katynka78
přečtené 227
Panny
2022,
Alex Michaelides
Dlouho jsem kolem toho chodila, protože Mlčící pacientka mne bavila a závěr se mi moc líbil. A jak to tak bývá, tak prvotina super a ta druhá kniha nic moc. NO a tady se mi to trošku potvrdilo. Námět parádní - to neříkám - skupinová terapeutka Mariana, která prožila za svůj život dost těžkých chvil - mimo jiné brzkou ztrátu manžela, se dostává do další životní krize a opět ne vlastní vinnou. V dobrém úmyslu ochránit svou neteř, ujímá se vyšetřování na vlastní pěst, aby zjistila, kdo zabíjí neteřiny spolužačky z vysoké školy. Během toho se dozvídáme o Mariině dětství, vztahu s otcem, o jejím manželství a jeho ztrátě a to vše je vklíněno do onoho pátrání. Podezřelých je několik, ale hlavně jde po zvláštním profesoru Foscovi, který má spolek Pannen. A tak bychom mohli předpokládat, co a jak. Ale samozřejmě je to jinak a musím říct, že vyřešení oněch vražd bylo vskutku originální a fakt s wau efektem. Jenomže mně to kazilo zdlouhavé a táhlé popisování všeho okolo, zapojování vedlejších postav, které pak tam dál nebyly ukončeny a ještě ke všemu ten závěr - s ním nesouhlasím ani omylem, nelíbil se mi a ještě byl otevřen tak, abychom si domysleli sami, jak bude pokračovat. Prostě - být to napsáno trošku jinak, bylo by to parádní. Jenže to bylo napsáno unylým, nudným stylem a to celý příběh kazilo. Obrovská škoda.... celý text
Špitál
2022,
Josef Veselka
Jsem ráda, že jsem objevila nového autora lékařských příběhů, které mám obecně moc a moc ráda. Pan Veselka je navíc skutečným lékařem, takže jeho pohled na věc je opravdu erudovaný a neočekávám nějaké výcucy z prstu. Kniha Špitál se bude u mne řadit k velmi zdařilým povídkovým počinům a to je co říct, protože povídkové knihy nemám moc ráda a zatím u mne vede jen od Tomáše Zástěry. U Špitálu mne dostalo pár věcí. První z nich je, že autor naprosto bravurně dokáže popsat pohled na nemocniční prostředí z různých stran a perspektiv a tím poznáte, že je velmi empatický, vnímavý a rozhodně není zahleděn jen do své vlastní pozice a práce. A to je obrovské plus a já doufám, že tento pohled má i jako odborník ve své praxi. Takže se tady píší příběhy jak lékařů, tak sester, tak pacientů, ale také nemocí, pocitů a věcí. Jakých? To si musíte přečíst, protože právě to je kouzlo na těchto povídkách, že objevujete ony pohledy a v závěru každé povídky dáváte autorovi za pravdu a navíc - moc rádi. Líbí se mi i kritičnost a rizikovost, kterou se nebojí popsat a ukázat. Dalo by se říct, že odkrývá pocity, o kterých sice mi obyčejní smrtelníci víme, ale které jsou nám skryty a nepřiznány. Tak tady dostane odpověď a věřte, že ač není v některých případech kladná, tak přesto budete spokojeni. Kniha je dost ovlivněna dobou covidu, ale protože jsem to zažila, tak mi to i vyhovuje. Už to prostě bude patřit do historie lidstva, tak proč před tím utíkat. Za mne - jdu hledat další knihy pana Veselky, protože vím, že to bude moc a moc fajn.... celý text
Kniha útěchy
2022,
Matt Haig
Ke knize jsem přistupovala trošku s rezervou. Když je člověk na dně delší dobu, tak většinou je na slova útěchy a povzbuzení už alergický, protože vidí, že se nic nemění. Ale je rozdíl, jak ta slova podáte. Ono - drž se, ať máš sílu, jak jsi na dně - to už se odrazíš a bude líp atd., to pak už leze na nervy. A nejhorší je takové to - nesmíš, musíš, zvládneš to, neblbni. Tak toto už nepomůže vůbec. Člověk na dně většinou už nemá sílu, je slabý na těle a na duchu a slova "musíš" jen odrazují. Člověk na dně potřebuje čas, teplo, něhu, lásku a pochopení, že nic nejde hned. A to právě poskytuje tato kniha, která mu říká, že je vše v pořádku, že vše má svůj důvod i ta špatná nálada a chuť se na vše vykašlat, ale že je to jen o čase, že tak jak to přišlo, tak to půjde - víte kam. A je to pravda, neskutečná ale pravda. Pan Haig si tím prošel, zažil ty šílené pocity a propady. Myslel si, že bolest duše se už nedá zvládnout. Ale dal si čas, nevzdal to a jak se z toho dostal, tak na sebe dává pozor a píše něžně a s citem knihy o tom, jaké to je, když se vám nechce žít. A to je to kouzlo - jemu to věříte, jeho slovům uvěříte, protože je za nimi ta zkušenost, ten prožitek, který měl on sám. Takže žádné rádoby odborné knihy psychologů, kteří to znají jen teoreticky, to nepomůže, ale pan Haig je ten pravý člověk, který ví, jak podat slova útěchy a naštěstí o tom napsal celou knihu. Děkuju.... celý text
Dokonalé městečko
2024,
Kateřina Karolová
Začnu tím, že už loni jsem se u sebe sama přesvědčila, že dovedu být kritická i k těm autorům, kterých si velmi vážím a že i ti moji srdcoví mě mohou v některém svém díle zklamat. Nebojte, tak tady to není vůbec potřeba, jen jsem chtěla uvést, že kdyby mi ten příběh nesedl, tak bych to dokázala napsat, přestože každý o mě ví, že tuto českou autorku naprosto respektuju, obdivuju a kde můžu, tak ji vychvaluju. A jsem tak ráda, že s tou chválou můžu pokračovat dál. Mě totiž fascinuje, jak právě paní Karolová u mě dokázala svým psaním vyvrátit to, co jinak u knih nemám ráda (náznaky, pocit, že bych chtěla ještě další kapitolu) a přiznám se, že jen opravdu jen u ní mi to nevadí, protože moc dobře vím, proč to tak je a proč to tak píše a mně to obrovsky vyhovuje. A je to hlavně proto, že to, co potřebuji vědět, se vždycky dozvím a ostatní není tak podstatné. A tak to funguje i v reálném životě, nikdy nebudete vědět o všem a všech všechno, vždy vám zůstane nějaký otazník a nenaděláte s tím nic. Ale k příběhu - no bylo to velké očekávání a hned 14.3.2024 jsem letěla do knihkupectví a knihu si koupila. Víkend byl jasný a bylo to bezvadné. Mozkové buňky najely a já po celou dobu čtení uvažovala a kombinovala. Musím říct, že tím, že některé věci vím, tak mě napadly, ale opět to nevadilo, protože motiv postav mi nebyl znám a o to šlo. Ale konec omáčky a jde se na věc. V knize jde v první řadě o nový začátek v životě – nový start, v novém městě, domě, v nové práci. Jde o totální změnu dosavadního života. A jak to, tak bývá, tak si ty nové začátky každý vždycky malujeme narůžovo. V příběhu jsou v podstatě dvě hlavní postavy, na kterých to celé stojí. Obě mi byly určitým způsobem blízké – jedna milující řád a vše tak, jak má být, druhá chudák se jí nedařilo. V každé jsem se viděla. V tom příběhu je totiž navíc krásně vidět, jak se život dovede měnit – v jednu chvíli je vše v pohodě a najednou prásk a je malér. Zároveň je to možné i obráceně, dlouhou dobu malér a najednou prásk, přichází naděje a radost, které máte na dosah ruky. A kdo by po tom nesáhl, no ne? Já rozhodně! A tak kráčíte po té nové životní cestě a koukáte a odkrýváte nejprve tu radost, ale následně zjišťujete, že ta původní růžová budoucnost má přeci jen šmouhy. A vy jako čtenář začínáte ty šmouhy odkrývat a za mě jich tam bylo opravdu plno. A hlavně jsou to šmouhy aktuální, současné a žádné vycucané z prstu, jsou i nebezpečně reálné a nechci prozrazovat víc, ale paní autorce můžete opravdu věřit to, co píše. Při čtení jsem občas doslova nestíhala ty přesahy a moje vlastní myšlenky, moje úvahy jely na plné obrátky. A to mě baví a moc za to děkuji. Nebudu prozrazovat, co všechno je v tom příběhu ukryto, protože zase – každý tam může vidět něco jiného a já vám svou vizi nutit nebudu, vždyť to nedělá ani sama autorka, ale věřte mi, zase to tam je! Právě její bravurní způsob navedení na hlubší zamyšlení je, že danou věc nepokrytě napíše do jedné či dvou vět, a pak jako by nic jedeme, pokračujeme dál v hlavní linii a vy si sami určíte, zda v té naznačené odbočce si vezmete něco pro sebe a nebo ne. A to je právě to kouzlo knih paní Karolové a teď jsem to práskla. No nic, zas to mám dlouhé, ale za mě – příběh má krásnou myšlenku, ukazuje sílu lásky a to na více úrovních. A nezlobte se na mě, ale já to tam fakt všechno vidím a za knížku moc a moc děkuju. Jo a ještě za Vršavu!!!!!... celý text
Tíživé ticho
2023,
Robert Bryndza
Robert Bryndza je autor, který je pro mě dost srdcový a líbí se mi jeho styl psaní. Není zbytečně krvelačný, vše dovysvětluje a nic nepřehání. Tak ho vnímám a mám jej takto opravdu moc ráda. Ale tady musím kriticky přiznat, že toto se mu nepovedlo. Občas se to prostě stane, že i váš oblíbený autor napíše něco, co vám nesedne. A tak pro mne to bude tato kniha. Je moc popisná, dost jsem se nudila, kdyby to byl jiný spisovatel, tak to ani nedočtu. Trošku jsem se začala chytat tak kolem 120. strany a být to jiný autor, tak to dávno odkládám a nedočítám. Pak těch nástrah, co bylo na hlavní hrdinku nalíčeno, to bych osobně dávno nepřežila, ale Maggie je zkrátka superžena a vše přežije. Co se mi ale líbilo, tak to byl nápad na potrestání hlavního padoucha, to se mi moc líbilo a hlavně to bylo dost reálné, to by se dalo skutečně použít. Jinak fakt půlkou knihy jsem se de facto protrápila, protože mě stačí pár větami naznačit prostředí a jaká je tam atmosféra, ale nepotřebuju číst, kde a jak spadlo listí, jak dlouho bouchaly vlny o skály a jak se furt měnilo počasí. No nic, už recenzi ukončuju, vždy to mám dlouhé, ale tady ať už víc neubližuju. Těším se na Eriku.... celý text
Kolektiv
2023,
Alison Gaylin
Téma této knihy mne zaujalo z toho důvodu, že jsem se vždy zajímala o tzv. "spravedlnost". Kolikrát v televizních novinách vidíme, jak zákon chrání spíše pachatele a že jejich obhájci umí pro ně prosadit větší práva, než by se správně mělo dostat obětem a jejich pozůstalým. Proto jsem se pustila do čtení,, i když zprvu jsem se obávala toho, že tady přeci jen jde o děti a to je oblast opravdu velice citlivá. Ale vzpomněla jsem si na film Oko za oko se Sally Field a tam to bylo naprosto to stejné. Ten film jsem viděla jen jednou a nikdy nezapomenu na tu hrůzu, s jakou vrah zabil její dceru a jak se jí vlastně soud vysmál a vrah byl v pohodě. Hm, tak matka vzala spravedlnost do vlastních rukou a i ten detektiv ač věděl, tak to nechal tak a dostalo se jí tak aspoň malého zadostiučinění, které jí pomohlo jít životem dál. A tady jde o to samé. Zkrátka - když vidíte, že jste v právu, ale jiní mají moc a peníze se z toho vysekat, zkrátka když si žijete svůj život a do něj vstoupí někdo, kdo vám ho zničí tak, že nechcete ani dýchat, ale on si žije krásně dál a nic ho netrápí, tak si prostě najdete ze zoufalství, vzteku a chuti po spravedlnosti vlastní cestu. A Camille takovou cestu dostala, protože její případ byl mediálně známý a ona sama tomu nenechala vyhasnout. A jednoho dne dostala pozvánku do tzv. Kolektivu, kde zpočátku věřila, že najde porozumění od těch, kteří prošli stejným peklem. Pak se z toho vyklubala pro ni hra, která ji má zabavit a ji to začalo pomáhat. A následně pochopila, že se opravdu jedná o dosažení spravedlnosti, která jediná může zmírnit utrpení, nekonečnou bolest a nenahraditelnou ztrátu, kterou úmrtí dítěte bezesporu je. Po celou dobu příběhu cítíte veškeré emoce, napojíte se na Camille a už v tom jedete s ní. Odvykládá svůj příběh a ani na chvíli si nemyslíte, že by si její dcera svůj osud zasloužila. A tak prahnete po tom, aby viník byl taky potrestaný. Vidíte, jak Camille o svůj život postupně přicházela, jak zůstala osamocená, s léky, s depresemi, s nechutí se o sebe starat. Ale zároveň tam vidíte naději, jak orgány její dcery pomohly jiným lidem a tím jedním je Luke, který si Camille našel a stal se jejím přítelem. Přesto Camille v Kolektivu pokračuje a my získáváme další a další příběhy jiných nešťastnic, které zůstaly kvůli nezodpovědným a sebestředným lidem bez svých milovaných dětí. Začínáme rozplétat, jak Kolektiv funguje a myslím si, že je to opravdu velmi povedené a že by to tak mohlo fungovat (dneska jde přes net fakt všechno a každý ví, že dark web existuje, takže v pohodě uvěříte daným postupům). Cítíte úlevu za každého potrestaného darebáka, cítíte úlevu pro každou maminku, která tak pomstí své dítě a říkáte si, že tak a je to potrestáno a můžete jít. Ale omyl! Jak jste se dostali jednou do soukolí Kolektivu, jak vás může napadnout, že byste se dostali ven, když víte, co víte a když jste udělali to, co jste udělali? A to je právě to - z počátku parádní pomsta, kterou i já jsem byla ochotná tolerovat, dostává najednou jinou, temnější tvář. I taková spravedlnost, pod rouškou pomsty za děti, může mít své trhliny, skuliny a omyly. Ale nebojte, pokud jste maminka, tak ať už zjistíte v knize o Kolektivu cokoliv, nikdy nepřestanete být na straně Camille. A nikdy nebudete pochybovat, že vše má být potrestáno. Jen to musí být opravdu spravedlivé a ne omylem, nebo dokonce zneužité pro své vlastní jiné potřeby. Za mě rozhodně doporučuji všem, kdo mají rádi téma pomsty, psychologii, silnou emocionální jízdu a kdo se nebojí, že ho to může dostat. Za mě rozhodně parádní jízda.... celý text
