v umělém spánku, že jako pak už se nemůže ani rozhodnout, zda potrat či ne, když dítě má s takovou bestíí? Hm, na mě je toto moc nepravděpodobné, nedokážu to pobrat, jedině tak trochu to, že to dítě za to opravdu nemůže. Ale jinak to nedávám a opravdu jako nenene.
Zkoušela jsem tu knihu číst, nešlo to, ale dala jsem tomu naději v audioverzi a to už naštěstí zachránil pan Martin Stránský, který je skvělý a díky němu jsem to doposlouchala.
Na dostřel
Taylor Adams
(SPOILER) Nejsem cílová skupina, ale jak to většina chválí, tak jsem si říkala, že to zkusím.
Ve filmech to nevyhledávám a spíše mi to vadí, ale chtěla jsem to porovnat s tím, když je to psané.
No - tak toto bylo první a poslední zároveň. Vyvražďovačky opravdu nemusím, nic mi to literárně a lidsky nedává.
Ale uznávám, že jiné lidi to baví, to je naprosto v pořádku.
Dočetla jsem jen proto, abych se ujistila, že hlavní dvojice přežije.
Přišla jsem ale na výhodu čtení takových příběhů - neslyšíte, jak by oběti řvaly a trpěly, nevidíte ty litry krve a ty hrůzy. Toho jste ušetření a to není špatné. Představivost sice pracuje, ale je milosrdnější než když byste koukali na film.
Ne že bych nevěděla, co čeho jdu, ale takové příběhy nevyhledávám ve filmech, ale v literatuře jsem to chtěla zkusit.
Špitál
Josef Veselka
Jsem ráda, že jsem objevila nového autora lékařských příběhů, které mám obecně moc a moc ráda. Pan Veselka je navíc skutečným lékařem, takže jeho pohled na věc je opravdu erudovaný a neočekávám nějaké výcucy z prstu.
Kniha Špitál se bude u mne řadit k velmi zdařilým povídkovým počinům a to je co říct, protože povídkové knihy nemám moc ráda a zatím u mne vede jen od Tomáše Zástěry.
U Špitálu mne dostalo pár věcí. První z nich je, že autor naprosto bravurně dokáže popsat pohled na nemocniční prostředí z různých stran a perspektiv a tím poznáte, že je velmi empatický, vnímavý a rozhodně není zahleděn jen do své vlastní pozice a práce. A to je obrovské plus a já doufám, že tento pohled má i jako odborník ve své praxi. Takže se tady píší příběhy jak lékařů, tak sester, tak pacientů, ale také nemocí, pocitů a věcí. Jakých? To si musíte přečíst, protože právě to je kouzlo na těchto povídkách, že objevujete ony pohledy a v závěru každé povídky dáváte autorovi za pravdu a navíc - moc rádi.
Líbí se mi i kritičnost a rizikovost, kterou se nebojí popsat a ukázat. Dalo by se říct, že odkrývá pocity, o kterých sice mi obyčejní smrtelníci víme, ale které jsou nám skryty a nepřiznány. Tak tady dostane odpověď a věřte, že ač není v některých případech kladná, tak přesto budete spokojeni.
Kniha je dost ovlivněna dobou covidu, ale protože jsem to zažila, tak mi to i vyhovuje. Už to prostě bude patřit do historie lidstva, tak proč před tím utíkat.
Za mne - jdu hledat další knihy pana Veselky, protože vím, že to bude moc a moc fajn.
Tlustá tak akorát
Michala Jendruchová
Velmi často se mi stává, že mám tipy na knihu přes časopisy a tady tomu nebylo jinak.
Zaujala mne anotací, zaujala mne názvem a rozhodla jsem se vyměnit kriminálky za limonádu:-).
Na tomto příběhu se mi moc líbilo to, že byl z naší země. Postavy byly sympatické a hlavně měly českou povahu, které se o trošku líp rozumí než když čtete příběh odehrávající se v zahraničí.
Je to příběh ubírající se pozitivním směrem a i když se tam občas objeví mráček a potíže, jsou vyřešeny samozřejmě ke spokojenosti čtenáře.
Působí jako běžný život a zároveň trošku přikrášleně. Ale to od románů očekáváte.
Je to kniha pro příjemné okamžiky, nenáročná, necháte se nést a nemusíte mozek namáhat.
Za mě příjemné. Je to zkrátka jak se říká "oddechovka".
Nejsem dokonalá?
Michelle Elman
Na tuto knihu jsem narazila díky jednomu časopisu a zaujala mne tou reklamou na ni.
Dotkla se mne tím tématem, jelikož je mi "bohužel" částečně blízké a chtěla jsem zjistit pohled jiného člověka.
Musím říct, že jsem ke knize přistupovala tak, že je to zpověď člověka, který si něčím prošel, který na vlastní kůži pocítil to, co nese boj s těžkou nemocí. Takovým příběhům zkrátka věříte a cítíte, že je to jiné než když někdo "vymyslí příběh". A tady je přidaná hodnota v tom, že každé slovo věříte, víte, že za každým slovem je smutný prožitek.
Ale taky je za tím slovem obrovská síla a odhodlání vše zvládnout. Je poznat obrovský posun, osobní vývoj od smutku a zmaru po přesvědčení, že to zvládne a že má nárok na to, aby i ona byla spokojená. Tento příběh mi hodně dal, hodně jsem si uvědomila a jsem ráda, že ji Michelle napsala.
Pro mě je to velmi přínosná knížka, která má v mé knihovně své místečko.
Proč nemám jíst jen brambůrky?
Kate Knighton
Velmi hezky provedená knížka, která vysvětluje důležitost zdravé a vyvážené stravy.
Myslím si, že ač je to pro děti, tak si z toho mohou vzít informace i dospělí.
U kníh pro velké je totiž tolik okecávání, že zásadní informace zapadnou ve velkém množství nic neříkajících slov.
Ale v dětských knihách je vše tak krásně vysvětleno, stručně, přehledně a bez zbytečného textu.
Navíc moc hezké obrázky.
Za mě super kniha a doporučuju.
15 minus
Tomáš Zářecký
Nechala jsem se zlákat tím, že je to jako Hunger games a že se to skvěle čte, že ale vyšlo jen 500 kusů. Český autor, tak jako hurá do toho.
Juj, to jsem si dala! To by si teda hrdinové Hunger games ještě gratulovali, že jsou tam, kde jsou a ne v této reality show 15 minus.
Tolik kruťáren, odporností, křiváren, hrůza.
Autor se v tom snad vyžíval. Já jsem pak už i přeskakovala, to se nedalo.
Ale dočetla jsem, abych věděla. A i konec zklamal. Nedotažené, odfláklé.
Autorovi ale neupirám to, že zároveň vedle své chutě krveprolití, umí vystihnout psychologii a změnu postav.
Co mě mrzí, že nevykreslil víc ty diváky reality show. Nevím nevím, zda by se toto mohlo vysílat.
Toto je pro mě nejhorší kniha roku co do obsahu.
No nic, jdu si dát nějakou slaďárnu, ať se z toho dostanu.
Chuť domácí kuchyně
Nigella Lawson
Kdo má rád Nigellu, tak se mu tato kniha bude určitě líbit. Mám tu hodně receptů, co jsem zařadila již do domácího repertoáru. Pak když nevím, co vařit, tak je pro mě inspirací.
Nebojím se ani její recepty si upravit dle našich chutí či místních podmínek, protože na jednu stranu, co si budeme říkat, ne všechny chuťové kombinace nám sedí.
Ale celkově - tuto knihu nepovažuju jen jako kuchařku, ale krásnou součást knihovny.
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa (p)
Moc milá kniha o tom, jak plyne život, jak plynou dny, které jsou často velmi těžké. Kniha působí lehce a také se tak čte, ale mezi řádky je mnoho pravdy, mnoho krásných myšlenek, které nám mohou pomoct život prožít a ne jen přežít. To vše je zasazeno do míst, kde je mnoho knih a mnoho lidí, kteří knihy milují.
Užila jsem si klid Japonska, vlídnou povahu hrdinů a moc jsem si u čtení odpočinula.
Rozhodně na mne působila tato kniha lépe než Knihonoš, který byl pro mne na sílu a bylo to poznat, že je ta myšlenka tlačena tam, aby se nám líbila. Tady to přichází samo, Japonci jsou prostě jemnější národ ve své povaze, jejich nitro je klidnější a vlídnější, proto mi tato kniha z prostředí knihkupectví sedla mnohem více.
Metoda 15/33
Shannon Kirk
Kolem této knihy jsem chodila zhruba rok. Velmi mě zaujala anotace a slečna na obrázku. Nějak jsem to nemohla dostat z hlavy.
Pak jsem si chtěla udělat radost a knížku jsem si koupila. A vůbec nelituju, protože jsem dostala napínavý příběh, který působil velmi drsně.
Pachatelé, které považuju za odpad, unáší těhotné dívky, jejichž děti prodávají a samotných maminek se zbavují.
Toto samotné bych nečetla, nemám ráda násilí a už vůbec ne na dětech (tady navíc byly často maminky velmi velmi mladé). Nedělá mi to vůbec dobře.
Ale jakmile čtu v anotaci příběhu, že obět bojuje a že je tam jakási pomsta, tak to mě zajímá. Miluju sílu člověka, který i když ví, že je opravdu zle, bojuje do poslední chvíle, nevzdává se a i s vědomím, že to nemusí vyjít, nedá pachateli nic zadarmo.
A toto se schovává za tímto příběhem - touha přežít, láska k dítěti, síla a obrovské odhodlání.
Lisa mi nepřipadala sociopatická, ale velmi sympatická a fandila jsem jí na plné cáře.
A konec byl naprosto bomba v tom, že jsme se dozvěděli, jak je to s jejím životem dál, že se dost změnila a své věznění proměnila v další velmi ušlechtilé cíle.
Za mě - spokojenost.
200 nejlepších seriálů všech dob
Tomáš Vyskočil
Knížka naprosto nepostradatelná pro každého seriálového fandu. Ač každý tuší, že se její obsah v dnešní době rychle stává neaktuálním, tak musíme mít na paměti dobu, ve které byla psána.
Navíc je to perfektní přehled, úžasný seznam, kde hledat inspiraci.
Líbí se mi i prostor pro osobní ohodnocení a poznámky, čehož jsem opravdu využila.
Občas mi přijde popis u některých seriálů odfláknutý, ale to by ta kniha musela být mnohem mnohem tlustší.
Navíc má i kvalitní zpracování - pevný papír u takových knih se jen tak nevidí.
Spokojenost!!!
Nevěřte ani mně! aneb Špinavé triky i neuvěřitelné možnosti estetické medicíny
Roman Šmucler
Mě se tato kniha velmi líbí. Moc jsem ji chtěla mít doma, protože mě medicína fascinuje a ráda sleduji její vývoj, jak v současnosti, tak v minulosti. A nejen v románech, ale také v odborné literatuře, která je však psaná pro laiky.
Kniha obsahuje přehled veškerých, v tu dobu, co byla psána, dostupných procedur a lékařských postupů, které mohou vylepšit náš vzhled.
Pan doktor Šmucler vysvětluje zákrok se vším všudy, jeho klady, zápory, rizika. Radí pacientům, zda se pro ně zákrok hodí či ne.
Mě se to moc a moc líbí. Super přehled.
První řez
Judy Melinek
Na tuto knížku jsem se velmi těšila, protože jsem si říkala, že když ji píše soudní patoložka, jejíž knížka Řez do tuhého byla naprostý skvost a perfektní čtení z jejího povolání, že toto musí být parádní počtení.
Tak ne - juj to jsem naletěla. Velice mě to mrzí, snažila jsem se mnoho a mnoho stran, ale příběh mě nedokázal vůbec vtáhnout, naprosto mě to nezajímalo. Hlavní postava nevýrazná, nemastná a neslaná, děj se plížil podél zdi a pořád nic neukazoval.
Nedokázala jsem se do toho dostat a to jsem byla na 120. straně. A to už většinou jsem u jiných knih napnutá jak struna a tady nic. Tak jsem to vzdala.
Knížku jsem nedočetla, bylo mi naprosto jedno, jak to bude pokračovat.
Řez do tuhého - Dva roky, 262 mrtvol aneb Vzpomínky soudní lékařky
Judy Melinek
Už ani nevím, jak jsem se k této knize dostala, ale jsem tomu velmi ráda. Medicína a lékařství mě odjakživa láká a je to moje oblíbené téma jak u knih, tak u filmů či seriálů.
A co si budeme nalhávat, ne vždy je toto téma vykresleno dobře. Mám ráda ta díla, kde se to drží skutečnosti či historie a tudíž tato knížka byla pro mě jako dělaná.
Přiznám se, že se to nečetlo lehce co do obsahu, protože dané případy byly velmi hrůzné a člověk ani kolikrát netuší, co všechno se může stát. Není to kniha, kterou bych dokázala přečíst na jeden zátah, to ne. Přemýšlíte o tom, rozdýcháváte to.
Ale je to perfektní pohled do povolání soudní patoložky a jak to funguje. Celkově ty lidi, co toto povolání vykonávají, obdivujete, protože to není vůbec snadné, ani fyzicky, ani psychicky.
No a samotná kapitola o 11. září 2001 (dnes je to přesně 20 let), vám na tu hrůzu hodí další otřesný pohled. To byl opravdu velký nápor na city.
Každopádně - velice zajímavé, čtivé, lákavé pro ty, co to zajímá. Naprosto doporučuji.
