Jass komentáře u knih

(SPOILER) "Ale také pořád slyším tvou mámu,
jak mi v burácení přílivu
šeptá do ucha:
"Miláčku můj, kdyby to viděli.
Stačila by půlka toho, cos viděl ty.
Kdyby to viděli, hned by byli milejší."

Proč ze mě každá kniha napsaná optimistou dělá ještě většího cynika? Upřímně po všem tom hnoji, co jsem slyšela lidi říct na téma uprchlické krize... mám dojem, že některé lidi by nepřesvědčilo nic o tom, že uprchlíci jsou jen obyčejní lidé, civilisté, kteří mají právo na bezpečí. Po všech těch válkách by člověk očekával, že většina lidí chápe, že spousta lidí bojovat nechce/nemůže. Jasně, že vyřešit ten problém u zdroje by bylo super, ale jak toho má asi obyčejný člověk, který v životě nebojoval, dosáhnout? No dobrá, přesouvám se k samotné knize, to jen některé zdejší komentáře mě trochu... to nic.

"Všichni netrpělivě čekáme na východ slunce,
všichni se ho bojíme.
Všichni hledáme domov."

Nejprve je třeba říct, že ilustrace v téhle knize jsou nádherné. Vážně, výborná spolupráce ilustrátora se spisovatelem. Text a obrázky se vzájemně skvěle doplňují a tvoří kompaktní celek. Druhá složka díky které je celá tahle kraťoučká kniha tak silná je skutečnost, že ji podpírá skutečný příběh. Marwán je sice fiktivní postava a Khaled Hosseini je sice afgánská emigrant, který ale emigroval v době před uprchlickou krizí. Jenže zároveň je v pozadí příběh Alana Shenu (/Kurdího). A zatímco Marwánův příběh končí naloděním a otcovou zoufalou modlitbou... My celou dobu víme, jak skončil Alanův příběh, který sám sebe tudíž přirozeně situuje do závěru onoho otevřeného konce knihy. Hosseinimu můžu jen tleskat, zvládnul to bravurně - k tomuhle příběhu nepatří happyend, ale nepatří k němu ani tragický konec, patří k němu ten zoufalý strach modlícího se rodiče, jehož jediným cílem je udržet svého synka naživu...

"Jak já se modlím, aby to moře vědělo."

24 14.10.2021

(SPOILER) (Bylo usouzeno, že komentář obsahuje spoilery... osobně žádný nevidím, ale samozřejmě čtěte na vlastní nebezpečí :-))
Dobrá, tak už chápu, proč tolik lidí radí začít se Zeměplochou tady. Ono totiž tahle kniha je celkem "normální" - má propracovanou zápletku, kterou můžeme sledovat (což u Prachetta není samo sebou), má sympatické postavy (Což taky není samo sebou, že Mrakoplaši? Ne, že bych proti Mrakoplašovi něco měla, ale přiznejte... většinu času je na zabití.), ale zároveň si zvládá udržet svůj humor, i když možná v trochu zkrocené verzi (oproti naprosto nespoutané absurdnosti prvních dvou dílů...). Takže ano, uznávám odůvodněnost tohoto doporučení, ale osobně jsem ráda, že jsem četla chronologicky (kdybych byla o něco méně tvrdohlavá, tak by to ale dost možná nevyšlo...).
Co víc napsat? Naprosto jsem se zamilovala do lady Berankinové (od rvačky o Elánia se radši budu držet dál). Asi nejzajímavěji napsanou postavou je ale pro mě v tuhle chvíli Karotka. Adopce je zkrátka jedno z mých témat a tady je to skvěle provázáno s problematikou identity a kultury. Neskutečně obdivuji způsob, kterým Prachett do vtipného příběhu zvládne vetkat tolik náročných témat a dodá mu tak hloubku, kterou by nikdo neočekával.
Posloucháno jako audiokniha.

P.S. Kdybych nebyla líná, tak bych Velmistra odhalila daleko dřív, protože jsem byla na správné stopě... Ale už se mi to nechtělo víc promýšlet... Celkově si myslím, že je zápletka dost solidní. (Minimálně na Prachetta :P)

24 25.08.2021

Asi mám neodolatelnou potřebu vyčnívat z davu nebo co, protože upřímně, pokud už musíme mezi jednotlivými díly rozlišovat... mně se předchozí díly líbily asi víc než tenhle. Asi je to tím, že jsem v tom minulém byla děsně spokojená, cestovala jsem s malou sympatickou skupinkou, líbily se mi interakce mezi nimi, líbily se mi témata, která se řešily. No a tahle kniha mě šmahem vezme úplně jinam...Zjišťuji, že Ciriiny pasáže mě baví asi nejméně, ale to je samozřejmě velmi subjektivní a věc vkusu a rozhodně nechci říkat, že je tahle kniha méně kvalitní než ty předchozí, vlastně si myslím, že je to spíše naopak... Narativně je to zkrátka úžasně propracované a ta komplikovanost se mi osobně moc líbila, protože příběhy, které samy o sobě zas tak komplikované nejsou krásně zamotá, přidá napětí a přitom je udrží "realistické".

"Ten, anebo ta Neratin Ceka?" přimhouřil oči Kalous, dívaje se za odcházejícím poddůstojníkem. "Má to být chlap, nebo ženská?"
"Pane Skellene," odkašlal si Silifant, ale když se rozhodl zastat se svého člověka, měl pevný hlas a neuhýbavý pohled. "Přesně to nevím. Navenek je to muž, ovšem docela jistý si nejsem. Zato jsem si jist tím, jaký je Neratin Ceka seržant. To, na co ses ráčil zeptat, by pro mne mělo význam, kdybych ho chtěl žádat o ruku. Nechci. Ty snad ano, koronere?"

Jenomže mě zkrátka pár věcí zklamalo a... to tomuhle dílu dodalo trochu pachuť, i když znovu, je to velmi subjektivní. Například mě vůbec, ale naprosto vůbec nepotěšila Cahirova motivace. Hrozně jsem se bála, že to přijde a ono to přišlo a... no, třeba mě Sapkowski překvapí, už několikrát se mu podařilo převrátit skutečnost, které jsem nefandila, do něčeho skvělého. (Jsem na tu skutečnost nějak moc zaměřená, ani nevím proč, prostě mě to vytáčí...)
Koho ovšem považuji za naprostou královnu této knihy je Yennefer (cha, já vím, nepopulární názory...) ta ženská je skvělá, netvrdím, že nemá své nesympatické stránky, ale to z ní dělá "skutečného člověka", o tomhle je neskutečně těžké mluvit bez spoilerů ALE její oddanost je neuvěřitelná, když to navrch srovnáte s Geraltovými myšlenkami... přiznávám, že tragika celé té situace mě možná krapet dohnala k slzám, obzvlášť pak v kombinaci se závěrem, kde jsem měla dojem, že asi začnu ječet... (Asi mě celý tenhle díl trochu frustruje...) Na jednu stranu je mi líto, že jsme neměli trochu více Yennefer, na druhou by to celkovému příběhu asi neprospělo.
Jinak všechno to, co jsem na Zaklínači milovala do teď stále platí - brutálně upřímné popisy války, skvělé vykreslení postav, fascinující svět, krásný vypravěčský styl... Už se nemůžu dočkat Paní jezera... i když upřímně se taky trochu děsím, co přijde...

22 20.08.2021

Moje nejmilejší kniha, i po letech stále umím své oblíbené kousky zpaměti. Co se člověk naučí jako dítě skutečně nezapomíná :-) Jeden z největších pokladů mé knihovny - i když na první pohled je to asi nejrozervanější kniha...

22 06.04.2019

Sapkowski je jednoduše geniální, netvrdím že vždycky a rovnoměrně, ale bezpochyby geniální. Způsob, kterým popisuje válku je neskutečně realistický (bez zbytečné naturálnosti a obscénnosti) a místy nečekaně dojemný. Žádná strana tu není bílá a žádná černá, snad máme ze začátku tendence jedné nadržovat, nicméně čím hlouběji se do příběhu dostáváme, tím více vidíme, jak nikdo není dokonalý, jak všichni dělají chyby, jak všichni páchají zvěrstva. Každý sleduje jiné cíle, má jiné priority, jen pár "lidí" myslí na někoho jiného než na sebe, ale ani oni nejsou nutně dobří. Mám pocit, že se tahle série ponořuje do čím dál hlubší temnoty a pěkné věci společně s nevinností pomalu mizí.
Druhý románový díl mi jen potvrzuje můj dojem, že dělení do knih je celkem náhodné. Mám trochu dojem, jako by autor měl v hlavě ucelený příběh a protože byl příliš dlouhý, tak ho - ne zcela náhodně - rozsekal na počet dílů, který se mu zdál přiměřený. Protože nemám tak úplně dojem, že bych knihu dočetla, ne spíše mám dojem, jako bych zničeho nic, byla zastavená uprostřed příběhu.
Zdá se, že můj názor, že sjezd čarodějů je vrcholem celé knihy je naprosto neoriginální, ale asi se není čemu divit, protože celé událost je neskutečně výborně sepsaná - napětí, intriky, humor. Co víc by si člověk mohl přát?
No nevím, měla jsem jiné čtecí plány, ale zdá se, že se bud hned muset pustit do dalšího dílu...
P.S. Se jmény mám samozřejmě také problém jako - zdá se - všichni ostatní, ale Martin mě vyškolil, a tak si s tím nedělám přílišné starosti. Od toho, aby čtenář přesně rozuměl tomu, co se zrovna děje je tu až druhé případně desáté čtení dané knihy. (I když "přesně" u Sapkowského asi nikdy, mám takový dojem...)

21 04.04.2021

Kvůli maturitě jsem knížku četla znova (takhle začínám poslední dobou nějak moc často...), protože jsem si nepamatovala všechny podrobnosti. Tolkien je skutečně prvotřídní spisovatel, snad mi bylo jen trochu líto, že knížka není ještě delší a "rozpitvanější", ale není se co divit, přece jen byl psán jako dětská kniha a tento účel plní dokonale. Tak teď snad konečně zvládnu dočíst toho Pána prstenů, jeden z mých největších restů :D .

Nešla jsem do toho s velkými očekáváními, ale stejně mě knížka zvládla zklamat... Paolinimu malý prostor očividně nesedí. Dozvěděli jsme se o světě něco, co jsme předtím nevěděli? Spíš ne... O některé postavě? Ani ne... Co byla pointa? To by si možná autor měl srovnat v hlavě... Zdá se mi, že se celkem ukazuje, že jednotlivé části vznikly samostatně a dohromady byly propojené uměle. A nakladatelství nevěnovalo editorské práci moc času, protože vědělo, že s Paoliniho jménem to bude každopádně úspěch...
Nejvíc se mi líbil asi Červ, který nám ukázal zase kousek z urgalské kultury, ale celkově to bylo trošku příliš mravokárné a natahované... Celkem jsem si ale oblíbila Ilgru, takže... Stejně tak se mi líbila holčička z první povídky, ale... bylo to prostě o ničem. Kousek o Angele se snažil být záhadný aniž by věděl, jak se taková věc dělá... V nakladatelství to měli Paolinimu otřískat o hlavu, protože rozhodně umí psát daleko líp. Tohle je materiál, za který by fanoušci byli šťastní, kdyby ho například sdílel na svém blogu (jako to dělá třeba Ilona Andrews), nebo tak něco, ale... tohle je prostě... ostuda. Obsah je téměř nula a ani napsané to není hezky, Paolini umí o moc líp... Těším se na Spát v moři hvězd, doufám, že si spravím chuť...
Podrobnější komentáře u jednotlivých povídek.

16 23.09.2021

Rozumím tomu, proč tolik lidí tenhle díl označuje za (nej)slabší, moc se toho vážně neděje - pokud tedy dějem rozumíte poutavé šermířské souboje a moře nestvůr. Sapkowski místo toho nabízí něco daleko hlubšího, popis války tak dokonalý, že mě z knihy místy rozbolelo břicho a u knihy jsem pravidelně slzela, aniž by jakékoli nebezpečí hrozilo našim hlavním hrdinům. Téma rasové nesnášenlivosti stále graduje, politická situace se stále komplikuje, až člověk skutečně neví, na čí straně stát.

"Celou dobu čekám, až ho napadne použít to, co má v lebce," připojil se Marigold. "Třeba nakonec přijde na to, že jedinou činností, na kterou se osamělý člověk zmůže, je masturbace."
Cahir Mawr Dyffryn aep Ceallach taktně mlčel.
"Ať váš všechny trefí šlak!" zamával zaklínač rozhořčeně lžící. "Ať vás vezmě čert, vy spolupracující skupino pitomců, sjednocených na společném úkolu, kterému vůbec nerozumíte. Já se z vás zblázním."

Cesta k mému srdci vede přes dobře napsané postavy a těch se nám tu dostává vrchovatě, když pomineme staré známé tváře, tak se k výpravě připojuje Milwa, kterou jsem si osobně okamžitě zamilovala. Později pak Regis, o kterém nebudu říkat víc, abych nespoilerovala, ale... zkrátka ano. A víc prostoru se dostane Cahirovi, který mi dříve byl tak nějak ukradený, ale v tomhle dílu si mě naprosto získal. Neptejte se mě proč, sama nevím. Asi je to tím, že je naprosto nevyzpytatelnou postavou, a proto mě zajímá, co s ním autor zamýšlí.

16 02.08.2021

Přečtení téhle knihy považuji ze své strany trošku za švindl, protože jsem ji poslouchala pouze jako audioknihu - čemuž jsem se předtím vyhýbala jako čert kříži. I když se nejedná zrovna o můj šálek kávy byla jsem příjemně překvapená podrobnou propracovaností celého Orwellova světa, skutečně jsem byla fascinovaná, i když kvůli nedostatku času (začala jsem poslouchat den před maturitou) jsem občas proklínala dlouhé popisné pasáže, přesto právě tyto části jsou podle mě to, co dělá tuhle knihu tak výjimečnou. Rozhodně příjemné překvapení.

16 20.05.2017

Čtyři hvězdičky jen proto, že jsem zrovna zapnula kriticku část svého mozku, která tvrdí, že nemůžu každé knize dávat pět hvězdiček. Je to samozřejmě opět skvělé, ale oproti jiným Prachettovým knihám se u mě řadí spíše mezi ty slabší. Ukazuje se tu totiž moje potřeba postavy, ke které můžu přilnout a ta mi tu trochu chybí... K Mrakoplašovi mám neutrální vztah, Erik je postava spíše vytáčecí a fandit vrcholnému byrokratovi by byl čirý masochismus. Nakonec jsem tedy v zoufalém pokusu přilnula k papouškovi, jen aby v zápětí zmizel ze scény...
Myšlenka celé knihy je ve své podstatě velmi jednoduchá a sama se s ní ztotožňuji - je lepší si nic nepřát, protože když si člověk něco přeje, vesmír to překroutí do osmičky a pak to člověku splní ranou mezi oči. Humor je to samozřejmě opět prvotřídní - Prachett se znovu vrací k Homérovi, představuje nám Stvořitele a provádí nás tím nejhrůznějším peklem... démonů mi bylo celkem líto.
Celkově samozřejmě super jako vždycky - poslouchala jsem jako audioknihu na youtube, namluvil Arminius, můžu jen doporučit!

15 10.09.2021

(SPOILER) Tahle knížka na mě už nějakou dobu vyskakovala úplně odevšud, tak jsem se podvolila... a stálo to za to. Pravda, zdá se, že nejsem zdaleka tak nadšená jako ostatní. (Omlouvám se, chtěla jsem psát s minimem spoilerů, ale zdá se, že toho u téhle knihy nejsem schopná. Aspoň se snažím být co nejvágnější.) Ani nevím proč, asi je to hlavně tím koncem, kvůli kterému mi to připadá celé trochu nedotažené. Protože dostáváme jen jeden pohled a to je Animant v první osobě, tak přesně nevíme odkud ten problém přišel, dlouho nic, rychle se to vyřeší, konec knihy. Já vlastně nemám ráda knihy, co končí těsně po tom, co se něco vyřeší, protože pak to působí, jako by řešení problémů bylo vlastně jednoduché, jednorázové a bez důsledků. A ještě ke všemu je celá usmiřovací scéna veřejná, což taky nesnáším. Na druhou stranu, pokud pominu posledních padesát stránek, tak to vlastně byla dost bomba. Nezaháčkovalo si mě to tolik jak jsem čekala (ale to je řekla bych tím, že je to příliš YA), ale nemohla jsem ji odložit a četla jsem celou noc. Můj režim mě oficiálně nesnáší...

"Byla jsem v životě už na spoustě plesů a jen na málokterém jsem tancovala, protože jsem si ty hodiny radši odseděla někde za závěsem ponořená v knížce."

Animant je samozřejmě pro knihomola hrdinkou ideální a Thomas Reed... Co my ženy vidíme na protivných a neslušných mužích? Mám teda různé mini-výtky, ale jsou tak mikroskopické, že by bylo příliš náročné je formulovat. Přirovnání k Pýše a předsudku by mě samotnou nenapadlo, ale jistě máte pravdu, to schéma tam je. To ale není důvod k výtce, řekla bych. Je totiž v každé třetí romanci, ale málokdy je udělané takhle dobře - že ho ani nevidíte.

"Dosud jsem byla zamilovaná jen do knížek a trochu také do mandlových sušenek svojí pratety, ale ještě nikdy do žádného muže."

Autorka se také snaží do příběhu vnést řadu různých témat - společenské rozdíly, náboženskou nesnášenlivost, feministická témata... A rozhodně palec nahoru za to, je to samozřejmě jen velmi povrchní, ale řekla bych, že úplně dostačující. Co mi přišlo trochu únavné byly neustálé stížnosti na korzety, které jsou dnes synonymem antifeminismu, což je úplný nesmysl. Ano, jsou činnosti, které v korzetu dělat nelze (třeba jako pohodlně se vyspat a vylézt na Mt. Everest), ale má to i své benefity - lepší držení těla, důsledkem čehož je, že člověka nebolí tak snadno záda a může nosit těžší břemena. To je jedno, nejsem expert, ale faktem je, že těsné šněrování nebylo tak populární, jak se nás tahle kniha snaží přesvědčit.

"Lidé prostě dělají hrozné věci, ale nemá to nic společného s jejich náboženským zaměřením, ale pouze s tím, že jsou to prostě lidé."

Překlad by mohl být lepší... není špatný, ale věty jsou někdy trochu strojené. (Edit: V tomto případě se ale zdá, že problém vznikl už v originále a překladatelka už jenom dělala to nejlepší s tím, co dostala od autorky.) Ale celkově jsem si to moc užila a knížku jsem nemohla odložit. Právě proto mě ale o to víc mrzí těch pár drobností, ale třeba se můj názor trochu vylepší, až si přečtu tu knížku doplňků.

15 11.07.2021

S Prachettovými knihami mám zvláštní vztah. Hrozně mě baví jeho smysl pro humor, ale ve výsledku mi v jeho knihách vždycky něco schází (mám ale dojem, že chyba je v tomto případě spíše na mé straně...). Začátek knihy mě chytnul, ale první dvě třetiny jsou bezpochyby trochu slabší (pořád velmi zábavné) - v tomhle bodě jsem knihu proložila několika dalšími a když jsem se k ní vrátila měla jsem pocit, jako by mi ji někdo vyměnil, poslední třetiny téhle knihy patří mezi to nejlepší co jsem od Pratchetta četla, přestože (nebo právě proto?) si beze studu utahuje ze Zenóna...

"Několik kroků od nich byla na jedné duně tabule, na které bylo v několika jazycích napsáno: AXIOMICKÁ ZKUŠEBNÍ STANICE. Pod tímto nápisem bylo menším písmem: POZOR - NEDOŘEŠENÉ POSTULÁTY."

Ve výsledku ale asi vůbec není překvapivé, že se mi tahle knížka líbila asi nejvíc (v ukrutném zápasu se "Soudnými sestrami"), protože si přece jen utahuje z něčeho o čem něco málo vím (i když se mi místy zdálo, že vtipy jdou trochu po povrchu... jenže pak už by to hádám bylo pro většinu čtenářů příliš "niche"...).

"Řekl bych, že je to tím šokem," prohlásil jeden kněží. "Víte, jeho cesty byly vždy tak neměnné!"
Všichni ostatní se snažili co nejrychleji dokázat, že i oni by mohli něco poradit.
"Podejte mu někdo sklenici vody!"
"Natáhněte mu přes hlavu papírový sáček!"
"Obětujte mu pod nosem kuře!"

Mrzí mě, že tenhle díl není v audioformátu, protože jinak bych se k němu určitě občas vracela. (Zeměplošské knihy jsou jediné, kterým v audiu dávám přednost...) No, nevadí, za mě určitě jedna z lepších Prachettových knih, ale jsem pořád celkem na začátku... EDIT: Pardon, dopustila jsem se mystifikace! Jsem jen mizerný hledač a audio existuje...

"Byla to ta proklatá dřevěná kráva nebo co," pokračoval Xeno. "Nikdy nám to neodpustili."

P.S. Můžete mi někdo vysvětlit proč je jméno "Ibid" přeloženo jako "Okolik"? V angličtině jsem ten vtip pochopila okamžitě, ale v češtině ho stále nevidím... Z toho důvodu přidávám ještě jeden citát, kterého jsem si v českém překladu vůbec nevšimla, přestože je skvělý...

“The trouble with you, Ibid,” he said, “is that you think you’re the biggest bloody authority on everything.”

15 14.04.2021

Naprosto rozumím tomu proč tolik lidí hodnotí romány hůře než povídky. Je očividné, že forma povídky Sapkowskému sedí líp a ostatně i tady k určité povídkovosti trochu sklouzává. Jsou tu určitá "hluchá" místa, epizodičnost... A je pravda, že dějově se to tu spíše rozjíždí. NICMÉNĚ pro mě to byla naprostá láska, snad nikdy jsem nečetla fantasy, která by měla takovou hloubku, zabývala se tak závažnými etickými problémy a byla v mnoha tématech tak aktuální, přestože zanedlouho oslaví třicáté narozeniny. Narativ by mohl být trochu probroušenější, ale jazyk je naprosto skvostný a stejně tak i postavy. Překlad je brilantní, je zřejmé, že ho dělal někdo, kdo českému jazyku rozumí (filosofie ♡ ). Asi dvakrát se mi věty malinko zadrhly, ale šlo o takové drobnosti... (nešlo o chyby, jen o místa, která si vyžádala zvýšenou pozornost). Objektivně je to na čtyři hvězdičky, ale... koho zajímá při četbě objektivita...

15 30.10.2020

No, tak tohle bylo...!!!
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi přijde označení povídková sbírka nevhodné. Já nevím jak vy, ale já to v podstatě čtu jako jeden příběh. Je pravda, že určité - zdánlivě hlavní, ale ve skutečnosti minoritní - dějové zápletky se vždycky týkají jen jedné "povídky", ale mám pocit, že ten skutečný příběh se odehrává na pozadí. Příběh postav... A navíc je to zase celé krásně vypointované a povídky dohromady tvoří jeden příběh... Je pravda, že narativní rámec Posledního přání byl trochu probroušenější, ale jinak se mi tahle kniha líbila snad ještě víc, než ta první.
EDIT: Výborně, takže po tom, co jsem se ztrapnila tím, že jsem si až díky zdejším komentářům uvědomila, že jsem nepřečetla celou knihu, ale jen její druhou polovinu, teď konečně můžu okomentovat knihu jako celek (poslední povídku jsem tedy na zdejší doporučení nečetla...).
Stále si stojím za tím, co jsem řekla výše, i když uznávám, že první polovina knihy má poněkud roztříštěnější charakter, než druhá, kterou považuji za trochu lepší, ale co už, pořád je to skvělé. Za nejslabší považuji povídku Věčný oheň, která je sice krásně vypointovaná (jako všechny ostatní), ale místy mi přišla trochu zbytečně natažená, to je tak asi jediná stížnost, kterou ke knize mám. Jsem ráda, že se konečně "všechno" (u Sapkowského to asi nikdy nebude všechno...) vyjasnilo, vážně lahůdka, jsem ráda, že jsem konečně otevřela další díl, teď se ještě dokopat k těm dalším, než zase všechno zapomenu...

15 08.08.2020

Další kniha, kterou čtu s několikaletým zpožděním, ale tak co, lepší pozdě než vůbec, ne?
Je zřejmé, proč se tahle kniha stala bestsellerem, je to neskutečně příjemná a rychlá kniha s vtipným a sympatickým vypravěčem. Její četbu jsem si neskutečně užila a nasmála se u ní. Přesto, že jsem už - tak před pěti lety - viděla film a matně si pamatovala, kam celý děj směřuje, byla jsem napjatá a nemohla jsem knihu odložit. Přesto přese všechno si myslím, že to pro mě nebude kniha, ke které bych se pravidelně (nebo někdy) vracela. Byla to skvělá oddechovka ke které jsem si nevybudovala hlubší pouto a teď mám neskutečnou chuť podívat se znovu na film...
Jen tak mimochodem... Uvažoval jste ještě někdo, co měl Watney na svojí paměťové kartě? To si s sebou sám nic nevzal? To já jen že komentoval obsah všech ostatních kromě té svojí, to bylo trochu matoucí...
A taky SPOILER celkové pozitivní vyznění (teď mluvím tak asi o posledních třech odstavcích) bylo na mě až trošku kýčovité. Podle mě nebylo třeba říct to takhle na plnou hubu, kniha to sdělovala docela dobře sama...
Edit: Po přečtení knihy musím se smutkem konstatovat, že film ztratil téměř veškeré své kouzlo. Objevily se díry v ději, které jsem předtím neviděla a ta scéna navíc s rukavicí je zkrátka směšná... Nicméně co se týká úplného zakončení, tak film vyhrává na celé čáře.

15 06.08.2020

Nevím co jsem očekávala, ale tohle ne... Mimo jiné je to neuvěřitelně čtivé, pokud bych srovnala s nejstaršími hellénskými eposy (Ilias a Odysseia) tak tohle se čte neskonale lépe a rychleji. To nezbytně neznamená, že je jedno z toho horší nebo méně kvalitní, tímhle způsobem bych to nerada srovnávala, přece jsem jsou to naprosto jiné kultury.
Stejně jako komentujícího pode mnou, mě pobavila podobnost (v tomto případě skoro kopírování...) mezi eposem a hebrejskými texty... Při hlubším zamyšlení to ale dává velmi dobrý smysl... Kniha Genesis pravděpodobně vznikla v babylónském zajetí (po pádu židovského chrámu), takže se v ní odráží hodně z babylonské tradice, a to ne jen v kopírovacím smyslu, ale i naopak, často se velmi ostře vůči něčemu vyhrazuje - kupříkladu astrálnímu babylónskému náboženství...
Co mě zaujalo víc, je civilizace Enkidua - sexem, chlebem a pivem (a následně mytím a oděvem, ale to se zdá být více následek). Co mi na tom přijde zajímavé je souvislost s hellénskou tradicí. Sex byl součástí řecké paideiá/výchovy, k tomu není moc víc co dodat. Ale pokud jste četli Odysseiu, pak zbylé dvě položky jsou skutečně zajímavé, když Odysseus putuje přes Mare Nostrum, ocitá se mimo říši smrtelníků, tak se tam neustále objevuje motiv, že tam žijí bytosti, co neznají chléb a víno. To, že se pivo mění na víno není nic pozoruhodného - jiná tradice, jiné plodiny, navíc alkohol celkově tehdy vypadal o dost jinak, takže... Nejzajímavější mi přijde ten chleba, protože skutečně lidé se od ostatních bytostí liší tím, že jedí chleba - bozi jedí ambrosii, kyklopové kozy a sýr, lotofágové lotosy (oni to mají i ve jméně...), laistrigonové jedí lidské maso... ani u nymfy Kallipsó není chleba. Zkrátka je zajímavé, jak je to s tím chlebem univerzální.
Jestli jsem chtěla říct ještě něco, tak už to neřeknu, protože už tak je ten komentář příliš dlouhý... :D
P.S. Taky vám přišlo, že části, které mohly být nejzajímavější (např. pohřební rituály za Enkidua) chybí?

15 06.03.2019

Jen co jsem se dozvěděla, že další díl je o Jakeovi a Brenně, tak jsem se do něj samozřejmě hned musela pustit. Oba dva mě zaujali už v Lovu a já jsem věděla, že to bude skvělé... a taky to skvělé bylo. Z hlediska příběhu to bylo perfektní, falešná rande, tak akorát rychlý vývoj, skvělý humor a naprosto plynulé vyprávění. Linka přítomnosti byla zkrátka perfektní a já nemám výtky.
K čemu výhrady mám, je Brennina minulost. Celkem přesně jsem odhadla co se stalo (minimálně tématicky), s tím ale nemám žádný problém. Předvídatelnost mi u knih nikdy nijak zvlášť nevadila a u tohohle typu literatury to platí dvojnásob. Autorka většinou těžká témata ve svých knihách zvládá bravurně, celkem reálně a s citem. Částečně to pro mě fungovalo i tady, ale jeden rozměr mi tam chyběl. Dál už se SPOILERY, protože bez nich se o tom bohužel mluvit nedá. Potrat je zatraceně těžké téma a já na jednu stranu oceňuji, že se autorka zaměřila na jiný aspekt, než se autoři obvykle zaměřují. Zpracování toho, jak její těhotenství a potrat ovlivnili její vztah s otcem bylo v podstatě perfektní. Bylo tu naznačeno, jak to ovlivnilo její vztah k mužům, vztahům i sexu. Super. Jenomže v celé téhle rovnici úplně chybí to dítě, které zemřelo. Nechci předstírat, že jsem expert na potraty, ale vždycky to bylo téma, které se mě hluboce dotýkalo a o které jsem se zajímala. Znám několik žen, které buď šly na potrat nebo samovolně potratily. A vím, že je to věc, která váš život poznamená. Nic samozřejmě neplatí univerzálně. Brenna se pro potrat rozhodla, přesto by měla pro svoje dítě truchlit. Byly tam určité náznaky deprese, ale zdálo se mi, že je tam ta příčina trochu jiná a vlastně mi to přišlo nedostatečné. Nevím... tohle je samozřejmě velmi subjektivní názor a to téma není zpracováno špatně, ale pro mě to nebylo úplně dostatečné... KONEC SPOILERů

Jinak téma žen v "neženských" profesích bylo za mě super. Autorka sice svoje misogyny vytahuje trochu do extrému, na druhou stranu... i takoví lidé bohužel existují... Rupi s Hollisem byli příjemnou třešničkou na dortu. Hazel... upřímně jsem zklamaná, že jí autorka nemohla prostě nechat jen nejlepší kamarádkou, protože tenhle druh dramatu zrovna moc nemusím. Celkově mě trochu mrzí, že mi ten jeden aspekt přišel trochu neuspokojivý, protože jinak by to byla s přehledem moje nejoblíbenější kniha od Kennedy... Takhle si nejsem jistá...
Čteno v angličtině (což moc doporučuju, je to napsané celkem jednoduše, až na případné Summeřiny složeniny a zkratky, ale to tak nějak není na překážku...).

14 13.12.2020

Chtěla jsem si pustit nějakou oddechovější audioknihu... A přestože jsem věděla, že tahle kniha v žádném případě lehčí není, přesto jsem po ní sáhla... (Nedává to smysl, já vím...)
Takže je pravda, že mi tahle knihy nepadla na sto procent do nálady a taky je pravda, že si rozhodně zasloužila víc pozornosti, než jsem jí dala (to je dost dané tou formou audioknihy...). Ale je naprosto nádherně napsaná, mám ráda chytře napsané knihy a tahle je rozvržená mistrovsky. A taky z ní tak krásně bolí srdce...
Rozhodně kniha ke které se ještě někdy vrátím...

14 23.10.2020

Tak jsem se konečně dostala k tomu slavnému Zaklínači (provolejme "sláva" pražskému metru!). Přiznávám, že dlouho mě nějaká kniha takhle nenadchla, i když na času četby se to nijak neprojevilo, protože prostě nebyl čas... Knížka je pro mě ideálním mixem toho, co od "odpočinkové literatury" (bože, nesnáším tohle slovní spojení) očekávám. Akční příběh, zajímavá hlavní postava, tak akorát milostná linka, spousta nejrůznějších potvor, vtipné situace a krásné ilustrace. Možná by se hodilo napsat: "Jak jsem tuhle knížku mohla pomíjet tak dlouho? Měla jsem si ji přečíst už dávno!" Ale já jsem ráda... Teď na ni byl zkrátka ten správný čas. Doufám, že se někdy v dohledné době dostanu k dalšímu dílu.

13 10.10.2017

Možná, že kdybych těsně předtím nečetla téměr perfektní "The Love Hypothesis", tak bych hodnotila výš, ale takhle... Nechápejte mě špatně, byla to příjemná oddechovka, nic co by mi nějak zvlášť vadilo - i když tam byly určité situace trochu příliš blízko podvádění na můj vkus, ale... to samo o sobě, by mi knihu nezkazilo, kdyby tam bylo něco, do čeho bych se mohla zamilovat... to se ale nestalo. K hlavní hrdince jsem měla až agresivně neutrální pocity (navíc, Šmoulové? Proč?!) a Josh... nevím, jestli toho chlapa mám litovat, nebo šoupnout do blázince. A nic dalšího tam nebylo... nic. Pozitivně hodnotím (téměř úplnou) absenci závěrečného dramatu.
Celkově jsem trochu zklamaná, protože tahle kniha si získala tolik pozornost a pro mě tomu úplně nedostála... na druhou stranu to bylo fajn čtení, i když znovu se ke knize už asi nevrátím...

12 22.09.2021