juliesze
komentáře u knih
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Dominik Landsman
Na sílu tlačené fórečky. Takže cítíte, jak autor až moc tlačí na pilu. Nepobavilo, nepoveselilo a dokonce jsem si říkala "to jako fakt"? Hrozné klišé a stereotypy, před kterými se za půlkou knihy už skoro schováváte.
Poupátka
Hana Lehečková
Proč mi to jen tak strašně moc připomínalo styl mladých českých autorek? Způsob podání příběhu, i když zde svižnost přidávaly přímé řeči. Jako kdyby knihu napsala Labudová a strašně mi to připoměnu Ladu u ledu. Nevím, jestli to bylo podobností věkovou hranicí hlavní vypravěčky, okolí nebo narušeností vzájemných rodinných vztahů, ale mně to prostě připadalo stejné. Téma je děsivé, věřím, že častokrát i mnohem více, než si vůbec dokážeme představit v praxi realizované. Trochu děsivým je pro mě ten fakt, že ty slečny ho vlastně bránily - prostě špičkový manipulátor!
Mama milovala Gabčíka
Veronika Homolová Tóthová
Líbilo se mi spojení literatury faktu, zajímavostí, románu a fotografií. Autorce se skutečně podařilo krásně vystihnout možnou verzi příběhu, i když se tato teorie trochu tluče s podáním filmu s Aňou Gaislerovou v hlavní roli. Tedy že Gabčík miloval právě Lenku Fafkovou, jednu ze dvou slečen, které ho doprovázely. Asi z toho důvodu jsem to Anně Malinové tak nějak neuvěřila. A to i přes to, že to tak mohlo skutečně být. Ale to už se bohužel nikdo nedozvíme. Proto jednu hvězdu dolů, i když forma podání historického příběhu byla skutečně brilantní!
Pouta
Delphine de Vigan
Asi nejslabší knížka od mé oblíbené autorky, která si ovšem pohrává se škatulkami a lidským neštěstím a slabinami. Na těch pár stranách se autorce opravdu podařilo vylíčit až téměř hmatatelné neštěstí a absenci lidského porozumění.
Clona
Samuel Bjørk (p)
Asi nejslabší díl z trilogie. Ale líbilo se mi, že autor konečně trochu rozvinul postavy a nebylo to pořád to samé dokola. Hodnotím kladně také zápletku a motiv pachatele, to mi připadalo takové příjemné bez zběsilých kovbojek. Takový tichý ale křičící o pozornost. Každopádne je dobře, že autor se rozhodl sérii zakončit, protože další pokračování už by bylo pouze opakování se.
Osudný pád
Christina McDonald
Jak se dívám na ty komentáře, tak je to asi pouze můj dojem, který mě nutí dát tak špatné hodnocení. Mně se to moc nelíbilo. Hvězdičky dávám za zajimavou postavu Abi, která je i příjemně zpracovaná. Ale jinak mi příběh přišel celý jak z netflixového celovečeráku.
Sova
Samuel Bjørk (p)
určitě mnohem méně zajimavější zápletka. Tak nějak pořád to samé dokolečka. Postavy se nikam neposunuly, nijak se nezměnili a proto mě to asi tolik nechytalo. Byly použité stejné vzorce a postupné odhalování viníka. Navíc ta divná náhoda, že zrovna nějaký pastor se chce svěřit? A navíc to, že to zase zasáhlo někoho z okolí rodiny hlavního z vyšetřovatelů? Zase? Dávám šanci i třetímu dílu, ale uvidíme.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Upřímně a zcelého srdce závidím těm, kdo knihu ještě nečetli. Rozhodně doporučuju všem, kdo se rádi nad knihami pozastaví, vstřebají je a chtějí si pamatovat jejich zprávu. Ona totiž nepředává jen slova, ale i pocity. Tak taktně a smyslně vystavená kniha, u které se čtenář rozhodně nenudí. Autorka velice obratně naťukává témata, někdy i velmi složitá, vystavuje do protipólů postavy a jde až za samotnou hranu toho, co se zdá na první pohled zřejmé. Nicméně rozhodně do ničeho netlačí. Co se (ani mně) nemusí lítib je relativně otevřený konec bez závěru.
Každopádně opravdu jsem asi hodinu nemohla přes ty pocity po dočtení usnout, v hlavě se mi honilo hrozně moc věcí. MYslím, že je cílovou skupinou hlavně ženské čtenářky, a to i v rámci určitého emočního poselství.
Úžasné, rozhodně jedna z nejlepších knih mého života.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Jedna z těch povedenějších detektivek s relativně zajímavým vykreslením vyšetřovacího týmu. Až tedy na můj vkus moc geniální postavu Mii, která je pro mě až nepředstavitelná v reálném životě. Nicméně i nadále mi zůstává tak trochu záhadou to relativně malé propojení s tou sektou, která tam byla. Tohoto potenciálu mohl autor využít trochu víc!
Příběh ztracené holčičky
Elena Ferrante
Těší mě hodnotit konečně něco zase po dlouhé době nejenom po obsahové stránce, ale i po té literární a umělecké. Pod pseudonymem autorky se skrývá neskutečná spisovatelka s velkým S, která zvládla podat niterno všech postav, že mám skutečně pocit, že mi bylo umožněno nějakou tajnou škvírkou sledovat veškerá zákoutí tolika postav. Velmi kladně hodnotím to, že autorka se skutečně nebála hlavní hrdiny (i další postavy) vykreslit v nejhorších vlastnostech, popisech a situacích, a přesto mám pocit, že jim to neubralo, ale naopak přidalo. Autorce se ladně povedlo vybruslit i v nějakých neméně zajímavých pasážích a nikdy jsem se nepřestávala nudit. I přesto, že otevřené konce moc nemusím (a ráda bych věděla, jak to s Lilou nakonec dopadlo), musím uznat, že to byl skutečný počin. Neuvěřitelná představivost, hravost textu a výběr postav ukázal vyváženost, záhadnost i rezolutní tvrdost života. Nejvíce se mi vlastně líbilo, že stejný příběh se v ulicích Neapole klidně píše dnes a že jej vlastně nehlědě na dobu muže právě teď prožívat stejné množství postav. Jakkoli bychom se tomu snažně bránili, stejně si s námi ten život jen tak pohrává tak, jako právě Elena Ferrante s námi čtenáři na svých stránkách.
Věř mi
J. P. Delaney (p)
Autor si s námi pohrával celou dobu knihy. Zajímavě vymyšlený motiv zasazený do básní světoznámého prozaika. Zajímavé a nejisté až pořád kosílající. U mě bohužel autor hrál na strunu napětí tak dlouho, že praskla. Bylo těch zvratů tak nějak prostě moc. Vlastně jsem už pak jen rychle četla, abych to měla co nejdříve za sebou. Nevím, možná, kdybych si rozložila knihu do delší doby, bylo by to zajímavé osvěžení. Ale takhle jsem z toho nejasného a až trochu přitlačeného na pilu byla už otrávená.
Nedělní šachy s Tisem
Silvester Lavrík
Úžasně zpracované z pohledu obyčejných lidských osudů a vnímání. Po přečtených recenzích jsem se trochu obávala vyprávění slabomyslné Aničky, ale bylo to moc pěkně poskládané. Nejsem si sice jistá, co všechno byla pravda a jaké postavy skutečně v příběhu vystupovaly, ale i tak to bylo bravurně sepsané. Nechyběly tam ani postavy s různými názory, postavením, přičemž tyto problémy vystávaly nejenom mezi různými rodinami, ale dokonce i mezi manželi.
Na druhé straně mi tam trochu chyběl důraz na skutečnost, že Tisa popravili a trochu zvláštní mi přišla scéna Tisa a vystupování Aničky s pistolí. To mi tak nějak narušilo vazkost tohoto příběhu. A tedy také trochu toho konce války, to mi tam trochu chybělo. Celkově mi ten konec přišel takový trochu přehnaně useknutý. Nicméně na zajímavosti a čtivosti příběhu to neubralo.
Kanibal z Nine Elms
Robert Bryndza
V první řadě musím říct, že to bylo skvělé zejména zápletkou. A také tím, že hlavním vyšetřovatelem není policista jako nějaký superhdina. Ale naopak autor vystihuje, že někdy zcela třetí osoba zainteresovaná více (tedy nějaký soukromý detektiv) pronikne k podstatě věci mnohem lépe. Víc se vyptává, víc si všímá. Policie jen odškrtne, udělá nezbytnosti. Ale ty drobné niance a detaily mohou být právě klíčové. Skvělé a těším se na další díl vyšetřovatelky Kate jako soukromé detektivky.
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Jé! No paráda! To bylo svěží a zábavné, vkusné a trefné. Skvělý humor, výborně vykreslené scény, které mají spád. Sakrasmus v každé větě. Klaním se. Hvězdičku ubírám jen za ten "románek", těhotenství a podivný konec. Výborné svěží odlehčení. Zejména jak se přesně autorka trefila do některých paradoxů, pražského žargonu a dalších věcí.
Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky
Jana Poncarová
Mně se navzdory ne úplně moc dobrému (na české počiny) hodnocení kniha líbila. Příjemný a uvěřitelný příběh odhalující motivaci a důvody jednání hlavní hrdinky. Některé věci mi tedy přišly trochu až moc okaté a proto ubírám hvězdu, ale bylo to vlastně takové příjemné dobové počtení. Bez brutalit, dramat a nějakého přehnaného zveličování.
Tichý zabiják
Volker Kutscher
Velmi krásné a zajímavé, netradiční prostředí. Až na mírnou nabubřelost Gereona hodnotím velmi pozitivně. Netradiční záplatka, zajímavé společenské a historické scenérie. Nebyla to ta šílená moderní severská krimi, vše plynulo tak nějak normálně a bez nějakých brutalit. Závěrečná scéna mi připadala trochu přitažená za vlasy a proto ubírám jednu hvězdu.
Hodinky
Veronika Jonešová
Hvězdičky dávám snad jen za krásný lesklý papír, vlastní nakladatelství a vůni. Ten zbytek mi připadal tak absolutně neuvěřitelný - bezmezná láska k dětem, bezproblémový vztah obou dětí, výuka doma. Příběh měl tak strašně moc hluchých míst - na jaký pas cestovali zpátky do česka? Kdy si mohl osvojit nebo adoptovat černošské dítě, které nemá ani známé rodiče? Jak je pustili do ČR? Jaktože pětileté dítě mohlo být tak rychle osvojené. Kniha, která mě opět utvrdila v tom, že pokud se jedná o milostný román - je buď vynikající, nebo je to trošku slátanina. Omlouvám se autorce, určitě bych nebyla lepším spisovatelem, ale za mě tedy vůbec ne.
Tohle město, tahle řeka
Martina Leierová
Nápadem a začátkem knihy jsem byla úplně nadšená - ztracený pan Vrána, kterého nikdo nemůže najít a soubor povídek o lidech z baráku. Čekala jsem víc propojení nějakého motivu - právě postavy pana Vrány, který každému z obyvatel svojí přítomností domovníka nějak přispěl do jeho osudu. Bohužel mě v dalších kapitolách čekalo zklamání nad tak nějak nesouladnými příběhy bez konce. Samotný závěr mi přišel tak nějak úplně mimo. Škoda!
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Další z příběhů Joony Liny byl pro mě mnohem lepší, protože už mi minulá linka záporáka zas a znovu přežívajícího vadila. Tohle byl zajímavý námět, vysvětlení. Bylo to popsáno tka nějak realisticky a hodně mě zajímalo, jak to vlastně celé dopadne! Těším se na další díl!
Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
Elena Ferrante
V porovnání s ostatními díly série byl pro mě třetí díl zklamáním. Nevím, jestli to nebylo, že jsem knihu přečetla v relativně krátkém času na letním sluníčku, ale ke konci jsem měla Eleny a jejího ukňouraného strádání nad vlastním životem už dost. Díl, ve kterém se moje oblíbeňkyně stala absolutně afektovanou, unuděnou a bezcílnou ženou. Chyběl mi ten zápal, chyběla mi jiskra. Láska s Ninem na mě vůbec neudělala žádný dojem a připadala mi trochu jako neřest z nudy manželky v domácnosti.
Naopak jsem přemýšlela nad přátelstvím Eleny a Lily. Je skutečně tak toxické, až nutí hrdinky žít ve vzájemné nenávisti, zlobě a výčitkách? A nebo jsou jedna pro druhou vlastně pohonem, odrazovým můstkem? Potřebuje Lila Elenu nebo opačně? A nebo je to nakonec úplně jinak a každá zvlášť by nebyla nic? Velice velice se těším na poslední díl a doufám, že mi autorka tenhle chybějící střípek odkryje.