Tajemný Etrusk

Tajemný Etrusk

Hrdinou nevšedního dramatického příběhu z počátku 5. století př.n.l. je Etrusk, pocházející z řeckých měst Malé Asie, jehož putování sleduje autor z Milétu přes bojiště starého Řecka, Kypros a Salamis až k řeckým osadám v dnešní Itálii. Kniha sugestivně popisuje drsný život válečníků i přepych za zdmi bohatých měst, růz... celý text

Hrdinou nevšedního dramatického příběhu z počátku 5. století př.n.l. je Etrusk, pocházející z řeckých měst Malé Asie, jehož putování sleduje autor z Milétu přes bojiště starého Řecka, Kypros a Salamis až k řeckým osadám v dnešní Itálii. Kniha sugestivně popisuje drsný život válečníků i přepych za zdmi bohatých měst, různé náboženské kulty, lidové zvyky i vznešené zábavy, a do těchto kulis zasazuje autor barvité vyprávění moudrého muže, jenž prožil život plný nebezpečí a vzrušujících dobrodružství a zemřel jako bohatý a vážený člověk. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/38_/3819/tajemny-etrusk-3819.jpg 4.4310
Originální název:

Turms, kuolematon (1964)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Český klub, nakladatelství Josefa Šimona
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (28)

Přidat komentář
Jaruš7
21. května

Dramatizace na MP3 v podání V. Preisse, J. Somra, V.Zavadské, P.Kostky, R.Merunkové,O.Brouska aj. byla úžasná. Opravdovost a pestrost příběhu je z pera M.Waltariho dalším mistrovským kouskem. Lars Turms prožívá v dobách řecko-perských válek v čase střetu odlišných civilizací svůj příběh. Spolu s dalšími postavami se jejich životní i milostné osudy stávají závislé na přízni bohů a zjevených znameních.
Poklidně vyprávěné dobrodružství o mořeplavbách, cestování ale i o soužití s kněžkou bohyně Afrodity, které dal M.W. ty nejdůmyslnější ženské vlastnosti ( od krásy, svůdnosti, marnivosti, proradnosti, lstivosti a žádostivosti), hledání pravdy o svém původu a moci ve spleti věšteb a přírodních sil. Postavy jsou bohaté na vlastnosti, kde nic lidského jim není cizí. Jeho touha zemřít v náruči andělské ochránkyně je hodna naplnění konce lidského osudu.

Atanone
27. dubna

Pomalá kniha pro ty,co nespěchají.
Kdo vytrvá až do konce,bude spasen .

harena
16. března

Dramatický životní příběh Larse Turmse se odehrává v 5. století před Kristem v Malé Asii. Z počátku knihy popisuje Waltari život námořníků a boje na moři pod vedením piráta Dionýsiose, drsný život válečníků v bojích, ale většinou je to vyprávění o jeho cestě až k řeckým osadám v dnešní Itálii. Kniha je dlouhá a opravdu se pomalu čte a také jsem hledala ve starých mapách, kudy vlastně Turms chodil. Ale čtení si užíváte, té akce kromě bojů tam moc není, ale je to krásné čtení, během kterého rádi uvěříte, že věci i lidé mohou být i nesmrtelní. a bohové vám klidně mohou celý život dávat znamení, kterých si nevšimneme. Řekové porazí v námořní bitvě Tyrhény (Etrusky) a ti tak ztratí svůj vliv na moři. Poslední věc, kterou musí lukumo Turms vykonat, je připravit hrob pro své smrtelné tělo.
Skvělý překlad, těšila jsem se na každé otevření knihy.

L_Into
16. března

Dle mého názoru mnohem lepší historický román než slavnější Sinuhet. Mystický, nádherně tragický příběh, který Vás nenechá vydechnotu do poslední stránky.

Alex.rrr
15. března

Po Sinuhetovi, kterého zbožňuji jsem trochu víc než zklamaná. Kniha mě strašně nebavila. Obtížně se četla, některé pasáže jsou "o ničem" a vypuštění by vůbec nevadilo. Když jsem si vycucla z mnoha námořních a pozemních bitev samotný děj, tak ten už zajímavý byl, ale vešel by se na třetinu rozsahu knihy... Už kvůli Turmsovi, jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Knihu jsem dočetla, ale vím, že se k ní nevrátím.

martas79
28. ledna

Začal jsem sbírat kamínky. Kamínky svého života!

Hedwik
02.02.2016

Wateari mě baví. Po Sinuhetovi jsem si dal hned Tajemného Etruska a to jsem neměl dělat, zkrátka jsem to nedal. Ke knize jsem se vrátil, až jsem ucítil svůj čas, tedy to trvalo snad tři roky a to více jsem čtení užíval. Kniha je velice působivě napsána a líbila se mi, skvělé opáčko dějin. Jen jsem si říkal jak to kdysi měli s bohy, jestli stačilo víno a vzácné masti a ejhle bůh u vás a nebo v tom bylo něco většího. Samotná postava hlavního hrdiny mě místy lezla na nervy, buď bojoval nebo chodil po ulicích a pozoroval lidi a při tom čekal neustále na znamení, které trvalo někdy i několik let, zajímavá činnost :) Však někteří z nás na to znamení také čekají a v tomto se asi moc nelišíme od našich předků. Avšak to je zas na jinou knihu :) Velmi knihu doporučuji ke čtení a zapřemýšlení.

hejsahopsa
29.01.2016

Doporučení pro budoucí čtenáře: chce to trpělivost, není to kniha plná zvratů a dějových eskalací. Zároveň doporučuji podívat se do historických map, jaká území patří k daným národům (mnozí jistě víte, ale já potřebovala opáčko). Například oproti Egypťanovi Sinuhetovi je tam více politiky, spory o území a zkrátka je to více "natáhlé".
Rada na závěr: skleničku červeného (ať jste blíže bohům) a klídek v křesle.

tlllk
21.11.2015

ako romantická postava to celkom ušlo, ale ako chlap ma neskutočne sr*l, všetci zahalený bohovia pri mne stály aby som knihu nespálil keď mu tretí krát nasadila parohy a on stále nič .....opäť raz famózne vykreslený stratený svet až mi je ťažké uveriť že kniha má sotva 50 rokov.

dacha
05.08.2015

Po letošní návštěvě míst kde se nacházejí stopy po této starodávné kultuře etrusků jsem si knihu s velkým zápalem přečetla.Byl to krásný zážitek navštívit tato starověká místa a potom se pustit do četby Tajemného etruska,myslím,že jsem knihu lépe vnímala a spousta věcí byla pochopitelnějších.Itálie je prostě krásná země i díky této knize.Příběh je krásně odvyprávěn a má vše co má dobrá kniha mít.

DariDerek
20.07.2015

Posloucháno rozhlasové zpracování, i když byl začátek pomalejší a místy "nudný", tak průběh vše vynahradil. Více v recenzi.

kacaabba
01.06.2015

Posloucháno rozhlasové zpracování. Příběh se mi nelíbil a nudil mne. Usoudil jsem po delší době, že už to stačilo, že mi to nic nedává a proto jsem (výjimečně) ukončil předčasně.

elcapitano
05.01.2015

Právě jsem dočetl, chtěl bych si to v sobě nějak utřídit.
- Je to dlouhé, postupně mne to ale pohltilo a nedalo spát a asi ještě nějakou dobu nedá...
- Turmsovi, jeho chování, motivům, uvažování, stejně jako chování dalších postav jsem ze začátku vůbec nerozuměl. Během četby jsem ale přijmul starověký hodnotový systém, mystiku, bohy a nějak to začalo zapadat.
- Kniha je mnohovrstevnatá, obsahuje témata v osobní rovině: vina, láska, osud, smíření, sex, dozrávání, zodpovědnost... i témata jaksi "celospolečenská": boj o moc, různé způsoby vládnutí a soužití,.. a především hořký a neodvratný konec jedné civilizace v období rozkvětu.
- Nádherný popis předřímského světa - zvyků, bojů, chování, znalostí, obchodu, mořeplavby, ..
- V popisech tehdejších politických tahanic jsem se občas ztrácel.

Nějaký závěr: nečetlo se to lehce, není to čtivo jen tak pro zábavu, je to ale krásné, působivé, inteligentní, dojemné. Budu na Tajemného Etruska ještě dlouho myslet a vzpomínat.
Výborný překlad.

Atrament
16.11.2014

Tajemný Etrusk je často (a právem) srovnáván se Sinuhetem, takže ani já nebudu výjimkou. Struktura příběhu je opravdu hodně podobná, pocity viny a putování hlavního hrdiny po starověkém světě taktéž. I postavy na které během svého putování Turms narazí by se svými charaktery daly dohledat v Sinuhetovi. Zatímco Sinuhet byl ale postavou vesměs sympatickou, i když tragickou a čtenář dokázal rozumět jeho jednání a ztotožnit se s ním, tak u Turmse jsem byl občas jeho konáním zmaten a vůbec jsem mu nerozuměl. Waltari v Tajemném Etruskovi docela často ujíždí do zdlouhavých popisů různých mystériií, které mně krutě nebavily a taky se v některých pasážích pouští do obsáhlých popisů složité starověké politiky středomořských států, v nichž jsem se vyloženě ztrácel, takže mne bavily ještě méně. Takže u mne Sinuhet vede na celé čáře.

Miruska285
15.09.2014

Ani já se neubráním srovnání s Egypťanem. Knížky jsou opravdu hodně podobné. Dávám o hvězdu míň, protože Sinuhet mě doslova pohltil, tady jsem se neubránila srovnávání. Škoda. Některé momenty jsou opravdu podobné. Jinak určitě stojí za přečtení. Kdo má rád tuto dobu, tak si přijde na svý. Doporučuji

Francesca
12.09.2014

Tajemného Etruska jsem četla už před lety, ale zůstal ve mně dojem, že to byla fantastická knížka. Na rozdíl od Egypťana Sinuheta, kterého jsem protrpěla, protože mi vypravěčský styl byl cizí stejně jako hlavní hrdina a kterého jsem nakonec dočetla jen proto, že mi bylo líto knihu nechat nedočtenou, když už jsem se prokousala takovým množstvím stran, mě Tajemný Etrusk strhl a hlavní hrdina Turms mi byl velmi sympatický. Možná k tomu všemu přispěly i moje sympatie vůči etruské kultuře a slabost pro antickou mytologii. Obrazy kamínků, které Turms posbíral v různých momentech svého života a schovával si je na památku, okřídlené bohyně, Mínotaurova labyrintu nebo sikanských lesů už ve mně zůstaly, byť si nevybavuji ani celý děj, ani bližší detaily ani závěr knihy. Doporučila bych ale Tajemného Etruska všem, které Egypťan Sinuhet z nějakého důvodu zklamal, ale chtěli by dát Waltarimu ještě jednu šanci.

Mafian
21.06.2014

Kniha vypráví příběh zániku Etruské civilizace z rukou dravějších a mladších Řeků a Římanů. Ocitnete se v jejich světě, stanete se jedním z nich, zamilujete si jejich civilizaci a pocítíte neodvratnost zániku jejich civilizace. Skvostné a překvapivě aktuální. Waltari ve vrcholné formě stejně jako v pádu Cařihradu či Egypťanu Sinuhetovi.

braunerova
10.06.2014

Prvních 30 stran mystického vyprávění jsem protrpěl. Už jsem chtěl knihu zahodit, když tu jako by se vyměnil autor - zbylých 600 stran je výborný historický román.

Richie1
28.04.2014

Výborný příběh z doby, kdy římská republika byla ještě v plenkách a bojovala o své přežití v prostředí mnoha italických kmenů a především tajemné a starobylé etruské enklávy. S hlavním hrdinou procestujeme většinu zajímavých míst starověkého Středozemí a zúčastníme se i nejznámějších událostí té doby, včetně třeba slavné bitvy u Himéry v roce 480 př. n. l. Určitě doporučuji.

Edana
11.04.2014

Jen zdánlivě "od ničeho k ničemu" jde svou životní pouť Turms, který hledá sám sebe. Avšak jeho osudy jsou sepsány tak výtečně, že čtenář se cítí být skoro očitým svědkem popisovaných událostí. Není to jenom bezvadně zachycená atmosféra doby, ale také promyšlené a uvěřitelné postavy - Dórieus, Dionýsios, Mikón, Arsinoé, Hanna, Mismé... Když se ke konci odhalí Turmsův původ a vlastně i důvod pro jeho nerozvážnost a nerozumnost (jak mu stále vyčítala krásná Arsinoé) a události dostanou smysl a řád, to je teprve radost ze čtení! A jsem moc ráda, že dokážu najít historický román, ze kterého můžu mít upřímnou radost.

Rup
09.09.2013

U některých autorů mi trvá týdny, než přelouskám jejich dílko, ač obsahem nevelké. U Waltariho mi nevadí obsáhlost románů, rozsah popisů postav, dějů, prostředí. Spíše jsem nemile překvapen, že je již konec. Určitě to platí u všech jeho historický děl. Nepochybně na tom má zásluhu i skvělý překlad. Nemohu, než doporučit.

beruslava
01.08.2013

Knihu jsem četla už před lety, ale pořád na ni vzpomínám a považuji za jednu z nejhezčích, kterou jsem kdy četla. Nese pro mě krásnou myšlenku toho, že ať už je člověk "bohy vyvolený" nebo ne, životem si potřebuje projít jako každý jiný. Hlavní postava zažívá stejná zklamání a bolest a úplně stejné věci jako všichni smrtelníci okolo a k poznání si musí přijít skrze běžný život. Zamiluje se do strašné mrchy, která s ním opakovaně zamete, zažívá vítězství a pády a až na konci cesty zjišťuje, kdo je. Krásná paralela se životem každého z nás. Těším se až si jednou přečtu znovu!

budíček
08.06.2013

„Narodil jsem se do doby amfor s červenými obrazy, a džbány s obrazy černými sloužily již jen k posvátným obřadům starců. Narodil jsem se do doby triér a pochybností. Nevěděl jsem však, kde jsem se zrodil, ani kdo jsem byl předtím, než jsem se probudil u paty dubu rozčísnutého bleskem mezi zabitými ovcemi.“

A víc toho o totožnosti hlavního hrdiny Larse Turmse neví ani čtenář. Setkává se s ním ve chvíli, kdy jako stařec a bohy vyvolený muž začne povídat svůj příběh. Protože se podílel na vypálení chrámu v Sardách musí se ukrývat před zlobou perského krále a tak hledá znamení kudy se má dále ubírat jeho cesta. A kam bylo ve starém Řecku nejlepší zajít, když si člověk nevěděl rady? Do věštírny. Tak se Turms vypraví do Delf pro proroctví, kterého se mu také dostane, nicméně podstatnější je zde to, že právě v Delfách potká bojechtivého mladého Sparťana Dorieia. V něm najde přítele a společně se vydávají na další cestu.

Ano objevuje se tu podobný koncept jako v Sinuhetovi. A Turms cestuje oblastí Středozemního moře. V první části knihy se oba plaví na lodi Dionýsia Fokájského. A právě tady se dozvídáme, že Turms je opravdu záhadnou postavou, protože dokáže přivolat vítr, příp. vyvolat bouři. Co se Dionýsia týče, ani nevím proč, ale byť byl dle popisu osoba fyzicky ošklivá, mně byla hodně sympatická jeho svérázná povaha a často mi jeho připomínky přišly vtipné. Koneckonců, nefanděte pirátovi, že ?! :) Vlastně tahle část knihy mi přišla často sama o sobě vtipná, plná trefných narážek na lidi, jejich povahy i vztahy mezi nimi, a taky to, že každé jejich zdárné doplutí skončilo kocovinou, po níž si ráno kolektivně sypali popel na hlavu a vzpomínali, co se to vlastně předchozí noci dělo. :) Waltari mě tím humorem velmi příjemně překvapil, byť se pak zbytek knihy už nesl ve vážnějším duchu.

Děj je celkem komplikovaný, a dobrodružství, která postavy zažijí je hodně, nemá cenu tu popisovat vše (aby ne, když má kniha nějakých 620 stran :) ) Segesta nebo Himera ale stojí za zmínku, protože právě zde potkávají Turms a Dorieius své drahé polovičky. A nevím, který z nich si dokázal vybrat hůř… Dorieius postarší vdovu ze šlechtického rodu Tanakil a Turms chrámovou kněžku bohyně Afrodity Ištafru, kterou si pojmenuje po svém a říká jí Arsinoé. Co se Arsinoé týče žasnu, jak autor dokázal vytvořit postavu tak, abych ji už po pár stránkách ze srdce nesnášela a udivuje mě ještě víc, jak se jí celá posádka nechala vesele manipulovat, i když ono to až tak překvapivé není, když pluli kolik měsíců po moři a měli na lodi kněžku (já bych klidně použila i přesnějšího výrazu, ale budiž :) ) a ta nebyla nikdy skoupá využít svých ženských předností. Vlastně v podstatě nedělala nic jiného…Mimoto byla chtivá, sobecká a vypočítavá a neskutečně otravná zlatokopka a psychovyděračka a já se jen divila, že už ji dávno někdo nevzal veslem po hlavě a nehodil přes palubu, ať pluje proti proudu do země zaslíbené jako oběť Poseidonovi… Důvod je jasný, když byla na palubě jako jediná ženská… Turms byl jako postava mužem mnoha tváří, a autor se s jeho povahou docela vyhrál, ale přiznám se celkem mi vadilo, že si neuměl dupnout a Arsinoé všecko tupě promíjel…

Moje nejoblíbenější část příběhu je ta, kterou tráví Turms s Arsinoé a dětmi v Sikanských lesích. Národ tichých Sikanů, kteří jsou svou povahou plaší, mlčenliví a moudří, mi byl blízký. V lesích, které byly jejich územím, však také nelítostní bojovníci proti nepříteli, který je ohrožoval a neměl šanci . Tato část se nese v duchu posvátných míst, kamenů, starých rituálů a síly přírody a i sám Turms tu nachází důležité poznání a zklidnění vlastní povahy. Nicméně i odsud po nějaké době odchází a putuje do Říma a po Etruských městech.V Římě se zase čtenář setká s narážkami na tehdejší politiku a posléze dojde i k nějakým těm bojům. Přiznávám, že jsem měla v těch bojovnících pak už celkem hokej a nevěděla, kdo na čí straně vlastně válčil… Turmsova pouť ale nekončí, čeká ho cesta poslední, a to poznání sebe sama a vlastního původu…

Musím uznat, že Waltariho styl je místy opravdu úchvatný, a při vykreslení některých míst nešlo nelitovat, že necestujete s Turmsem. Waltariho popisy nenudí, naopak burcují fantasii. Rozsahově bych snesla, kdyby některé věci vynechal, ale zase je vidět, že si s příběhem pohrál a dal si s ním opravdu práci. A s postavami rovněž, myslím, že když vymyšlená postava dokáže ve Vás vyvolat nechuť nebo naopak sympatie, tak je napsaná dobře…Navíc, kdo má rád trošku mystiky, přijde si také na své, neboť staří bohové a rituály k nim patřící, se také objevují při Turmsových cestách. Nemám co dodat, snad jen plný počet hvězd.

Vojta
12.12.2012

Tajemný Etrusk a Egypťan Sinuhet jsou knihy podobné a přece o dost jiné. Etrusk je alternativa pro lidi, kteří mají rádi alternativy. Kteří radši zkoumají tajemnou Etrurii než by se vydali do profláklého Egypta, kam chtějí všichni. Kteří skousnou to, že hlavní hrdina zabil možná desítky lidí bez mrknutí oka a potom brečel kvůli malichernostem, kteří se vyrovnají s tím, že hrdinova milenka má stejně světlých stránek jako temných stránek. Kterým nevadí jinakost a rozporuplnost a jsou jim bližší věci originální a nové než věci staré a osvědčené. Těžko říct jestli se řadím k této skupině, obě knihy se mi velmi líbily, Sinuheta beru jako klasiku, Etruska jako neobvyklou záležitost.

Umělec
22.08.2012

Bohužel, tato kniha nedosahuje kvalit egypťana Sinuheta, i když pokus o návaznost na tuto knihu je více než patrný. Hlavní hrdina se mi zdá poměrně nekonzistentní osobnost, chvíli se chová poměrně moudře, chvíli úplně hloupě. Má jakoby nadpřirozené schopnosti, ale nijak moc je nevyužívá a ani nezkouší odhalit, je-li zatím něco víc. Navíc ženské postavy jsou v této knížce také dost zvláštní... Přijde mi to prostě celé takové poslepované. Celkově je to pro mě trochu zklamání, nečetlo se mi to moc lehce a doufám, že další knihy M.Waltariho budou trochu "učesanější".

Christo
08.09.2011

Děj mi připadal téměř stejný jako u Egypťana Sinuheta. Přesto dobrá knížka, jen nečíst po sobě, protože je to téměř totožná knížka(velmi podobná dějová linie), jen s jinými postavami (ale velmi podobnými charaktery) a prostředím (atmosféra taky velmi podobná) :-)

nightlybird

V obecném povědomí je Waltari spojován především s Egyptanem Sinuhe. Přemýšlel jsem proč ausgerecht já dávám přednost Turmsovi, tajemnému Etruskovi. Obě knihy mají zhruba stejný rozsah, obě stejnou míru spisovatelského fortelu, zajímavou a poutavou dějovou linku.
Je to tím, že se kniha zabývá mimo jiné Etrusky a Waltari svou invencí vhodně zaplňuje díry v poznatcích současné vědy ( která toho o tomto národě zrovna příliš neví) nebo je to určitou mystikou, která se jako jemná, nenásilná nit proplétá knihou? Nebo snad jakýmsi "kamínkovým mystériem"? Už naši dávní předkové byli fascinováni kameny - viz menhiry, dolmeny a jiné šutry. A my dodnes sbíráme a vozíme domů kamínky a kameny z různých míst, Židé pokládají kamínky na hroby. Proč? Je to něco jako druhová paměť co nás nutí z neznámého důvodu chovat se takto do jisté míry iracionálně? Nevím a nebudu to řešit. Raději sáhnu do knihovny, vyhrabu Turmse a přečtu si zase po čase pár stránek, jen tak, na spravení chuti.

Vavča

Waltari je mistr v sugestivním líčení praktik, tajemné a dnes zaniklé kultury o níž mnohé nevíme, přesto je to strhující čtení, autor opět dává vyniknout ženské postavě, která svou odporností směle konkuruje jisté ženě v Egypťanovi Sinhuetovi. Láska je prostě strašná věc, může nabývat mnoha, dle mého i zvrácených podob. Waltari asi neměl moc štěstí na ženy, nebo vztahy s nimi obecně, je to někdy hodně smutné. Musím pochválit za množství historických detailů, skvělého vylíčení Říma a jeho obyvatel bez příkras, jako toho nejhrošího města a obyvatelstva Starověku.

Štítky

rozhlasové zpracování historie

Autor a jeho další knihy

Mika Waltari

Mika Waltari
finská, 1908 - 1979

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Přečtených478x
v Právě čtených7x
v Knihotéce220x
v Doporučených47x
v Chystám se číst118x
v Chci si koupit10x