juliesze
komentáře u knih
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Tohle bylo výborné. Líbí se mi, že se dá z mnohokrát opakovaného tématu a období ještě pořád vytřískat něco nového a neotřelého. Psáno jako detektivka, takže klasická zápletka, která podněcuje čtenáře k dalšímu a dalšímu čtení. Zajímavě podáno více postavami, neočekávané vyústění a zajímavé prolínání do generačního osudu a msty.
Ester
Markéta Prášková
Komentář píšu trochu s odstupem a upřímně necítím, že by ve mě kniha nechala nějaké významnější pocity nebo dojmy. Líbilo se mi změna místa a oblasti - odlehlá vesnice a trochu jiné prostředí. Skvěle popsané vztahy ve vesnici, výborně zachycené politikaření a nevraživosti davu, psychóza a pomýlení obyvatel, manipulace s názory lidí. Artorka zvládla bravurně vystihnout tu společenskou atmosféru.
Je hlína k snědku?
Jakuba Katalpa (p)
Věděla jsem, že je kniha velice kontroverzní. Říkala jsem si, že po téměř 500 přečtených knihách bych umělecký potenciál a podtext mohla krásně procítit. Knihu jsem ale dočetla velmi s přemáháním. Byla přidrzlá, vulgární a hlavní postava mi připadala opravdu zlá a trochu psychicky nemocná. Nevím, nějak jsem nepochopila sdělení knihy či autorky.
Malá kniha stoicismu: Stoická filozofie pro moderní spokojený život
Jonas Salzgeber
Mám trochu problém s americkými populárně naučnými knihami, protože za mě jsou psané takovým tím kamarádíčkovským rádoby vtipným stylem. Druhá část byla zajímavější - hlavně praktické příklady. I když se zdají být banální a jasné, je vhodné si je neustále opakovat, aby se podvědomě člověku zaryly do automatických nevědomých procesů.
Dítě na nástupišti
Gill Thompson
Kniha měla potenciál mnoha témat - vzájemného vztahu adoptovaného a vlastního dítěte, vztah mezi Miriam a jejím adoptivním otecm a další pro mě netradiční témata. Knize přičítám k dobru, že byla oproštěna od love story, nicméně byla tak strašně moc obsáhlá a právě těchto témat rodič-dítě a vztahů prošla tak moc, ale ani u jednoho se nějak hluboce nezastavila. Proto mě kniha vlastně ani moc nezasáhla. Byla prostě taková průměrná.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Bála jsem se, protože jsem zaslechla, že je to jiné, než všechny ostatní knihy. Ale bála jsem se zbytečně. Neskutečné přirovnání, trpkost v puse a procítění každé chvíle. Vžila jsem se a cítila chlad lesa. A jsem přesvědčena, že o něčem takovém musí každá žena vůči svému muži vědět - to mi nikdo nevyvrátí.
Sudetenland
Leoš Kyša
Nápad výborný - začátek ve mě vyvolával velkou zvědavost. Pak se z toho stalo nějaké zběsilé poletování plné přehnaných gest, které mělo údajně odhalit nějaká tajemství a to celé se zaobalilo do nepředstavitelného vztahu a lásky. Každá další kapitola ve mě nechávala jen podivnější pocit. Za téma ovšem smekám, zajímavý nápad a myšlenka neprovedeného odsunu ve mě rozonuje doteď.
Pařížská knihovna
Janet Skeslien Charles
Přečteno jen kůvli čtenářské výzvě. Za mě oproti jiným historickým románům mi postavy přišly plytké, takové prvoplánové, hlavní hrdinka mi neseděla vůbec a připadala mi hodně neuvěřitelná. Slabší průměr.
Srpny
Jakub Stanjura
Za mě naprostý skvost. Neotřelé vyprávění, nedostáváme se do hlubokých popisů a množství postav. Připadal jsem si trochu jako lobster - dali mě do studené vody a tak pomallu ohřívali vodu, až jsem si skoro neuvědomila, že mě to málem zabilo. Výborně zvolené téma, ehkost i neotřelost. Paráda
Knihkupec v Kábulu
Åsne Seierstad
Zajímavý vhled - trochu reportážní kniha podána románovým stylem. Líbilo se mi to, ale k tématice miluju mnohem víc knihy Hosseiniho - ty vezmou za srdce a nechají tam silnou památku.
Dravec
Marek Epstein
Co se musí Markovi Epstainovi nechat je, že vybere vždy naprosto neotřelé postavy. Tedy za mě palec nahoru. Vyprávění ze tří pohledů také zajímavé. Nejvíc je za mě ale opravdu děsivé, jakým způsobem můžou mít muži nad svými ženami moc a dokážou je připravit o všechno - vyvést peníze, odebrat děti apod. Ty ženy nemají ani na advokáty a jsou opravdu otroky a věžni. Takovou knihu by si měl povinně přečíst každý soudce, který rozhoduje o dětech a péči, protože někdy mám pocit, že jsou úplně zaslepení.
Desetkrát a dost
Scarlett Wilková
Napsat odpočinkové čtení, aby pobavilo a pohladilo je vždycky strašně těžké. Já bych v tomto směru asi srovnala s Patrikem Hartlem, kterého upřímně z duše nemám ráda pro takové prvoplánové charakteristiky ženských a mužských stereotypů, laciných fórů a nepředstavitelných situací. Oproti němu je autorka v této knize decentní, vtipné scény skládá z jiných scén než milionkrát omýlaných stereotypů mužů a žen.
Samozřejmě, nedá se tu vymyslet nic, co by bralo za srdce, al byly slovní hříčky, které mě rozesmály nahlas (popis matky co utekla do sovětského svazu mě opravdu hlasitě rozesmál). Tedy jde to, nechtít být zábavný za každou cenu, až z toho vznikne leda scénář pro průměrný český film. Hodnocení ubírám maximálně za to, že asi nejsem cílovka, ale jak bylo zhora uvedeno, mě to bavilo a nenudilo, neštvalo a chvílemi jsem fakt i oddechla.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Na začátku knihy jsem se vyloženě do čtení knihy trochu nutila. Byl to trochu zmatek a kniha byla psaná takovou formou deníkových zápisů, což moc numožňovalo se začíst. Protektorát a druhá světová válka začala mít zajímavé vývoje postav a jejich osudů a pak to už jen svištělo. Vlastně zpětně hodnotím i ty deníkové zápisky jako skvělé, odcejpalo to a nemuselo to mít ten balast kolem. Jednu hvězdičku ubírám právě za ten náročnější rozjezd.
Stvůra
Kristýna Trpková
Detektiva z českého "písečku". Za mě trochu přitažeé za vlasy, ale na odpolední čtení po práci jednodušší text, bez překombinovaných masových vrahů a příběhu. Nicméně hlavní vyšetřovatelé mě jako postavy vůbec neoslovili.
Propast smrti
Robert Bryndza
Kniha se četla zajímavě, akorát tedy jsem zvyklá na mnohem zajímavější knihy od Brynzy. Za mě druhá série detektivních příběhů asi mnohem lepší než Kate Marshalová.
Ďáblova cesta
Robert Bryndza
Za mě asi nejslabší kniha od Brynzy. Strašně se všechno táhlo, příběh se točil na místě. Konec měl trochu lepší spád, ale za mě konec odhadnutelný už někdy od půlky knihy, takže pro mě se žádný překvapivý zvrat nebo odhalení nekonaly.
Osmý život (pro Brilku)
Nino Haratischwili
Knížka byla skvělá. Nejlepší část pro mě byla kniha Darii, ale celkově bylo strašně zajímavé zjistit rozpory v rodině, politické rozepře. Perfektně zpracované a velice uchopitelné a představitelné příběhy rozvětvené rodiny mezi 4 generacemi.
Nevědění
Milan Kundera
U knih od Kundery mám vždycky šíleně rozporuplné pocity - tedy hlavně z této. Na jednu stranu cítím neskutečný um spisovatele a takové to tajemno a hlubku myšlenek, skvělá přirovnání a výborně zvolená slovní spojení. Ale vzápětí cítím z knihy chlad a lhostejnost, jakož i nabubřelost autora, který volí honosné fráze a sází na to, že bude opěvován. Nemůžu si pomoct, ale toho druhého pocitu se u čtení Kunderových knih nemůžu zbavit.
Šógun
James Clavell
Skvělý a propracovaný román, který zachycuje výborně rozpory středověké a tehdejší asijské kultury. Výborně a tence zachycené intriky a přístup všech hlavních hrdinů. Zajímavé i smutné a veselé zvraty, nečekaný konec. Trochu napětí. Za mě opravdu povedené.
Poprava
Yrsa Sigurðardóttir
Zajímavé zvrat a závěr, který hodnotím kladně a nečekaně. Autorce se podařilo uchovávat napětí celou dobu.