january komentáře u knih

Detektivky JK Rowling prostě nejsou pro fandy Keplera… Ano, jsou dlouhé. Ano, je tam hodně vedlejších linek. Za mě nejlepší díl v sérii a to jak detektivním případem, tak i osobními příběhy hlavních postav. Pokud mě kniha přiměje si jít do parfumerie přivonět k parfémům, pustit si Joni Mitchell a na konci být dojatá, pak vím, že to byl sakra dobrý příběh.

20 07.01.2023

Uf. Asi nejrychleji mnou přečtená kniha. Při čtení poslední třetiny jsem ji nemohla ani na chvíli odložit - měla jsem pocit, že nemohu Hanu nechat v příběhu samotnou. Kniha je poučná ze dvou směrů. Prvním je příběhové seznámení s hrůznou dobou před, během i po válce. Druhým je velké varování před lidmi i vlastní neuvážeností. V závěru knihy Hana říká větu, že určití lidé sice nezavili válku, ale kvůli jejich lžím dopadla tak, jak dopadla. Ta věta pro mě byla dost zásadní k zamyšlení. Lži ostatních jsou totiž jedna věc, ale ohrožení sebe i druhých kvůli vlastní sobeckosti a naivitě je věc druhá. Zvlášť pokud za ně někdo zaplatí tak moc.

20 27.12.2018

Předem - mám ráda Kinga a mám ráda dlouhé výpravné romány. Tohle byla skoro moje smrt - zapnutím čtečky jsem se ve dvou vteřinách dostala do městečka pod kupoli a nemohla jsem ji téměř odložit.

17 07.01.2019

(SPOILER) Skvěle rozehraný příběh začal několika menšími zápletkami, kdy se jen netrpělivě čekalo, jak se vyvinou a spojí. Když si ale podezření začaly zhruba za polovinou pinkat mezi sebou dva páry, knize docházel dech. Závěr byl ukázkou toho, že touhu po šokujícím odhalení je někdy lepší ovládnout. Co nechápu: jak to, že nikomu (a detektivům nejvíce) nebylo divné, jak se jeden pachatel dokázal zbavit mrtvoly a auta a pak se dostat z odlehlého místa pryč? Tedy, že komplic byl nasnadě. Vážně se Keith na policejní stanici prořekl právě v tom, z čeho měl už týdny strach, a tudíž v jediné věci, na kterou si musel dávat pozor, aby ji neprořekl (zamčená chata a schovaný klíč). A proč bylo nutné se zbavovat zrovna Carmine? Přijíždějící auta mohl přece vidět kdokoli v sousedství. Navíc mě docela mrzí, že v knize vůbec nebylo rozebráno manželství Roberta a Amandy, když spoustu podivných věcí z něj bylo nakousnuto. Shrnuto: na dovolenou a do vlaku dobrý.

12 18.11.2020

Odpad z principu. Mám dojem, že tato kniha je úspěšná jen a pouze kvůli ústřední “postavě” vily a okolnostem, které ovšem autor nevymyslel! Vše, co je fikce, je definicí průměru. Ačkoli o vile Tugendhat mnohé vím, už navždy budu mít slavnou onyxovou zeď spojenou s oním fiktivním a pošpiňujícím důvodem, proč ji původní majitel nechal do domu instalovat. Proto odpad jako souhlas s pocitem potupy a rozhořčení dcery původních majitelů. Ploché, až otravné charaktery dle stejné šablony a zbytečné a špatně napsané sexuální scény i romantické výlevy tu jsou v komentářích zmíněny hodněkrát. Když jsem ke konci knihy zjistila, že do příběhu přibyly další otravné postavy, myslela jsem, že mě trefí. Koneckonců i samotné vile se moc pocty nedostalo - na mě to působí, že si autor pustil jedno desetiminutové videjko o domě a zapamatoval si pouze to, že je v něm unikátní obývací pokoj oslavovaný pro svůj prostor a světlo, což opakuje v knize pořád dokola a stále stejně.

Tak předně: kniha je nesmírně čtivá, do vlaku/letadla/na pláž ideální. Je to jedna z mála knih, kde mi nevadilo vyprávění v první osobě v přítomném čase. ALE. Je to opravdu s prominutím hovadina všech hovadin. Naprosto nereálný příběh - jen tak namátkou bez spoileru: i policajti jsou tak blbí, že jim stačí casually říct, že vaše žena vypadá úplně normálně, akorát má takovou speciální poruchu - tvrdí, že ji doma držíte násilím. A policajti co? Tak samozřejmě vám to věří a ještě vás politují a vyděšenou ženu, která je prosí na kolenou, aby jí pomohli, ignorují. A na těchto vratkých základech stojí celý příběh, který má na první pohled obrovský potenciál.

11 10.10.2018

Po knize jsem sáhla až v roce 2022 už jako velký fanda Kinga. Svědectví si toho na sebe nakládá hodně: popis epidemie od pacienta 0 až po post-apokalyptický příběh přeživších, a to s představením všech hlavních hrdinů v jejich životě před a na začátku epidemie. Kolem strany 200 - 300 jsem měla docela krizi, protože pořádný děj nikde. Pak se to ale zlomilo a já propadla. Četla jsem s vytřeštěnýma očima, s napětím i dojetím. V závěrečných pasážích jsem hleděla do mapy, abych lokalizovala, kde zrovna jaká postava je. I já jsem čekala trochu “sofistikovanější” rozřešení, ale po X přečtených Kingovkách je tohle celkem Kingův styl. Hrozně mě bavilo popisování děje místy vypravěčem a místy na střídačku postavami, kladnými i zápornými, příčetnými a “nepříčetnými”, a to dokonce chvíli i z pohledu hlavního psího hrdiny. Překvapilo mě jen tolik náboženských motivů; bylo to jako epický starozákonní příběh. Kniha ve mě zanechala hrozne silný pocit, věcí k zamyšlení a nemůžu jinak než na plných pět hvězd. Už chápu, proč je to takový kult. Nejvíc jsem si oblíbila ústřední dvojici - čímž samožřejmě myslím Nicka a Toma. M-Ě-S-Í-Č-K-U.

***

Po přečtení zdejších komentářů přidám svůj názor na “náboženskou zápletku” (obsahuje spoiler): Nemám pocit, že by King dělal v knize křesťanskou agitku. Bůh v knize nebyl přece vůbec fajn (narozdíl od Larryho). Nikde ani nebylo řečeno, že by s ním matka Abigail opravdu mluvila. Hrdinové se na smrt do Las Vegas dost možná vypravili úplně zbytečně (protože Popeláč). A v Las Vegas nežili jen špatní lidé. Přesně v tom mi kniha přijde geniální - nedává jasné odpovědi, ale je velmi znepokojující.

10 28.09.2022

Hodně mi to připomínalo ty z lepších thrillerů Shari Lapena, jen se děj neodehrával na zbohatlickém americkém předměstí, ale v Praze. Dokonce si myslím, že se autorce podařilo oživit postavy ještě lépe, a to včetně dvou detektivů a dvou dětí. V knize se střetávají psychopati, zoufalci, “slušní lidé”, kterým prostě “jen” ujíždí nějak často morální kompas, a kombinace těchto charakterů. Bylo to fajn a chvílemi pěkně znepokojující čtení. Zápletka s netradičním milostným trojúhelníkem mi přišla docela geniální.

10 04.12.2021

V jednu chvíli jsem byla přesvědčená, že knihu odložím. Pak jsem si řekla, že jí dám poslední šanci, a v ten moment příběh nabral takový spád, že jsem ji pro změnu těžko odkládala. Zpětně dlouhý rozjezd chápu (ačkoli kvůli němu nejsem schopná dát pět hvězd). Čtenáři se odkrývá příběh a všechny informace postupně tak, jak je zažívá hlavní hrdinka, takže než se začne něco dít, musíme si vyslechnout to, co do té doby Ilan věděla a v čem žila.

Na rozdíl od jiných jsem s Ilan problém neměla. Podle mě bylo její smýšlení jakožto omezené znalostmi, ale bystré malé dívky zvládnuto dobře. Že byla trochu "oprsklá" bylo známé od první stránky, kdy se do děje uvedla nebezpečnou výpravou mimo ghetto. Pár naivních momentů mi samozřejmě neuniklo, třeba že ji (malinký spoiler) jinak pečlivě skrývající matka nechala narůst předlouhý cop, aby nikomu při případném odhalení ani na moment neuniklo, že není chlapec.

Oceňuji taky postupné rozkrývání sklenařské historie s faktem, že svět není černobílý. Těším se na další díl.

9 06.02.2021

Mně nevadí, že je kniha dlouhá. Nevadí mi, že je to napůl román a napůl detektivka. Ale ať má proboha čtenář alespoň trochu šanci se chytit. Překombinovaný příběh s několika nesouvisejícími zločiny, nesouvisejícími motivy, vedlejšími dějovými linkami a se spoustou falešných stop.... Byla jsem chvílemi napjatá k zbláznění, ale na konci jsem koulela očima a přemýšlela, zda šlo vymyslet ještě zamotanější příběh, a z vysvětlovací kapitoly jsem téměř dostala tik jako postava Billyho. Podobný problém jsem měla už i s druhým dílem: kdokoli může být vrah, všichni mají motiv, všichni můžou lhát, kterákoli stopa může být falešná.
A teď k ústřední dvojici. Jsem ráda, že nejsem jediná, na kterou hlavní dvojice působí taky tak všelijak. Neodolatelná Robin bez pudu sebezáchovy a věčně kouřící Strike s nepochopitelnými city a myšlenkovými pochody ve vztahu k ženám. Chápu, že svět není černobílý, ale pokud mi při čtení lezou dvě hlavní postavy svým chováním na nervy, tak je něco špatně. Zajímalo by mě, zda jejich povahy jsou záměrem autorky nebo si myslí, že snad v někom vzbuzují porozumění, když si ve skutečnosti za vše mohou sami svým hloupým chováním. Nechápu, proč se z Robin, v prvním díle vylíčené jako sympatická, celkem pohledná holka, která řeší případy právě svojí obyčejností a nevinností, musel stát někdo mezi Black Widow a trojskou Helenou.
Podepsala bych se pod komentáře od: SONP a mynonka.

9 16.10.2019

(SPOILER) Detektivní epos.

I mě zarazil poněkud antiklimaktický závěr. Nevadilo mi, že se vyšetřování na pachatele úplně nezaměřilo. Líbila se mi ta reálnost toho, že i Strikovi s Robin to někdy nevychází. Celkově mi přišlo, že v tomto díle vyšetřování ustupuje samotné lince online světa, což bylo naprosto skvělé téma. Některé otázky ale zůstaly nezodpovězeny. Proč pachatel zaútočil i na Joshe? Proč tvrdil, že on a Edie jsou v podstatě tatáž osoba?

Robin v tomto díle už Strika předběhla a převyšuje ho i svou vyspělostí. Za mě moc hezký vývoj postavy.

A mimochodem skvělý překlad!

8 14.03.2024

Miluju dlouhé výpravné příběhy (a zároveň je i nenávidím, protože mě hrozně pohlcují a pak jednou skončí a ....), takže i přes nedostatky nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdami. Jen se trochu bojím, aby se autorka do příběhu nezamotala až moc a abychom nečekali spousty let na další díly. Dost mě překvapilo, že dílů bude pět, myslela jsem, že Nasterea je poslední. Také jsem si všimla, že počet stran se postupně zvyšuje a že na třetí díl se čekalo čtyři roky, což mě trochu děsí.
Kniha je skvěle napsaná, mám z ní při čtení pocit, jakobych tam byla s postavami, a je v ní spousta napínavých momentů. Někdy je to hodně o náhodách - hlavní hrdinka je opravdu často ve správný čas na správném místě, ale ve fantasy žánru mi to nevadí.

8 02.06.2021

Knihu bych neoznačila za klasický horor, přesto to byl snad nejděsivější Kingův příběh. Možná až příliš děsivý. Celkem třikrát jsem měla během čtení o “Ústavu” noční můry; teploměr, škrábance v nádrži a oddělení A mě budou strašit ještě hodně dlouho. Příběhově, stylem psaní, postavami a i myšlenkami mi kniha přišla v pořádku, jen mi asi chybělo trochu víc “kingovské poetiky” (pravidelní čtenáři pochopí). Ale je to zmlsání jinými naprosto geniálními kingovkami. S odstupem času vnímám, jak mě kniha zasáhla a že to bylo sakra dobré počtení.

8 03.08.2020

No páni, to byla ale hodně špatná detektivka. Štěstí, že má detektiv Joona tak výbornou intuici a nevysvětlitelná tušení. Chyběla ještě postava Číňana a už by se naplnily skoro všechny hříchy pro pátera Knoxe. Moje oblíbená "scéna" byla, jak si hlavní padouch léta osnuje naprosto geniální plán, a pak si jen tak pro sebe zašeptá jméno městečka, kde vyrůstal, a to přímo před tajnou agentkou a odposlouchávacím zařízením. Už to bylo samo o sobě trapné, ale následující dedukce detektiva Joony, který z tohoto slova odhalil div ne pomalu první uprdnutí v životě hlavního padoucha, a dále popis toho, jak technici "čistili" nahrávku z onoho odposlouchávacího zařízení... to bylo jak špatná parodie CSI Miami.

8 29.01.2016

Nevím, co víc by měla kniha v rámci žánru nabídnout. Geniální sonda do moderního nefungujícího manželství. Nejvíc mě asi šokují ty šokované komentáře upozorňující na pornografické scény. Je tam jedna (JEDNA!) trochu ostřejší a nijak nerozpitvaná scéna a že by to bylo zase tak šokující. Mno. Mimochodem skvěle poskládané kapitoly!

7 09.08.2023

"Co jsem to právě přečetla??... řekla jsem si po přečtení; nicméně v opačném slova smyslu. Opravdu moc hezká novela.

7 26.10.2019

To byl tedy román. Ridley jednak výstižně popsal evoluční teorie a každou doplnil nejméně jedním konkrétním příkladem, jednak svým spisovatelským umem udělal knihu poměrně hezky čtivou - čtenáře občas nachytá, občas si s ním zažertuje, občas přidá lehce poetickou poznámku. Musím ocenit i formu citací - neruší při čtení (neznám nic otravnějšího, než poznámky pod čarou), ale vše je snadno dohledatelné na konci v seznamu. Jako "správný" přírodovědec nezapomněl shodit humanitní obory, ale nečinil tak nijak vulgárně. Spíš si říkám, proč je tak těžké najít kompromis mezi chladným přirovnáváním lidského chování k octomilkám a přehnanou společenskou korektností a vyjímání člověka z řádu přírody.

7 10.04.2018

Jsem na rozpacích. Bylo to hodně napínavé a slovní přestřelky mezi Carlem, Asadem, Rose a dalšími členy policejního sboru byly suprové, a stejně tak mě bavil i Carlův osobní život. Nicméně nevěřím tomu, že by patnáctiletý klučina xkrát dokázal utéct nebo dokonce přeprat všelijaké kriminální živly včetně najatých černošských vojáků. Zvlášť když ho nakonec zpacifikovala a na policejní stanici dotáhla nějaká mamina. Jinak to luštění záhadných kódů, nalezení pokladu a epilog o Eriksonovi... přišlo mi to takové laciné.

7 17.01.2016

King v dodatku ke knize Pod kupolí napsal, že mu editorka v mnoha místech poznačila “rychleji, rychleji, ztrácím se”. Osvícení na mě působilo, jakoby mu takové editorské poznámky nepředcházely. Děj byl na místech roztahaný s ubíjejícími popisy. Námět oživlé budovy byl ale geniální; působící mi přišla prezentovaná možnost, že posedlá mohla být Wendy, ale “ředitel” se rozhodl pro Jacka. Také mi přijde zajímavé, jak některé čtenáře rozčilovala Wendy a některé Jack. Skoro jako v té Jackově nedokončené hře ;-)

6 16.04.2020

Jsem sama překvapená, jak těžko se mi na tento díl soustředilo. Několik minipříběhů, každý pes jiná ves, co naplat, že se za polovinou knihy začaly spojovat. Prázdní a nesnadno uvěřitelní mi přišli i všichni antihrdinové (a že jich bylo!) - alkoholik, alkoholička, nacista, jedna pipka, druhá pipka, třetí pipka, zahořklá úřednice... tolik postav a která nakonec zaujala? Všechny jako podle šablony. Emoce ve mně vyvolal jen příběh Rose, který mi i tak přišel až zbytečně vyhnaný do extrému, navíc kvuli němu kniha neobsahovala tradiční vtip a sympatičnost oddělení Q. A přišlo to jen mně, nebo byl překlad místy jakýsi kostrbatý? achjo.

6 06.11.2017