JiříŠkorpík komentáře u knih
Hornblower se mi četl ždibec líp, navíc mi kapitán Aubrey připadal více jako sólista než týmový hráč. Každopádně pořád stále kvalitní námořní dobrodružství.
Bavilo mě to číst a určitě vyhledám i jiné autorovy knihy. Co se týká děje, tak kniha myslím dobře vystihuje životy lidí v soc. Československu - v románu jsou lidé takoví, jaký si je režim přál.
První kniha od Čapka, kterou jsem dočetl, snad to bylo tím jemným humorem. Nicméně ty přívlastky na půl stránky stále považuji za zbytečné a nudné.
Prvních cca 50 stran, respektive do doby než hlavnímu hrdinovi bylo 14 let, se mi kniha četla velmi špatně. Dokonce tak špatně, že jsem ji chtěl odložit. Jenže pak se začaly rozvíjet osobnosti jednotlivých postav a jejich "obyčejný" život mě začal velmi zajímat. Ke konci jsem knihu jen velmi nerad odkládal.
Jsem rád, že jsem si tuto vzpomínkovou knihu mohl přečíst a musím říci, že se mi oživily spousty vzpomínek i zájem o ábíčko. Na druhou stranu pan Toman byl členem KSČ a to i po roku 1989, takže mi povzdechy pana Tomana nad některými nespravedlnostmi systému připadaly cynické.
Pohled obyčejného vojáka, respektive později vojáka nižších hodností, je nový pohled k pochopení existence legií, i když chybí mezinárodní pohled. Důležitá pro mě byla i časová osa, protože jsem o legiích nikdy nečetl ucelenou knihu popisující celé období. Graficky kniha nemá chybu, a kéž by takových knih vycházelo víc, krásné kresby a papír, který se neleskne.
Autor je sympatický technik, a velmi mě zaujaly i jeho drobné postřehy o jednání a chování lidí. Samozřejmě popisy aerodynamických návrhů monopostů jsou inspirativní, pokud aerodynamik jste.
Sci-fi s prvky fantasy mi nějak nesedlo. Navíc, o hlavním hrdinovi nevím co si mám myslet. Na to co se s ním na začátku stalo se chová divně. Vzhledem k tomu, že mám na čtení velmi málo času jsem knihu nedočetl a vrhám se na jinou.
Mám pocit, že o tom, že člověk je tvor společenský, jsem slyšel snad už na základce, (cca před skoro 40 lety) a že vždycky má zájem, aby i lidi kolem něj nabyli určité úrovně štěstí, a proto se nechová ve výsledku jako čistý sobec. No, každopádně je fajn, že s tím souhlasí i matematika.
Ze začátku jsem byl z knihy nadšen, ale mé nadšení postupně opadalo tak, jak přibývalo autorovo subjektivní hodnocení a nepřesnosti a dokonce chybná fakta (to nevím jestli vzniklo překladem nebo už je obsahoval originál).
Dřív jsem romány o generačních lodí četl co to jen šlo, ale až teď jsem vytáhnul z knihovny Sirotky. V anotaci jsme si přečetl, že se jedná o první románové zachycení tohoto tématu, ale i tak mi to přišlo lepší než některá z modernějších děl, možno proto, že technika má v tomto díle spíše menší roli.
Pro mě autor připravil zcela nepřesvědčivý svět. Co ale musím uznat je vypravěčský talent, i když mě svět nebavil, dokonce i samotný příběh je laciný, tak se mi kniha četla dobře. Nicméně to mi nestačí a druhý díl už číst nebudu.
Kniha plná zajímavých informací, dobře napsaná i přeložená doplněná odbornými poznámkami. Oceňuji, že autor se nesnaží překrucovat historii a vyhýbá se politice. Prostě popisuje to co dělal a zažil.
Docela stará knížka, ale jsou tam velmi zajímavé myšlenky z dob, kdy letectví šlo neuvěřitelně dopředu. Nicméně dnes lze hodnotit co vše se ujalo a co ne a musím říct, že většina předpovědí z knihy se nenaplnila.
Japonských autobiografických knih z pacifického bojiště druhé světové války v češtině je jako šafránu, a o to více jsem titul o japonských ponorkářích ocenil. Kniha obsahuje spoustu nových informací a svérázných autorových pohledů na věc. České vydání sráží překlad, jazyková korektura a chyby v datech, a že jich tam je – ale i tak, díky za ni nakladateli. Autorský styl nedosahuje kvality Nepotopitelného kapitána Hara Tameichiho a už vůbec ne skvěle sepsaných vzpomínek Saburo Sakaie Zera nad pacifikem.
Stejný názor jako na první díl. Často jsem se nedozvěděl to co jsem u konkrétního případu čekal, ale beru to jako daň za množství popsaných případů.
V tomto případě jsem sáhl vedle. Forma ani příběh sám mě nenadchl. Je to taková Odyssea bez legend a bájí, kde se střídají místa bez pořádného příběhu.
V knize jsou především osobní autorčiny zážitky, zkušenosti a poznatky, které byly pro mě zajímavé, protože si všímala věcí, které ostatní "cestovatelé" pomíjí. Na druhou stranu vše je psáno jako by bez emocí, což je asi tím, že se jedná o poskládané střípky, které nebyly na samostatnou knihu. Každopádně je to jen má domněnka, protože jiné autorčiny knihy jsem nečetl.
Myslel jsem si, že jde o béčkové scifi, ale opak je pravdou. Je to více příběh než scifi. Skutečné char. postav někdy odkrýváme šokujícím způsobem. Velmi se mi líbila i ta část související s politikou a paranoiu na nejvyšších stupních politického žebříčku a zcela mě dostala forma zmenšování lidí – je to ten nejuvěřitelnější příběh o možnostech zmenšování lidí a jejich dobrodružství. Těším se na další díl.