Jirinamac komentáře u knih
Soužití bez komunikace osob v rodině. Muselo to být utrpením pro všechny. Knížka mohla mít ještě jednu kapitolu. Doporučuji.
Čtení knížek od paní Mornštajnové je zážitek. Dokáže perfektně popsat každý okamžik a bez zbytečné omáčky okolo. Jen doufám, že už se nic podobného v našich životech nebude opakovat. I když mám pocit, že hodně lidí se nepoučilo a paměť jim neslouží.
Myslela jsem, že mě knížka o nějakých hornících nebude asi bavit. Omyl, bavila mě. Tyto končiny vůbec neznám a jsem ráda, že je v knížce historie této části popsána tak čtivě. V této době nebylo lehké žití, tady navíc byla tvrdá a nebezpečná práce a pro samotné ženy s mnoha dětmi obzvlášť. Chyběla mi tam nějaká vřelost v rodině, ale na to asi tenkrát nebyl čas, proto jsou postavy v knížce dost chladné. Jen škoda, že není možné sáhnout hned po dalším pokračování.
Přemýšlela jsem, kterou knížku bych šoupla ve výzvě pod 6. bod a napadla mě tato, kterou jsem četla krátce po revoluci. Dneska, když jsem jí dočetla a znovu si zase uvědomila, že ta knížka je fakt nadčasová a je o čem přemýšlet. Ale dneska se smí číst veřejně a je dostupná všem.
Ze začátku mi vadilo stále opakující se Zuzana. Na každé stránce 20x Zuzana, ale postupem čtení, už jsem to ani nevnímala. Knížka má spád a čte se dobře. Věty stručné, ale není potřeba zdlouhavého vyprávění. Jen mi přijde, že má dneska hodně knížek otevřený konec a já se pak cítím autorem ošizená. Klidně bych si přečetla i pokračování. 4,5*
Co nového dodat? Vše už je tady řečeno. Nejde to jinak, než za pět hvězd
Dneska jsem tuto knížečku objevila v knihobudce a i když jsem nikdy na básničky nebyla, tak jsem si jí vzala. Jaroslava Seiferta samozřejmě znám a titul Maminka taky, ale nikdy jsem jí nečetla. Ty básničky jsou milé a na pár stránkách je ve vzpomínkách cítit láska, cit a něha, kterou by mělo prožívat každé dítě. A krásné obrázky od J. Trnky mě zase dostaly do dětství.
Knížku jsem vyslechla v audio vyprávění autorem. Některé vzpomínky mám stejné (jsme stejně mladí), jen bych je nedokázala tak vtipně podat. Doporučuji na odreagování při blbé náladě. :-)
Nějaké vědomosti o řeckých uprchlících jsem měla, ale v této knížce se můžeme dočíst od počátku, kdy lidé prchali za občanské války, jak byly děti umísťovány do dětských domovů a později se hledal původ rodin, ze kterých děti pocházely a jaké problémy musely řešit, ale i o přátelství nebo o sledování a vyšetřování StB, o jejich touze na návrat do původní vlasti. Knížka je moc hezky napsaná a doporučuji všem, kdo má rád rodinné příběhy.
Málokterou knížku čtu víckrát, ale když jsem v knihovně našla nové vydání této knížky, tak jsem neodolala. Mám ráda životopisy a ten o životě Vlasty Kálalové opravdu stojí za přečtení a paní Borská to uměla sepsat perfektně. Vlasta Kálalová byla tvrdá žena, někdy i ke svému okolí, ale nechybělo jí dobré srdce. Toto nové vydání má i další doslovy od Ilony Borské z porevoluční doby, třeba, že jí kontaktovala Valja Holubová z Curychu, aby jí kdysi poskytla nějaké informace a po revoluci se I.B. z Mitrochinova archivu dozvěděla, že tato žena byla nastrčená špionka KGB
Nedovedu si představit, že takové osamocené žití zvládne malé dítě. Naštěstí měla kolem sebe i pár lidí, co jí pomohli vysvětlit, jak to funguje v civilizovaném životě. Kya je velice učenlivá a dokáže se sama protlouct životem přírodním stylem. Lidi jí přitahují, ale zároveň se jich bojí a spíš se před nimi ukrývá. Konec mě ani nepřekvapil, byla chytrá. Moc pěkné čtení, ale v životě nepravděpodobné.
Knížka se mi líbila, ale trošku míň, než 1. díl, který mě seznámil s historií kraje, kterou jsem neznala. Ve 2. díle už to není nic, co by bylo jiné, než prožívali za války i v jiných částech republiky. Chybělo mi nějaké citové vyprávění, které by mě dojalo. Možná je to tím, že mi chyběla návaznost na předchozí díl a trvalo mi, než jsem se začetla. Přecejen pauza mezi díly byla rok a já mám ráda, když můžu hned číst další pokračování. Moc se mi líbí komentář Veronika5179 z 22.2.
Je to už delší dobu, co jsem knížku dočetla a v mém pořadí čtení knih od paní A.M. byla 4. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla a dokonce jsem jí i odložila a zase se k ní vrátila. Víc mě začala bavit, když se příběh stal příběhem Václava, než když byl příběhem hotýlku. Václav to myslel vždycky ,,dobře,, ale pokaždé to ,,dobře,, nevyšlo.
Pěkně se četla a příběh byl uvěřitelný. Anna byla moc šikovná, ke všemu se dokázala postavit a vyřešit. I přes její nelehký život, bych řekla ,,Šťastná to žena,,
Knížku mám přečtenou už delší dobu a stále jí mám v hlavě. Popravy celých rodin včetně dětí a ostatní děti se musí na to dívat, aby měly odstrašujicí příklad. Hrůza. Zažili jsme u nás socialismus, kdy umírali a byli týráni nevinní, ale to, co se děje v KLDR je ještě horší. Je dobře, že knížka má takovou popularitu a snad otevře oči lidem, aby viděli, že jsou země, kde je stále ještě nesvoboda, která stojí i lidské životy.
Knížka je podobná jako Heřmánkové údolí, ale je to příběh více generací. Matka Irma je opět silná žena, která si dokáže poradit , vždy řešit životní situace rodiny a některá tajemství si vzít až do hrobu.
Milá knížka, která nás provází už několik generací
Asi mě od L.Z. tato knížka bavila nejvíc. Humor jí nechyběl, bylo nám poskytnuto i něco zajímavostí a informací z cest po naší vlasti, které si už může rozšířit každý sám. Nemyslím si, že by knížka potřebovala koncepci cest, není to příručka na cesty.
Jsem ráda a baví mě, že už to není jen o tom, kdo mu poskytnul nocleh a pozval ho na večeři nebo na skleničku.
Knížka se mi moc líbí. Její podání je vhodné i pro děti. Je psaná jednoduše a každý má možnost uvědomit si, jak těžký může být psí život. Doufám, že ti moji nalezení staroušci byli se mnou vždy spokojení. Je dobře, že knížka podpoří i pejsky, kteří nemají tak radostný život.
P.S. líbil se mi i film. V kině nám dali i kapesníčky, byly potřeba.
(SPOILER) S knížkami na toto téma se roztrhl pytel a tato knížka je další z toho pytle a je to dobrý kalkul a prodejné téma. Smutný příběh, kdy v rodině chybí nejen cit, ale jsou i jiné problémy ...... Selhání sociálky, která se chytí první výpovědi a zničí život i dalším lidem, hlavně, že to oni mají z krku. Ten konec, kdy čekáte, že se dozvíte nějaký závěr, tak je spíš otevření dalšího otazníku. Asi už jsem těch knížek na toto téma přečetla hodně a mnohem lepších, ale tady spoustě věcem nevěřím (třeba zrovna ta sociálka) a emoce u mne nevyvolala.